Vojenská čtvrť

First topic message reminder :

Tato čtvrť slouží především k ubytování našich shinobi bojovníků, ale také její dominantou je velké Dojo, kde se dá trénovat a trénují zde i mladší shinobi, než samotní strážci a armáda. 

Trhla jsem sebou. Proboha! Ponechala jsem si však kamenný výraz ve tváři, abych nepolekala svou reakcí ostatní. 
Takže Mili nebyla opilá. Měla pravdu. Podívala jsem se na ní významně. Tohle si žádalo můj zásah. 
Jaké zvíře tohle mohlo zanechat? Elitní jednotka a takhle roztrhaná? To nemohlo být zvíře, takhle nepozorní být nemohli. Přijala jsem do rukou zkrvavenou věc. Ta krev, jako by mě namotivovala to prořešit. Pak vyndal mapu, nahlédla jsem do ní. Jestli to udělala ta mrcha, tak ať si mě nepřeje, už mě připravila o dost mých mužů. 
"Kapitáne, dejte mi své nejlepší muže, chci 8mi člennou jednotku, ideálně stopaře. Riko, půjdeš se mnou a ty taky chlapče. Mili, hlídej sídlo. Do hodiny vyrážíme na ono místo. Tohle rozhodně zvíře neudělalo." pronesla jsem chladně a bezmyšlenkovitě jsem podala zdrab jednomu mistrovi. 
"Pochovejte ho, jak si zaslouží." s těmito slovy jsem spěšně odešla zpět do sídla. Mistr říkal, že ta chvíle přijde, asi je to ona. Vydala jsem se převléknout 

(přesun)

Říkala jsem to. Blesklo mi hlavou když jsem zaslechla to o těch mrtvolách. Když všeci zmizeli ještě chvíli jsem očumovala ostatní přítomné. Až po chvíli jsem se tak zamyšleně koukla nad sebe. "Co?" Naklonila jsem hlavu na stranu. "Mili hlídej sídlo?" Zopakovala jsem a zatvářila se dotčeně. "Haf?" Podrbala jsem se ve vlasech a strčila ruce do kapes. Nuuu Protáhla jsem kysele obličej a vydala se pryč. Což o to...sídlo hlídané bude ale snad tam nemusím sedět ne?
-přesun-

(Vsem gomen sem u moře a mam toho hodne na starost + mi blbne klavesnice, takže budu Psat strucne )
Vsude kolem byl zmatek a ihned sem vyrazil za hranice zjištovat informace.

Kráčela jsem městem s hlavou vztyčenou a nezájmem o okolní lidi. Možná jsem si měla vybrat jinou masku ale to už vem čert. Reina tady byla od toho aby se tvářila mile a přátelsky. Já jsem si vybrala roli někoho, kdo tvrdě potrestá blázny co se proti ní postaví. Dorazila jsem do vojenské čtvrti a zamířila do Doja. Letmo jsem přejela pohledem po pár lidech, kteří tu trénovali a málem mě kleplo když jsem uviděla, že jsou bez vrchní části oblečení. Hladově jsem polkla a přinutila se jít dál na ochoz. Páni, páni, páni! Ach bylo to vážně dlouho co jsem si nijak neužila. A člověku to prostě chybí. Vybrala jsem si pěkné místečko a chtěla se vyhoupnout na zábradlí, jenže to by se asi neslušelo. Tak jsem se jen opřela a zalistovala prázdným bločkem, který jsem si přinesla. Tak jo. Zhluboka jsem se nadechla a na chvíli zavřela oči. Okamžitě se mi v hlavě začaly míhat stránky knih, které jsem přečetla. Bůh žehnej fotografické paměti. Vyhledala jsem co jsem potřebovala a začala psát. A psala jsem, a psala. Občas jsem se teda vážně neuhlídala a zabloudila pohledem k těm spoceným svalům. Trvalo mi to asi hodinku než jsem byla s výsledkem spokojená. Znova jsem si svůj výtvor přečetla a usmála se. Perfektní. Zaklapla jsem bloček a vydala se zase cestou kterou jsem přišla pryč. Á opět mi to nedalo a pohledem jsem znásilnila pár fešáků. Pardon no.

Vojenská čtvrť, moje oblíbené místo na dělání problémů. Jak jinak, dovedla jsem slečnu Hyugu na jedno ze cvičišť, které bylo volné. Pop pravé straně byla velká police se zbraněmi. Došla jsem k ní.
"Můžeš si vybrat co chceš." pokynu jí a čekám na její výběr, byla na tom podstatně hůř oproti mě, ale když se mi bude líbit, má místo jisté.
"kolik ti je?" 

"Dobrá tedy. Ale stejně si myslím, že vyzkoušet si tě na boj z blízka a s nástrojem bude lepší, co kdyby ti došla chakra." vezmu si z vitríny své oblíbené kopí a namířím s ním na ní. 
"Tak pojď vyber si zbraň, žádné techniky ani chakra, čistě jen boj s vlastní silou." vyzvu ji a jdu se postavit doprostřed arénky a čekám, co si vybere ona. Tohle mě bude bavit, dlouho jsem si nezabojovala.

Pousmála jsem se. 
Jdeme na to. pomyslela jsem si a rozeběhla se proti ní, těsně před ní jsem se pomocí oštěpu odrazila jako na skok do výšky a hodlala ji přeskočit a ještě kopnout do zad. Celkem jednoduchý začátek, akorát jsem se neprotáhla. To zas dopadnu, večer se ani nehnu. Ale teď do boje.

Výborně, zapojila se konečně dohry. Vyblokovala jsem seknutí jejím tantem tím, že jsem jí nastavila kopí a dopadla za ní a provedla další výpad směrem na její pravou nohu. Kopí jsem držela v obou rukách a jeho ostří směřovalo na její stehno. Reflexi měla dobré. Měla jsem hodně velké potíže nezapojit krystal a udržet si mysl takovou, aby se sám nespustil. Dlouho jsem nebojovala.

Procházel jsem se ulicema až jsem se nakonec dostal k tomuto místu. Vypadalo to, že nebude tak opuštěné jak jsem si původně myslel. Kupodivu tu byla minimálně jedna osoba, kterou jsem dobře znal. Nechtěl jsem je ale nijak vyrušovat uprostřed jejich zápasu, a proto jsem si našel vhodné místo k pozorování a tam jsem zůstal. Je nevhodné se plést někomu do boje, i při tréninku se stávají nehody s úmrtími. Nerad bych, aby to tentokrát byla moje vina. Možná si později až bude čas taky zatrénuju.

Nádherně odrazila mé kopí a já zjišťuji, že boj na blízko mě prostě vážně nebaví. Holt nejsem ten tip. Její kopanec jsem zaregistrovala sice trochu opožděněji, ale nastavila jsem jí tam svůj loket, který mě teda sakra zabolel. Jenže když jsem řekla bez technik boj tak i bez mé krystalické obrany, jinak bych to ani necítila. odhodila jsem její nohu a opět uchopila kopí a tentokrát jsem jím začala švihat z prava doleva a zlepva doprava snažíc se ji zasáhnout opět bu´d do boku či do stehna. Nevím jak tenhle boj budu ještě schopná snášet. Vážně mě taijutsu nebavilo, ale ona zdá se jakoby z ní spadla veškerá ta nervozita ona byla v tomto velice dobrá.

Ona jakoby četla mé myšlenky. Skvěle. Jakmile totiž použila byakuga, tak já povolila v obezřetnosti a automaticky se na mém těle objevila krystalická obrana. Zle jsem se pousmála. Na to jsem čekala, jestli bude dodržovat pravidla či ne v boji. Tak se totiž pozná ten správný shinobi, myslí srdcem a ne rozumem. V momentě, kdy na mě odhodila jsem jí nastavila svoje ruce, nic mi neudělá. Maximálně praskne obrana. 
"No konečně to bude ten správný adrenalin." mrknu na ní a tlesknu do dlaní. Z nebe na ní začnou padat obří hexagony krystalu.

Tak si děvče trochu zaběhalo, já byla neustále ve střehu a vyzvala mě k boji, ve kterém já byla profík a to jsem jí také hodlala ukázat. Hexagony vždy když spadly na zem tak po pár sekundách se rozpadly a Mikoto, jak se mě snažila oběhnout, jsem hodlala překvapit. Ani jsem se totiž na ní neotočila. Zůstala jsem stát zády, věděla jsem, že se o to má krystalická stěna, která se objevila těsně mezi Mikoto a mnou, postará a znemožní tak jí útok na mě. Neměla jsem ráda boj na blízko, a tak jen co se stěna objevila, já od Mikoto odskočila dál a za pomocí pečetě přivolala své oblíbené živé krystaly. Stěna se hned na to rozpadla. Ale živé krystaly, ty jí dají zabrat. Kam totiž půjde ona, tam půjdou i ony, uvidíme, jak mě hodlá zastavit nebo spíš jak je hodlá zastavit. 

Dlaňou som takmer narazila do kryštalickej steny predo mnou. Neprekvapila ma, preto som bola schopná reagovať relatívne rýchlo. Neprišlo mi normálne, aby si ma nevšimla, preto som jej na to neskočila, stenu rýchlo preskočila pripravená si po ňu znova pekne prísť. Avšak...rovno pod nohami proti mne vyrazil kryštál. Z nehop vyrástol ďalší. A ďalší. Prudko som sa uhýbala. Keďže Byakugan mi poskytoval 360 stupňové videnie, uhla som sa i takým útokom, ktoré by klasickému Shinobi bez mojich očí robil extrémny problém. Zároveň som však vedela, že takto pokračovať donekonečna nemôžem, preto som prudko odskočila a v momente, keď kryštál vyrazil proti mne, privrela som oči a s využitím techniky Shugohakke Rokujūyon Shō som vytvorila hustú sieť tvorenú surovou a nesmierne ostrou chakrou, schopnou rozsekať i tie najmenšie objekty. A to isté by malo platiť aj pre kryštál, keďže ten skrátka chakru skryštalizovať nedokázal. Tvorba siete prebehla v abnormálnej rýchlosti, preto som sa neobávala toho, že by som to nestihla.

Sledoval jsem ty dvě úžasné ženy jak se tu mezi sebou řežou, div jsem do téhle bitky nebyl zatáhnut i já. Měl jsem štěstí, že byli trochu dál, abych to neschytal najednou z obou stran od každé. To by nebylo příjemné když k tomu jedna by mě propíchla krystalem a druhá by ze mě udělal chodící nebo spíš ležící trosku na další týden. Nechtěl jsem je však rušit, měl jsem času dost tu stát a pozorovat. Ani jsem vlastně nevěděl proč jsem původně přišel. Možná jsem se jen procházel a narazil na excelentní bitku mezi dvěmi ženami.

Nepochybovala jsem o tom, že si poradí, ono stačilo jenom skočit přede mě a ten krystal by se zastavil, ale takhle ten krystal narazil přímo do masivní koule světla a tam se roztříštil. Zajímavá technika. Prakticky jsem si jí nestihla všimnout. Jak zajímavé. 
"Úchvatné. Dokončíme náš souboj později, myslím, že jsem slyšela, že máš hlad." lusknu prstem a přiběhne ke mě jakýsi shinobi. 
"Odveď jí do její ubykace, dejte jí najíst, oblíkněte ji, ať si odpočine. OD zítřka ke mě nastupuje jako moje osobní ochranka." dojdu až k ní a podám jí ruku. "Skvělá práce, budu se těšit až ten souboj jednou dokončíme. Teď si jdi odpočinout a posilnit se." v nejlepším se má přestat, tak to říkával můj otec. V té chvíli jsem zahlédla velmi známou tvář na tribuně. V té chvíli jsem také litovala, že jsem ten soiboj předčasně ukončila. Dlouho jsem se s ním neviděla a naposledy mě tak vytočil, že jsem ho chtěla zabít. No jsem v náladě, tak uvidíme.

Když konečně dobojovali tak jsem se mohl k Reině přiblížit. Chtěl jsem jí přátelsky pozdravit. Dlouho jsme se neviděli od posledně co se mě pokusila kvůli nedorozumění zabít. Byl jsem však ochoten to risknout a zkusit s ní promluvit. Třeba to nebude tak horký jak bych si myslel. Kráčel jsem směrem k ní a až když jsem byl blízko tak jsem ji pozdravil. " Ahoj, dlouho jsme se neviděli. Vidím, že si stále čilá jako posledně. Je mezi námi vše ok? Posledně to tak nevypadalo. " Měl jsem i tak trochu obavy, ale byla to dlouholetá kamarádka, tak jsem doufal, že to přejde i když to nebyla moje vina, já jsem byl ten kdo to schytal.