Inemuri Yamanaka

Jako kdyby rodiče Inemuri tušili, že bude chodit světem s hlavou v oblacích, dali jí jméno snílka. Doslova znamená "přítomná a přece spící". A přece bychom jí křivdili, když by nepadla zmínka o vlastnosti, která její věčné zamyšlení rozbíjí - o zvědavosti. Zajímá ji, jak vše kolem ní funguje (což se projevilo už v jejím talentu pro pěstování různých květin), ale především ji fascinují lidé. Chtěla by vědět, co si myslí. Co si myslí o ní, co si myslí o světě, co je motivuje a pohání. Kdyby rozuměla motivům ostatních lidí, celý svět by najednou dával smysl i jí. Je to jako s květinami - některá potřebuje často zalévat, jiné stačí pár kapek, jen u lidí není tak jednoduché zjistit, co na ně platí. Nebo je? Jestli ano, Inemuri na to určitě přijde.

Ruku v ruce s veškerými výhodami takové slunečné povahy ale jdou problémy se soustředěním. Myšlenky jí neustále utíkají k čemukoli, na co se zrovna upnula, místo látky, kterou by se zrovna měla naučit, a když se doopravdy zamyslí, často skončí s nosánkem zabořeným v lepším případě v zemi, v horším případě v nejbližší zdi (tátovi se to zdá roztomilé, ale jí to tak rozhodně nepřijde).

Inemuri je blondýnka. Vlasy barvy slámy jí spadají až pod pas, proto je mnohdy nosí sepnuté v komplikovaných copech protkaných květinami z vlastní zahrady. Má kaštanové oči, které uprostřed slunečných dnů vypadají jako dva jantary a navečer ztemní tak, že byste se v nich mohli utopit. Má světlou pleť, ale díky tomu, kolik času tráví venku, je často opálená (políbená sluncem, jak s oblibou říkají její rodiče).

Nejčastěji nosí kimona, na které sama vyšívá cokoli, co pro ni zrovna má smysl - občas slovo, občas květinu, občas taky věci, které nikdy nechce zapomenout. Jedná se o zvyk, který převzala po mamince, doma tak má celou truhlu vyšívaného oblečení ze svého dětství. Své oblečení upravuje pro potřeby kunoichi a dbá na to, aby svůj styl oblékání zkombinovala se správnými, dobře prodyšnými látkami, skrytými kapsami a délkami rukávů, které lépe odpovídají každodennímu nošení.



Povíme si to hezky od začátku, vlastně ještě kousek před ním, od doby, kdy se Ikigai Yamanaka, tehdy sotva dvacetiletá mladá kunoichi a lékařka, rozhodla opustit svou rodinu pro osamělý život v horách. To zní skoro, jako kdyby byla vlk samotář, ale opak je pravdou. K osamělému rozhodnutí ji dohnal nedostatek bylinek, bez kterých měla jako lékař mnohdy svázané ruce, a jelikož jako své životní poslání brala potřebu pomáhat ostatním, tohle se jevilo jako dobrý nápad. Zahrádka, kterou založila na úpatí blízkých hor, rostla a rostla, až bylo třeba vymyslet efektivnější způsob, jak bylinky a později i okrasné květiny dostat k zákazníkům. A tady přichází na řadu člověk, který opravdu byl vlk samotář, Kaen Yokoyama. Cestovat, aniž by se musel zdržovat nechápavými lidmi a nesmyslnými rozkazy, mu naprosto vyhovovalo, a práce pro klan Yamanaka tak působila jako perfektní příležitost. Jeho životní plán měl jediný drobný problém - Ikigai nebyla nechápavá ani nedávala nesmyslé rozkazy. Jeho návštěvy se pomalu prodlužovaly a prodlužovaly, až s Ikigai začal trávit víc času než doma, a nakonec její zahrádka a přítomnost začaly působit jako domov víc než cokoli, co do té doby zažil. A tak zůstal. A tak se o pár let později narodila Inemuri.

Málokdo v našem světě může říct, že měl tak šťastné dětství. Přestože mnozí členové její rodiny jsou zkušení a zruční shinobi, ona sama vyrostla jako jedináček vysoko v horách a vlastně se až do puberty nesetkala s žádnými velkými problémy. Samozřejmě, že se jí podařilo se párkrát ztratit, a běhání okolními lesy jí zajistilo i spoustu modřin, ale vůbec se nesetkala se smrtí ani utrpením a vlastně ani se strachem. Což možná bude tím, že kromě rodičů a občasných návštěv jiných příbuzných se mezi více lidí dostala pouze párkrát za rok, když spolu s tatínkem vyrazila do okolních usedlostí prodávat květiny. Přestože si vybudovala dobrou kondici a s oběma rodiči porozuměla základům používání své chakry, ani jí nenapadlo, že by z ní mohla být kunoichi. Chtěla být jako maminka - pěstovat květiny, možná jednou léčit, a tohle přání jí vydrželo až do čtrnácti let.

A co se stalo, když jí bylo čtrnáct? Rodiče ji vzali na festival květin v jedné z menších okolních vesnic, kam nosívali bylinky. Inemuri do té doby nikdy neviděla tolik lidí pohromadě a narozdíl od Kaena (povahu má přece jen spíš po Ikigai) jí to vůbec, ale vůbec nevadilo. Procházela mezi stánky, nakupovala, prodávala květiny, a to po celý týden. Až poslední den festivalu měl změnit směr jejího života. Uprostřed všeho veselí se ozval rachot, skoro jako kdyby se někdo spletl a ohňostroj plánovaný na ten večer začal o něco dřív, a davem se rozproudil dým. Uprostřed náměstí si tak několika jutsu vydobyl prostor shinobi, muž, pravděpodobně ve středních letech. Nikomu neublížil, alespoň prozatím, ale zdálo se, že to plánuje. Mluvil, posmíval se, ponoukal. Přemítal, jak se mohou ostatní bavit, když v jeho vlastním životě pro radost není místo, jako shinobi svůj život přece obětoval tomu, aby se obyčejní lidé jako všichni tady mohli bezelstně bavit. "Tančit na hrobech jeho přátel", něco takového řekl. Nejen, že to vůbec nesedělo s obrázkem, který měla Inemuri dosud o životě shinobi a o světě jako takovém, ale ještě k tomu měla poprvé vidět rodiče použít jeho schopnosti k něčemu jinému než k tréninku a hře.

Kaen, odborník na zbraně, neznámého ninju zahnal do kouta několika přesně mířenými hody shurikeny a kunaii. Aby se jim cizinec vyhnul, musel vkročit do cesty jinému justu, tomu, kterým je známý klan Yamanaka, Shintenshin no Jutsu. Ikigai klesla k zemi, zatímco její vědomí přebralo kontrolu nad tělem neznámého. Inemuri pravděpodobně měla být vyděšená, ale nebyla. Možná byla nesvá, ale nebezpečí stějně bylo zažehnáno, a ona byla hlavě zmatená. Před očima měla spoustu neodbytných otázek. Proč? Proč by shinobi zpochybnil svoji kariéru, svoje životní poslání? Proč by ten veselý svět, který zná, měl být pro ostatní čímkoli jiným? Vždyť to není ani trochu fér! Proč by... byl vlastně někdo zlý? A byl vůbec zlý?

Něco Inemuri říkalo, že na tyhle otázky se nemůže ptát, na tyhle otázky musí najít odpověď sama, vlastní zkušeností. Doposud nikdy nepoužila Shintenshin no Jutsu na člověka, pouze na zvířata, když chtěla využít jejich rozhledu nebo rychlosti, ale zvířata se nebrání. Nevyužila své fyzické schopnosti a svou chakru k ničemu jinému než běhání po horách a tréninku hrou. A to všechno jsou bariéry, které bude muset překonat...

...a aby své otázky mohla zodpovědět, bude se muset stát kunoichi.



Jako D-rank mám k dispozici 15 bodů. Nejvíce z nich Inemuri čerpá na Ninjutsu a inteligenci, což odpovídá jejímu dosavadnímu zaměření a přemýšlivosti. Shitenshin od ní vyžadoval dobrou znalost ručních pečetí a pěstoval její ovládání chakry, táta ji zase cvičil v Taijustu a běhání po horách vypěstovalo rychlost, kterou by jí kdekdo mohl závidět. Naopak s Genjutsu se nikdy nesetkala a nemá téměř žádnou sílu.

POVOLENO