Podzemní jezero

Po menší představení se nám jeskyňka trochu zatřásla, ale vše bylo v pohodě. Žádné výrazné škody. Roky zlepšování ukázali své ovoce, i když je to jediná technika katonu co mám. Spíš si dávám záležet na suitonu a svých Kekkei Genai než na tomhle. Tohle mám spíš takové protiopatřený proti Fuutonu, jelikož Katon přebije elementárně Fuuton. " Tak to teda díky. Jednou budeš určitě lepší než já. " Bylo těžké na to myslet, že každá generace se stává ještě víc silnější než ta předchozí, i když jsme od sebe zas tak moc být nemohli, takže se zas moc nedá považovat za další generaci. Zdálo se však, že potřebuje pomoc ještě s něčím. " Tak povídej, uvidíme co s tím můžu udělat. "

Popřemýšlel jsem jak bych s ní mohl bojovat férově. Musel bych značně omezit svou rychlost a reakce, aby mě mohla pořádně zasáhnout. Ale zas když na ni půjdu zlehka tak se nic nenaučí. Je to takové děsné dilema, které je těžké vyřešit. " Tak dobře, zkus na mě zaútočit vší silou. Pokud to nebudeš brát dostatečně vážně tak mě nezasáhneš. Čím víc si navykneš tím rychleji se naučíš to co potřebuješ. " Zaujal jsem bojový postoj a vyčkával na její pohyb.

Byl jsem připravený na útoky Ryu. Ona sice měla sharingan, ale já měl zas bojové zkušenosti. Na to abych poznal jaký pohyb udělá jsem nepotřeboval sharingan. Viděl jsem jak navýšila svou rychlost všemi podpůrnými prostředky. Trochu jsem do toho zapojil tak svoji rychlost abych jí to stížil. Shunshin nebyl vyjímkou. Pokud se dostala dost blízko tak jsem se buď vyhýbal, při nejhorším vyblokoval její úder. Bylo to jiné než bojovat s někým na stejné úrovni, a navíc jsem jí nechtěl vážně ublížit, takže jsem svou sílu musel trochu omezovat.

Ryu se velmi snažila i se svým sharinganem. Já osobně jsem se nezaměřoval tolik na zrak jako ona. Spíš jsem si vyvinul takovej bojovej instinkt, když se ke mě něco blíží abych zareagoval správně. Stejně tak i větrné proudy, které se vytváří s každým úderem a zvuky našlapování. To vše s tím souviselo. Zrak byl takový doplněk pro zlepšení všech ostatních. Každopádně jsem se dál vyhýbal a byl jsem zvědav i kolik toho vydrží. Za jak dlouho ji dojde výdrž a podobně. V tom případě dáme pauzu a později budeme pokračovat. Na mluvení tu prostor nebyl, takže se ozývaly jen zvuky prorážení větru.

Začala vypadat už trochu unaveně, ale i v takovém stavu se trénuje. Nepřítel využije právě té chvíle kdy jste vyčerpaní aby vás dorazil. Ten pocit navodit byl potřeba, člověk v takové chvíli zareaguje i lépe než obvykle. Útočila na mě dál a pak začala uskakovat, jenže udělal jsem pro ni takové překvápko. Do teď jsem jen uhýbal a vykrýval její rány. Nyní byl čas abych trochu zakročil a v rychlosti se k ní přiblížil a zaútočil, samozřejmě jsem svou sílu omezil na tu její abych ji vážně nezranil. Postupně budu zvyšovat podle toho jak jí to půjde.

Já jsem zatímm dál útočil i když to vypadalo jednostraně. Její pohyby však byly celkem dobré na genina, to je nejspíš tím sharinganem a tím, že už prošla nějakým tím bojem. Většina geninů se ani na takovou misi nedostane. V jeden okamžik jsem jakoby zmizel a následně se objevil znovu za jejími zády, přičemž jsem dal obě dlaně k sobě a napružil paže co nejvíc, čímž jsem do ní praštil takovým stylem, který ji měl odhodit. Při troše štěstí by se dostala až ke kraji jezera. To by ji schlaadilo a třeba by si dala pauzu, pokud se jí to nepodaří nějak vykrýt.

Zdálo se, že si nakonec dáme pauzu. Došel jsem k ní a sedl si ke břehu. " Dáme si menší pauzu. Načerpáš trochu síly a popadneš dech. Lepšíš se " Cvičil jsem Ryu ačkoliv nebylo moji studentkou. Co není ale může bejt, kagové jsou nevypočitatelní, dělají si co chtějí.  Na chvíli jsem odmlčel a podíval se do stropu. Trochu jsem si i zívnul, jelikož jsem už nějakou dobu nespal. Zde se nedalo určit zda je den nebo noc a kolik hodin vlastně uběhlo. Taková skvělá zašívačka před světem. " Až se ti bude chtít tak můžem pokračovat "

Chvíli jsem tam tak seděl a hleděl do prázdna. Přemýšlel jsem co vlastně dělám se svým životem. Pořád jen tréninky a mise a žádnej čas si najít holku. Je mi už jednadvacet a furt nic. Ono je taky těžký s některýma vyjít nebo nějakou oslovit. Nerad bych se spálil a v nejnevhodnější moment zjistil, že už někoho má. Jenže s moc ženami se nevídám, nevím jestli je to cestami kudy chodím nebo se mi prostě v mé věkové kategorii všechny vyhýbají. Nejspíš to bude nějaké prokletí. Povzdechl jsem si. Později chtěla už pokračovat Ryu tak jsem se zvedl a připravil se. " Tak jdeme na to. " Vrhnul jsem se na ní rychlostí překračující ji jen mírně.

Útočil jsem na ní jako obvykle, ale vypadalo to, že během tréninku se zlepšuje každou vteřinu. Během mého útoku jsem si všiml i jeho překvapivého útoku ze strany mého slepého bodu. Neměl jsem navybranou a tak tak uprostřed útoku jsem vyskočil vzhůru se slovy. " Uff, to bylo tak tak. " Pousmál jsem se a seskočil dolů. Trochu jsem však přidal na rychlosti a zkusil trochu jiný styl boje. Třeba jí to překvapí, já se spíš specializuju na ninjutsu, ale v taijutsu taky vynikám. To spíš z genjutsu jsem byl v prdeli. Každopádně jsem s trochu zvýšenou rychlostí opět zaútočil na Ryu a zároveň uhýbal jejím úderům.

Ještě nějaký čas trénink trval než se Ryu odvážila využít svého sharinganu k mému paralyzování. Jelikož jsem své veškeré schopnosti omezil na její úroveň tak se jí podařilo mě chytit na chvilku do paralýzy. Sice jsem se z toho takměř hned dostal, ale využila té maličké chyby v obraně a zasdila mi ránu. Nebolelo to tak jak jsem myslel, jelikož jsem byl zvyklý na mnohem silnější údery. Avšak vypadalo to, že se jí nejspíš povedlo to čeho chtěla dosáhnout. Já už jsem pak jen prohlásil. " Gratuluji, podařilo se ti mě trefit " Usmál jsem se.

Nejspíš jsem něco udělal špatně. Místo toho aby byla nadšená, že se jí něco podařilo, vypadala jako by se stal nějakej epic fail. Vypadala opravdu deprimovaně, šlo to poznat i v jejím hlase. " Pokazil jem něco? Proč tak smutně, dyť se ti podařilo něco výjimečného. Dostat mě i byť na moment do paralýzy není snadné. Měla by si být víc hrdá na svoje schopnosti. " Ze začátku jsem měl takovej ustaranější hlas, ale ke konci jsem se jí snažil trochu povzbudit. " Dobře, tak půjdeme se najíst. Ale o placení se asi postarám já, za můj apetit by ses nedoplatila. Občas se nadlábnu tak, že to ostatní jen fascinuje a myslím si, že po takové době tady to zas přijde. Nic mi nedlužíš, rád jsem tě trénoval. Osobně nemám žádné studenty, takže mám spoustu volného času. " Usmál jsem se a vyčkával jestli chce vyrazit hned nebo později.

Nevedela som mu ako odpovedať a.. možno som mu ani odpovedať nechcela. Jeho slová boli milé, no stále nemenili nič na tom, že som bola len genin. Povzdychla som si a s ďalším úsmevom som len kývla hlavou. "Nič sa nestalo." Odvetila som mu. to že za seba zaplatí účetbolo fajn, nie že by som ovplívala peniazmi. Pravdepodobne by som na to minula všetky moje úspory a to by bol naozaj prúser. "Môžme ísť už teraz Kataro-sama." Prikývla som. Bola som hladná ako pes. V podstate som zas toho tak moc dnes nejedla.. a tiež unavená, však to bol tiež dnešok, kedy som sa vrátila z misie a to som išla rovno trénovať. Divila som sa, že som sa na nohách držala takto dlho. Tak... som .. čakala kým vykročí prvý? a spolu s ním som sa aj presunula.

/presun?

" Dobře, jak myslíš " Bylo na čase jít z tohoto místa pryč. Hledal jsem možný východ a našel jsem ho v jedné postranní uličce této jeskyně. Chvilku trvalo než jsme skrz tunel našli zakrytý jiný východ. Co bylo nejzvláštnější, že jsme se objevili kousek od jednoho místa kde se dá slušně najíst. Zajímavé jak je to město propojené. Snad si alespoň dáme něco dobrého. Pokračoval jsem dál a hledal nějakou dobrou restauraci nebo něco. Poku ovšem už Ryu náhodou nevěděla kam přesně jít.
/přesun