Vojenská čtvrť

First topic message reminder :

Tato čtvrť slouží především k ubytování našich shinobi bojovníků, ale také její dominantou je velké Dojo, kde se dá trénovat a trénují zde i mladší shinobi, než samotní strážci a armáda. 

Pozorovala jsem jak se ke mě blíží, jako by se nechumelilo. Založila jsem si ruce na prsou, když mě oslovil a prohlédla si ho pořádně. No jo taky ráčil zmužnět. 
"Jsem pořád čilá, jen mi občas rupnou nervy." jo tohle byl můj způsob omluvy, jinou ať ani nečeká. Fakt mě předtím vystrašil. 
"Vrátil ses z cest podpořit mě nebo mi vymluvit to všechno, co se děje?" nedala jsem mu moc na výběr s odpovědí, mě bylo jasné, že mi odkýve vše, aby nedopadl jako minule.

" Chápu " odpověděl jsem na její takzvanou omluvu. Nejspíš to opravdu za omluvu považovala, ale nemá smysl tohle řešit. Byl jsem tu abych jí podpořil, ne abych se s ní hádal o tom jestli měla právu mě zapíchnout nebo ne. " Možná tomu nebudeš věřit, ale já jsem byl vždy na tvé straně. Jen posledně si mě považovala za někoho jiného. Všichni máme své důvody pro to co děláme a ty máš určitě taky ten svůj. Stojím při tobě i kdyby proti tobě šel celej svět. " Kdo ví jestli to přijme, ale tak to bylo vždycky. Známe se už od mala a tak to má být. Přátelé si pomáhají v dobrém i ve zlém.

Povolím svůj postoj a svěsím ruce podél těla. 
"No tak to seš asi jedinej na tomhle světě." pronesu se záští, není moc lidí, co mi věří, Riko a Ren? Ti dva asi ano, jako jediní. Zbytek si  myslí, že jsem vyšinutá. Počkat...to si myslím i já. Tak jinak, myslí si, že jsem cvok. 
"Je v tom snad ještě jiný důvod, kromě toho co si tu vyjmenoval?" pronesu a jdu si k vitríně pro nádobu s vodou, abych se napila. Dost mě to vyčerpalo zase něco dělat. Asi začnu běhat.

Zatímco se šla napít jsem měl čas jí odpovědět. Co jí tak ještě říct, kupodivu jsem nebyl moc mluvka, spíš jsem konal než mluvil. " Jsme přeci už dlouho přátelé a přátelé si pomáhají. Nevykašlu se na tebe jen kvůli tomu, že tak nějak si vyhlásila válku druhé královské rodině. Kdybych měl já vyhlašovat válku kvůli tomu, že se mi nikdo nezamlouvá, tak bych asi byl teď mrtvý nebo na úplně jiném místě. Záleží kdo by byl se mnou. Teď jsem tu však pro tebe a pomohu ti s čímkoliv co bude v mých silách. Nenechám tě v tom přeci samotnou. "
Na to, že jsem nebyl zrovna mluvka jsem se pěkně rozkecal, ale tak trochu to nemělo hlavu ani patu, ale důležité informace jsem řekl.

"Ahá......tak děkuji." pronesu tak nějak prapodivně. Napila jsem se a nespustila ho z očí. Nevím jak pro něj, ale mě to přišlo najednou strašně trapné. Kdysi jsme spolu mluvili pořád, a tak a najednou si nemáme ani co říct, a tak omíláme pořád to samé dokola. 
"Kde ses toulal celou tu dobu?" Posadila jsem se na zem a opřela se zády o vitrínu. Nebylo to zrovna nejlepší místo na pokec, ale do sídla se mi zrovna teď hned taky nechtělo.

" Byl jsem celou dobu zde, jen mě k tobě nikdo nepustil, protože si musela řešit jiné záležitosti. Máš mnohem víc starostí než já a taky si pro lidi mnohem důležitější, takže je samozřejmé, že k tobě jen tak někoho nepustí. Dřív to bylo trochu snažší než došlo k té události. Párkrát jsem vyřizoval něco v cizí zemi kvůli rodině, ale jinak nic zajímavého o čem by bylo třeba se zmiňovat. " Tak nějak jsem opravdu nevěděl co říct. Též mi přišlo, že se opakuju pořád dokola jen jinými slovy. Potřebujeme trošku jinačí téma nebo prostředí. Možná je to také tím, že se vidíme po tak dlouhé době a stále vzpomínáme na poslední setkání. Chtělo by to nějaké nové příjemné zážitky o kterých se můžeme jindy bavit. " A co jinak ty? Jak se teď máš? Máš nějaké zajímavé historky? "

No kupodivu ke mě nikoho nepustí, ale sídla mi pustí leckoho. Napřímila jsem se a opřela si hlavu o tu vitrínu. 
"No zajímavé historky? Jsem vdaná a můj manžel mě nenávidí. Haha." v mém podání to znělo velmi sarkasticky, ale ve skutečnosti mi to bylo líto. 
"Měla jsem proslov před celou vesnicí, takže nevím jak na tom jsem, někomu jsem pro smích někdo mě nenávidí a někdo ke mě vzhlíží. Sjednoť tyhle tři skupiny. Nadlidský výkon." odfrknu si. 
"Kdyby bylo po mým, tak Takumi to všechno přebírá a já si vesele chodím na mise dál, a propo... nudíš se? Nezajdeme na misi?" tak nějak mi ženská intuice říkala, že Mili rozhodně nešla plnit svou misi. A někdo to udělat musel. Vstala jsem a oprášila svoje nohy.

Jak jsem jí tak poslouchal, tak to vůbec nemá jednoduchá, možná by potřebovala trochu voraz. " Jak tě tak poslouchám, tak to nemáš vůbec jednoduché " Jakmile se zmínila o těch sjednocenných skupinkách, tak to byl opravdu nadlidský výkon. " To je fakt nadlidský výkon " Poté se však zmínila jestli bych s ní nezašel na misi, to by možná nebylo špatné po tak dlouhé době s ní zajít na misi. Alespoň spolu zas strávíme víc času jako když jsme byli menší. Jenže co nám vybere za misi v téhle době. Jestli to bude infiltrace tak to bude velmi zajímavá mise. " Tak to beru. Kdy vyrážíme? "

"Výborně." rozzářila jsem se, další výmluva na to, abych vypadla z vesnice. V té chvíli přišla i Mikoto. 
"No skvěle, odcházíme na misi, Mikoto, jdeš s námi. Vyrážíme hned!" už nebudu čekat, takhle bych tu zestárla. Takže jsem se rychle zvedla nadšeně. 
"Nějaké dotazy?,jdeme čistě na informativní misi do jednoho hostince. Stále mi unikají informace, tak bude nejlepší si je sehnat sama." pousmála jsem se a udělala rychlou pečeť. Předemnou se z krystalu vytvořil klon, který jen kývl a odešel do sídla, aby někdo nepojal podezření, že jsem zdrhla bez povinností. 
"No tak jdeme." 
 (přesun brána, klon sídlo)

" Super, tak vyrážíme. " pak se k nám připojila i slečna, která předtím trénovala s Reinou. Jmenovala se Mikoto jak jsem se najednou dozvěděl od Reiny. Tolik k představování. " Netřeba se omlouvat " dodal jsem k Mikoto a poté jsem následoval Reinu směrem k bráně. No popravdě jsem nevěděl kam přesně mířila, ale tak tipoval jsem to. Byl jsem zvědav jak tahle mise bude probíhat, protože takhle ve třech by to mohlo být i docela zajímavé. Snad budu dost zkušený, abych jim byl schopný pomoct a nezdržoval je.

/přesun

Objevil jsem se zde po nějaké době a začal jsem se rozhlížet po Kenjim. Párkrát jsem ho snad viděl, takže bych ho měl poznat. Něco mě sem táhlo, ale nevěděl jsem co, protože tohle byla má první zastávka. Před misí jsem tu byl a pozoroval Reinin souboj s Mikoto, který byl docela dobrý na pohled. Teď jsem měl úkol najít Kenjiho a nějak ho dostat k Reině. To jestli se mu bude chtít je věc jiná. Jestli nebude zrovna v dobré náladě nebo ve stejném stavu jako já tak si nejspíš Reina počká. Lepší v dobré náladě a střízlivý než napitý a nasraný. To by nedopadlo dobře.

Trochu jsem přešlapoval na místě což se tak dělo jen díky tomu mizernému alkoholu co jsem do sebe musel nalejt abych se v té hospodě začlenil. To byl asi dost blbej nápad, vzhledem k tomu, že jsem z toho nic nezískal. Zítra budu mít pěknou kocovinu, zabiju první osobu co mě přijde vzbudit. A budík pošlu na rychlý let na Měsíc, pokud ovšem vůbec budu nastavovat budík což nehrozí. Po nějaké chvíli jsem však slyšel nějaký hlas, který zněl z dáli a podruhé už jsem ho slyšel dost jasně a byl blízko. Otočil jsem se tak jeho směrem a zaostřil oči na něj. " Ah, díky. To byl fakt blbej nápad si nalejt kvůli atmosféře dva litry míchanýho tvrdýho alkoholu na ex. Jako posunulo to moje limity, ale zítra na to doplatím. " Nevím proč jsem mu to vyprávěl, nejspíš díky alkoholu jsem byl vždy nějak moc upovídanej. Věděl jsem od pohledu, že to je Kenji i když jsem si nebyl stoprocentně jistej. Nejdřív bychom měli začít nějakou normální konverzací. " Trénovat v takovém stavu? Ani mě nehne, buď bych podpálil vesnici nebo bych se pod tím vlivem zabil. "

Chtěl jsem odpovědět Kenjimu, ale to do mě rýpla Mikoto. Proto jsem se k ni otočil a normálně jsem jí řekl. " Měl jsem to také v plánu, ale některé věci mají určitý průběh, když si ho vynutíš, setkáš se jen s odporem. To tě neučily? " Poté jsem se otočil ke Kenjimu. " Je to tak. Jsme tu, abychom tě dovedli za Reinou. Jak vidíš, máme toho dnes všichni dost. Co si to ulehčit a budeme to mít za sebou? Prokážeme si tak sami sobě službu. Co myslíš? " odpověděl jsem oběma a snažil jsem se dýchat nosem, já jsem to evidentně nějak necejtil, ale Kenji tak vypadal. Snad s námi půjde ať se můžu jít trochu prospat, čeká mě pak docela nepříjemné ráno. Příště se už nenechám takhle vyprovokovat, to byl opravdu blbej plán a teď si mě budou ostatní akorát dobírat, že jsem nějakej ochlasta i když nejsem.

" Však se nějak dohodneme ne? " Řekl jsem jen tak do vzduchu. Jak jsem poslouchal ty dva tak situace nevypadala moc dobře, ale zase mě trochu naštvalo to co řekl Kenji o Reině, jelikož se s ní přátelém od malička tak mi to prostě nedalo se ozvat. " Hele, takhle o Reině nemluv. Stará se o tohle místo a zaslouží si trochu respektu. Když předvolá někoho k sobě tak tam prostě má jít. V tom má ona pravdu. Těžko ti něco udělá, prostě ti něco potřebuje říct a těžko tě někde bude sama hledat když má povinnosti, proto poslala nás. Půjdem? " Trochu mě naštvalo jak o ní mluvil i když to skoro nic nebylo.

Držel jsem se abych nevybouchl vzteky za všechny jeho slova. Byl jsem opilej a možná bych mu šel rozbít hubu, ale ta trocha zdravého rozumu mi nakonec promluvila do duše a neudělal jsem radši nic. Nechal jsem to radši na Mikoto ať se o to postará. Dneska jsem nějakej nepoužitelnej jen kvůli tomu mizernému alkoholu co jsem vypil. Už abych z toho vystřízlivěj a vylepšil si trochu reputaci. Otočil jsem se na Mikoto a i když byla děsivá, tak na opilého člověka to nemá moc vliv. " Trochu se uklidni Mikoto. Tohle není zapotřebí. Říká, že s námi půjde, tak jdem. "