Tsukiyama - jo

Tsukiyama - jo

Tsukiyama - jo je hrad a přilehlé panství, které koupil Hashiru Senju. Je to jedno z mála míst v Yu no Kuni, kde se dá poměrně normálně žít.
Celá oblast byla původně spíše zemědělsky zaměřená. Postupem času se začala rozvíjet díky obchodu s Uzu no Kuni a přilehlými oblastmi. V současné době se v přilehlých pozemcích pěstuje rýže, pšenice, oves a zelenina. Ve vnitřních prostorách města se koncentruje obchod a výroba zbraní.
Celý okres je uzavřen hradbami a hlídkuje se. Do města vedou dvě cesty, jedna je přes hlídaný přístav na jihu a druhá je hlídaná brána na severu.

Naše loď se pomalu blížila k přístavu. Opřela jsem se o zábradlí a pozorovala pevninu s hradem před námi. Hlavou mi probíhaly myšlenky plné očekávání z příjezdu do nové země a kolem krku mě škrtil spící lenochod. Očividně mu bylo jedno, že mám vlasy díky větru všude. Pousmála jsem se. Jsem divná. Pomalu jsem se vydala do kajuty sbalit si věci a počkat na zakotvení.

Nenechalo to na sebe dlouho čekat a už na první pohled se nikomu ze zde přítomných nechtělo vstoupit na pevninu. No komu by se také chtělo, když hned u můstku čekalo několik shinobi. Tak teď nezbývalo nic jiného, než si vymyslet adekvátní výmluvu, proč jsem tady.

Strážný, který měl na starosti dnešní hlídku končila směna. Měl však na starosti poslední kontrolu přijíždějící lodi.
Jakmile zakotvila jeho jednotka se nalodila a začala s běžnou kontrolou. Většinou zde byli potulní pocestní, emigranti z jiných válkou decimovaných měst, obchodníci a jedna rusovlasá žena.

"Dobrý den slečno, Váš účel návštěvy?" optal se jí slušně a začal si něco zapisovat do notebooku.

Sešla jsem z můstku dolů k hlídce. Přehodila jsem si vlasy přes rameno dopředu. Zářivě se usměju.
“Zdravím pane, účel návštěvy? Pouze vědecká expedice do hlavního města pod záminkou hledání práce a sbírání nových lékařských poznatků.” A zamrkala na něj přes dlouhé řasy. Odmlčela jsem se a když viděla, že jsem jediná koho zastavili tak s plnou vážností dodám: “A samozřejmě vám zkvalitnit lékařskou péči, jsem lékařka.” A v duchu si říkám, že už tak moc mluvím.

Strážný si něco zaznamenal do notýsku a jen přikývl.
"Výborně, můžete jít...Ve městě najdete spoustu možností pro rekreaci a možná i nějakou pracovní příležitost.." pokynul jí, aby šla dál. Stejně tak pustil dovnitř i ostatní spolucestující.

“Perfekt”. Hodím si vlasy zpět přes rameno a i se svými věcmi kráčím do neznáma. V první řadě si hlavně najít ubytování, takže můj instinkt mi velí optat se pár místních a jít okupovat tu nejlepší ubytovnu. Cestou do města nezapomenu navštívit stánek se zmrzlinou a hned tu místní dobrotu ochutnat. Miluju to prostě. Místní mě navedou do malebné hospůdky, kde se hned nechám informovat u hospodského o tom, jak to tady chodí s rezervuju si jeden pokoj solo.

Byl jsem teď úplně jiný člověk a především jsem měl jiné povinnosti. Dostal jsem se k tomu, jako slepý k houslím. Seděl jsem v křesle v kanceláři a hleděl do mapy. Na mapě leželo několik kamínků.
Možná bych mohl napsat Tobiramovi..jenže nemáme tolik peněz na to, abychom si mohli najmout Senju. Nemůžeme riskovat, že si protistrana najme Uchihy, i když je to velmi nepravděpodobné..Ale můžeme si najmout Uzumaki..Možná ani nebudeme muset, je to jen banda prašivých banditů. přemítal jsem. Nevím, jestli se na tuhle roli vůbec hodím. Porozhlédl jsem se po místnosti a založil ruce na hrudi.
Taky bych se měl sejít s Kotomi a vysvětlit jí to. Trochu mě zamrzelo, že se nerozhodla využít situace...možná kdybych jí to nějak jinak vysvětlil... Pohlédl jsem zpět na mapu. Odsunul jsem jí stranou a vytáhl dva svitky.
"Ještě že mám Tobira.."
ušklíbl jsem se a vytáhl také brk s inkoustem. Namočil jsem brk do inkoustu a přemítal, co napíšu.

Pomalym krokem jsem se blizil k severni brane, nebylo poprve co jsem zde byl ale i tak to bylo dost casto. Ne ze bych mel neco proti mestum ale na muj vkus zde bylo prilis mnoho lidi a to znamenalo moznost konfliktu. Diky mym smaragdove zelenym ocim nikoho nikdy nenapadlo ze bych mohl byt Hyuuga, clen klanu ktery v nekterych vzbuzoval smisene pocity. I presto vse jsem chranil sve tajemstvi a ti jenz zjistily kdo jsem uz nejsou v kondici to nekomu prozradit jelikoz slouzi jako hnojivo nekolik metru pod zemi. Kdyz jsem se byl predbranou pouze jsem straznemu rekl bez cekani na jeho otazku duvod sve navstevy.
"Prisel jsem vyzvednou nejake naradi a material pro jednu z farem u hranice zeme." Pote uz jsemjenom cekal zdali budou mit doplnujici otazky nebo me rovnou pusti dovnitr. Byl jsem tu vzdy se stejnym ucelem pouze vyzvednout material a naradi potrebne k oprave farem kdse jsem momentalne prebival. Nikde jsem vsak nezustal dele nez dva nebo tri tydny. I kdyz se to mohlo zdat divne uz jsem nemel v planu si vytvaret pouta ktere by mohly pusobit bolest ze ztraty me nebo te osoby. Ztratil jsem svou rodinu a opustil nektere z tech kterym na me zalezelo abych je ochranil pred lidma kteri mnou opovrhovali. Opustil jsem svuj klan a par pratel abych nepusbil nepokoje v klanu. Odesel jsem aby se vse vratilo do starych koleji a ja unikl pred pohledy plne nenavisti a pohrdanim a podobnym vecem. Nikde jsem nezustal dlouho na to aby me nekdo poznal nebo aby si vytvoril nejake pouto k me osobe.

Stráže si prohlédli příchozího, zapsali si o něm údaj a pustili ho dál.

Straze me pustili bez nejakych problemu dovnitr. Jakmile jsem prosel branou vycitil jsem ze me nekdo sleduje. pokracoval jsem po ulicich a zastavil se u nejakych stanku a dival se po zbozich co nabyzeji abych nevzbudil zadne podezdreni ze vim o svych pratelich kteri me sleduji. vyzvedl jsm si vse potrebne co bylo obednano u kovare na opravu farmy a oploceni. Po chvili jsem zasel do dlouhe ulicky kde jsem zabehl to temneho kouta kde me nebylo videt a vyckaval kdo se obevi co po me chteji.

Pár chuligánů rád obtěžovaly nově příchozí a sem tam je zmlátili a okradli. Skupinka podezřelých lidí stála zrovna u brány, když v tom okamžiku přišel Ayumu. Vypadal jako někdo, kdo by u sebe mohl mít nějaký peníze.
Sledovali ho až do uličky, kdy ho obklíčili.
"Tak, co to bude? Máš nějaký peníze nebo nějaké cenosti?" promluvili k němu.
Nebylo jim víc než 16 let. Válka byla krutá, tyhle lidi přišli o vše, tak jim nezbývalo nic jiného, než krást.

Stalo se to ceho jsem se obaval. Byly to mladici ne o moc mladsi nez jsem byl ja sam. Ale i tak jsem se rozhodl udelit jim lekci.
"Takze lidi slysel jsem ze zde nejaci chuligani mlati a okradaji farmare kteri se snazi vydelat na zivobiti a postarat se o sve rodiny. A ackoliv s vami soucitim musim vam udelit lekci." rekl jse a prokrupl jsem si klouby na prstech a vyckaval na prvni jejich akci. Nevypadali na to ze by byly velky problem ale i tak jsem sledoval jejich pohyby a byl pripraven se branit.

Mladící ho naprosto ignorovali.
Jeden z nich se ušklíbl a vytáhl rezavý nůž.
"Nás je šest a ty seš sám.." rozběhl se na něj a za zády mu stálo jeho pět kamarádů.
Všech pět vzalo do ruky shuriken a hodilo ho na něj.
Nebyli to žádní ninjové, jen násilníci.

Totalni ignorace no varovat jsem je varoval ale asi to nejak nopochopily a chteji to tou bolestivejsi cestou. Z Kapsicky u pasu jsem vytahl kunai a zablokoval Shurikeny co nebylo vubec tezke jelikoz i deti je hazeli lepe. Tomu dotycnemu jsem chytl ruku nez me stihnul bodnout a po te se z jeho ruky ozvalo neprijemne praskani.  mel jsem vetsi silu nez jsem cekal ale to ted nebyl problem problemy mely pritomni jelikoz si vybraly spatny cil.  Stale jsem drzel ruku  s nozem  prvniho utocnika ktery zdrejmne trpi velkymy bolestmi. A stale jsem sledoval ostatni zdali veznou dozajecich nebo se o neco pokusi. nerekl jsem ani slovo pouze pozoroval jejich reakce.

útočník s nožem ani necekl. Jen se tam přetahoval s obráncem o nůž. Ostatní jen váhavě hleděli v před. Nejradši by ho tam nechali, protože jim došlo, že tohle není někdo, kdo se nechá okrást. Jeden z nich vyhodil shuriken s kouřovou bombou a další z nich chtěl podkopnout Ayumovi nohy. útočníkovi s nožem se podařilo vyvléct ze sevření, ale za cenu zlomeného zápěstí a když vybouchla kouřová bomba byli pryč.

Bylo videt ze mely nahnano a nevedely co delat nakonec utekly po tom co se rozptylil dym z bomby se vyparily bylo mi jasne ze utocnik s nozem vyvazl se zlomenym zapestim. Snazil jsem se jim dat lekci a sel na ne zlehka ale nakonec se asi nepouci. povzdechnul jsem si a rekl. "No tak tohle asi budu resit oficialne a zazadam si opovoleni je odchytit a mozna i o nejakou tu odmenu za vyreseni problemu." Tise jsme zamumlal a vydal se smerem ke kancelari oneho hradniho pana. Po nejake dobe jsem dosel k hradu a nechal se dovest ke kancelari kde jsem zaklepal na dvere a vyckaval az dostanu povoleni ke vstupu.

Hostinský mě poučil o místních drbech, možná jsem přeci jenom čekala, že tu bude vzrůšo, ale podle všeho je tu klid a lidé se snaží udržet si tu mír. Zaplatila jsem za vcelku i přijatelný oběd a šla si dát do svého pokojíku očistu v podobě koupele, abych hradního pána neodlákala hned na začátku. Poté jsem si oblékla svou uniformu se znakem klanu a vydala se tedy směrem k hradu.
Cestou jsem si prohližela uličky a obchůdky. Jakoby tu vše teprve začínalo po apokalypse.

Hlavní vstup se zase hlídal, ale kupodivu mě pustili dovnitř a ještě mě nasměrovali kam mám jít. Nu dobrá. Před velkými dveřmi již stá mladík zřejmě též čekající na pána.
“Čekáte dlouho?” Mile se usměji a dám si ruce v bok. No to bude na dlouho...

Pri mem cekani a premitani o minulosti vyrusila mlada zena ktera se usmala a zeptala se jestli cekam dlouho. "Ani ne jenom par minut." Rekl jsem neutralnim hlasem bez nejakych velkych emoci a beze zmeny vyrazu v me tvari.

Že by další emocionálně labilní ninja s vadou na minulosti? Mohla bych být i psychiatrička, ne že toho nedělám už dost.
“Hm dobře dobře, snad tu nepřečkáme stáří, ráda bych si ještě něco užila.” Podotknu a opřu se o stěnu a začnu studovat svoje pěstěné nehtíky.

Z hloubání me vytrhlo zaklepání. Uz jsem mel pocit, ze na neco prichazim! Sakra. Zalamentoval jsem v duchu a dosel si nalit vodu. Zároveň jsem otevrel dveře a pustil jednoho z nich dovnitř.
"Tak, cemu vdecim za tak milou návštěvu?"
Pousmál jsem se a posadil se. Zaroven jsem se trochu napil vody.

Nez jsem odpovedel otevrely se dvere a byl jsem pozvsn dale. Podival jsem se na Yune a rekl"Tak dlouho asi uz ne".
Vesel jsem do kancelare a pote se hluboce uklonil. "Me jmeno je Ayumu. A prichazim zde ve veci kdy vam tady par chuliganu kazi reputaci mezi farmari kteri se zde boji chodit si pro zasoby. Pokud jste ochoten zaplatit rad je naucim jak se slusne zivit." Asi to zero dost neomalene ale penize jsem nemel v planu si nechat ale nahradit skody vznikle farmarum. Ale to jsem nerekl, pusobilo to change ale to me moc netrapilo. Bylo to me rozhodnuti ktere jsem udelal kdyz jsem opustil klan a svou snoubenku pred par lety. Nakonec jsem jen cekal jak se vyjadri k memu navrhu.

Ze zdviženým obočím jsem ho poslouchal a jakmile domluvil, překvapený výraz mi zůstal.
"Dobře, ceníme si tvých služeb a klidně ti za tvou práci zaplatíme, to není problém." pousmál jsem se.
"Tak jo, díky, máš volnou ruku. Jenom, bychom asi měli rozšířit vězení, protože tady v kobkách brzo nebude místo," nervózně jsem se zasmál.

Po te co mi dal svoleni se pousmal a rekl ze z vezenim maji mensi problem. "Dle meho nazoru si nemyslim ze to bude treba. Verejne prospesne prace a pomoc farmarum ktere okradly by mohlo stacit. Jsou mozna neco malo mladsi jen sam a myslim ze si to nevybraly dobrovolne. Mozn jim dejte praci a oni si vyberou jinak. Ale lekci dostanou kazdopadne." Rekl jsem stale bez zmeny ve vyrazu a pote pockal na jeho vyjadreni. Abych vedel jak moc je mam zvalchovat.

Přikývl jsem. Trochu mi to spíš připomínalo, že bych měl se pořádně soustředit na konsolidaci regionu a poražení rivala a také nějak zefektivnit veřejnou správu a vnitřní bezpečnost. Bylo toho hodně a já absolutně neměl ani páru, jak na to.
Potřeboval jsem pomoc a nerad jsem si to přiznával.
"Dobře, dobrý nápad. Dávám vám teda tuto misi, ve které spacifikujete kriminální živly a poté je donutíte veřejně se podílej na opravě zničených objektů. Na odměně se domluvíme později.." vytáhl jsem malý svitek s mou vlastní pečetí. Svitek mu dával právo volně se procházet po regionu a zpátky.

Naše loď se pomalu přibližovala k přístavu. Foukal podivně zlověstný vítr, tak jsem si svůj plášť víc přitáhl k tělu. V naší zemi bylo mnohem větší teplo, než tady, to už bylo jasné poměrně hned.
Přešel jsem k zábradlí na palubě lodi a sledoval přibližující přístav. Loď zakotvila a dovnitř se nahrnuli oficíři.
Čekal jsem v řadě a doufal, že to nebude dlouho trvat a že to nebude příliš náročné.
Cítil jsem v krvi nový začátek a doufal, že mi tato země přinese spoustu nových dobrodružství.