Řídící středisko

“Nenene, pozván byl, očekávali jsme ho, jen ne s tou ženskou a on se měl ozvat předtím než dojde. Ale sám jste mě před ním varoval. Takže po právu se trochu bojím a bojím se o Vás, nejste Bůh, nemůžete tohle dovolovat všem, riskujete. Ne každý je jako já. Aby jste nenaletěl. Důvěřovat, ale prověřovat.” Řeknu mu a založím si ruce na prsou. 
“Jenom prostě buďte opatrnější.” Varuju ho.

Ten jeho tón mě trochu víc nastartoval. 
“A neberte to jako kárání nejsem Vaše máma, jde mi o Vaše dobro a dobro lidí, kteří tu žijí. Když už se tu starám o jejich zdraví nerada bych je pohřbívala. Někdy je dobré znát víc názorů. A kromě toho ten neandrtálec v nemocnici, ten Vás měl jasně na háku, musela jsem zakročit stejně jako Tsukimaru. Svůj názor jsem mu jasně řekla už na první schůzce, proto mi chvílemi přišlo jakoby mě chtěl před Vámi ztrapnit.
A když už tady tak sedíte a jsme tu sami, je něco co bych měla vědět?” Posadím se zase naproti němu.

No to s tou růží měl udělat hned, začervenals jsem se a k růži si přičichla, oukej teď si může dělat co chce, když mi dal tuhle krásku. Neušlo mi pár maličkostí v jeho proslovu, ale nechala jsem to být. Vše co řekl, byla krutá budoucnost, která nás čekala a já se na to budu muset připravit. 
“Děkuji za milá slova, však ani já nejsem expert na politiku, jen  jsem měla trochu více realistického otce a ráda poradím. Nebudu Vás tedy více zdržovat. Jen ještě 

jedna vsuvka ohledně mé poslední mise. Ty otravy, které tu teď jsou ve velkém hitu… to nedělá jeden člověk. To je víc lidí nezávislých na sobě, kteří mají jen stejnou inspiraci.” Mírně se ukloním a odcházím ke dveřím. 
“Měl byste si taky vzít dovolenou před tím vším co nás čeká. Ono se to tady dva dny nezblázní a navíc… máte tu případně důrazné zastoupení které má rádo klystýry a injekce.” Mrknu na něj, a pak pokud už nebude nic chtít, odejdu.