Cesty, lúky a križovatky vo svete

pro **Megumi** Thu Jul 05, 2018 5:42 pm

First topic message reminder :

pro **Raijin Dreyar** Mon Jul 30, 2018 9:44 am

Síce som si všimol jej pretočenie a gúlenie očami, nereagoval som nato. Ešte by som jej odsekol niečo blbé a ona by mi dala bídu znova. Zaujala ma však jej odpoveď a na malý okamih som sa zastavil i ja. Čakal som množstvo odpovedí ktoré mohla povedať, prekvapila ma však aj a som len zažmurkal očami. Chvíľu som bol ticho a len tak stál vo vode, načo som sa narovnal, postavil a šiel pomaly k brehu.
„Väčšinou sú vo mne len zlomené kosti..“ Zavtipkoval som pri lezení na breh. Podoprel som sa jednou rukou a vyšiel som vonku. Striasol som zo seba tie najväčšie kvapky vody a rukami som si upravil mokré vlasy na môj všedný účes alá dokopala ma elektrina. Obliekať späť som sa moc neobťažoval. Zatriasol som aj hlavou a po chvíľke ticha som prehovoril.
„Musím uznať že zvýšiť ego mužovi ti ide naozaj dobre..“ Veselo som sa zasmial, otočil sa k rieke a smerom k Tori. Hneď nato som sa posadil do tureckého sedu priamo na kraj a zamyslela sa. Prekvapenie z jej odpovede ma dostalo, vedel som že to už nerobí pre peniaze ale tiež som nechápal prečo je pri tej bande bláznov. Možno by sa mala aj lepšie u Reiny.
„Sa budem musieť teraz fakt fest sakra snažiť sa predviesť, čo?“ Spýtal som sa neistým úsmevom a rukou som si poškrabal zátylok vlasov. V hlave som si len zahrešil. Naozaj som jej práve sľúbil predvádzanie sa?

pro **Tori** Mon Jul 30, 2018 10:36 am

Plácala jsem se ve vodě a užívala si ten pocit volnosti. Vážně jsem byla ráda, že mě do té vody stáhnul. Raijin zatím vylezl ven a sedl si na břeh, naposledy jsem se potopila a zamířila k němu. Vylezla jsem z vody a prošla okolo něj ke svému oblečení kde jsem se posadila. Mokrá ho na sebe teda rvát nebudu.
"To jo. Už se na to těším siláku. Nezklam mě." Zasmála jsem se a zavřela oči. Tvář jsem natočila ke sluníčku a nechávala ho aby mě osušilo. Po chvíli jsem byla suchá a mohla jsem se nasoukat do oblečení. Vlasy ale byly stále mokré a tak jsem je rozpustila aby se lépe prosušily.
"Tak co? Pokračujeme dál nebo se chceš ještě flákat?" Založila jsem si ruce v bok a zazubila se.

pro **Raijin Dreyar** Mon Jul 30, 2018 11:21 am

Rovnako ako Tori i ja som počkal kým vyschnem. Slnko príjemne svietilo ale čím dlhšie sme tu boli, tým viac sa nahrievala zem na ktorej sme sedeli. Našťastie sme sa blížili k severným hraniciam a teplota i v tomto ročnom období bola stále ideálna. Raz som bol v zemi vetra. Myslel som že tam na tie ich horúčavy umriem.
„To by mi princezná vynadala keby sa nepredvediem a ty nás opustíš..“ Uškrnul som sa. Kto vie akoby to dopadlo keby odišla, možno by sa to tam naozaj rozpadlo. Niekoho s jej povahou, takého človeka sme naozaj potrebovali. Hlavne keď som si spomenul ako milo sa každý správa i keď sme v občianskej vojne a vlastne po nás ide každý jeden verní od Reiny. Aj keď pravda, o nás ešte nevedeli. Trochu som si povzdychol, naozaj sme ešte nič neurobili.
„No.. môžeme ísť teda.. Asi.“ Odvetil som jej a postavil sa. Znova som sa obliekol do nohavíc ale keď som sa otočil smerom k previsu aby som si zdvihol svoj kabát na chvíľu som sa zastavil. Keď som sa pohol, šiel som neuveriteľne pomaly a zdvíhajúc kabát som sa pozrel smerom k miestu kam sme šli. Na tvári mi hral neurčitý výraz no nechcel som. Úprimne som to zdržiaval ako najviac som vedel bojac sa stretu s ňou. V hlave mi znova hral ten deň, keď som musel utiecť a moja neschopnosť sa brániť. Kvôli mne umrel človek lebo som nebol schopný zasiahnuť svoju sestru. Zavrtel som hlavou a otočil sa k Tori, čakajúc kedy ma dobehne.

pro **Tori** Mon Jul 30, 2018 11:51 am

Zahleděla jsem se stejným směrem jako on Netušila jsem co na nás čeká ale věděla jsem kdo. Jeho ženský klon...teda Raijin říkal, že je dokonce ještě větší a silnější než on. U té představy jsem znechuceně nakrčila nos a zakroutila hlavou. Nedokázala jsem si takovou ŽENU představit. Bylo dost možné, že až jí uvidím řeknu něco co nebude moc chytré. Povzdechla jsem si a pohodila vlasy. Pořád z nich odkapávala voda.
"Tak hurá vpřed." Zavelela jsem a připojila se k němu. Začínala jsem mít hroznou chuť na něco sladkého a tak jsem se v lese pořád rozhlížela, jestli nenarazíme aspoň na jahody.
"Jdeš si vzít něco co je tvé hm?" Rozhodla jsem se do toho zase trochu rýpnout abych se dozvěděla víc. "Jde o věc nebo...místo?" Vzdala jsem hledání jahod a periferně ho pozorovala. Předpokládala jsem, že půjde o něco většího takže by dávalo smysl, že mu vzala místo tam odkud pochází. Pokud ale šlo o věc muselo to být sakra cenné!

pro **Raijin Dreyar** Mon Jul 30, 2018 1:13 pm

Netrvalo dlho a my sme sa dostali späť na cestu z ktorej sme včera odbočili. Patrila k jedným z hlavných, bola dosť veľká a chodilo sa po nej príjemne. Počkal som na nej na Tori a spoločne s ňou sme vyrazili na sever. Chvíľku medzi nami panovalo dosť trápne ticho, ja som bol zamyslený a k reči sa takmer nikto nemal. Keď sa ma opýtala prečo to vlastne robím, neodpovedal som, aspoň nie hneď.
„Nemyslím že by ťa to zaujímalo, nie je to nič tak obrovské ako príbeh ktorý nám povedala Kotomi a podobne..“ Povzdychol som si. Začalo byť trochu chladnejšie a tak som si svoj kabát konečne prehodil cez seba a nemal ho len zavesený cez plece. Premýšľal som čo jej vlastne povedať no rozhodol som sa už neklamať a ani nič zatajovať. Ide so mnou a ide do niečoho nebezpečného, mala by vedieť.
„Náš klan, jeho hlavou som mal byť ja. I keď som z nás dvoch bol mladší, strýko chcel dostaviť na post mňa. Nikdy som úplne nesúhlasil aby ju vynechali a práve som to bol ja kto chcel aby nás viedla. Mala nato hlavu a v odvetviach v ktorých sme obchodovali i .. no.. dosť odvahu. Názor som zmenil hneď po tom čo ho zabila a pokúsila sa aj mňa no..“ Uchechtol som sa. Toľko k rodinnej láske ktorá panovala medzi mnou a sestrou. Ešte viac som si utiahol kabát pod ktorým som zovrel ruku v päsť. Na čele mi vystúpila malá žilka a na chvíľu som zaškrípal zubami.
„Vzala mi rodinu, môj domov, moje postavenie, mojich priateľov, všetko. Vyhostila ma a najala na mňa žoldnierov aby ma zabili. Kvôli nejakým hlúpym peniazom. Takže je určite dobrý nápad sa tam vrátiť a ohlásiť že ju mienim zosadiť.. A zničiť rodinu Dreyar. Navždy tento klan pochovať. “ Zasmial som sa, na chvíľu sa mi vrátila dobrá nálada. I keď by som mal byť viac opatrný, bola to práve sestra ktorá bola môj perfektný counter. Jej schopnosti boli akoby vytvorené proti mne. Nevedel som či to zvládnem a ak áno, možno ani neprežijem. Pfe.
„To máš fuk, môj život bol dosť nudný, preto som sa pridal k rebélii. Mám rád zábavu.. No chcem si vydobiť slávu bez rodinného mena, to je fakt. Čo ty? Máš i ty nejaký cieľ?“ Spýtal som sa na chvíľu s obrovským záujmom zatiaľ čo sme pomaly kráčali smerom ku Kami no Kuni.

pro **Tori** Mon Jul 30, 2018 1:40 pm

Mlčky jsem ho poslouchala a trochu se zastyděla, já jsem kvůli penězům tahala zpět lidi kteří o to nestáli. A přitom odešli ze stejného důvodu jako já před rokem. "Takže, ten klan chceš zničit..ne se ho ujmout?" Nadzvedla jsem obočí a pokračovala v cestě. Jestli jsou tam všichni jako on tak to potěš koště. Můžeme si rovnou kopat hroby. Možná měl počkat až se ostatní uzdraví, přece jen by bylo v jejich zájmu mu pomoci. Vrtalo mi to hlavou a tak jsem se zeptala. "Proč jsi nepočkal až se dají dohromady a nevzal je taky? Pro ně budou tvoje peníze..dostanou je teda jen tak zadarmo?"
Strčila jsem ruce do kapes a zamračila se. Padne jim to klína aniž by pro to něco udělali.
Chvíli jsem nasupeně mlčela než jsem se mu rozhodla odpovědět na poslední otázku.
"Jestli si myslíš, že tvůj život byl nudný tak nebyl. Já odešla do světa právě z nudy. A nudila jsem se až doteď." Věnovala jsem mu pohled a pokrčila rameny. "Cíl nemám, vlastně ani nevím proč tak křečkuju peníze." Ano můj život nebyl nijak zajímavý..prostě jsem byla vlastně životem hrozně znuděná. "Cítím se naživu jen když jsem někomu na stopě nebo při nějaké akci." Zvedla jsem pohled k nebi a pousmála se.

pro **Raijin Dreyar** Mon Jul 30, 2018 3:27 pm

Na chvíľu som sa zamyslel i ja. Netušil som čo presne chcem urobiť s klanom. Vedel som že ho viesť nechcem a tiež nechcem aby nejako existoval.
„Tie peniaze.. zničili život nejednému. Celý ten klan je prehnitý od základov. Ani môj otec a ani môj strýko to takto nechceli. Pošpinili ich pamiatku. A to nehovorím ako sa začali získavať peniaze.“ Mal som samozrejme na mysli čierny obchod, vydieranie, výpalné, styky s podsvetím. Ak by som sa stal hlavou takého klanu, už by som sa nikdy nemohol pozrieť do očí nikoho z tých čo som spoznal a už tobôž nie Tori. Viac som ale nestihol povedať keď ma zastavila druhou otázkou, tá ma takmer dostala. Zastavil som.
„Pretože..“ Odmlčal som sa. Síce sem šiel Hashiro, i keď som nevedel ako dlho mu to bude trvať kým nás odchytí a či vôbec dorazí, čo som dúfal že dorazí, naozaj nás bolo málo. Na druhú stranu jediný Shinobi z klanu Dreyar som bol ja a moja sestra, zvyšok boli väčšinou obyčajní obchodníci. To však neplatilo pre žoldnierov ktorých si dokázali najať.
„Je to moja vec. Je to moja sestra. Nebudem ťahať do svojich problémov ostatných, nie keď sú uprostred niečoho dôležitejšieho. Rád riešim svoje veci sám. A zbytočne ich vystavovať nebezpečenstvu..“ Nedodal som že som mienil robiť všetko preto aby sa Tori vrátila zdravá naspäť. Veril som že je schopná a silná ale i tak, nemienil som nechať nikoho aby jej ublížili.
„A nedostanú všetky, predsa len mi ich pomáhaš získať ty no nie?“ Usmial som sa a započúval sa do jej príbehu. Každý mal vlastné tiene v minulosti. Ale i keď nechcela, mali sme ich podobné. I keď som utiekol, samotným Shinobi som sa stal lebo ma to doma nudilo. Prišiel som do vojny pre tú istú vec ako ona. Pretože ten adrenalín v krvi, to on dodával zmysel k životu. Kto by sa chcel niekde nudiť doma zatvorený? Keď je celý svet na preskúmanie! A hlavne nás jedná obrovská akcia čakala rovno za dverami.
„Tiež neviem čo po tom až sa mi, ak sa mi, podarí to so sestrou. Tak čo takto dohoda? Budeme proste parťáci v akcii. Myslím že pri tejto vojne a možno aj po nej sa akciou šetriť nebude. Hlavne aj v ostatných zemiach! Kým si nenájdeš niečo čo chceš ešte viac.“ Na tvári sa mi objavil, snáď prvý krát od nášho prvého stretnutia v bare, podivný šialenejší úsmev.

pro **Tori** Mon Jul 30, 2018 4:02 pm

"Mě jsi do toho zatáhl." Poznamenala jsem ale nevadilo mi to, naopak bych se mu vnutila kdybych ho přistihla jak někam odchází. Šla bych i kdyby se postavil na hlavu. Někdo musí ochránit takovou nevinnou duši přece! Při jeho nabídce jsem zpomalovala dokud jsem se nezastavila úplně a nekoukala na jeho záda. Předklonila jsem se, nechala si vlasy spadnout do obličeje a začala se smát. Smála jsme se sama sobě. Smála jsme se situaci do které jsem se dostala. Smála jsem se té ironii. Připadala jsem si jako malá holka, která se zakouká do nadtvrdlého blbečka. Kdyby se to dozvěděl Reizo smál by se asi ještě víc. Vlastně každý kdo mě znal. JÁ Tori veliká a úžasná mám pro někoho slabost?
Ach bože. Prudce jsem se narovnala a se slzama od smíchu jsem k němu natáhla ruku. "Platí parťáku." Druhou rukou jsem si začala slzičky utírat a ještě se sem tam pochechtávala sama sobě.

pro **Raijin Dreyar** Mon Jul 30, 2018 5:43 pm

„Tebe ale nič nehrozí..“ Len som zopakoval to načo som aj myslel. A hlavne, vzal by som ju nech by to bolo akokoľvek. Úprimne bola jediná ktorej som z tej party bláznov najviac veril. A tiež na ňu bol najväčší spoľah, aj keď mi fakt žrala nervy a občas som mal chuť jej niečo odseknúť. To som sa ale bál že by som dostal na budku aj od nej a už by som sa nikdy nevyhrabal spod zeme kde by som utiekol od hanby. Okamžite som sa zastavil len čo som si uvedomil že nepočujem ani jeden jej krok. Otočil som sa a pohliadol som na ňu ako sa narušene smeje a tvár má zakrytú vlasmi.
„Ja som ale nežartoval..“ Začal som no sekol som sa uprostred vety. Nie žeby som niečo pochopil, zľakol som sa! Z ničoho nič sa začala smiať ako duchom zbavená a vôbec sa neunúvala to vysvetliť. A samozrejme ako šlo čakať, ja som to ako vždy nepochopil. Namiesto toho sa mi stratili zreničky a ja som vystrašene pozeral ako sa takmer zvíja od smiechu. V tento moment som čakal že zo seba vypustí niečo, no nie príliš príjemné, možno že ma vysmeje že som idiot, možno sa otočí a proste odíde pretože jej prídu hlúpe moje dôvody a kecy. Ani by som sa nečudoval, ne jeden človek mi už povedal že som na facku. Dokonca som rozmýšľal či ma nesprdne rovnako ako v sídle a v sne. Namiesto toho sa zdvihla utierajúc si slzy z očí a podala mi svoju ruku. To som už fakt nedal a prestrašil som sa snáď ešte viac! Opatrne som zdvihol svoju ruku a pomaly jej ju podával, akoby som sa Tori bál, aj napriek faktu aký som bol veľký. V túto chvíľu a hlavne pri nej som sa cítil tak maličký a tieto výkyvy mi moc k tomu neprispievali!
„Ehm.. Já.. Asi sa nemám pýtať, čo?“ Nemal som slov a niečo vo mne mi hovorilo sa radšej nepýtať. Namiesto toho aby som jej ale stisol jej dlaň som ju zložil do päste a vystrčil malíček. Toto nebola dohoda, toto bol sľub a tie sa dávajú na malíček. Aby si človek zapamätal a nikdy nezabudol. Aspoň tak ma to učil strýko. A aj keď to vyzeralo divne, viac divné ako jej smiech z ničoho nič to nebude!

pro **Tori** Mon Jul 30, 2018 5:55 pm

Napodobila jsem ho a malíčkem potvrdila slib.
"Neptej se." Věnovala jsem mu široký úsměv a rozpojila naše ruce.
"Můžeme jít." Zavelela jsem stále s úsměvem a radši vyrazila nebo bych se začala smát znova. Zbytek cesty jsem šla zase v tichosti a přemýšlela nad tím, k čemu jsem došla s tím záchvatem smíchu. Po několika dalších hodinách jsem se zastavila a se zívnutím se protáhla. Teď bych spánek ocenila já.
"Pokračujeme tentokrát i ve tmě nebo končíme?" Obrátila jsem se na něj, protože to bylo jeho rozhodnutí. Sice jsem byla unavená z toho jako jsem minulou noc byla vzhůru ale nebylo to nic extra.

pro **Raijin Dreyar** Mon Jul 30, 2018 6:25 pm

Ešte viac ma zarazilo že mi to potvrdila malíčkom. Na malý okamih som si ju premeral, akoby som len zisťoval či je to fakt ona. Urobiť toto v tom bare pred týždňom tak ma dokope! Ale splnil som ako žiadala a nepýtal som sa. Namiesto toho sme šli hodiny v tichu a ja som nevedel či sa ozvať alebo nie. Rozmýšľal som či ju niečo trápi, či sa kvôli niečomu cíti zle alebo nebodaj som zase neurobil nejakú chujovinu! A tomu by som sa veru nečudoval, rád som ich robil len tak za jazdy. To bola moja tajná pasívka!
„No..“ Keď sa po hodinách ozvala, až mi padol kameň zo srdca. Otočil som sa na ňu v momente čo zívla. Tak ako som bol unavený aj ja deň predtým, bola i ona. Problém ale bol v momente keď som sa rozhliadol.
„Teraz sme na hraniciach, teda presnejšie asi pol hodinu cesty od nich. Ak si správne pamätám tak od hraníc na sever, asi tak hodinu cesty pešo je malé mestečko. Nebol som tam ale roky, nie som si úplne istý cestou. A predovšetkým..“ Znova som sa rozhliadol. Boli sme v skalnatých horách, na úkryt skvelé, na stanovačku nie. Výbežky boli ostré, miesto na spanie takmer nikde a dosť som pochyboval že by som tu vedel nachytať ryby. Pretože práve jedlo bol problém a potvrdil mi to žalúdok. Nevedel som totiž že Tori je až tak dobre vycvičená, vediac to tak by som ani nepochyboval o tom že vziať ju so sebou môže dopadnúť zle.
„To nevyzerá že by tu niečo šlo urobiť, aspoň podľa mňa.. Ale ja v tomto až tak zabehnutý nie som. Ak si príliš unavená, môžem ťa chvíľu niesť..“ Navrhol som. Nebolo by to prvý krát a hlavne, nechcel som ju nútiť do chôdze keď bol unavená. Nenechal by som ju.

pro **Tori** Mon Jul 30, 2018 9:40 pm

Rozhlédla jsem se stejně jako on a promnula si zátylek. Nějak by se tu usnout dalo ale bylo by to složité a já to nechtěla řešit. Plus tu moc možností jak sehnat jídlo nebylo a Raijin měl určitě hlad. Kdybych v sídle nezapomněla ten batůžek měli by jsme se trochu jinak..
Hlasitě jsem si povzdechla a zadívala se před sebe. "A jak daleko je to městečko od našeho cíle?" Věděla jsem jak zapadnout aby člověka nikdo nepodězříval a ani si ho nevšiml. Jenže u Raijina by nic z toho co jsem znala nepomohlo, pokud tam nežijou taky tak obří lidi. Pokud by ho tam někdo poznal, moc by nám to asi nepomohlo.
Na jeho nabídku jsem mávla rukou a usmála se. Už jsem chtěla odmítnout ale na poslední chvíli jsem se zarazila. "Jako princeznu nebo jako pytel brambor?" Přimhouřila jsem oči, jako pytel brambor jsem teda nechtěla být nesena, to radši pěkně pošlapu dál.

pro **Raijin Dreyar** Mon Jul 30, 2018 10:09 pm

Bola pravda že by som mohol priťahovať až príliš veľkú pozornosť. Moja veľkosť bola predsa len trochu ... extravagantná. No i keď sa nezdalo, na tom v zemi blesku nezáležalo. Bola známa svojimi až príliš vytrénovanými vojakmi. Špecifická bola moja jazva v okolí oka. Ak by sme predsa len nanešťastie na niekoho takého narazili, mohol by to byť problém. Mali sme však výhodu.
"Už viem kde sme presne. Zmýlil som sa," ukázal som smerom k horám a za nimi, za nimi v diaľke mohla zahliadnuť obrovskú vežu, "hraničná veža. Vitaj Tori, vitaj v Kami no Kuni.." Pousmial som sa na ňu. Na tvári mi to vyčarilo široký úsmev. Očividne som bol doma veľmi rád. Hlavne som dúfal že odtiaľ nie je aj ona, inak by som sa fajne strapnil. A naozaj len čo sa pozrela hore mohla v diaľke zahliadnuť vežu obrastenú múrom a menšími vežičkami. Hranice. Znova som obrátil pohľad na Tori, po jej otázke. Okamžite mi došlo o čo jej ide. Nejako si dovoľuje mladá!
"Ako uznám za vhodné.." Na malý okamih to vyzeralo že som to odsekol v hneve no len čo som sa dostal pred ňou a vzal ju do náruče, bolo vidieť že šlo len o vtip. Chce nechce! Teraz som svoju pozornosť upriamil na cestu pred seba. V túto chvíľu som vstupoval na územie kde nie som príliš vítaný. Teda, nie úplne.
"Chvíľku sa drž. Okolo veže musíme prejsť rýchlo než budem môcť spomaliť.." Okolo nôh sa mi objavili malé záblezky a znova mi bolo vidieť akoby mi v žilách kolovalo niečo svietiace. V ten moment som vyrazil v pred dosť rýchlo aby nás nepostrehli. Predsa len, svet nebol jednotný a bol vo vojne.

//Presun

pro **Tori** Mon Jul 30, 2018 10:18 pm

Kami no Kuni Zadívala jsem se na věž a ucítila šimrání, už se to blížilo. Raijin vypadal že je rád i když ho tam nečekalo nic dobrého, aspoň podle mě. Na jednu stranu jsem to ale chápala, možná bych byla taky nadšená kdybych se vrátila domů, no zkoušet jsem to nechtěla. Takhle jsem byla spokojená.
Na okamžik jsem se zarazila když mi odsekl, snad jsem toho tolik neřekla! Chtěla jsem před ním ustoupit ale nestihla jsem to. Najednou jsem byla v jeho náruči. Upřímně jsem to sice chtěla ale nečekala jsem, že se mé přání splní.
"S radostí." Ušklíbla jsem se a dala mu ruce kolem krku. Na tohle bych si klidně zvykla. Zadívala jsem se opět k věži ale to už Raijin uháněl jako splašený kůň.

-přesun-

pro **Kagayaki Rin** Tue Apr 13, 2021 8:32 am

Seděla jsem kameni vedle široké, klidné řeky. Vedle mě leželo mé cestovní zavazadlo - taška s ninja výbavou, jídlem a nějakými suvenýry posbíranými po cestách, těch ale nebylo mnoho. Na klíně jsem měla položenou svoji katanu, přes jejíž ostří jsem přejížděla kvalitním nuguigami. Moje pohyby byly systematické, dobře naučené dlouhou praxí. O nástroj, který chrání váš život, je třeba pečovat. Antracitově černýma očima jsem zkontrolovala, že je ostří tak čisté, jak jen může být, a přesunula jsem se k další fázi čištění. Vytáhla jsem z dobře uzavřené krabičky jemný hadřík napuštěný v choji oleji a vrátila jsem se s ním k manuální práci přejíždění po ostří stejně jako předtím s nuguigami.

Přestávku jsem si udělala jen abych si odhrnula neposlušné prameny světlých vlasů z čela. Zaklonila jsem hlavu a pravou rukou zastínila slunce. Vypadalo to na pravé poledne.

pro **Toshio Toppu** Tue Apr 13, 2021 7:16 pm

Toshio bol na cestách už nejaký čas a ešte ho riadny kus do cieľovej destinácie čakal. Cestou však jeho úloha nekončila, keďže jeho úlohou bolo nájsť určitú osobu.
,, Takto na sever som teda ešte zachádzať nemusel." pomyslel si popri tom, ako míňal krajinu a rozhliadal sa okolo seba. Po niekoľkých hodinách už spomalil a šiel nejaký čas krokom, aby v prípadnom zhone nezablúdil a úplne sa nestratil.
,, Informácie ohľadom misie mohli byť tiež obšírnejšie na to, že som osobu v živote nebol a nepočul o nej. Boli však už aj oveľa viac strohé a nejasnejšie, musím pracovať s tým, čo mám." premýšľal a v ľavej ruke žmolil malý kúsok stvrdnutej chladnej horniny vytvarovanej do guľôčky. Nečakal, že niekoho v tomto čase a na tejto ceste stretne, no z nejakého dôvodu sa mu pošťastilo. Už z diaľky videl osobu, ktorá oddychovala sediac na kameni. Čím bližšie však bol všímal si detaily a podrobnosti o danej osobe. V momente, ako rozpoznal, že v rukách drží zbraň, ktorú zjavne ostrila prestal sa pohrávať s guľôčkou a vložil si ju do vnútorného vrecka kabáta.
,, Shinobi." preblesklo mu mysľou, keď si všímal s akou eleganciou a technikou si čistila zbraň s ktorou by si bežný človek toľko starostí nerobil. Ako ho vyšliapaná cesta viedla blízko nej počítal v hlave riziko a predstavoval si rôzne scenáre, akými by prípadná interakcia s týmto shinobi mohla dopadnúť.
,,Čert mi bol dlžný sociálnu interakciu s neznámou osobu." posťažoval sa sám sebe a blízko pri danej osobe zastal a prekonávajúc sám seba sa k nej prihovoril.
,, Ruka a cit profesionála sa na kvalite pozná." prehovoril uznanlivo smerom k Rin.
,, Ak smiem, som už nejakú dobu na cestách a nie som si istý, či moje kroky vedú správnym smerom. Vedie táto cesta k východnému pobrežiu Kaminari no Kuni?" opýtal sa ukazujúc zvedavosť, pričom veľmi dobre vedel odpoveď na svoju otázku, keď mapu poznal spamäti a svetové strany určovať vedel poľahky. Potreboval však vedieť, na koľko sa v okolí vyznala ona.

pro **Kagayaki Rin** Tue Apr 13, 2021 7:39 pm

Přestože jsem nebyla senzibil, cizince jsem si všimla už z dálky, zaregistrovala jsem ho periferním viděním - koneckonců to byl takový plochý kousek světa, ideální pro někoho, kdo neměl rád nevítané hosty. Systematicky jsem se pustila do úklidu - schovala jsem všechny potřeby pro čištění katany. Tu jsem nicméně do sayi ještě neukládala, místo toho jsem si ji nechala ležet na klíně jako kdyby vůbec nešlo o nebezpečnou zbraň. Pravou ruku jsem stále měla na její tsuce - rukojeti. Nebyl to křečovitý stisk, spíš skoro jako pohlazení.
"Neuhýbá," došlo mi. "Hmm..."
Neznámý vzbudil mou zvědavost. Nejen, že tohle nebyla cesta, kterou by si vybral někdo, kdo by se bál o své bezpečí, ještě se rozhodl přiblížit k někomu, kdo má vytasenou zbraň. Svým způsobem si tím získal můj respekt ještě dřív, než promluvil.
"Zkouší si mě. Inu, tuhle hru mohou hrát dva!"

Uznala jsem, že se přiblížil dostatečně, a k mému pobavení právě v tu chvíli zastavil a promluvil. Teprve poté jsem k němu zvedla pohled a odhalila tak atypicky tmavé oči, černé jako noční obloha.
"Pokud jste se neztratil a mínil jste opravdu jít touto cestou, pak už odpověď znáte," vstala jsem a kočičím krokem postoupila ještě o kousek blíž. Klidně, jako by nic.
"A pokud se ztratil, na konec téhle cesty stejně nedojde. Byla by ho škoda, odvaha mu nechybí."
Zkoušela jsem si jeho reflexy a přestože jsem nijak nedala najevo úmysl zaútočit, svou katanu jsem stále nonšalantně držela v pravé ruce. Něco mě přimělo posunout konverzaci dál, instinkt - a nebo se mi jenom zalíbilo, že mi pochválil katanu.
"Co Vás přivádí do mé rodné země? Kaminari no Kuni není známá svým přívětivým přístupem k cizincům."

pro **Toshio Toppu** Tue Apr 13, 2021 8:08 pm

Než stačilo stáť pred ňou, už pokojným tempom stihla zbaliť vybavenie, ktorým zaobstarávala starostlivosť o svoju katanu a tak, kým Toshio stihol vyložiť svoju otázku, bola takpovediac na neho pripravená. Zbraň však neodložila a zvierala ju voľne v dlani, ako bolo očividné už na prvý pohľad. Pohľadom pozorne sledoval každý jej pohyb, odkedy sa postavila a absolútna absencia strachu bola priam do oči bijúca. V tom momente vzbudila v Toshiovi zvedavosť.
,, Niet nebezpečnejšieho stvorenia na svete, než žena so zbraňou, ktorá nepozná strach." preblesklo mu mysľou, pretože jej pohyby boli dostatočne ladné na to, aby vzbudzovali obavu z prípadnej hrozby súboja na blízko. Vykrývať neohrabané údery zamerané na hrubú silu mu nerobilo žiadne problémy. Akrobatický boj by si už vyžadoval, aby to bral vážne.
Shinobi sa nie len, že postavila Toshiovi čelom, z čoho zistil, že o o niečo nižšia od neho, ale s prvými slovami k nemu vykročila bližšia bez jediného zaváhania. Skutočne ho zaujali až jej tmavé oči do ktorých by sa bez váhania jedna temná minulosť schovala. Naklonil preto hlavu jemne na pravú stranu a venoval tomu pár okamihom, kým jej na jej poznámku odpovedal. S odpoveďou sa rozhodne neponáhľal. Dokonca by sa pri tých slovách aj usmial, keby toho však vôbec bol schopný, preto si zachovával vážnu tvár aj naďalej.
,, Ak by som tvrdil, že som nedokázal odolať nadpozemskému horizontu s výhľadom na nekonečný oceán dopĺňajúci zvukmi vĺn plieskajúcich o pobrežné skaly, povedal by som, že by bolo trúfalo dúfať, že tomu uveríte." prehovoril nadnesene a v jeho prípade aj nezvyklo dlho, pričom pomaly zodvihol pravú ruku a ukazovákom ukázal na cestu po svojej strane. Slovnú odpoveď však od nej nečakal, v podstate aj jeho slová boli zbytočné. Len sledoval, ako zareaguje na jeho pohyb a či poodhalí niečo viac, čo by mohol spozorovať. Na jej ďalšie slová, však už mal odpoveď pripravenú.
,, V útrobách tejto krajiny sa nachádza žena s ktorou ma viaže atypické puto a je mojou povinnosťou ho naplniť." odpovedal priamo na jej otázku a v podstate neklamal, len svoju zamýšľaný zámer podal inými slovami.
,, Ak sa mi predstavíte, už si cudzí nebudeme." podpichol ju nakoniec a pohľad nespúšťal, ani na jediný moment z jej očí.

pro **Kagayaki Rin** Tue Apr 13, 2021 8:28 pm

Kdo by to byl řekl, Rin se uměla i smát. A opravdu, jeho odpověď na moji troufalou otázku mě rozesmála. Měla jsem zvonivý smích, nijak hlasitý, ale zněl rozhodně upřímně.
"Okouzlující," podotkla jsem. "Kdybych Vám to věřila, mluvil byste mi z duše, ale zníte, jako byste v mé zemi ještě nebyl. V popisu poněkud schází věčně znějící cinkot zbraní a bouřky, které Vás budou stát život, pokud Vás zastihnout bez úkrytu."
Ať už jsem mluvila o kráse své země nebo jejích krutých bouřkách a neustálém válčení, můj tón hlasu byl stále stejně klidný. Možná jsem to brala jako fakt žití, který nelze změnit. A nebo byl můj skutečný názor uzamčený za stěnou důvěry, kterou během jediného rozhovoru nikdo nepřekoná.

Při zmínce o jeho "atypickém poutu" s ženou z Kaminari no Kuni jsem na vteřinu lehce pozvedla jedno obočí a ještě jednou jsem si ho prohlédla od hlavy až k patě.
"Nakonec, co by muž neudělal pro ženu? I když nevypadá jako typ, který by se hnal přes půlku světa pro bolavé srdce."
Jeho otázka mě vyrušila z hodnocení pravdivosti jeho předchozího tvrzení, a přestože jsem to na sobě nedala znát, překvapila mě. Koutky úst mi cukly do hravého úsměvu.
"Aby ta žena, se kterou máte atypické pouto, nežárlila," pronesla jsem nadneseně, než jsem se rozhodla, že si svým přímým přístupem mé jméno zasloužil.
"Ostatně se nemám za co stydět a kdybych tajila svou identitu, nedostala bych žádné mise."

Jediným bleskovým pohybem jsem svou katanu umístila do její sayi, která mi visela přes rameno a zatímco jsem ho rozptýlila touto skutečností, druhou rukou jsem složila jednu nepatrnou, rychlou pečeť pro mou techniku Gorogoro, která způsobila, že jakmile jsem obě ruce spustila volně podél těla ve zcela nevinném, přátelském postoji, kolem nás dvou se rozezněly hlučné údery hromu, které dodávaly mému jménu tu správnou atmosféru.
"Watashi wa Kagayaki Rin desu. Hajimemashite."

pro **Toshio Toppu** Tue Apr 13, 2021 9:06 pm

Rin mu v jednoduchosti doplnila jeho zmýšľaný pocit o krajine, ktorú v živote nenavštívil a naživo nevidel, lež tak z technických a vojenských máp. Jej slová však Toshiovej duši lahodili a zneli o čo viac príjemnejšie.
,, Zvuk rynčania zbraní a búrky naplnené nebezpečenstvom, ktoré môžu stáť nešikovného život. To znie, ako domov." premýšľal užasnuto nad touto myšlienkou a na chvíľu sa pristihol, ako na zlomok sekundy spomínal na život, ktorý dnešnému dňu predchádzal. Nemohol si však dovoliť jedinú príležitosť, ktorá by mohla dať jeho momentálnej oponentke šancu ho prekvapiť. Popritom však počúval melodický tón jej hlasu, ktorý sa ozýval pri jej spontánnom ostentatívnom smiechu, ktorý sa niesol široko ďaleko. Hra, ktorú rozohrali začínal dostávať obrátky.
Po jej slovách sa však uchýlila k bleskovému ťahu rukou, ktoré bolo v tom momente neskutočne ťažké vyhodnotiť, aký má zámer. Očami sledovali každý jeden moment toho pohybu, ale bol tak zahľadený do ich hry, že potlačil každý obranný inštinkt, aby zistil, kam to až môže zájsť. Keď však spustila ruky krajinou sa rozľahol až príliš hlasitý zvuk, ktorý mu zanechal v ušiach chvíľkové pískanie, pričom teatrálnym spôsobom odhalila svoje meno, ktoré bolo ešte fascinujúcejšie. Jeho pohľad však neuhol, jeho telo ostalo nehybne stáť, no jeho prsty pravej ruky, ktorú mal natiahnutú, urobili inštinktívny pohyb ako reakciu na ten zvuk. A ono sa to len predsa stalo a popri tom, ako zovrel pravú dlaň a stiahol ruku k sebe sa predsa len po druhý raz v živote mierne, ale skutočne mierne kútikom úst pousmial. Teatrálnosť a elegancia s ktorou sa predstavila skutočne budila dojem.
,, Technika za techniku." napadlo mu v rovnako momente, čo pravou rukou zložil jednoduché znamenie pre techniku Yōton: Rakutan. Jeho zelené oči, ktorými uprene Rin sledoval zmenili razom farbu na sýto červenú. Jazva, ktorá sa tiahla od krku, až pod tričko začala žiariť tak výrazne, že presvitala aj spod čierneho trička. Teplota v ich okolí sa v priebehu niekoľkých krátkych momentoch rapídne zvýšila. Zem pod ich nohami začínala mäknúť a okolo nich dvoch sa vytvoril v zemi prstenec bublajúcej lávy. Pravú ruku len laxne Toshio zodvihol a v momente, ako lúskol prstami za jeho chrbtom vychŕlil gejzír lávy do výšky pár metrov.
,, Mali ste môj záujem a teraz máte moju skutočnú pozornosť." dodal pokojne a jeho oči naberať pôvodnú zelenú farbu.
,, Mám dojem, že tá žena skutočne nebude žiarliť. Ak čakala tak dlho, chvíľu ešte zotrvá. Stretnúť kolegu shinobi sa nevidí každý deň." odvetil a nepoložil jej žiadnu otázku. Nie žeby nechcel, ale veľmi dlho sa nestretol s osobnosťou, ktorá by sa s takou eleganciou, gráciou a pátos predstavila. Navyše v ňom hlodala otázka, ako priviezť niekoho s takýmito schopnosťami do Tsukiyami, bez toho aby prezradil dôvod prečo ju tam musí dotiahnuť a mena, ktoré si to objednalo.

pro **Kagayaki Rin** Tue Apr 13, 2021 9:32 pm

I já jsem pozorně sledovala jeho reakci, o to víc, že už jsem po představení vlastně neměla nic na práci - žádné další plány, nechávala jsem situaci přirozeně plynout a pro jednou jsem se oddala pro mě poněkud neobvyklé spontánnosti.
"Málokdo by s sebou alespoň necukl, ale málokdo by mi uměl odpovědět technikou na techniku" pomyslela jsem si, zatímco se mi v černočerných očích odrazily ohnivé barvy lávy, která za ním vybuchla v ohromujícím gejzíru.
Použil jen jednu pečeť, jednou rukou stejně jako já, ale pro techniku poměrně větších rozměrů než bylo mé malé hřmotné divadlo. Země pod mýma nohama změkla. Zkusmo jsem přešlápla na místě, ale nakonec jsem zhodnotila, že kdyby chtěl docílit souboje, už by to dávno udělal, a zůstala jsem stát na místě. Co mě ale fascinovalo ještě víc než kruh lávy kolem nás byla změna v jeho očích.
"Děje se to pro každou techniku?"
Než jsem se stihla zamyslet nad tím, zda se mi víc líbí s červenýma nebo zelenýma očima (priority, no ne?), vysekl mi poklonu, která mi skutečně lichotila. Být kunoichi nebyla cesta, kterou mě má rodina chtěla vyslat, a každá pochvala mířená na mé schopnosti v tomto směru tak naladila tu správnou notu.

"Když se sejdou shinobi, sejdou se problémy," můj tón při poslední větě trochu zchladl, ale nezdálo se, že by to bylo jeho vinou. Zároveň to pro něj nebyla moc dobrá zpráva - myšlenka vesnice plné dalšího ninjů nezněla příliš kompatibilně s mým postojem. Povzdechla jsem.
"Možná pro jednou udělám výjimku," uznala jsem, že i má vlastní pravidla mohou jednou vyžadovat změny.
"Shodou okolností mám ještě minimálně týden, než se budu muset věnovat jiným závazkům," odmlčela jsem se. "Když už míříte do mé domoviny a tolik mi lichotíte, měla bych Vám nabídnout doprovod."
"Něco mi neříká. A mě by moc zajímalo, co to je."

pro **Toshio Toppu** Tue Apr 13, 2021 10:41 pm

,, Magnifikantná osobnosť." pomyslel si, keď ju pohľadom sledoval, ako zareagovala na jeho techniku. Paradoxne bola prvou osobu, ktorá kedy túto techniku zhliadla spoločne aj s jej účinkami. Bol to zvláštny pocit, keďže stáť zoči voči inému shinobi, takmer nechránený, bez záložného plánu a za bieleho dňa presne na obed bolo pre Toshia absolútne nezvyčajné. Ale keď život priniesol, takúto šancu bol by bláznom, keby ju zahodil a na druhú stranu nemal celý týždeň, aby si jej priazeň získal. Navyše profesionálna česť a zákony sveta shinobi mu nedovoľovali odhaliť identitu objednávateľa tejto misie. Bola len objektom splnenia úlohy, nič viac a nič menej nehľadiac na to, aký dojem v Toshiovi zanechala. Rozhodne však bol natoľko značný, že siahol ľavou rukou do vnútorného vrecka a vytiahol malú zaprášenú knižku na ktorej sa podpísal vek.
,, Kagayaki Rin." zašeptal popri tom, ako to meno písal do knižky a po jeho dopísaní bruškom prsta prešiel po jeho písmenách. Jediným pohybom zavrel knihu, z ktorej ešte vypadávali kúsky popola spomedzi strán a zapozeral sa do jej očí, pričom knihu obratom založil späť do kabáta. Pri jej ponuke na týždeň strávený chráneným doprovodom s náučným výkladom po krajine sa na chvíľu zasekal, avšak toľko času nemal. Úloha znela urgentne a nevyhnutne, jej splnenie muselo byť bezodkladné. So šermiarkou však bojovať nechcel, nebol typ, ktorý bojoval na blízko. Ale pre splnenie misie bol ochotný využiť každej taktiky. Prstami niekoľko nepatrných pohybov, ktoré však absolútne neskrýval, aby si ich nesprávne nevyložila. Lávový prstenec, ktorý ich obklopoval sa začala rozširovať, ako do vonku, tak aj dovnútra a nútil Rin, aby k nemu pristúpila ešte bližšie, ale tak aby nemohla cúvnuť ani ustúpiť.
,, Vychovali ma k tomu problémy riešiť." prehovoril a naďalej ju sledoval pohľadom a teplo generované lávou si nevšímal. Od malička bol na to zvyknutý až mu to bolo prirodzené.
,, Na tomto malom kúsku pôdy som našiel viac než som v celej krajine mohol nájsť. Povedal by som takmer až, že som našiel niekoho kto predčil moje očakávania. Moja cesta tak stratila opodstatnenie. Môžem vám preto vašu profesionálnu láskavosť oplatiť a ponúknuť ukážku miesta odkiaľ prichádzam. Neskromné miesto zvané Tsukiyama. Pobrežie tam nebude také úchvatné, ale verím tomu, že osobitosť mesta by si vás získala." predniesol jej ponuku slovami, ktoré si prevzal z kníh, ktoré v detstve čítal ale dokázal ich podať sebevlastným a charakteristickým spôsobom.

pro **Kagayaki Rin** Tue Apr 13, 2021 11:00 pm

"Když se sejdou shinobi, sejdou se problémy. Jako kdybych to neříkala."
Už objev podezřelé knížky a jeho šeptání mého jména v mé hlavě rozeznělo veškeré poplašné zvony. První a jediné vysvětlení, které mě napadlo, byla odměna, kterou mohl někdo po posledních misích vypsat na mou hlavu. To by z Toshia dělalo nukenina, který nebude váhat, jeho cílem by bylo přivést mě živou... či mrtvou. Přimhřouřila jsem tmavé oči a chystala jsem se přehodnotit, jaký jsem z něj dosud měla dojem. Zatímco psal, zvedle jsem i já ruku do pečetě připravená použít techniku, která by mu znemožnila každý Taijutsu i Genjutsu útok.
"A jsme doma." Toshio měl tendenci trefovat se do mých slabých míst, naneštěstí nejen s komplimenty, ale i s tím, co mi nejvíc hýbe se žaludkem. Klidný hlas mi tentokrát výrazně podtrhlo hořké zklamání.
"Měla bych Vás varovat," hrdě jsem zvedla hlavu. Již jsem se na něj nedívala se zvědavostí a zábavou. Byla jsem menší než on, i přes podpatky, přesto jsem se na něj zvládla dívat shora. "Tohle pro Vás neskončí dobře."
"Už by měl vědět, že plané výhružky nedávám."

Začal stahovat lávový kruh, snad aby mě donutil přijít blíž. Jak naivní! Místo strachu jsem se mu vydala vstříc rychleji než by mě láva nutila. Boj na blízko byl mojí specialitou. Možná, že jsem ho přecenila a přece jen neměl tak dobrý odhad, jak se původně zdálo. Potlačila jsem pocit znechucení a krok za krokem jsem se k němu přibližovala, antracitové oči upřené do těch jeho zelených.
"Kanmuri Kaminari," šeptla jsem na odpověď své předchozí pečeti, tón hlasu neprozrazoval žádné emoce, opět se mi podařilo najít pevnou půdu pod nohama. Kolem hlavy se mi roztočily bleskové míčky připomínající zářivou svatozář. Drobné blesky, které z nich vypalovaly do všech stran, mi ozařovaly obličej předzvěstí následujícího souboje. Ještě pár kroků a střet bude nevyhnutelný.

Jeho slova pro mě neměla nejmenší význam, tu výsadu ztratil, když mi, obrazně řečeno, vrazil nůž do zad. Tedy až dokud nepoužil jediné slovo, které mě ještě mělo moc zarazit. Tsukiyama.
"Tsukiyama," zopakovala jsem a černá, blesková "svatozář", která se mi točila kolem hlavy, se spolu s ní lehce naklonila na stranu. Poprvé viděl něco, co mi sebralo vítr z plachet.
"Hashiru no baka!" vydechla jsem a založila jsem ruce na hrudi.

pro **Toshio Toppu** Wed Apr 14, 2021 5:35 pm

,, Vyčítali mi, že sociálna interakcia nepatrí medzi moje silné stránky. Hlavne preto, že ľudia prisudzujú maličkostiam príliš veľký význam." prehovoril, len čo videl, že ju znechutilo jeho zapisovanie si do knižky a z výrazu jej tváre bolo takmer možné vyčítať myšlienkové pochody, ktoré ňou práve v tom momente lomcovali. Čím dokonca bola Toshiovi vzdialenostne bližšie, tým sa jej vyhrážky stupňovali a prístup spoločne s celkovou situáciou vyostroval.
,, Keby som tu mal záujmy z ktorých ma upodozrievate... neprikráčal by som priamo pred vás, neobjavil by som sa tu na pravé poludnie, určite nie v tak rovinatom teréne a ešte po vetre, nevraviac, žeby som nemal absolútnu žiadnu potrebu rozprávať sa v danom prípade s vami. Nemal by som potrebu byť vôbec videný." pokračoval v rozprávaní s každým jej vykonaným krokom smerom k nemu spôsobeným zužovaním lávového prstenca okolo nich dvoch, čo rovnako vyložila inak než bolo zamýšľané. Síce sa jej díval priamo do očí, no v mysli odpočítaval vzdialenosť medzi nimi dvoma po dosiahnutí ktorej nehľadiac na okolnosti, by bolo nevyhnutné prikročiť k ráznemu a bojovému zákroku pre vyriešenie situácie. Nemal strach, ani obavy zo súboja na blízko, lež by to bolo pre neho obtiažne a hlavne obťažujúce. Nechýbalo urobiť menej, než jediný krok k tomu, aby Rin prekročila kritickú hranicu, keď sa niečo v nej zlomilo.
,, Tak blízko a zároveň tak ďaleko." pomyslel si, keď opona očividne padla a nemalo by veľký význam vo väčšej miere zapierať. Povaha misie aj tak vyznievala veľmi jednoducho a nekonfliktne vzhľadom na urgentnosť a individuálnosť jeho zadania.
,, Zdá sa, že táto fascinujúca hra je na konci." dodal jednoducho a čiastočne aj sklamane, pri jej slovách o Hashirovi, keďže si dokázala Tsukiyamu prepojiť s ním a určite aj s menom zadávateľa misie a tým pádom aj obsahom kontraktu, ktorý musel Toshio splniť.

pro **Kagayaki Rin** Wed Apr 14, 2021 8:48 pm

"Tak či tak," uznala jsem, že na jeho poznámkách by něco mohlo být. "Nenajdete ve mě příliš důvěřivou osobu."
Na znamení, že jsem zakopala válečnou sekeru, jsem uvolnila svou techniku a kuličky tvořící "svatozář" lemující mé světlé, růžové vlasy, s tichým "puff" zmizely. Každý můj pohyb byl promyšleně nekonfliktní, ale ani jsem se s tím nemazlila a pokračovala jsem ve svém novém plánu poměrně rychle. Sáhla jsem do kapsy schované v lemu mého tradičního oděvu. Obsahovala jen několik fotografií. Listovala jsem jimi a novou vždy posunula nakonec, když to zjevně nebyla ta, kterou jsem hledala.
"Ah, tady je!"
Jednu z fotografií jsem vytáhla, zbytek schovala zpět do jejich bezpečné skrýše. Chvíli jsem se na ni dívala a koutky srdcových úst se mi přitom stáhly do nostalgického úsměvu,
"Jestliže jste z Tsukiyamy a poslal Vás Hashiru, jistě ho poznáte na fotografii, pravda?"
Když si ji řádně prohlédl, mohl v ní poznat tři osoby - jednou z nich jsem zcela jistě byla já, prozradily mě mé růžové vlasy, ale určitě už nešlo o úplně aktuální fotografii. Mohlo nám na ní všem být kolem sedmnácti. Další dvě osoby byli chlapci v přibližně stejném věku, jeden blonďatý s odhodlaným výrazem a širokým úsměvem - Hashiru, a druhý tmavovlasý s rukama založenýma na hrudi a výrazem, který jasně říkal, že se nenechává fotografovat dobrovolně - Ken. Pokud Hashira neznal, jistě by v něm nehádal budoucího vůdce vesnice, to spíš v chlapci, který se tvářil důležitě a už z fotky působil, že všechny kolem něj považuje za méně než hmyz. Takoví často vůdci bývají, nebo ne? "Skoro jako kdyby vůdcovství byla kvalita vyžadující vytrhnout si srdce z hrudi."

"Hashiru je můj. Hm..." musela jsem se zamyslet nad "Dobrý, dlouholetý přítel. Jestliže mě potřebuje kontaktovat rychleji než v našem domluveném čase, a to natolik, že někoho vyšle mě hledat..." "Aniž by ho řádně zaškolil." "...jedná se o naléhavou situaci a měli bychom okamžitě vyrazit zpátky."
I pokud by Toshio splnil mou podmínku a Hashira na fotografii poznal, tohle byla z mého pohledu zbytečná lež, kterou jsem si ani nedokázala logicky odůvodnit.
"Co si myslel? Že si mě přehodí přes rameno a odnese až do Tsukiyamy? Gentleman."

pro Sponsored content

Cesty, lúky a križovatky vo svete

Cesty, lúky a križovatky vo svete

Re: Cesty, lúky a križovatky vo svete

Re: Cesty, lúky a križovatky vo svete

Re: Cesty, lúky a križovatky vo svete

Re: Cesty, lúky a križovatky vo svete

Re: Cesty, lúky a križovatky vo svete

Re: Cesty, lúky a križovatky vo svete

Re: Cesty, lúky a križovatky vo svete

Re: Cesty, lúky a križovatky vo svete

Re: Cesty, lúky a križovatky vo svete

Re: Cesty, lúky a križovatky vo svete

Re: Cesty, lúky a križovatky vo svete

Re: Cesty, lúky a križovatky vo svete

Re: Cesty, lúky a križovatky vo svete

Re: Cesty, lúky a križovatky vo svete

Re: Cesty, lúky a križovatky vo svete

Re: Cesty, lúky a križovatky vo svete

Re: Cesty, lúky a križovatky vo svete

Re: Cesty, lúky a križovatky vo svete

Re: Cesty, lúky a križovatky vo svete

Re: Cesty, lúky a križovatky vo svete

Re: Cesty, lúky a križovatky vo svete

Re: Cesty, lúky a križovatky vo svete

Re: Cesty, lúky a križovatky vo svete

Re: Cesty, lúky a križovatky vo svete

Re: Cesty, lúky a križovatky vo svete

Re: Cesty, lúky a križovatky vo svete