Tetsu no Kuni - Sanro - místo na setkávání

Prolog: Cesta k míru vede přes válku

"Tak dlouho už jsem nebyl takhle daleko, Yukihiro!" vystoupil jsem z portálu a protáhl se. Dopadl jsem do sněhu, který nebyl vůbec očekávaný. Jemně jsem se oklepal a pousmál se. Chlad byl příjemný a lehký vánek jemně čeřil můj bohatý plnovous protkaný stříbrem.

Yukihiro vystoupil za mnou a na čele se mu objevila vráska, když svraštil obočí. "Tsukikage-sama, tohle není dovolená.." připomněl kousavě. Byl stejně starý jako já, ale věk se na něm tak nepodepsal. Proslulá životní síla klanu Uzumaki mu dovolí žít ještě mnoho let bez toho, aniž by vypadal jako seschlá švestka.

"Samozřejmě, že to vím Yukihiro," zasmál jsem se a vydal se energicky kupředu. Cítil jsem zapraskání kostí a kloubů, jemně svraštil čelo bolestí a doufal, že si toho nevšiml. Cesta byla krátká, svižná procházka v zimě mě osvěžila a celou cestu jsem se usmíval. Yukihiro nic neříkal, jen úzkostlivě plnil roli mého bodyguarda. Byl pořád stejný, nicméně poslední dobou se z něj stával úzkostlivý stařec, který tak nevypadá.
Dorazili jsme k obrovským vratům a byli přijati dvěma samuraji, kteří byli oblečeni v kompletním brnění.
"Hashiru-dono, jste očekáván.." uklonili se a zavedli nás do jednoho ze sálu, který bude znám jako místo, kde byla vyhlášena Pátá válka ninjů.
Byla to místnost celkem prostorná, s velkým půlkruhovým stolem a uprostřed dalším s čestným místem pro hostitele.

Nad pohodlnými křesly vlály praporky se symboly jednotlivých zemí. Uklonil jsem se příchozím a posadil se na kraj, k půlměsíci, hned po pravici přísedícího ze země železa. Byl to samotný vůdce Miyamoto Musashi. Byl velmi starý, ale také vážený a plný života.  
Yukihiro zmizel za plentu, místo které bylo určeno ochráncům.
Byl jsem poslední, pohlédl jsem na všechny mé kolegy a usmál se.

Vedle mě seděl zástupce ze Shimogakure. Doufal jsem, že uvidím samotnou Kotomi či její děti, ale byla zde poslední Hasokawa, o kterém jsem nevěděl, jak už se jmenuje. Kývl jsem na pozdrav a prohlédl si člověka vedle.

Takigakure no Hoki byl muž protřelý mnoha bitvama. Jeho zjizvený obličej a šedivé vlasy lehce rozprostřené kolem obličeje působil seriózně a nesmlouvavě.

Za to Kusagakure no Magira působil velmi nervózně, jako kdyby tady ani nechtěl být a doufal, že splyne ze židlí. Byl celý obvázaný od hlavy až k patě a nosil zelenošedý plášť.

A posledním členem této podivné sebranky byl nikdo jiný než Sanshuo no Hanzo slavný vůdce Amegakure. Byl z nás prakticky nejmladší, vyzařovala z něj mladická nerozvážnost a sebevědomí.

Miyamoto Musashi byl známý svou trpělivostí a moudrostí. Neměl však rád dlouhá čekání a tak promluvil jako první.

[color:fb80=##009900]"Děkuji, že jste dorazili na žádost Hashira-dono. Vy jako zástupci neutrálních malých zemí jste přehlížení ve velkých světových řešení a všichni cítíme tlak, který je na nás veden.." Miyamoto vytáhl svitek a začal předčítat text, který jsem zaslal jemu a zároveň ostatním "kage". Nikdo z nás nedržel tento oficiální titul, nicméně z mé strany nám také přináležel tento respekt a titul, i když naše země nemohou konkurovat těm velkým.

Podíval se na mě a předal mi slovo.
"Vážení kolegové, Kagové menších zemí," odkašlal jsem si. Můj hlas zněl poněkud nakřáplé.
"Všichni cítíme, že atmosféra poněkud houstne. Křehký mír, který byl uzavřen před dvaceti lety je už za námi. Velké národy bojují za jejich přirozená práva a pocit oprávněnosti a je jen otázkou času, než jejich konflikt mezi Sunagakure a Konohagakure přeroste v konflikt ohromných rozměrů. Já jsem již velmi starý. Viděl jsem několik konfliktů a bojoval v Sengoku Jidai, ještě před vznikem Konohy. Původně mírový projekt jen soustředil obrovské armády a dal vzniku velkým ninja národům a rozpoutal krvelačnou válku.." pohlédl jsem na zástupce Takigakure a poté na ostatní. Bylo všeobecně známo, že to Takigakure vyslala svého vraha Kakuzu zabít Hashiramu...
"Mým záměrem je vytvořit alianci nezávislých států a společnou silou donutit pět velkých ninja národů o řešení svých konfliktů mimo naše území.." dokončil jsem pomalu mou řeč a sledoval výrazy mých kolegů. Vypadali téměř netečně, až na Hanzoua, o kterém jsem věděl, že o válce moc dobře ví a sám se jí účastní. Byl jsem zvědavý, jak zareaguje. Samozřejmě, si vzal své slovo jako první, hned poté, co jsem se usadil.

"Hashiru-dono, děkujeme za uvítání a sdělení vašich záměrů. I v tak úctyhodném věku je vaše řeč břitká.." povstal a v očích se blýskl náznak pobavení.
"Amegakure věří v důležitost menších národů a ví, že původní rozdělení Bijuu a sféry vlivu bylo dosti nespravedlivé a z toho my zažíváme utrpení na úkor velkých. Požadujeme po velkých národech odškodnění a nové rozvržení moci. Proto nesouhlasím s vytvořením aliance pod Vašim vedením. Váš čas už skončil, vaše mírová zástavba vlaje v krvavém větru a jiným směrem, než duje ten náš...Jste příliš daleko, i kdyby válka přišla, vy se budete schovávat na tom Vašem malém půlměsíci obklopeni jinými, zatímco naše země bude krvácet.." vrhl na mě pohled a ostatní jen přikývli. Miyamoto vypadal zaujatě a mne to konečně došlo, že jsem tu zbytečně. Hanzou se rozhodl, že vyvolá druhou světovou ninja válku a ostatní se povezou. Takigakure má bijuu, Kusagakure Krvavé vězení, Shimogakure je daleko, tu to nezasáhne..Kotomi, kde sakra seš a jak jsi tohle mohla dovolit..
Zasmál jsem se a povstal. Konohagakure se to musí dozvědět, včera bylo pozdě...

"Moje země je sice malá, distancovaná, naprosto izolovaná od ostatních a obklopena jinými, takže si troufám tvrdit, že v bezpečí, nicméně se domnívám, že díky tomu mám trochu jinou vyjednávací pozici než vy. Silnější a nejen proto, že jsem starý a my staříci se známe všichni navzájem. Podle toho jak Vás teď poslouchám, se domnívám, že vy chcete krev, lačníte po ni..Jsem tu zbytečně. Mohu jedině vyjádřit naději, že se Vaší sebevraždy nezúčastní všichni. Já a ostatní nezávislé státy budeme usilovat o mír, o řešení konfliktů jinou cestou. Přeji Vám všem prozření a štěstí dožít se tak vysokého věku jako já."   ukončil jsem svou řeč a odstoupil od židle.
"Považuji toto setkání za uzavřené.." odešel jsem a Yukihiro se ke mě tiše připojil.
Cítil jsem na sobě pohledy všech přítomných a uvědomil jsem si, že ty informace, které jsem získal musí být předány dál i za cenu života. Jakmile jsme odešli z budovy po krátkém zasedání, opřel jsem se o strom a zhluboka dýchal.  
"Půjdeme chvíli pěšky Yukihiro....Chci se projít a přemýšlet."

Yukihiro přikývl a sundal si masku. Ani jsem si nevšiml, že si nějakou nasadil. Byl jako vždy rychlý a inteligentní.
"Doufám, že jsi pozorně poslouchal a pozorně sledoval," usmál jsem se a aktivoval svou senzibilskou techniku. Cítil jsem pohyb jednotek a jednu velkou čakru, která nás začala sledovat. Yukihiro opět přikývl a nasadil úsměv.
"Ten Hanzou je pěknej krypl.."
řekl bez okolků jeden z nejmocnějších Uzumaki, rudý blesk.
"Jo to je ještě diplomaticky řečeno. Musíme tyto informace dostat do správných rukou. Vsadím se, že Hiruzen-san bude vědět, jak s nimi naložit. Třeba je dokáže překvapit a ukončit boje dřív, než začnou. Není mocnější velmoc než Konoha a její profesor..Ten, který je uznáván mnohými jak Bůh Shinobi," podíval jsem se na něj a začal jsem pochodovat do lesa. Yukihiro mne následoval jako stín.
Cítil jsem, že nás sledují a určitě už to také zaznamenal. Šli jsme mlčky ještě hlouběji do lesa, až jsme došli k lehce zasněžené mýtině. Zastavil jsem se a svou hůl jsem zapíchl do země. Začalo jemně kapat. Voda byla těžká, plná čakry a pršelo jen kolem našeho perimetru.

"Suiton Kekkai...AmeDomu!" ozval se hlas čtyř dalších shinobi a dešť zformoval kolem nás pevnou bariérovou kupoli. Tato technika byla podobná jiné..bariéra kage úrovně.

Yukihiro kolem začal jiskřit a před námi se objevil náš sledovatel. Hanzou Salamandr.
"Hanzou-dono, nevěděl jsem, že si chcete promluvit osamotě...Stačilo říct a nemusel jste plýtvat čakrou." usmál jsem se a bylo jasné, že to není jen důvěrná návštěva.
"Víme o vašem spojení s Konohou. Proto jsme se domluvili, že Vám splníme sen a můžete odejít z toho světa dokud je ještě v míru.." Hanzou promluvil a odpásal svou Kusarigamu. Byl to impozantní protivník, o němž jsem slyšel zkazky.
Zastavil jsem Yukihira rukou.
"Nařizuji ti, abys mě opustil a vrátil se zpět! Tímto tě jmenuji mým nástupcem, Druhým Tsukikagem a dovol mi se obětovat pro další generaci..Od teď jsi Nidaime Tsukikage! Vyřiď synovi, že ho miluju.." Yukihiro překvapeně vytřeštil oči.

"Hai, Shodai-sama! Můžeme upláchnout spolu a říct mu to sám. " za jeho tělem se vytvářel vír, který jej začal vtahovat dovnitř.
"Ne.."
V tu Hanzou začal napřahovat Kusarigamu v podivných kruzích. Já jsem jednou rukou odstrčil Yukihira, který propadl do portálu a zmizel. Poté jsem spojil ruce a přede mnou vyrostla dřevěná zeď, která vzplanula, jakmile do ní narazily výbušné lístky vypuštěné Hanzovou Kusarigamou.
"Měl bych se trochu rozcvičit, ty mé staré kosti se musí rozhýbat.." ušklíbl jsem se a zeď zalezla zpět. Věnoval jsem Hanzovi ostrý pohled. Mé jasně tyrkysové oči zbledly přibývajícím věkem. Má čakra už nebyla tak mocná, a nedokázal jsem ji kontrolovat jako dřív. Ani mé Senju DNA mě nezachránili před stárnutím. Myslel jsem si však, že to jsou vedlejší účinky Byakugou no jutsu. V mých nejlepších letech byl měl nad tímto protivníkem navrch, teď jsem si nebyl tak jistý.
"Už dlouho jsem nebojoval...ale moc rád ještě vyškolím jednoho mladíka.." jedním rychlým pohybem jsem si sundal klobouk, plášť. Pod ním jsem měl svůj bojový oděv. Prokřupal jsem si prsty a začal ze svého těla vypouštět čakru. Byla tak silná, že kolem mě země začala praskat. To samé však udělal Hanzou, šlo však cítit, že jeho je mnohem mocnější.
"Očekával jste svou vlastní smrt." ušklíbl se Hanzou.