Raikageho tréninkové středisko

Usmial som sa, klon medzitým zmizol. "Nepochybujem, že keby sa náš súboj odohral pred tréningom, zvládla by si môj klon zničiť." Zniesol som sa k zemi. "Myslíš, že už tam Ruki na nás čaká?" naznačil som Ryu, aby nasadla na vtáka, ktorý nás mal zaniesť späť do hlavnej budovy. "Si si inak istá, že v takomto stave misiu zvládneš? Nepotrebuješ čas na načerpanie síl?" Aspoň som si overil, že Ryu by sa povstalcom dokázala ubrániť aj sama. Predsa len, väčšinu z nich tvorili prostí dedinčania. Shinobi bojovali na frontoch a s nimi by sme do styku prísť nemali.

"V poriadku. Niečo mi hovorí, že by sme museli u mňa v kancelárii aj tak ešte čakať." Vytvoril som ešte jedného ílového vtáka, pretože ten pôvodný nebol pre oboch dosť veľký. Na základe ukázania prstom by som ale k nej domov určite netrafil. "Budeš ma musieť navigovať a ja už sa postarám o to, aby sme tam obaja doleteli."

"Ďakujem." Pozrela som sa na druhého vtáka, kde som sa pravdepodobne mala presunúť a tak som aj tak spravila. Znova som si však sadla. Nie že by som bola až tak zničená ale, prečo nešetriť svojou energiou? "To zvládnem." Prikývla som a znova som natrčila ruku istým smerom. "Momentálne však pôjdeme len.. rovno. Dlho bude len les, až kým sa nedostaneme k jednej z riek. Môj dom stojí pri jej, zákrute, alebo ako by ste tomu povedali." Poškrabala som sa vo vlasoch. Niekedy boli moje rečnícke schopnosti úchvatné.
/presun

Obaja vtáci sa vzniesli a vydali sa smerom, ktorý určila Ryu. "Ty bývaš v lese? To musí byť nepraktické. Najmä teraz, keď si nastúpila do služieb Republiky." Zhodnotil som viac-menej pre seba a letel spolu s Ryu k nej domov.

(Presun.)

Me kroky nas zavedy az jsem. Nevedel jsem na jake je urovni nebo neco podobneho mohl byt v lepsi formne nez ja. Ale podle toho co rikal by nase schopnosti mely byt stejne nebo podobne. Postavil jsem se do prostred prazdneho prostranstvi a jako bych mu rekl at na me zautoci. Vsak jsem nerekl ani slovo. Ale muj pohled mluvil za vse. Tichosti jsem stal a vyckaval na jeho utok.

Přišel jsem s ním na tohle cvičiště kde se měl údajně odehrávat očekáváný trénink taijutsu. Jak jinak když nemám žádné techniky v zásobě. " Tak jdeme na to. Nechť to máme za sebou " To jsem řekl, on asi očekával, že zaútočím první. Neudělal jsem tak, místo toho jsem se postavil do bojové pozice. Věděl jsem moc dobře, že mě prvním blokem a protiútokem může poslat hned k zemi. Raději jsem zkusil vlastní způsob.

Nakonec byl on kdo se pripravoval na obranu. No nevahal jsem z kapsicky jsem vytahl nekolik Kunaii ktere jsem po nem hodil a nasledne vyrazil hned za nimi. Necekal jsem zadnou zurivou bytvu a nehodlal jej sundat jednim uderem. Ale mel jsem v palnu se poradne protahnout. A mozna si to uzit.

Tak nakonec začal útočit jako první a já taktéž zareagoval, ale nehodil jsem kunaie. Hodil jsem shurikeny na drátech, sice jsem neovládal techniku profesionálního boje s dráty, ale něco tak jednoduchého zvládnu i já. Navedl jsem shurikeny tak abych změnil trajektorii kunaiů směrem k místu kam mířil on aby ho to zaskočilo nebo alespoň na vteřinu zpomalilo. Já jsem vyběhl proti němu připraven na vše, nebyl jsem však tak hloupej abych šel na něj přímo v taijutsu a něco si přichystal.

Opravdu me tohle melo nejak omezit. No pravdou bylo ze to byla strategie kterou pouziva vzdy nekdo s vesim intelektem nez ti co jdou do vseho po hlave. Kdyz zmenil smer Kunaii a shuriken nesledovaly. Padl jsem na kolena sklouzle jsem se po nich pricemz jsem mel hlavu temer pri zemi jak jsem se ohnul. Jakmile jsem byl v bezpecne zone. se skluzu jsem byl rovnou na nohou. bez nejakeho zjevneho spomaleni. Nevihoda byla to ze jsem jeho draty videl. Zacal jsem koncentrovat cakru do rokou a nohou. mohlo to vyopadat jako ze se chci zrychlit ale duvod byl jasny mel jsem v planu vyzkouset svou techniku. Coz ted byla asi nejlepsi prilezitost.

Shurikeny byly po odražení ještě ve vzduchu, ale hodlal jsem je ještě nějak využít když jsem viděl to jeho sklouznutí jak při vítězství ve fotbale. Své dráty s shuriken jsem nasměrval křížem na něj, ale byl to hyuuga a specializuje se na chakru. Určitě ví bojovat proti tipům jako jsou loutkaři, takže jsem nechtěl riskovat a proto jsem v momentu přeseknu oba dráty aby se nic nemohlo stát. Rozhodil jsem na zem pár takových kuliček. Později je využiji dobře, nyní by to bylo moc nápadné. Není třeba přemýšlet nad strategií. Věděl jsem po čem šáhnout, rozhodil jsem a budoucnost se o to postará.

Opravdu jsi myslel ze me tohle muze zastavit. To byla otazka kterou jsem si pokladal. Opravdu To nebylo spatne ale nevim jestly jsi byl vedom ze jsem videl vse co delal. A odhodit nejake kulicky jsem tusil ze to bude prekvapeni. Preci to mohlo vypadat jako nahoda ale to jsem nepredpokladal. Tusil jsem ze to bude chtit vyuzit. Vyhnout se Shurikenum nebyl takovy problem jak si myslel. Kdyz se blizili ke me pouze jsem uhnyl z jejich smeru k cemuz stacilo pouze sesklonit a shurikeny se srazili. A dal jsem si jich uz nevsimal jelikoz odpojil draty a tudis je nemohl dale ovladat. A ja razil stale smerem k nemu se slovy: "To me ma zastavi??????" Ano zkousel taktiku ktera by mohla zabrat na cerstveho Genina ale bohuzel pronej mel jsem mnohem vice zkusenosti nez on. Me ruce a nohy byly stale obaleny cakrou ale k cemu to bylo? Kdo vi.

Blížil se celkem rychle a já přemýšlel jak na něj reagovat. S hyuugou si bez sharinganu na blízko neporadím. Momentálně jsem ale nevěděl jak bych své oči mohl probudit. Moc jsem se zas v podrobnostech nevrtal, jen cosi o zvláštních velkých emocí. Ale nevím přesně jaké a v tomhle souboji těžko něco takového získám. Věděl jsem, že jako správný hyuuga se bude zaměřovat na jyuuken a chakru v dlaních. Proto jsem pořád uskakoval a udržel si odstup. Měl jsem sice jako jeden z Uchihů takové záložní tanto, ale zatím jsem ho nechtěl použít. Až budu zkušenější tak možná budu hoden spíš skutečné katany. Šáhnul jsem si do váčku jestli v něm mám něco užitečného a moc toho tedy nebylo. Mohl jsem použít výbusné lístky, ale nechtěl jsem mu způsobit vážné zranění, ale na rozptýlení by se mohlo hodit. Tahal jsem je z váčku a schválně jsem udělal jakože se mi zbrklostí podařilo rozsypat za běhu pár výbušných lístků na zem, které byly různě po cvičišti teď rozházené díky větru. Jeden mi ale ještě zbyl v ruce, který jsem použil jako návnadu a hodil ho před sebe směrem k němu, aby ho výbušnej oblak trochu znevýhodnil ohledně vidění. Ani byakugan nevidí skrz přímej výbuch a toho jsem chtěl využít a proskočit pak přes ten oblak na něj a zkusit to s ním chvilku ručně, ale dával jsem si pozor na jeho jyuuken.

Nevedel jsem co mel v planu ale nelibylo se mi to ani trochu. Preci jenom tohle bylo nejak podezdrelo ze by zbrklost nebo plan. Vitr mu nahraval. Prisel cas na pravy utok ktery jsem musel vyzkouset. Udelal jsem pecet a pouzil Shunshin no Jutsu a tim se dostal v momente tesne k nemu kde jsem mu zasadil nekolik uderu do rukou a ramen. Pote jsem od nej odskocil. Jak jsem si myslel. Cast me cakry zustala na mistech kde jsem jej zasahl. Ackoliv si mohl uvedomit ze jsem jej zasahl pouze na mista kde mu nic nehrozilo a ani jej to nemohlo nejak zastavit alespon momentalne. Pokud by se jednalo o Juuke a opravdove zasahy asi by jsi byl vedom ze by to fakt citil. Stal jsem tam s utvorenou peceti a cekal jak se vzpamatuje z meho utoku. Nemel sanci zareagovat i kdyby chtel videl jsem rozdily ktere byly mezi nasimi pohyby. ano snazil se drzet si odstup. Mohl jsi uvedomit ze jsem vic nez zacatecnik. Rikal jsem mu ze jsem se pred lety ucastnil chuuninskych zkousek. Tudis si musel uvedomovat rozdil ve zkusenostech a i kdyz tohle byl trenink bojove zkusenosti daji mnohem vice.

Jak jsem čekal tak se tak i stalo, ale nebyl jsem zraněn tak jak si úplně myslel. Mohl mi zasadit asi tak dva údery, ale stihl jsem využít kawarimi, ale bylo divné, že se mi trochu spozdilo. Každopádně jsem vyvázl s lehkým zraněním i když jsem to moc necítil. Dělal jsem však, že je to vážnější než to vypadá abych ho nalákal trochu blíž. Chtěl jsem něco vyzkoušet.

No Pristoupil jsem na jeho hru predstiral jsem ze ta jeho zraneni jsou vazna ackoliv nemel zadna ale budis. S peceti slozenou jsem septl nazev techniky a tim jeho plan zdrejmne krachl. "Byakugan Hijutsu: Jūkenhō Hōfuku" Po vysloveni techniky teprve mohl poznat co je Juuken zac a pocitit nejake zraneni. A tok jeho cakry byl rozhozen tudis nemel sanci pouzit zadnou techniku nebo odpalit vybusne listky. (Naruseni cakry 1 post).

Najednou jsem začal cítil bolest a cítil jsem, že něco není opravdu v nepořádku, ale stejně jak on si tohle připravil tak já se proti takové věci taky připravil. Hodil jsem kunai po jednom výbušném lístku, který spustil řetězovou reakci s těmi ostatními a skombinovalo se to s těmi kuličkami co jsem rozhodil kolem. Byly to totiž kouřové bomby lehce obarvené, ale pomohlo to. Tím, že byl kolem kouř, já věděl kde je a zamezil jsem mu výbuchy použít jeho oči i uši tak jsem naběhl přímo na něj abych ho povalil na zem a pokusil se ho i bez chakry nějak lapit a porazit.

Takze tohle mel v planu. Ackoliv tu bylo chytre. Ale bohuzel pro nej. Jsem mel lepsi reflexy nez myslel uz jenom kvuli me hluchoty ostatni smysly byly ostrejsi a ja je zdokonaloval. kdyz se me snazil povalit sevrel jsem ruce v pest a me palce oprel o prsty a zasahl jsem jej jemi nad obe usi coz bylo velmi bolestive jelikoz jsem zasahl jeho nervove body. a tim jsem mu zdrejmne zpusobil dost velke motani hlavy. Coz zdrejmne znamenalo konec boje.

Chvilku to vypadalo nadějně, ale zřejmě nad ním stála nějaká božská síla, která ignoruje fyzikální zákony. Každopádně jsem byl nakonec poražen, jelikož se mu nějakým způsobem podařilo vysmeknout i když jsem mu držel obě ruce. Nejspíš nějaká chybka, ale co se stalo stalo se. Byl jsem poražen hyuugou, to zas nebyla taková ostuda. Byl jsem od začátku v nevýhodě. On měl své oči a jyuuken, já prakticky bojoval bez chakry, až na to jedno kawarimi. Momentálně mě ale bolela hlava, z toho takže jsem nic neříkal.

"Ta bolest by mela za par minut prejit. Ale predvel jsi slusnou podivanou." Rekl jsem mu slova uznani. Zaslouzil si je. Byl mnohem lepsi nez jsem cekal ale taky jsem na nej nesel naplno. preci jenom to byl trenink. A ne nejaka mise kde jsem jej mel zmrzacit. zasah do nervovych bodu byl asi moc. Ale prci jenom to mozna byla pro nej lekce. " Omlouvam se za tu hlavu. Kdybych slysel asi by jsi me porazail ale jak uz jsem rekl jsem Hluchy. A Toho vyuzil kdysi muj takzvany pritel. Pokusil se me zabit. Ale ma sestra si toho vsimla a misto me zemrela v me naruci. Ani ja jsem neodesel bez zraneni ale ona to schytala hure. Proto jsem se vzdal dalsi moznosti na postup a trenoval sve smysly a take Byakugan. Jsem mozna jediny Hyuuga jenz ma Aktivni Byakugan temer porad, jedina chvile kdy je neaktivni je kdyz spim." Sdelil jsem mu dalsi kousek meho pribehu. I kdyz jsem nel proc. mozna proto ze si vyslouzil i castecny respekt.