Pohoří Tsukiyama

Pohoří Tsukiyama

Pohoří Tsukiyama se rozléhá kolem regionu Tsukiyama a tvoří tzv. přírodní opevnění. Nejsou příliš vysoké, takže jsou zdolatelné s menším úsilím.
Největší hora Tsuki byla nalezištěm zlata. V současné době je důl opuštěn, prý se zde usídlil démon a nehodlá nikoho vpustit dovnitř.

Nejvyšší hora Tsuki se nacházela hluboko v pohoří Tsukiyama (xD).
To, co se tady děje je opředeno bájemi a tajemstvím. Pravda však byla ukryta někde mezi. Kdo je schopen poodkrýt roušku tajemství a zjistit, co se zde děje?
Kolem hory se nacházela temná bariéra. Bariéra blokovala senzibilské schopnosti a dokonce ji nešlo prohlédnout Byakuganem ani jiným doujutsu. Viděl místo toho kupoli plné krvavé a hutné čakry.

Kdyz jsem se blizil k Pohori jsem aktivoval Byakugan jelikoz jsem si byl jist ze me nikdo neuvidi. Po chvili hledani jsem narazil na Barieru plne krvave hutne cakry nebo neco co ji pripominalo. Ani muj Byakugan ji neprohledl. Prisel jsem k bariere a prozkoumaval okoli jestli zde nenajdu nejake stopy po pruzkumnikovi ale nenasel jsem jedinou pamatku po nem. povzdechl jsem si a rekl jsen tak do vetru. "Vim ze toho budu litovat ale nemam na vyber pokud zde bude nejaky tym potrebujou co nejvice informaci. No doufam ze se dostanu zase ven." Rekl jsem jen do vetru ale dost tise. Nebylo moc barier Ktere dokazali obelstit i Byakugan a o to zlovestnejsi pocit jsem mel. Po hlubokem nadechu jsem vesel skrze barieru ktera byla plana mlhy a krvave cerveneho jezera. "Tohle se mi vazne prestava libit." Rekl jsmem si v duchu a opatrne prohlizel okoli kolo jezera.

Ayumův pocit měl své opodstatnění. Opravdu to nebylo něco, co by se mu mohlo líbit.
Za bariérou byla neuvěřitelná tma. Díky svému byakuganu však viděl úplně normálně.
Před vstupem do dolu/hory bylo obrovské krvavé jezero, které zde vyvěralo časem a následkem pohybu tektonických desek. Bylo tedy poměrně mladé.
Jezero bylo plné vody bohaté na železo, proto mělo rudou barvu, nebylo z lidské ani zvířecí krve, ale lidi se ho báli.
Obyvatel jeskyně věděl o tom, že někdo narušil jeho životní prostor ihned, jakmile Ayumu vstoupil skrz bariéru. Obyvatel jeskyně byl velmi starý muž s omezenou hybností a s pouhým jedním okem. Druhé oko měl zakryté obvazem. Kůži měl svěšenou a svraštělou.




Byl celý zkroucený a opíral se o hůl. Nemusel ani vylézt ze svého domova, ani nic udělat. V tom okamžiku Ayumu pocítil změnu. Najednou se z ničeho nic ocitl v oceánu krve a nad ním se vznášelo jedno speciální oko.

To co jsem videl nebylo prilis hezke ale to co se stalo v momente jsem byl v oceanu plne krve. pohledl jsem na svou ruku a videl zmenu v mem toku cakry. "To neni dobre, to vubec neni dobre.  Jsou tu dve moznosti. Bud je zde nejaky spoustec co vyvola genjutsu, nejake prirodni plyny nebo neco takoveho. A Nebo je zde nekdo."  Rikal jsem si v duchu a premyslel jak se vyprostit z tohoto Genjutsu. Pochyboval jsem ze normalni zpusob mi bude k necemu. "Tohle bude hodne bolet ale melo by to pomoct." I kdyz jsem nikoho nevidel neznamenalo to ze tu jsem sam spise jsem mel takovy pocit. Nakonec jsem vzal svuj  malicek na leve ruce a prudce s nim trhnul a slysel jsem neprijemny zvuk. Zvuk ktery jsem slysel hodnekrat ale nikdy ne ode mne. Ano zlomil jsem si malicek bolelo to desne. ale ani jsem necekl. A Doufal jsem ze me to dostane z  Genjutsu.

Ayumu bojoval seč se dalo. Chtěl se z genjutsu vymanit po svém, sice si zlomil malíček, ale nic se nestalo. Tohle nebylo obyčejné genjutsu nějakého amatéra, ale genjutsu vlastníka jednoho z mocných doujutsu Ketsuryugan. Děda měl sice jedno oko navíc půjčené, ale za svůj život se jej naučil dobře používat a krvavé jezero mu jen pomáhalo.
Ayumu si zlomil prst, ale byla to pouze bolest v genjutsu, ve skutečnosti si nic nezlomil, jen to bolelo dvakrát tolik.
Cílem genjutsu však nebylo Ayumu mučit, ale spíše ho zdržet. Zdržet na co? Co tím chtěl dosáhnout??

Bolets byla velka az prilis velka mozna az nerealna. V Tom me napadlo jeste neco ale byl to risk.  Rozhodl jsem se pouzit jednu ze svych technik Jūkenpō Ichigekishin Vypustil jsem cakru ze vsech svych tenketsu najednou coz by melo vratit muj cakrovy tok do normalu. A Doufal jsem ze mam vsechna prekvapeni za sebou i kdyz jsem pochyboval.

Obloha potemněla, až to vypadalo jako konec světa. Utichl zpěv ptáků a zdálo se, že vymřela veškerá zvěř. Na planetě byl jen Ayume a tekoucí krvavá voda.
Genjutsu se náhle zrušilo. To bylo poprvé, co sem někdo vstoupil a genjutsu zrušil. Doteď to bylo tak, že kdokoliv překročil bariéru, tak zahynul v krvavém jezeře.
Když Ayumu procitnul z genjutsu uvědomil si, že ho omotal krvavý drak napumpovaný čakrou. Následkem jeho použité techniku Jūkenpō Ichigekishin se však rozpadl také.
Byakuganem však viděl, jak se kapky krve vpíjejí do jeho pokožky a otravují jeho krevní oběh.
Krevní drak sloužil jako médium, který zprostředkovával fyzický dotyk potřebný pro techniku Hito Bakuhatsu no jutsu. Ayumu cítil najednou velkou únavu a podobný stav navozený otravou. Bylo v jeho zájmu, aby okamžitě odešel.

Najednou jsem se probral a byl omotany nejakym drakem. videl jsem jak se zbytky draka vsakly do me pokokozky. A vedel jsemze jse zle. necekal jsem na nic a otocil s o 180 stupnu zpet k mestu. Ale me telo se nepohybovalo tak dobre jako pred tim. vedel jsem ze je zle a rozbehl se zpet do mesta vedel jsem ze moc casu nemam.
( presun)

Náš malý tým dorazil na místo. Pohoří bylo vskutku majestátní, kdo tady nebyl nikdy nepochopí, proč se naše místo jmenuje Tsukiyama. Kdyby byla noc, bylo by to ještě krásnější a doufám, že až to tu zprovozníme, tak bychom mohli mít zde nějaké turistické místo. Zastavil jsem se těsně před bariérou, která byla pouhým okem neviditelná. Svou senzibilskou čakrou jsem však cítil zhuštění čakry a podivné vibrace.
"Tady to je.." zavřel jsem oči a snažil se najít našeho pachatele, nic jsem však nenašel. Nešlo proniknout přes bariéru, naprosto rušila mé schopnosti.
...

Tsukina se také zastavila před bariérou. Naprosto cítila stejné vibrace jako Hashiru a chvíli přemýšlela, co s tím udělá. Přivolala si obří svitek, na který začala psát speciální pečetící formuli. Tsukina se rozhodla, že zkombinuje její techniku s technikou rušící bariéru. Také na svitku napsala pečetící techniku Fūka Hōin s tím rozdílem, že místo symbolu pro oheň napsala 結界, což je symbol pro bariéry. Trvalo to několik minut, mezitím však rozdala instrukce Hashirovi a Rin.
"Postavte se každý na jednu strany bariéry a proveďte pečetě králík → býk → pes → a ruce k sobě," Tsukina zavřela oči a provedla pečetě.

...

Chvíli jsem sledoval její úsilí, byla vskutku zkušená. Toto by mě například vůbec nenapadlo, ani nemám takovéhle techniky ve svém arzenálu. Provedl jsem pečetě a čekal na Rin. Poté se bariéra zapečetí do svitku a technika se uvolní.

Hned, jak jsme dorazili na místo, mě zamrzelo, že zde musíme za všech okolností zůstat ve střehu. Nádherný výhled, duchařské historky, blízkost k vesnici a těžba zlata...
"Tohle místo má unikátní kouzlo," podotkla jsem, zatímco jsem obhlížela okolí. Bariéru jsem necítila, nebyla jsem senzibil, ale zkušenost mě zde vedla k opatrnosti, přestože jsem se mohla spolehnout na kolegy shinobi i v tom, jak daleko od bariéry se zastavit. 
"Když bychom z něj udělali turistickou destinaci, mohlo by to úplně zamaskovat přítomnost dolů, nikdo by nevěděl, proč sem chodí tolik lidí, a spousta civilistů na místě by svým způsem byla další vrstvou obrany."

Uložila jsem si pořadí pečetí do paměti a zamířila jsem na opačnou stranu bariéry, pečlivě jsem přitom udržovala stejný perimetr, abych do ní omylem nevstoupila. Poslední, co jsme chtěli, je být objeveni dřív, než ji zrušíme. 
"Není nad element překvapení."
Králík → býk → pes → a ruce k sobě. Provedla jsem v tichosti pečetě a vrátila jsem se zpátky k Tsukině. Vyčkávala jsem tiše na další instrukce. I přesto, že jakékoli spojení s klanem Kena bylo nepříjemným připomenutím naší minulosti, být společně opět v terénu bylo svým způsobem osvěžující.

"Kso! Genjutsu a ještě Fuuton!"
To byla proti mně asi nejhorší kombinace. Nejen, že Genjutsu byla od mládí má největší slanina, můj element, blesk, byl tradičně v nevýhodě oproti elementu větru. Nu, nic, moje jediná rozumná taktika bylo...
"Taijutsu."
Ve vteřině, kterou jsem na to rozhodnutí měla, jsem zhodnotila sílu a směr větru a rozhodla jsem se ustoupit. Dosah techniky by neměl překročit určitou vzdálenost. Mávnutím jedné ruky jsem Hashirovi naznačila, že se chystám obloukem oběhnout okruh, který jsem odhadovala jako starcovo maximum, a zaútočit zezadu a ideálně ještě shora. Nejenom, že by mi to dalo výhodu vyšší pozice, ale ještě by po mně nemohl házet větrné techniky, aby si nerozboural střechu nad hlavou a jedinou únikovou cestu/nezasypal vstup do hory.

"Kagayaku Ha!" tasila jsem ještě v běhu svou pečlivě naostřenou katanu. Její přirozená ostrost vzápětí ale přestala udávat tón boje, jelikož se díky mé nejmilejší technice čepel rozzářila černozlatými tóny. Vyjímečně jsem použila pro techniku víc katonové než raitonové chakry, přestože čepel stejně jako obvykle zdobily i drobné blesky.

Rin měla plán. Necítil jsem se dobře, kdybych měl zaútočit plnou silou na starého dědu, jenže byl očividně hodně nebezpečný. Zabil několik lidí, co jsem sem poslal.
Poté, co zaútočil se svým fuutonem jsem poskládal pečetě a položil ruce na zem. Tuto techniku jsem použil snad poprvé v boji.
"Mokuton: Jukai heki!" znamenalo to snad, že jsem se smířil se svým osudem Senju a se svým dědictvím? Zeď nás chránila před náhlým poryvem větru. Nehodlal jsem se mu dívat do očí, ale Ketsuryugan jsem nikde neviděl. Za obrannou zdí jsem poskládal pečeť a objevil se další stínový klon, obešel zeď, vytáhl kunai a vyfoukl na ni svou větrnou čakru. Šel na staříka druhou stranou tak, aby nemohl kudy uniknout.

Úspěšně jsem starce půlkruhem mimo dosah jeho Fuutonu oběhla, vyskočila jsem na kamenité úpatí hory nad jeho vchodem a pokračovala v běhu přímo nad něj. Rozzářená katana v rukou mě musela okamžitě prozradit, ale v tu chvíli už na tom nezáleželo, odrazila jsem se od skály nad jeho hlavou. Stále se na mě ani nedíval a už to vypadala, že ho přepůlím vejpůl, když mě plnou silou zasáhlo jeho větrné Jutsu.

Ve vzduchu jsem se otočila a vší silou jsem zabodla ostří své katany do povrchu skály. Ještě chvíli jsem díky tomu sjížděla dolů, než se mi podařilo popadnout dech dost na to, abych vyvolala další techniku: "Raiu no Seiiki!"
Raiu no Seiiki funguje na principu rychlého zchlazení mé předchozí techniky, té, která tolik rozpálila mou katanu. Veškerou bleskovou a katonovou chakru akumulovanou v čepeli pustí do země nebo v tomto případě do skály a vyšle proud blesku k nepříteli. Pokud by tento proud nepřítele chytil, udělal by kolem něj kruhovou strukturu z blesků, která by ho držel na místě. Technika jde obejít zemí, chrání jenom strany a zeshora, ale pochybovala jsem, že něco takového náš nepřítel umí.

V tomto případě navíc za blesky letěla hromada kamenů, jelikož tolik chakry ve skále v ní vytvořilo takové prasklin, že se vše pode mnou roztříštilo na nepřeberné množství balvanů řítících se dolů zasypat vchod a možná i starce.
"Alespoň trocha štěstí!"
I když na druhou stranu to bylo nebezpečí mé technice - rozhodně jsem ho nechtěla chytit jen proto, aby mi ono bleskové vězení vzápětí rozbila lavina balvanů. Nicméně nad tím už jsem neměla kontrolu, nyní jsem zde musela nehybně stát a držet jednou rukou svou katanu, pokud jsem ho vůbec chtěla chytit.

Alespoň jsem teď byla lavinou chráněná proti jeho pohledu, využila jsem té chvíle a volnou rukou jsem se pustila do přípravy pečetí pro svou následující techniku, pokud by tahle selhala - Raiton: Kurai no Hebi. Nehodlala jsem mu dát čas mě uvrhnout do Genjutsu.

Klon to schytal na plno. Přesně z toho důvodu jsem ho vytvořil, abych mohl zjistit, co všechno děda umí. Není to málo. Klona chytil do genjutsu snadno a pak zmizel, když kolem sebe vyvolal vzdušnou zeď. Já jsem se rozhodl zatím držet zpátky, sledoval jsem jak na něj míří vytvořená lavina a poskládal pečeť, pro případ, že by byla Rin v nebezpečí.
Rin byla bojovník na blízko, já také disponoval jistými kvalitami, ale tentokrát jsem se chtěl držet dál, pro jistotu, že by bylo třeba zareagovat na genjutsu, přeci jenom jsem byl medik a nebylo moudré skákat po hlavě do zuřícího boje.

"Mám tě!" problesklo mi hlavou, když jsem zahlédla vodní vlnu. Ještě jsem potlačila vítězoslavný úsměv, protože podcenit nepřítele se nehodí, zvlášť, když předvede tak ohromující techniku jakou byl nepochybně jeho Suiton, ale dalo by se říct, že mi nahrál do karet. Můj původní plán byl použít Raitonovou techniku, která při zrušení vybouchne, abych rozbila jeho Fuutonovou obranu, ale voda, jak víme, byla naopak perfektní pro zvýšení efektivity mého Raitonu - na který už jsem navíc poskládala pečetě před chvílí zpoza laviny.

"Raiton: Kurai no Hebi!" Z mých rukou dopředu vyrazil velký, bleskový had, kmital s sebou ze strany na stranu v typicky hadím pohybu, než narazil do vodní vlny a nesl se po ní směrem ke starci. Připravila jsem si v ruce pečeť pro uvolnění.

Pokud by technika starce zachytila, způsobila by mu menší popáleniny, ale primárně by ho znehybnila, což by Hashirovi poskytlo příležitost k útoku. Pokud by ho technika minula nebo by naznačil, že se chystá ustoupit, místo prodlužování techniky bych ji uvolnila, což by způsobilo výbuch bleskového hada v co největší blízkosti k nepříteli.

Ups! Sledoval jsem boj jako správný medik z dálky a hledal skulinky v jeho obraně. V tom jej Rin zasypala a on použil vodní vlnu. Copak neviděl, že má Rin raiton?!
Ušklíbl jsem se, když jsem viděl, jak do vodní vlny napustila Raiton, jenže ta vodní vlna se blížila i ke mě! Chvíli se zastavila u zdi a pak ji začala obeplouvat z volných stran. Vyskočil jsem na zeď a přeběhl na samotný vrchol hory.


Nastal čas, abych se pustil do boje.

Pečeť jsem měl připravenou z minula, takže nebylo třeba znovu skládat. Soustředil jsem čakru a zpod Yama-seniora vyrostl velký dřevěný drak s otevřenou tlamou. Vymrštil ho do vzduchu a stal se sám obětí vodní vlny posilněné bleskem Rin. I když jsme s Rin nebyli dlouho v kontaktu, dokázali jsme spolupracovat.

Byla jsem si jistá, že se Hashiru mému Kuroi Kaminari vyhne, přece jen tu měl onu vysokou stěnu, ale pro jistotu jsem to nejen po očku kontrolovala, ale i udělala techniku o něco slabší. Nebylo tak divu, že už pomalu doznívala. Nebyla to ode mě ale úplně chytrá taktika - kdybych mu víc věřila nebo spíš potlačila potřebu ho jako jeho "ochranka" chránit, už bychom starce měli, protože ho nenapadlo nic lepšího než se skutálet do vody. 
"Muselo mu být jasné, že už v ní vidí sotva záblesk a že to přežije. Ta ironie."
Vytáhla jsem svou katanu prudkým pohybem ze skály a uskočila víc nahoru, abych se s její pomocí vyhnula jeho vzduchovým projektilům. Má katana měla chakrové ostří, i bez Kagayaku Ha techniky to tak s využitím trochu katonové chakry a mé rychlosti nebyl problém. 


Itsuwari, můj summon, stejně rychle zmizel v okolí jako se objevil. Jako šedohnědý chřestýš místy s kameny skoro splýval. To ale nebylo to nejpodstatnější, nejpodstatnější byl zvuk jeho ocasu, který vydával. Ten totiž dokázal kohokoli - obzvláště ty, kteří to nečekali - uvézt do drobných Genjutsu. A kdo by čekal, že takovou techniku použijeme na mistra Genjutsu?
"Ostatně lidé často nejvíc doplatí na to, na co jsou nejvíc hrdí. Nepřiznají si, že by v tom mohli prohrát."

Rozběhla jsem se dozadu na vrchol hory k Hashirovi.
"Když teď zaútočíš, neuvidí tě. Itsuwari používá Genjutsu. Zařídí to tak, aby si nepřítel do poslední chvíle myslel, že stále stojíš vedle mě," pronesla jsem stejně tiše jako chladně. Krutá, nicméně efektivní technika, která vás okrade o možnost se vůbec bránit.

Okolí naplnil pravidelný, rytmický zvuk chřestýšova ocasu.

S vytřeštěnýma očima jsem sledoval, jak se ten senior rozhodl vyhnout mému drakovi letícímu nahoru k nebesům. Nečekal jsem, že udělá něco takového. Kdyby tam nebyla voda, tak nejspíš zemře, nehledě na to, že vodu probíjel Raiton.

Prokřupal jsem si prsty a uznale přikývl na efektivní přivolání. Soustředil jsem čakru a vystřelil do vzduchu. Z hory do mé ruky vyskočila větev, se kterou jsem pak mířil na dědu. Střemhlav jsem padal dolů a mířil na jeho torzo. Chtěl jsem ho probodnout a vyzkoušet techniku.

Moje technika zřejmě fungovala dobře - tedy až do chvíle, kdy se Hashiru přiblížil dostatečně blízko na to, aby ho stařec místo obyčejnými smysly zachytil svým Ketsuryuganem.
"To snad ne..." vydechla jsem. Všechny mé bleskové techniky byly v tuhle chvíli nepoužitelné, nejen, že jsem nevěděla, jak by reagovaly s krví (které jsem se rozhodně nechtěla dotknout), ale navíc byl kdesi na zemi Hashiru a jakýkoli výboj by mohl zasáhnout i jeho. Taijutsu jsem taktéž musela smést ze stolu, pro jeho úspěšnost bych musela do vody. Kuchiyose jsem použít nechtěla, alespoň dokud nebudu znát efekt krvavé vody na kůži. Zdálo se, že jsem neměla, kudy odtud dál. Až na...

"Kagayaku Ha," šeptla jsem soustředěně a aktivovala chakrovou čepel své katany ohnivou a raitonovou chakrou. Musela jsem Hashirovi dát příležitost to ukončit, ale to znamenalo zaměstnat krvavého draka, ideálně aniž by se mě dotkl a aniž bych spadla do vody. Naposledy jsem se nadechla, než jsem se vrhla do boje ve snaze useknout mu jednu hlavu po druhé. Plně jsem při pohybu využívala Genjutsu svého hada, aby mě při útoku na jeho draka stařec neviděl.
"Shine!"