Odawara - jo

Naše ohnivo větrná technika byla uhašena vodní technikou. Ještě jsem snad neviděl takhle silnou vodní techniku. To by mohl i Tobirama závidět.
Nepřítel použil zbývající páru a vodu a vytvořil sám vodního draka. Kdyby se to dotklo Tobira mohl by skončit. Během mžiku jsem se objevil před technikou a nechal, aby do mě narazila. Přímý náraz bolel jako čert. Voda mi spálila skoro veškeré oblečení v horní polovině těla. Spálilo mě to až na samotné maso.



Na chvíli jsem možná i ztratil vědomí, nehodlal jsem se vzdát. Měl jsem pořád ještě svou tajnou zbraň. Z vypětí všech sil se mi podařilo vstát.



"Víš, nejsi tady jediný, kdo je nesmrtelný..." Pečeť na čele mi zazářila a začala se roztahovat po celém těle.
"Ninpou Sozou Saisei - Byakugou no jutsu!" tělo se mi začalo hojit a následkem toho se ze mě začalo kouřit. Stál jsem tam jen v ohořelých kalhotech a s odhodlaným výrazem. I kdybych tady měl umřít, tak neprohraju!
Konečně jsem mohl bojovat naplno a uvolnit svou sílu. Mé tělo znovu obklopila větrná čakra a vrazil jsem kupředu. Objevil jsem se u Midoriho, vykopl ho do vzduchu a vzápětí ho kopem zarazil do země.

Hashiru ty blázne! vyděsil mě. Už jsem vážně myslel, že takto bláhově skočil před techniku, aby mě zachránil. On však věděl, že ho to zabít nemůže.
Sledoval jsem, jak rychle vyrazil kupředu. Zrušil jsem klona a načerpal z něj senjutsu čakru. Aktivoval jsem sennin mód a v ruce se mi začal roztáčet rasengan.
"Katon: Goen Rasengan!" vyfoukl jsem na něj proud ohně a spojil element s rasenganem. Vyrazil jsem na místo, kde skončil po úderu Hashira a vrazil mu do břicha další rasengan. Tentokrát ohnivý. Uvidíme, jestli se znovu probudíš, i když budeš v plamenech!

Midori Date

Bláhově skočil před techniku a zaštítil svého bratra svým tělem.
Jak hrdinské..
Myslel jsem, že to dál nepřežije, ale evidentně jeho schopnosti byly dost zajímavé.
"Byakugou no jutsu? O tom jsem nikdy neslyšel..Takže regenerační schopnost bez provádění ručních pečetí..Zajímavé.." rychlost, síla, regenerace...Najednou začal jejich manévr, Hashiru mě srazil a Tobiru zasáhl svým ohnivým rasenganem. V tu chvíli spadli na zem dva strážný ninjové.
Pečeť na mé pravé straně těla se mi začala roztahovat a měnit mou podobu.
Pečeť byla prototyp senninky. Za celý svůj život jsem experimentoval s Jashinismem a senninkou. Procestoval jsem svět a vytvořil si jistou nesmrtelnost. Za každou mrtvou duši jsem se znovuzrodil. Každý kdo má vtisknutou prokletou pečeť, je se mnou spojený a ve smrti a životu. A tahle má konkrétní pečeť dokáže pasivně absorbovat přírodní čakru a posílit mě.

"Takhle dobře, už jsem se dlouho nebavil! Vypadá to na souboj dvou monster!"

"Pojďte!" můj vzhled se kompletně změnil. Vyrašil mi druhý roh a celý jsem zbledl. Čelo pokrývala černá barva, která se rozlila do horní poloviny těla. Bílá barva střídala černou a rozdělovaly jí pruhy. Vypadalo to jako poměrně hezké a moderní tetování. Na čele se mi otevřelo třetí oko.

Midori se taky napumpoval čakrou. V jednom měl pravdu, je to souboj monster. Čím déle budu takto bojovat, tím to bude pro mě horší a odpadnu. Čakry jsem měl ještě hodně.
"Musíme to ukončit, Tobiru!" větrná čakra kolem mého těla zdivočela. Objevil jsem se před Midorim a zaútočil na něj pravačkou.
"Pojďme ho něco naučit, Tobiru!"

Nemělo smysl ho neustále zabíjet. Pokaždé vstal z mrtvých. musí tady být něco, čím ho zabijeme už navždy..
Vytáhl jsem z brašničky kunai a vyfoukl na něj proud vzduchu.
Fuuton: Shinkuujin! kunai zazářil a jeho čepel byla uměle prodloužena. Vypadal jako malý zařící větrný meč.
Hashiru zaútočil a já to vzal s ním. Zaútočil jsem z druhé strany.
"Yosh!" držel jsem svou pěst a útočil pomocí taijutsu a kenjutsu.

Midori Date

"Tohle začíná být opravdu zábavné.." ušklíbl jsem se a chytil je oba za pěst. Rychle se otočil a odhodil je.

Nepřestávali útočit. Naše rychlost byla impozantní. Odhodil jsem Tobira a odkopl jeho kunai, aby letěl jeho směrem.
Pak jsem se otočil na Hashira a snažil se ho udeřit. Vykrýval jsem jeho údery.
 

V jednu chvíli se mu podařilo mě škrábnout. Společnými silami mě odkopli stranou.
Povolal jsem zpět svou černou tyč a postavil se do bojové pozice.

Útočili jsme dál.



Vykrýval jsem jeho údery dlaní a chtěl mu tyč zlomit. Jenže byl rychlejší. Odskočil jsem a udeřil pěstí do země. Rozboural jsem několik kamenů a vytvořil menší koncentrovanou spoušť mířící na Midoriho.

Odhodil mě sice stranou a poslal na mě můj kunai, ale já jsem ho nohou zastavil a odkopl ho na něj zpět. Poté jsem ho hned odkopl, když ho bratr škrábl.
Nepřítel povolal zpět svou kouzelnou černou tyč a já svým kunaiem vykrýval jeho útoky.
Poté co bratr vyvolal spoušť kamenů, já jsem se soustředil a větrný kunai jsem na něj hodil.

Midori Date
Rozmáchl jsem se tyčí a kameny mířící na mě jsem rozdrobil. Dalším rozmachem jsem odrazil letící kunai. Tyč se však mírně rozlomila. Vzlétl jsem do vzduchu a letěl na druhou stranu, směrem k hradbám. Pozemek je docela a je jisté, že bude potřebovat rekonstrukci.
Celou dobu mě následovali. Zastavil jsem u hradeb na opačné straně.
"Pfff." vyčkával jsem na jejich další krok.

Přiskočili jsme k němu. Snažil se utéct??
Natáhl jsem ruce a objevovaly se velké listové fuuma shurikeny.
"Konoha shuriken kage bunshin!"


ty dva shurikeny jsem rozmnožil. Objevovaly se několik dalších klonů až jich bylo tisíce. Pokud Tobiru hodí nějaké svoje, rozmnožil jsem i ty. Byl to kontinuální proces a další a další se objevovaly a mířili na Midoriho.

Přiskočil jsem k Hashirovi, který začal se svou další úžasnou technikou. Kdy se stal tak silným?
Vytáhl jsem svoje vlastní shurikeny a napumpoval je větrnou čakrou. Odhodil jsem je a Hashiru je mohl svou technikou rozmnožit dál.

Midori Date

Místo slov jsme vykročili k dalším mega útokům. Jejich útok byl jiný, promyšlenější. Uskakoval jsem stranou a snažil se vyhýbat shurikenům. Moc se to nedalo, bylo jich příliš a objevovaly se další a další.
Na chvíli jsem se zastavil a natáhl ruce.
"Futton: Kairiki Musō!" z mého těla začala vyzařovat čakra, která měla ohromnou teplotu a kyselinovou podstatu. Čakra vytvořila kolem mě kupoli a vše, co se jí dotklo tak rozpustilo. Byla to velmi složitá technika, náročná na čakru a soustředění. Technika skončila, když jim došly shurikeny.

Během toho chaosu jsem já sám skočil pod zem. Objevil jsem se pod Midorim a ve formě shurikenu vyskočil do vzduchu.


Měl jsem v ruce další fuuma shuriken, který jsem odhodil na Midoriho.

Přeměnil jsem se na Fuuma Shuriken a byl odhozen Hashirem. Jakmile jsem prolétl kolem Midoriho přeměnil jsem se zpět.
"Ranjishigami no jutsu!"
Moje vlasy ožili a přeměnili se ve hřívu vlasů. Svázal jsem jimi Midoriho a čekal, až ho Hashiru sejme.

Midori Date

Nečekal jsem takto překvapivý útok. Byla to strategie, se kterou přišli teď a tak rychle? Když vylezl ve formě shurikenu tak jsem vyskočil do vzduchu a pak se to semlelo.
Během okamžiku jsem skončil svázaný zlatými vlasy a nemohl se pohnout.

Náš ultra hustý manévr vyšel. Napjal jsem všechny svaly a v letu poskládal pečetě.
"Shokuton: Shokuryuu no jutsu!"

Ze země vyrostl obří rostlinný drak a rozevřel tlamu. Já jsem se napřáhl a udeřil plnou silou Midoriho.



Midori dopadl přímo do rozevřené tlamy draka. Ten jej začal omotávat a vysávat čakru. Čím víc čakry vysál, tím byl silnější.

Škoda, že nemám žádnou pečetící techniku!

Pomyslel jsem si, když jsem viděl, jak ho Hashiru dokázal zpacifikovat.
Samozřejmě, jsem uvolnil vlasové sevření, když ho Hashiru praštil. Dopadl jsem na zem vedle Hashira a pozoroval, jak si drak pošmakuje na čakře Midoriho.
"Možná tohle je ta možnost, jak se ho zbavit..Nebo ho můžeme rozsekat na kousky, protože když ho zabijeme, tak vysaje život z jednoho generálů a je znovuzrozený..Naší jedinou šancí je zkusit ho zapečetit nebo rozsekat a pohřbít. Nejdřív to musíme zkusit.." vytáhl jsem shuriken, vyfoukl na něj vzduch a odhodil jej. Mířil jsem přímo na hlavu. Shuriken měl projít skrz a odseknout mu hlavu.

Při své cestě napříč zemí jsem uslyšel zvuky boje a velký tlak ve vzduchu. Šel jsem naproti zvuku a všiml si z povzdálí souboj mezi mladými shinoby a starší osobu. Nevěděl jsem co bylo příčinou této bitvy, ale pravděpodobně šlo o další mocenské přetahování mezi stranami. Války a mocichtivost klanu byla na denním pořádku a to byl taky důvod proč jsem odešel z klanu Uchiha. Nestihl jsem tedy začátek boje, ale po delším a opatrném sledování souboje šla vidět velikost všech zúčastněných shinoby a i jejich příslušnost ke klanu Kana podle znaku.

via GIPHY

Midori Date

Jejich útok zabral, nikdy bych si nemyslel, že to někdy dojde takto daleko. Moje prokletá pečeť se začínala smršťovat do své původní podoby a cítil jsem, jak má čakra klesá. Drak už byl obří skoro jako velký strom. Ano, měl jsem spoustu čakry, musel jsem však něco udělat. Nehodlal jsem tady zůstat!
Moji generálové jsou se mnou propojeni pomocí životního pouta a čakry. Čakra však není to jediné, co z nich dokážu vysát. Vytřeštil jsem oči a najednou jsem přišel o hlavu.
"Vy zasraní šmejdi!!" zakřičela hlava ležící opodál. Tělo se však pohybovalo dál. Kdyby to byla normální technika Hidana, tak by se nic nestalo a ostatní by zvítězili, ale v tomto případě, to bylo něco jiného.
Zbytek těla složilo speciální ruční pečeť. V tu chvíli zbytek strážných ninjů přišlo o své životy a jejich životní síla přešla do mého těla. Hlava se vznesla a dopadla zpátky na můj krk. Pokud drak dokázal vysávat čakru, tak nedokázal vysávat životní sílu.
"Shisho Tenketsu!" draka zničila má životní síla vytryskující z mého těla. Vznášel jsem se ve vzduchu nad nimi a vyčkával.

Už jsem si myslel, že ho máme, ale opak byl pravdou. Tušil jsem, že je schopen obejít čakru vysávajícího monstra. Dostal jsem však nápad. Ukázalo se, že přeci jenom má slabinu.
"Tobiru, mám nápad..." naklonil jsem se k Tobiru a něco mu začal šeptat.
Díky své technice jsem byl rychlý jako budoucí raikage. Během mrknutí oka jsem se objevil před Midorim. Udeřil jsem ho vší silou do břicha.

Mě už v tomhle fajtu nic nepřekvapí. Midori se znovuzrodil a vytasil se super uber technikou. Hashiru už plánoval a já přikývl.
Vytvořil jsem dva klony.



V ten moment jsem také vyhodil do vzduchu dvě kouřové bomby a začal jednat. Jeden klon se rozběhl k místu, kam by měl Midori dopadnout.

"Senpou: Kebari senbon!" vystřelil na něj salvu senbonů.
Nebyl jsem tak rychlý jako Hashiru, nicméně jsem byl ještě v sennin módu.
Druhý klon vyplivl na Midoriho žabí olej.
A já, originál jsem mezitím startoval rasengan posilněný ohněm.
"Tohle je konečná! Senpou: Goen Rasengan!"
Napral jsem to do něj plnou silou.

Midori Date

Útočníci nepřestávali. Chvíli jsem nad nimi měl převahu, ukázal své ultimátní útoky, ale oni se nevzdali. Vymýšleli nové a nové strategie. Kdybych byl normální, už bych dávno nepřežil.
Jenže, já přece nemohu prohrát! Dožil jsem se požehnaného věku, stabilizoval naši zemi a dokázal vyšperkovat techniky. Ubránil jsem Yu no Kuni před ostatními klany a sám se zapojoval do několika válek, vždy vítězně. Takhle dokázali bojovat snad jen mladí Hashirama Senju a Madara Uchiha, jako tihle dva.
Teď jsem dostal neskutečný nářez a už mi došla těla. Ležel jsem na zemi po té salvě technik a kombinací. Spálený..
Mé tělo se však pomalu regenerovalo. Nevím, co bolelo víc, regenerace nebo ty jejich techniky.
Všiml jsem si však, že mi Hashiru kus těla odstřelil. Chyběl mi celý pravý bok, ze kterého mi odkapávala krev.
"Vy zatracení šmejdi.." pohlédl jsem na bestii, kterou drželi zapečetěnou, na zkázu, kterou přinesli na mé území.
"Co tím...sakra...sledujete?"

Tobiru se rozvášnil. A to doslova. Sledoval jsem s úžasem jeho techniky a bojové kombinace. On by tohle zvládl klidně sám. Poté co to skončilo, jsem se blížil k ležícímu Midorimu. Ani jsem si neuvědomil, že skončila bariéra, protože Midori obětoval životy i ostatních strážných ninjů najednou.
"Proč? Protože už mě nebaví žít v tomhle světě vytvořenou starou generací, která neustále má potřebu svět ničit a bojovat mezi sebou..Uchihové, Senju, Uzumaki, Hyuuga, Kana, Yamada..I tvůj klan Date..Všichni jste přispěli k současnému stavu tohoto světa. I náš souboj je pouze vyvrcholení kola nenávisti jež roztáčí svět...Chci toto kolo zlomit, ať to stojí, co to stojí a tvá smrt je jen začátkem něčeho většího.. Toužím po místě, kde se děti nebudou muset navzájem zabíjet. Toužím po spravedlivých zákonech a právu..Ty jsi znesvětil životy tvých poddaných, obětoval si je pro svou vlastní chamtivost. Zahráváš si s nimi, jako kdyby to byly nějaké loutky, ale nejsou!" soustředil jsem vzduchové brnění kolem mé ruky.
"Já ovládám tři elementární podstaty, doton, suiton a fuuton. Dokážu je kombinovat a podařilo se mi vytvořit vlastní hiden: Shokuton. Což už jsi viděl. Fuuton je však můj nejoblíbenější...Kazeryudan no jutsu!" Napřáhl jsem se a z tak krátké vzdálenosti se mé větrné brnění vzneslo z mého těla, zformovalo se v draka a udeřilo ho tak silně, že to Midoriho rozsekalo.

Hashiru se rozhodl to s Midorim skoncovat sám a vlastnoručně. Poslouchal jsem ho se smíšenými pocity. Chvíli jsem si myslel, jestli nezešílel, ale po chvíli jsem pochybnosti zanechal. Já jsem se odhodlal k poslední genocidě spáchané dnes a na tomto místě.
Zrušil jsem posledního klona čerpajícího senjutsu čakru a přešel k hradu. Dupnul jsem do země a soustředil čakru.
"Doton: Yomi numa!" použil jsem tuto bahenní techniku, abych podlomil celý hrad a ponořil ho do bažiny. Znovuvytvořil jsem další dva klony a poskládal pečetě.
"Senpou: Goemon!"

Superžhavá masa plná oleje, poháněná vzduchem a ohněm se rozlévala kolem bažiny a broudila rozbořeným hradem, spálila všechno a všechny, kteří v něm sídlili. Veškerá rodina, služebnictvo a ostatní byli zničeni v plamenech. Tímto končí velká rodina Date.
Nebyl jsem na sebe pyšný a rozhodně se několik dní v klidu nevyspím.

Midori Date

Takže jejich přesvědčení mě mělo zabít? Obviňování malého dítěte, naivního shinobi se mnou mělo naposledy pohnout? Obměkčit srdce či přinutit k pláči. Byl jsem rád, že mě už konečně zabije, abych nemusel poslouchat ty jeho sračky!
"Zab mě, ať to nemusím vidět a poslouchat!!" zařval jsem naposledy, když se moje masa těla rozstříkla do všech stran.
S mým životem skončila i technika Shisho kugutsu. Bohužel toho moc nestihla předvést.
Byli volní, bariéra zmizela, jakmile jsem své muže pozřel. Všude jen leželi mrtví. Zůstala zde jen smrt a zkáza a zlato zakopané ve stodole za hradem.

Hashirův tým se shromáždil kolem svého velitele. Hyuuga prohlédl okolí a zjistil, kde se zlato schovává a vrhli se na kořist. Rozloučili se a šli po svém. Zůstali zde jen Hashiru, Tobiru a mrtví.