Vojenská čtvrť

Tato čtvrť slouží především k ubytování našich shinobi bojovníků, ale také její dominantou je velké Dojo, kde se dá trénovat a trénují zde i mladší shinobi, než samotní strážci a armáda. 

V klidu jsem ležel na střeše doja a přemýšlel co mám dělat, jelikož naše vesnice byla vcelku zalesněná, tak jsem měl kolem sebe 2 veverky, které kolem mě neustále běhali a sem tam se nechali pohladit. Sem tam jsem se mrkl ze střechy, jak mladší, ale i starší ninjové navzájem trénují " Mrhají časem, má to vůbec cenu se tak snažit? Stejnak jednou všichni umřeme" poté jsem si vzpomněl na první pořezání, od kterého jsem měl jizvu na noze a lehce si na něj šáhl. Byla to pro mě vzpomínka na neschopnost a obtížnou až otravnou práci.

V Doju se objevil shinobi, který spěšně vyhledal Rukiho a došel až k němu, poplácal si na hruď a mírně sklonil hlavu. 
"Pane, máte se dostavit k Daimyo." pronesl a zase zmizel.

Podíval jsem se na člověka co přišel a pomyslel si Daimyo? Kdo ? Počkat to bude kočka, ale né kočka jako kočka, prostě kočka. Lehce jsem si oprášil oblečení a zvedl se. Jen byl menší problém, že můj orientační smysl nebyl uplně nejlepší (přesun)

Zdrhla mi. 
"Lasica drzá ... keď ťa chytím tak.." Mrmlal som si stále popod nos. Moja pozornosť ani nebola taká sústredená... naozaj. Des a hrôza. Ako som sa mohol nechať takto napáliť? Boli to všetky peniaze, čo som dostal a odmenu od tej malej drzej záškodnice, ktorú tu teraz po hlavnom meste všetci hľadali. Rozmýšľal som, ako teraz. Nerobil som si príliš hlavu z toho, že tu nie som ako tak oficiálne. Bolo tu hrozne veľa ľudí medzi ktorými som sa sám strácal. Predsa len, nevyzeral som nijak výnimočne. Aspoň som bol o tom presvedčený.

Pravdou však ostávalo to, že som nevedel tak úplne, čo teraz. Nevedel som to aspoň do chvíli, než som nenarazil na plagát vystavený na jednom z mestských stánkov. "Pridajte sa k nám.." Prečítal som názov a s ľahkým úsmevom som sa pri ňom zastavil. 
"Ideálne.." Dodal som. Bol to náborový plagát k samuraiom, ktorý sa nachádzali v tomto meste. Hľadali nových rekrútov, v podstate ako každý. Prísľub jedla a ako takého žoldu by vedel nalákať kde koho. Aj keď môj dôvod bol trocha iný. Vydal som sa teda na miesto, ktoré bolo napísané na plagáte.

Dorazil som až do vojenskej štvrti, kde ma pri vstupe zastavili dvaja strážnici. Keď som im vysvetlil moju situáciu.. a teda to, že som zbadal plagát a rozhodol som sa zájsť za náborárom a upísať sa k vojenskej zložke Shimo no Kuni a hlavne hlavného mesta.. odviedli ma za danou osobou. Naozaj to netrvalo dlho. Stačilo podpísať nejaký dokument a ja som bol odvlečený do kasární, kde mi bolo ukázané lôžko, truhla pre osobné veci. Následne do zbrojnice, kde som vyfasoval výbavu, ako dlhú drevenú palicu s hákom na konci, šatku so znakom Shimo no Kuni a bielim GI na ktorého chrbte taktiež bol znak Shimo no Kuni, teda.. skôr klanu Kana. No o tom som nemal ako vedieť. Ani som si to neuvedomil.. a už som sa nachádzal na cvičisku, kde som sa s ostatnými mlátil s tou drevenou palicou. Čo mi celkom šlo, nebudeme si klamať.

Objevil jsem se na cvičišti, poddaní klanu Kana zde trénovali a já se jen díval na okolí, věděl jsem že něco mám udělat, ale nevěděl co. Stál jsem na okraji a jeden z vyšších samurajů přišel " Pane víte Vás zpátky, čemu vděčíme za Vaší návštěvu? Přišel jste si zatrénovat? " Jen jsem se na něj podíval, byl to starší muž, který měl dlouhý vous, několikrát se mi představoval, ale bohužel moje paměť na jména byla tu tam. " Zdravím um no zdravím, co tu dělám? To je dobrá otázka taky by mě to zajímalo " Samuraj se podíval a rukou si přejel tvář " Už zase? Jak jste mohl s tímto přístupem dostat tak důležitý post !" Poté mi dával nějaké kázání, které mě vlastně vůbec nezajímalo a jen jsem se díval na nováčky a trošku mě zaujal kousek země "Hele nemáte tu problém s krtkama? Máte tu nějak moc děr, to bych nečekal od správce areálu " Jen jsem odvrtil od něj pohled, a když on může poučovat mě proč já jeho ne. Poté se na mě podíval a věděl že je problém " Nenapsal jste si to na ruku? " Když to zmínil jasně byli tam 3 symboly  " Takže tréning samurai a show... hmmmm... máte nějaké tušení co by to mohlo znamenat stařešino? " Jen jsem se na něj podíval s rukou škrábající si hlavu . Musel být už zoufalý, avšak trpělivý na jeho věk " Blíží se každoroční slavnosti, takže pravděpodobně naše paní po Vás chce přehlídku síly, ukázku nováčku a pravděpodobně, aby jste to zde trénoval " Podíval se na mě a já si potom vybavil tu scénu z kanceláře " CO bych bez Vás dělal jasně, takže to máte na starost vy, věřím Vám ! Já se zůčastním jen ukázkových bojů, nasaďte do nich jak úplně nováčky tak i pokročilé, v podstatě jen něco co stojí pro pobavení na začátek a potom silnější šermíře ať to stojí za ukázku. Se začátečníky si zacvičím a potom hodlám předvést jeden cvičný zápas " Stařešina jen odkývl a začal úkolovat lidi na okolí, opravdu jsem neměl tušení co mám dělat, takže mít takového pomocníka byl stav ideál. Sedl jsem si na zem a pozoroval okolí, jak ostatní cvičí a mezitím ke mě přiběhli opět ty dvě veverky, které mě otravovali, když jsem byl na střeše.

Všiml jsem si jednoho celkem jednostranného souboje, ten souboj proběhl během pár sekund, avšak bylo na něm něco zvláštního. Jeden ze soupeřů nebojoval jako typický samurai, navíc byl v oddělení pro nováčky, mezi tím za mnou přišel stařešina " Kapitáne přípravy budou brzy hotové " jen jsem mu na tuto odpověď odsekl hlavou a zeptal se ho " Stařešino tamto je oddělení nováčků že? Tamten vojín, ale tak nebojuje, pošlete proti němu někoho zkušenějšího rád se podívám " Stařešina šel směrem k mladému Uchihovi " Vojíne, pravděpodobně jste zaujal vyšší osoby, připravte se budete bojovat proti pokročilejšímu Samuraiovi " Mezitím co stařešina šel k němu, použil jsem přivolávací jutsu a na hada připevnil lísteček,který měl odeslat Reine, na lístku stálo, že přípravy jsou skoro hotové.

Jako nováček mi projevil úctu, to nebylo moc vídané mezi místními mlaďáky. Nadaným jedincům většinou velice rychle stoupla první výhra do hlavy a mysleli si, že jsou rázem neporazitelní. Přitom měřili své síly s obyčejnými muži, kteří ještě nedávno drželi místo zbraně hrábě. Po tom, co jsme se dohodli na zápase, jsem pomalu odkráčel po okraji bojového kruhu na druhou stranu naproti černovlasému soupeři. Oděn ve své služební zbroji jsem si prokřupal záda začal si svou výstroj poupravovat. Goemonovi mezitím přinesli k oblečení kvalitnější chrániče na znamení toho, že se mělo jednat o skutečný boj, kde není důvod se držet zpátky. "Tak mladíku, ukaž, co v tobě je!" křikl jsem na něj a postavil se do připraveného postoje. Jako jeden ze zkušenějších samurajů na cvičišti jsem již neměl křečovitý umělý způsob boje jako nováčci, osvojil jsem si vlastní techniky a styl, který vyhovoval mým schopnostem, zejména vysoké rychlosti, která mohla soupeře nečekaně překvapit. Jakmile byl připraven i on, na nic jsem nečekal a vykonal první výpad s následnou sérií útoků. (Což mohlo či nemuselo fungovat)

Upřimně jsem nečekal, že se stane, co se stalo. Obyčejný nováček by stihl sotva zareagovat na můj první výpad a hle, tento mladík ho dokonce vyblokoval. Kso! Zaklel jsem si v duchu. O to víc mě ale překvapil potom - úhyb, blok! Hned mi došlo, že to nebylo štěstí začátečníka, tento klučina totiž začátečníkem rozhodně není. Svou agresí jsem se mu otevřel a on hned věděl jak toho využít. Kopem mě zasáhl a já několika úkroky chvilkově zavrávoral, tím to však nekončilo, během okamžiku byl opět u mě bodajíc na střed mého těla, jen tak tak jsem se vyhl do strany, dokonce jsem slyšel tupý zvuk jeho čepele, jenž lehce sjela po mém brnění. Následoval útok ze strany, na ten já však přesně čekal, už jsem ho nepodceňoval, byl to zkušený šermíř. Vydal jsem se do protipohybu útoku proti jeho dřevěné kataně. Tohle mělo být mé zaručené vítězství.

Celou cestu jsem s dívkami probírala nejnovější věci ve městě a okolí, hlavně jsem jim neustále opakovala, jak jsem ráda, že mi jsou podporou. Nerada jsem sama v takové situaci. Chybí mi bráškové, ale tyhle dvě, to je dokonalá náhrada. Do vojenské čtvrti jsem šla překvapivě natěšená, nechtěla jsem dát znát před holkama, že ti nováčci a garda jsou podle Rukiho naprostí ubožáci. Nicméně jsme dokráčeli do výcvikového centra čtvrti a hledala jsem Rukiho. Senseiové a mistři se mi klaněli a zdravili. Dva mě dokonce zastavili, aby mi popřáli k nově nabité moci, manželství a bla bla bla.

Kráčela jsem Reině po boku a cestou jsem si svázala vlasy do vysokého culíku. Když se Reině začali lidi klanit zvedla jsem spokojeně bradičku. "Takhle se brzy pokloní všichni." Šeptla jsem a podivně se usmála. Až proběhne vyjádření pro lid a pak večírek nikdo nebude pochybovat, že je vše jak má být. Ve výcvikovém centru jsem se začala rozhlížet trochu pozorněji a zmateně zvedla obočí. Co to..je? Zaměřila jsem se na skupinku..nováčků? Teda doufala jsem, že jsou to nováčci jinak by to bylo k pláči. "Kde jsou ty zadky?" Zamumlala jsem a začala se zase rozhlížet.

Vyšlo to. Podařilo se mi ho odzbrojit a přitom i zasáhnout, ale rozhodně ne tak, jak jsem si představoval. Tento protiútok byl moje specialita a obyčejně takový zásah složil i přes brnění protivníky k zemi, to byl ostatně důvod, proč do něj mladíka oblékli. Patřil jsem k těm nejlepším v celé armádě a respekt si vysloužil nejen pro svou rychlost a umění boje, ale i pro sílu, která předčila většinu mých spolubojovníků. On však stihl včas odskočit a efekt byl minimální. Narovnal jsem se, boj rozhodně nebyl u konce, když v tom na mě štěkl jeden z kolegů a očima ukázal na ochoz, kde se vynořily tři ženské siluety. Hluboce jsem se směrem k nim uklonil a pohlédl na mladíka. "Ty nejsi nováček, zasloužíš si plnohodnotné místo v naší armádě, stačí si říct," udělal jsem tři kroky směrem za záda a zdvihl dřevěnou katanu, kterou jsem mu následně hodil. "Nadřízeným staří říct, že tě posílá Sora a oni už budou vědět, kam tě zařadit," otočil jsem se na podpatku a odkráčel se zařadit a připravit mezi svou elitní jednotku.

(Ruki nám někde lítá v letadle, zatím ho přeskočíme, on se pak ozve) 

Sledovala jsem výcvik samuraiů. Poznámky děvčat mě pobavily, je teda fakt,že jsem čekala chlapi jako hory a ne třeštiprdla ve zbroji. 
"Ne Riko, ani jednoho ti nepůjčím, půjdeš na misi s kapitánem to ti musí stačit. Ti hoši na tebe ještě nejsou připravení." pronesu s úsměvem a vydám se podélně, abych nenarušovala jejich výcvik. Jeden z nich se na Mili nelibě podíval. 
"ÁÁá zdá se že máš nápadníka Mili." a ukážu směrem na toho muže, který se na ní mračil. Roztomilé. Měla jsem co dělat, abych nevytáhla svoje umění a trochu je nerozpohybovala. Jak cvičení pozic naučí samuraie myšlení nepřítele? Tuhle logiku jsem nikdy nepochopila. Nás učili boj proti našim nejbližším. Asi jsem byla prostě vychovávaná jinak. 
Nechala jsem si k sobě zavolat mistry. Ráda bych s nimi probrala jejich taktiky a přípravy k boji. Občanské válce bych se ráda vyhnula, ale kdyby se cokoli stalo, tak a´t jsou připravení.

Následovala jsem Reinu loudavým krokem a podívala se na mého údajného nápadníka. Přimhouřila jsem oči, jak jsem se snažila vzpomenout proč je mi povědomí a pak se uchechtla. "Jo..to jo, naposled mi řekl, že mi naplácá na holou." Položila jsem si ruku na srdce a zasněně si povzdechla. "Něco tak romantického jsem dlouho neslyšela." Rukou, kterou jsem měla na srdci jsem sjela trochu níže kde byl v pláštíku schovaný jeho měšec. Byla jsem ráda, že jsem tu s Reinou a on mi vážně na holou naplácat nemůže. "Hele? To přijímáte k samuraiům každého kdo si jen tak přijde bůh ví odkud?" Dál jsem jí následovala a občas mi pohled sjel na Goemona. "No..aspoň jeden zadek tu je. Už jsem ho zkoumala dříve."

Povídala jsem si o nových výcvikových metodách a mistr mě doslova prosil, abych se do bojů nevměšovala, ano sice jsem byla dáma, ale když jsem viděla neschopnost některých mužů, tak jsem měla sto chutí jim ukázat, proč jsem právě já byla schopná svrhnout vládu Yamadových. Ale ne. Nikdo mě ještě pořádně bojovat neviděl a mistr měl pravdu v tom, že ještě nepřišla má chvíle. V tomto jsem brala ohledy a respektovala jsem jeho názor. V té chvíli přede mnou přistál jeden ze samurajů. Pokud se jednalo o skupinu Kapitána Magashiho, byla to první skupina, která aniž bych cokoli řekla, vyrazila na tuto misi. Abaolutně nejvěrnější, kterou jsem kdy zažila. Stačilo jen náznak a kapitá Magashi ihned pochopil, co chci. 
"Mluv!" vyzvala jsem ho naléhajíc. Samotnou mě zajímaly zprávy, které přináší. Třeba už ji chytili.

Když přiběhl jeden ze samuraiů, že má hlášení lehce jsem se odpojila od skupinky a dala si ruce v bok. Stále jsem ale byla blízko abych slyšela o co půjde, jenže jsem žena a dokážu dělat více věcí najednou. A tak jsem opět vyhledala pohledem Goemona a zamávala na něj s andělským úsměvem. Vytáhla jsem z pláštíku jeho měšec a pohodila si s ním ve vzduchu, když mi opět dopadl na dlaň natáhla jsem ruku směrem k němu. Vypadalo to, jak kdybych mu ho chtěla vrátit. Ovšem ta dááálka co nás dělila, no hrůza. A tak jsem na něj jen významně mrkla a měšec zase schovala. Spoléhala jsem na to, že pokud ho chce zpět tak si mě najde sám. Poté jsem si založila ruce na prsou a pozorovala i ostatní.