Kataro Yamada

Příslušnost : Shimo no Kuni
Věk postavy : 23
Pohlaví : Muž
Hodnost: A rank
Klan : Yamada
Kekkei Genkai : Hyouton
Podstaty: – Suiton, Hyouton, Doton, Fuuton
Taijutsu: 4
Ninjutsu: 5
Genjutsu: 2
Inteligence: 3
Síla: 4
Rychlost: 4
Chakra: 4
Ruční pečetě: 4





Kataro má velice komplikovanou osobnost. Ačkoliv se na venek běžně jeví jako dobrák, tak občas ztratí i svou hlavu a bývá tak dost nepříjemný. Může se tak stát například během zrady, silné urážky nebo při setkání s velmi nepříjemným člověkem. Možná trpí takzvanou rozdvojenou osobností, kdo ví. Má velice rád svou rodinu a cení si jí nadevše, stejně tak i své přátele. Velice rád se vyskytuje poblíž vody a jeho meč je jako jeho život, nedá ho od sebe na delší vzdálenost. Přátelství s ním znamená na celý život, takže se dobře rozhodněte zda se s ním chcete přátelit, protože zradu bere opravdu těžce. Avšak své přátele brání i svým vlastním životem do posledního dechu. Možná je trochu naivní, protože nedokáže být tak chladný jako většina lidí ve světě, ale má dobré srdce, které se jen tak nevidí.

Co se týče jeho schopností, tak je velmi zdatný šermíř a udržuje se v kondici, aby jeho tělo drželo krok s jeho myšlenkami a byl tak schopný stále vládnout meči a vlastním silám. V jeho rodině z matčiny strany jsou velmi zdatní šermíři s více druhy mečů, takže se naučil dobře používat kenjutsu a díky svému otci, který byl původně z klanu Yamada tak získal i Kekkei Genkai ledu, které ho naučil. Dokonce se naučil i vlastní techniku spojenou s jeho šermířstvím a upravil si i techniku Yondaime Mizukageho do svého KG. Je velmi zdatný v propojování chakry s objekty, takže díky tomu mohl vymyslet svou techniku. Občas dokáže použít instantní techniku, která vydrží na mnohem delší dobu, takže se nemusí zdržovat s pečetěmi. Jelikož vládne mečem, tak na ruční pečetě není moc čas, a tak trénoval i způsob jak tento krok urychlit. Často potřebuje méně pečetí než je vůbec nutné, někdy je i nejde postřehnout jak si to pěkně upravil. Možná není nějaký génius, ale idiot to určitě není. I když má mezery v genjutsu, tak není hloupý aby nepoznal, že v nějakém je.



Kapitola I. Dětství


V překrásné zemi zakryté sněhem se nachází neutrální společenství, které se drží dál od válek, které probíhají ve světě. V této vesničce započala nová generace, která bude vtáhnutá do tohoto krutého světa proti své vůli. To však ještě netušili, když žili své mladistvé dny bok po boku. Tento příběh vypráví o jednom ušlechtilém samurai, který se nenarodil pro sebe, ale pro ochranu svých bližních a hlavně své sestřenku Kotomi. Vrátí me se tedy o pár let dříve kde to všechno začalo.
Po dlouhodobém vztahu mezi Judarem Yamadou a Aiyou se narodil bělovlasý chlapeček, který dostal své krásné bílé vlasy po své krásné mladé matce. Tento hoch byl pojmenován Kataro a jeho cesta teprve začala. Než dosáhl vyššího věku, aby se mohl něco naučit tak žil poměrně poklidný život a nejvíce času trávil se svou matkou.  Když se narodila Kotomi tak mu bylo 5 a tak už mohl začít se sebou něco dělat. Rozhodl se tak nad její kolébkou pro svůj osobní slib, který nehodlá porušit. Často ji navštěvoval i tajně, protože k ní nehodlali pustit i jen tak někoho. Často si hrával s ní a později i s jejím starším bratrem Takumim, který se stal jeho nejlepším přítelem. Byly jak nerozlučná dvojka a hodněkrát spolu podnikly různé šílenosti za které později dostali vynadáno.
Jak ubíhal čas tak i malá Kotomi rostla a často tyto dva hochy následovala, jenže na svých malých nožičkách se nemohla dostat dál jak na práh domu. Proto ji brali sebou na výlety oba dva, aby si připadala jako v pohádce. Častokrát se stávalo, že maličká Kotomi se dostávala do nebezpečí, tudíž ji někdo musel chránit. Zpočátku to nebylo nic velkého, ale čím byly starší tím jejich výpravy byly nebezpečnější a dostávali se tak na více nedostupná místa kam dřív nemohly. V to dobu už měl Kataro za sebou alespoň základní výcvik, takže dokázal malou Kotomi chránit před divokou zvěří a jednou dokonce i před opilými bandity, kteří si chtěli přivydělat prodejem princezny. Vyhrál jen tak tak jen díky tomu, že byli pod vlivem alkoholu. U toho se dost ošklivě zranil a musel být později hospitalizován, avšak padl teprve až před palácem. Držel v sobě veškerou tu bolest dokud nebyli úplně v bezpečí mimo dosah všeho zlého. V ten moment se jejich vztah mnohem víc prohloubil a Kotomi důvěřovala Katarovi jako nikomu jinému. Když byla s ním, tak se vždy krásně usmívala což ho činilo šťastným. Sice bylo jeho poviností chránit princeznu, ale také to byla jeho nejdražší kamarádka, kterou se rozhodl chránit i za cenu vlastního života. Když si něco takového vybudujete v dětství, tak vám to zůstane po zbytek života.


Kapitola II. Osobní strážce


Přesuneme se o tři roky později, kdy Katarovi bylo osm let a do doby prvního ledového incidentu, který poznamenal celou oblast. V té době byl Kotomi stále v patách a následoval ji jako osobní strážce bez jakéhokoliv oficiálního příkazu, zároveň tak činil i jakožto její kamarád a hrál si s ní. Jednoho dne se však šířily jisté drby, které mátly její mysl. On však taktéž nebyl obeznámen se vším a tak jí mohl být jen morální podporou. Zašlo to tak daleko, že se Kotomi neovládla a začala z ní ve velkém vycházet chakra, která měnila svou podstatu a tvar na ledový element.  Byl to důkaz, že její tělo přijmulo sílu skrytou uvnitř i když byla ještě v tak mladém věku. Nebylo kolem ní bezpečno, dokonce spíš to bylo životu nebezpečné. Kataro ji chtěl uklidnit, ale čím dál více mu v tom led zabraňoval a malé dívky kolem ní upadaly do bezvědomí a naskytly se v ohrožení života. Pomalu se k ní dostával, ale byl zraňován ostrými ledovými bodáky, které Kotomi chránily před vnějším světem když její mysl se nacházela na rozcestí. Pro malé dítě to musel být velice krutý zážitek, ale dle typu člověka se může stát nemožné možným a odhodlanost stoupá každou vteřinou.  Kataro měl právě tenhle typ myšlení, kdy mu záleželo hlavně na Kotomi, která plakala a byla zmatená. Chtěl jí chránit, uklidnit a hlavně jí být po boku. I když jeho tělo mrzlo, tak se mu nějakým způsobem podařilo k ní dostat. Když se jí dotkl a pošeptal jí něco do ucha, tak se uklidnila a ledová bouře ustala. Možná za to mohla slova co jí řekl, nebo to mohlo být ovlivněno i tím, že viděla jak je celý zraněný a v tu chvíli to zastavila, kdo ví. Ten den se však stal druhým v Katarově životě, kdy se ocitl na prahu smrti a i když skončil v tak špatném stavu tak dokázal něco neskutečného. Někteří pohlaváři tak usoudili, že by ho mohli využít k její kontrole, a proto ho po jeho léčbě učinili  oficiálním strážcem princezny Kotomi.
Nelíbilo se to dost většině výše postavených lidí ve společnosti, protože něco takového se ještě nestalo a chtěli mít takovou pozici jen pro sebe. Často se tak stávalo, že byl Kataro cílem šikany od starších a posměchem ostatních. Nejvíce od svých starších spolužáků, kteří mu říkali „ Princeznin pejsek „ . On však pokračoval dál, jelikož si svého přátelství vážil víc než jeho pověsti a po jmenování strážcem více cvičil své schopnosti v tak mladém věku. Měl velmi nadanou rodinu v šermířství a jeho otec byl bratrem otce Kotomi, tudíž zdědil i KG. Našel si však jednoho starého generála, který mu pomáhal a byl dobrým přítelem z jeho strany rodiny. Častokrát i seřval nižší důstojníky za drby, které o Katarovi rozšiřovali. Nebylo to ale tak jak to zprvu vypadalo. Byl na něj i tvrdý co se týče učení, což vedlo i k několika modřinám a pohmožděninám. To však Katarovi nevadilo, protože to bral spíše jako poučnou a někdy i vtipnou metodu výuky. Věděl, že ho má nakonec rád a záleží mu na něm. Jeho rodina s ním zacházela lépe a obzvlášť jeho tetička ho celkem rozmazlovala, protože měl nadání na šerm. Učil se s více typy mečů a znalostem elementů, které ho měli připravit na budoucnost. Čas tak rychle utíkal když trénoval a zároveň byl jako Kotomin společník. Stále si i spolu hráli když byl čas, i mladá dáma už měla nějakou tu svou výuku. Aniž by se člověk nadál tak se konala jedna slavnost, kdy mu bylo 11 let. Tam se poprvé i potkal s takovou zvláštní dívkou, která ho uváděla do rozpaků. Fatální chyba, kterou měl byla neschopnost mluvit jen tak z dívkami mezi čtyřma očima. U Kotomi mu to nevadilo, ale u cizích to byla věc jiná. Stále to byl kluk i když o trochu starší, stále neměl patřičný věk kdy si věděl poradit s ženami. Sice dívka, která s ním mluvila nebyla o moc starší, ale jak se říká ženy zrajou rychleji, ale taktéž se i rychleji zkazí. V jeden moment se stala však nešťastná nehoda, která měla za důsledek zašpinění šatů té dívky. Normálně by Kataro dohlížel na Kotomi, ale tato dívka si ho uprostřed pozorování odchytla a začala s ním mluvit. Možná kdyby se tak nestalo tak by dával pozor na to, aby Kotomi nespadla kvůli vlastním šatům, které musela nosit. Než odešel tak se dívce omluvil, přičemž ji oslovil jménem, které mu řekla již předtím při rozhovoru a on jí své. Chytil Kotomi za ruku a odvedl ji mimo zvědavé oči. Prohlédl si ji jestli není nikde zraněná a špinavá, přičemž ji později raději odvedl do zahrad k jezírku kde si spolu povídali.
Od té doby se už moc oslav neúčastnily, jelikož svůj čas trávily studiem a tréninkem jak jeden, tak i druhý. Čas rychle utíkal, mladí rostli a stávali si moudřejšími a silnějšími. V osmnácti letech už byl Kataro celkem zručným šermířem a ovládal své KG. Často i jako strážce chodil na mise když měla Kotomi studia.

Kapitola III. Shiroyasha


Od mise k ochrance se jejich obtížnost mnohem více zvyšovala, a tak bylo třeba více znalostí a tréninku, kterým Kataro věnoval i svůj osobní čas. Měl ho i tak velmi málo kvůli osobní stráži princezny alias jeho nejlepší kamarádky a misemi s tréninkem.  Není to ale tak, že by neměl vůbec žádný čas. Ten si dokázal najít když potřeboval, přeci jen už nebyl dítětem a mohl rozhodovat i za sebe. Trávit čas jako ochranka sice už nebylo tak zábavné jako když byli dětmi, ale i tak s ní trávil čas. Její bratr s nimi už moc času netrávil už dříve kvůli politickým povinnostem.
Kromě společných aktivit trávil dost času tréninkem, který ho měl udělat silnějším nejen k ochraně, ale také k protiútoku. Cvičil se jak v posílení základů, tak umění meče a svého KG. Nebyl možná tak dobrý jako představitelé klanu, ale to chce léta tréninku a bojového ducha. I talent může být překonán tvrdou dřinou když se mu dostatečně věnujete. Krátce poté co Kataro oslavil své dvaadvacáté narozeniny byl vyslán na misi, která měla být úplně jednoduchá. Šlo o infiltraci nepřítele kde mělo být vše zajištěno a mise měla proběhnout úplně hladce. Jenže někde se stala chyba, obrovská chyba. Když započal misi a byl konečně uvnitř nepřátelských sil, tak vše vypadalo v pořádku. Infiltrace probíhala dobře, někdo by řekl, že až moc dobře. Jenže opak byl pravdou a ve skutečnosti si ho nepřátelský generál vedl do léčky, kterou připravil s jedním z pohlavárů z paláce, kterému se Kataro nezamlouval. Tak už to zkrátka dopadá v mnoha vážených rodech, že se někdo z paláce najde kdo pohrdá těmi pod nimi. V moment kdy byl zadržen se před ním ten jistý člověk z paláce ukázal a vítězně si podal ruku s tamnějším generálem jak to skvěle vymysleli. V ten moment mu došlo, že byl zrazen vlastními lidmi a cítil obrovský vztek. Obzvlášť potom co zmínil, že jeho rodina ho bude co nevidět následovat. V tu chvíli ho nedokázal udržet nikdo a nastala obrovská ledová bouře, tak trochu se vymknul kontrole. Obvykle je to klidný člověk, ale něco takového ho totálně připravilo o rozum. V mžiku zabil oba a kupu lidí ve sklepení, přičemž pak kráčel po schodech nahoru na povrch kde byla doslova armáda ve velké opevněné pevnosti. Strhla se ohromná bitva mezi ním a nepřátelskými vojáky kdy byla prolita spousta krve a zanecháno spoustu jizev. Nepřátelům tak mohlo připadat jako by na zemi přišel démon vyvolat Ragnarok. Ačkoliv Kataro dlouhou dobu běsnil, tak i on měl své limity na pokraji adrenalinu. Odpadnul, ale vzal sebou minimálně polovinu nepřátelských sil. Když bylo po všem, nebyl nikdo kdo by mohl vést zbylé jednotky a tak se ho rozhodli popravit za to co udělal. Naštěstí nebyl jediný kdo infiltroval nepřátelské jednotky. Už dříve tam totiž byla v úplném utajení jeho tetička, která měla svého synovce moc ráda než aby ho nechala napospas smrti. Byla zdatnější v šermu než on aniž by potřebovala KG a tak započal její nečekaný útok, který nikdo nečekal, přičemž oba zmizeli ve velkém oblaku kouře. Ti co přežili dali Katarovi druhé jméno a to znělo „ Shiroyasha „ jako bílý démon. Taková zuřivost se jen tak nevidí, a proto mu byla dána taková přezdívka.
Zranění, která utrpěl byla vážná a dost hluboká. Musel ihned vyhledat doktora a tak ho vzala jeho teta k jednomu jejímu známému doktorovi, který žil v horách. Měl obrovské štěstí, že má tak starostlivou rodinu, jinak by tam dozajista vykrvácel. Už když dorazil k doktorovi tak byl jen krůček od řeky Styx, ale podařilo se ho zachránit. Jeho léčba a následná rehabilitace však trvala příliš dlouho. Ani si to neuvědomil, ale už to byl rok co byl pryč z vesnice. Ono když se léčíte tak čas plyne trochu jinak a jeho zranění byla opravdu vážná. Po jeho zotavení se musel věnovat tréninku sebekontroly a šermířství od své tety než se vrátí do vesnice, jelikož takhle by se nemusel znovu udržet při smyslech kdyby se stalo něco podobného. Občas byl navštěvován i vlastní matkou a otcem když se doslechli co se stalo a tak zrovna v moment kdy je nejvíc potřebovali v paláci tak tam nebyli. Když se o tom Kataro dozvěděl, musel něco udělat. Jeho zranění už se zahojily a tak vyrazil se svou rodinou najít princeznu a uklidit ten nepořádek, který někdo způsobil v jeho nepřítomnosti.

1) Hyoton se skládá ze suitonu a z fuutonu.
2) POVOLENO