Pobřeží oblevy
2 posters
Naruto Stories: The Revolution :: RPG GAME :: Naruto Stories: The Origin :: Herní místnosti :: Shimo no kuni
Strana 1 z 1
Pobřeží oblevy
pro Hinami Wed May 05, 2021 8:20 pm
Okouzlující útesové pobřeží podél severních hranic Shimo no Kuni, které je vlivem teplých mořských proudů obnaženo od sněhové pokrývky.
Hinami- C-rank
- Poèet pøíspìvkù : 25
Join date : 08. 07. 18
Hashiru Senju likes this post
Re: Pobřeží oblevy
pro Jorogumo Wed May 05, 2021 9:02 pm
Vzhľadom na to, že Hinami patrila medzi najlepších senzibilov, jej určite netrvalo veľmi dlho, než zistila, kde sa to vlastne nachádzam. Nerobila som jej to vonkoncom ani nijak zvlášť zložité. Mojim zámerom bolo, aby ma nasledovala, takže som sa pred ňou nemienila schovávať. Našla ma iba pár kilometrov od sirotinca za hustým lesom, kde sa všetky vyšliapané cesty zbiehali k okraju obrovského útesu, pod ktorým sa už do neznáma ťahal široký oceán. Mohlo ju teda napadnúť, že ak s ňou naozaj mám plány skoncovať, zrejme ju mienim zhodiť dole, no už ako sa ku mne približovala, mala možnosť pocítiť, že atmosféra v okolí bola výrazne priateľskejšia ako doposiaľ. To však zďaleka nebolo to najprekvapivejšie, čoho mohla byť mladá dievčina svedkom.
Ako prvé Hinami asi udrelo do očí, že som na sebe už viac nemala onen čudesný plášť, s ktorým som ju konfrontovala pri sirotinci. Hoci to teda síce prostredníctvom svojej špionážnej techniky zahliadla už i predtým, až teraz videla naživo, že som naozaj na rozdiel od všetkých ostatných ľudí mala až osem končatín. Zároveň ju však mohlo prekvapiť a do istej miery pobaviť i to, čo som s tými spodnými robila. Posedávala som totiž na úplnom okraji útesu a hompáľala holými nohami, jemne si popritom pospevujúc nejakú neznámu melódiu. Nečudo, že som mala tak chladný dotyk, keď som si čosi také dovolila uprostred noci na území Shimo no Kuni. Nenechala som sa každopádne rušiť až kým sa ku mne Hinami neozvala, takže v jej očiach to mohla byť skvelá príležitosť na útok zozadu. Snáď ale bola dostatočne chytrá na to, aby sa o to nesnažila.
Jorogumo- S-rank
- Poèet pøíspìvkù : 31
Join date : 09. 06. 16
Re: Pobřeží oblevy
pro Hinami Wed May 05, 2021 10:56 pm
Cesta lesem k pobřeží byla vcelku přímočará, od sirotčince sem sice nevedla žádná oficiální cesta, ale každý, kdo tyto lesy znal, by sem jednoduše trefil. Náhodilý cestovatel by sem mohl doputovat za vyhlídkou příjemně teplého vánku, který poutal pozornost vzhledem k jeho neobvyklosti ve zdejších sněžných končinách. Cílová destinace mi byla známa, Jorogumo se nijak nesnažila svou přítomnost skrýt. Zřejmě věděla, že se v širokém okolí nikdo nenachází a kdyby ano, tak se stejně nemusela v její pozici cítit v nebezpečí.
Nad útesem, kde se pohupovala Jorogumo, poletoval sup, také se nesnažil skrýt, pavoučí dáma si už byla dávno vědoma toho, že tito neobvyklí ptačí tvorové jsou se mnou spjati, navíc neměl v úmyslu nijak narušovat její klid, pouze pozoroval. Když jsem tedy přicházela, už mi detaily o Jorogumině poloze, vzezření i aktuálním chování, byly známy. Překvapilo mě, že sundala plášť, nevěděla jsem totiž, jestli z toho mám vyvozovat nějakou symboliku nebo šlo čistě o věc pohodlí. O to víc mě ale podivila její, zdálo se, veselá nálada? Pozpěvování a pohupování do rytmu písničky mi zkrátka na někoho jejího kalibru nesedělo. Svým způsobem najednou připomínala veselá dítka ze sirotčince... kdyby měly čtyři páry končetin.
Jakmile jsem konečně vystoupila ze stromoví, okamžitě mě uchvátil výhled na oceán, který útes poskytoval. V dáli zářil měsíc zároveň se odrážejíc od oceánské hladiny. Okouzlující atmosféra mě naplňovala příjemným pocitem, přestože se blížilo možná ne až tak příjemné setkání. Drobnými kroky jsem se tiše přibližovala k prozpěvující mnohoruké dámě.
"Měla jste pravdu, Jorogumo-san," zastavila jsem se pár stop před okrajem po její pravici obdivujíc výhled, který se nám oběma vykresloval, "počasí na noční procházku je vskutku krásné. Zvolila jste moje oblíbené místo..."
Nad útesem, kde se pohupovala Jorogumo, poletoval sup, také se nesnažil skrýt, pavoučí dáma si už byla dávno vědoma toho, že tito neobvyklí ptačí tvorové jsou se mnou spjati, navíc neměl v úmyslu nijak narušovat její klid, pouze pozoroval. Když jsem tedy přicházela, už mi detaily o Jorogumině poloze, vzezření i aktuálním chování, byly známy. Překvapilo mě, že sundala plášť, nevěděla jsem totiž, jestli z toho mám vyvozovat nějakou symboliku nebo šlo čistě o věc pohodlí. O to víc mě ale podivila její, zdálo se, veselá nálada? Pozpěvování a pohupování do rytmu písničky mi zkrátka na někoho jejího kalibru nesedělo. Svým způsobem najednou připomínala veselá dítka ze sirotčince... kdyby měly čtyři páry končetin.
Jakmile jsem konečně vystoupila ze stromoví, okamžitě mě uchvátil výhled na oceán, který útes poskytoval. V dáli zářil měsíc zároveň se odrážejíc od oceánské hladiny. Okouzlující atmosféra mě naplňovala příjemným pocitem, přestože se blížilo možná ne až tak příjemné setkání. Drobnými kroky jsem se tiše přibližovala k prozpěvující mnohoruké dámě.
"Měla jste pravdu, Jorogumo-san," zastavila jsem se pár stop před okrajem po její pravici obdivujíc výhled, který se nám oběma vykresloval, "počasí na noční procházku je vskutku krásné. Zvolila jste moje oblíbené místo..."
Hinami- C-rank
- Poèet pøíspìvkù : 25
Join date : 08. 07. 18
Re: Pobřeží oblevy
pro Jorogumo Thu May 06, 2021 12:19 am
Nečudo, že zo mňa Hinami bola prekvapená. Aj s jej neúplnými informáciami si s najvyššou pravdepodobnosťou dala dokopy, že som z nejakého dôvodu šla po Takumim, no napokon som sa ho rozhodla vzdať. S ohľadom na to, koľko času som strávila s Itsukiho identitou len aby som sa jej prakticky zbytočne vzdala a ešte k tomu prišla o svoju vernú spoločníčku Kokoro, by si nejeden človek povedal, že musím vnútorne zúriť alebo sa minimálne utápať v depresii, no opak bol pravdou. Spočiatku ma to síce fakt nemilo prekvapilo, no aktuálne som už zažívala niečo iné.
Posledných pár desaťročí som strávila tým, že som sťa pavúčiu sieť spriadala jeden plán za druhým, sústavne preskakujúc z jednej podoby na druhú bez toho, aby som si čo len na chvíľu užila ten pocit byť vo vlastnej koži. Stalo sa to pre mňa vonkoncom akousi nezdravou obsesiou, ktorá ma neustále hnala iba dopredu bez toho, aby som sa mala možnosť ohliadnuť za seba. Prvýkrát za veľmi dlhú dobu som však musela z donútenia spomaliť a plnohodnotne sa opäť stať svojim skutočným ja skôr než si zaplním hlavu spomienkami ďalšej cudzej osoby. Nie že by som s tým plánovala natrvalo prestať, no aktuálne mi tento stav na počudovanie náramne prospieval.
"Yoneko," riekla som podstatne jemnejším a zdanlivo aj mladším hlasom hneď ako sa ku mne Hinami prihovorila, prerušiac tak svoje pospevovanie si. "Tak som sa volala, než sa zo mňa stala Jorogumo. Myslím, že je načase, aby sme si potykali, čo povieš? Môžeš mi hovoriť Yoneko," vysvetlila som stručne, čo som tým myslela, a tak trochu teatrálne naklonila so širokým úsmevom na tvári hlavu jej smerom.
Výzor a hlas neboli tými jedinými charakteristikami, ktoré na mne aktuálne boli odlišné. Rozprávala som podstatne rýchlejšie a s akýmsi prazvláštnym prízvukom z cudziny. Možno práve tým, že mi navyše Hinami konečne videla rovno do tváre, som taktiež navzdory mojim predošlým slovám o význame pracovného kostýmu pôsobila o dosť ľudskejšie a otvorenejšie. "Ako že sa voláš ty? Skutočným menom," položila som doplňujúcu otázku a so zaklonenou hlavou si takzvanú Ryouko premeriavala, skoro ako keby som sa z jej strany opäť všemožnými spôsobmi snažila prekuknúť akékoľvek potenciálne klamstvá.
Posledných pár desaťročí som strávila tým, že som sťa pavúčiu sieť spriadala jeden plán za druhým, sústavne preskakujúc z jednej podoby na druhú bez toho, aby som si čo len na chvíľu užila ten pocit byť vo vlastnej koži. Stalo sa to pre mňa vonkoncom akousi nezdravou obsesiou, ktorá ma neustále hnala iba dopredu bez toho, aby som sa mala možnosť ohliadnuť za seba. Prvýkrát za veľmi dlhú dobu som však musela z donútenia spomaliť a plnohodnotne sa opäť stať svojim skutočným ja skôr než si zaplním hlavu spomienkami ďalšej cudzej osoby. Nie že by som s tým plánovala natrvalo prestať, no aktuálne mi tento stav na počudovanie náramne prospieval.
"Yoneko," riekla som podstatne jemnejším a zdanlivo aj mladším hlasom hneď ako sa ku mne Hinami prihovorila, prerušiac tak svoje pospevovanie si. "Tak som sa volala, než sa zo mňa stala Jorogumo. Myslím, že je načase, aby sme si potykali, čo povieš? Môžeš mi hovoriť Yoneko," vysvetlila som stručne, čo som tým myslela, a tak trochu teatrálne naklonila so širokým úsmevom na tvári hlavu jej smerom.Výzor a hlas neboli tými jedinými charakteristikami, ktoré na mne aktuálne boli odlišné. Rozprávala som podstatne rýchlejšie a s akýmsi prazvláštnym prízvukom z cudziny. Možno práve tým, že mi navyše Hinami konečne videla rovno do tváre, som taktiež navzdory mojim predošlým slovám o význame pracovného kostýmu pôsobila o dosť ľudskejšie a otvorenejšie. "Ako že sa voláš ty? Skutočným menom," položila som doplňujúcu otázku a so zaklonenou hlavou si takzvanú Ryouko premeriavala, skoro ako keby som sa z jej strany opäť všemožnými spôsobmi snažila prekuknúť akékoľvek potenciálne klamstvá.
Jorogumo- S-rank
- Poèet pøíspìvkù : 31
Join date : 09. 06. 16
Re: Pobřeží oblevy
pro Hinami Thu May 06, 2021 6:00 pm
Z mého velice příjemného a uklidňujícího snění s pohledem upřeným na oceán a noční oblohu, které připomínalo skoro až hypnózu, mě probrala Jorogumo svým odhalením... teda Yoneko? Zklidněné obranné mechanismy zapříčinily, že má reakce působila podivně opožděně. Nejdříve jsem jí pohlédla s nepřítomným výrazem do očí a nezvykle mile zářící tváře. Až po pár vteřinách mi po těle přeběhl mráz, ale příjemně, celá jsem se z toho oklepala. Už od počátku našeho střetu u sirotčince jsem byla já ta, která oplývala neúnavným úsměvem, avšak nuceným úsměvem, pouhou maskou. Ten, který mi však věnovala Yoneko, byl jiný a zasáhl mě tak hluboko, jak by žádná zbraň nedokázala. Obraz, který se před pavoučí dámou měl každou chvíli vykreslit, ještě nikdo jiný předtím neprohlédl.
"Já--já--," rozklepal se mi hlas, k pravděpodobnému údivu Jorogumo také zjemněl. Už jen z těch dvou slabik bylo znát, že jde o hlas úplně odlišný tomu, který používá Ryouko, tenhle byl sice také jemný, ale mnohem víc dívčí, dětský. Oči se mi rozblýskaly vlivem jasného měsíce a deroucích se slz, než stihla jediná ukápnout, sklopila jsem obličej s narůžovělými tvářemi ze studu k zemi a nejprve se slzy snažila zastavit. To, co se právě odehrávalo, bylo naprostým unikátem. Emoce jsem takovým způsobem neprojevila od smrti svých rodičů před nikým, nemohla jsem. Co stálo za tím, že teď, zrovna před Jorogumo, bylo vše jinak?
Můj život byl již roky založený na jednom velkém klamu. Masku své matky jsem na sobě nosila prakticky nepřetržitě a v důsledku zodpovědnosti a starostí, které mě obklopovali, jsem ji nemohla sundávat. Nebylo před kým, neexistoval nikdo, kdo by to mohl ocenit. Vždy jsem byla racionálně vyspělejší než moji vrstevníci a emocím od mala nedávala příliš prostoru. Důležitost mého poslání a identity, kterou jsem si nakonec přivlastnila, mě donutila se takového přístupu držet. Byla jsem nadmíru vyspělá, odvážná a zodpovědná, ale hluboko v srdci přeci jenom stále osamocené třináctileté dítě, sirotek, který si na svá záda naložil víc, než by mohl bez úhony unést.
Yoneko byla paradoxně první osobou, před kterou jsem si poprvé v tomhle životě nemusela na nic hrát a uvědomila jsem si to právě v tento okamžik. Najednou jsem pochopila její uvolněný výraz, pro jednou byla opět sama sebou. Když jsem jí říkala, že toho máme možná společného více, než si myslíme, nevěděla jsem, že se nejedná jen o prázdnou nicneříkající frázi, ale skutečnost. Spojení, které mezi mnou a Yoneko uvnitř mne vzplanulo, zapříčinilo, že se mé Henge pomalu rozvolnilo a já se přeměnila do své skutečné podoby.
"Hi- jsem Hina-mi, jmenuji se Hinami," prozradila jsem tichým třesoucím se hlasem své opravdové jméno, v tu ránu z mé sklopené ofinou zahalené tváře začaly odkapávat hrachovité slzy. Ruce mi instinktivně zakryly obličej a já se dala do pláče.
"Já--já--," rozklepal se mi hlas, k pravděpodobnému údivu Jorogumo také zjemněl. Už jen z těch dvou slabik bylo znát, že jde o hlas úplně odlišný tomu, který používá Ryouko, tenhle byl sice také jemný, ale mnohem víc dívčí, dětský. Oči se mi rozblýskaly vlivem jasného měsíce a deroucích se slz, než stihla jediná ukápnout, sklopila jsem obličej s narůžovělými tvářemi ze studu k zemi a nejprve se slzy snažila zastavit. To, co se právě odehrávalo, bylo naprostým unikátem. Emoce jsem takovým způsobem neprojevila od smrti svých rodičů před nikým, nemohla jsem. Co stálo za tím, že teď, zrovna před Jorogumo, bylo vše jinak?
Můj život byl již roky založený na jednom velkém klamu. Masku své matky jsem na sobě nosila prakticky nepřetržitě a v důsledku zodpovědnosti a starostí, které mě obklopovali, jsem ji nemohla sundávat. Nebylo před kým, neexistoval nikdo, kdo by to mohl ocenit. Vždy jsem byla racionálně vyspělejší než moji vrstevníci a emocím od mala nedávala příliš prostoru. Důležitost mého poslání a identity, kterou jsem si nakonec přivlastnila, mě donutila se takového přístupu držet. Byla jsem nadmíru vyspělá, odvážná a zodpovědná, ale hluboko v srdci přeci jenom stále osamocené třináctileté dítě, sirotek, který si na svá záda naložil víc, než by mohl bez úhony unést.
Yoneko byla paradoxně první osobou, před kterou jsem si poprvé v tomhle životě nemusela na nic hrát a uvědomila jsem si to právě v tento okamžik. Najednou jsem pochopila její uvolněný výraz, pro jednou byla opět sama sebou. Když jsem jí říkala, že toho máme možná společného více, než si myslíme, nevěděla jsem, že se nejedná jen o prázdnou nicneříkající frázi, ale skutečnost. Spojení, které mezi mnou a Yoneko uvnitř mne vzplanulo, zapříčinilo, že se mé Henge pomalu rozvolnilo a já se přeměnila do své skutečné podoby.
"Hi- jsem Hina-mi, jmenuji se Hinami," prozradila jsem tichým třesoucím se hlasem své opravdové jméno, v tu ránu z mé sklopené ofinou zahalené tváře začaly odkapávat hrachovité slzy. Ruce mi instinktivně zakryly obličej a já se dala do pláče.
- :
Hinami- C-rank
- Poèet pøíspìvkù : 25
Join date : 08. 07. 18
Jorogumo likes this post
Re: Pobřeží oblevy
pro Jorogumo Thu May 06, 2021 8:34 pm
Tentokrát zdá sa bola rada na mne, aby som zostala niečím prekvapená. Pripravovala som sa na kdečo, ale čosi také nebolo možné predvídať bez ohľadu na celé moje dlhé roky skúseností. Tajomná Ryouko sa sčista-jasna vytratila a pred mojimi očami odrazu stálo drobné dievča. Je síce pravdou, že sme žili v dobe, kedy už obzvlášť mnohé ninja klany trinásťročné deti považovali prakticky za dospelé, no tým som sa ja osobne nikdy neriadila, nehovoriac o tom, že sa tak či tak malo jednať o osobu žijúcu medzi civilistami. Nezostala som však zaskočená len týmto odhalením jej skutočnej podoby, no z veľkej časti práve nasledovnou emotívnou reakciou.
Opatrnosť ma donútila v prvom rade odhaliť ďalšie svoje drobné tajomstvo. Než som na ňu totiž akýmkoľvek verbálnym spôsobom zareagovala ja, odhrnula som si jednou zo svojich rúk ofinu a pohliadla na Hinami svojim tretím okom. Chcela som totiž mať čo najväčšiu istotu, že sa nejednalo o žiadny trik. Všetko každopádne nasvedčovalo tomu že nie, takže som ho krátko na to opäť zakryla.
Nemohla som síce samozrejme prekuknúť čokoľvek, no v kombinácii s mojimi prirodzenými inštinktmi mi to na teraz stačilo. Otázkou však zostávalo, ako som si vzniknutú situáciu mohla vyložiť. Napokon som ale vydedukovala iba to, že šlo s najvyššou pravdepodobnosťou fakticky o ďalšiu sirotu s výnimočnými schopnosťami, ktorá vynaložila všetko úsilie na to, aby upevnila vlastnú pozíciu vo svete a súčasne tým pomohla ostatným deťom s podobne tragickým pôvodom. Zároveň som si každopádne z jej chovania pred sirotincom uvedomovala, že v sebe musela schovávať i akúsi temnú stránku, inak by si ma nikdy netrúfla sledovať a už vôbec nie mi odolávať. Bolo takmer až na smiech, jak podobné sme si boli.
"Hinami... to meno sa mi páči omnoho viac ako Ryouko," vyriekla som po krátkej odmlke ešte o čosi nežnejšie ako predtým. Istá cynická časť vo mne síce stále nebola presvedčená o pravosti tohto osudového stretnutia, no na teraz som sa rozhodla prenechať kormidlo svojej ľudskejšej stránke. Opatrne som teda natiahla jednu zo svojich rúk k nariekajúcej spoločníčke a v zápätí dodala: "Výborne. Teraz, keď sa už poznáme, môžeme byť kamarátky, čo povieš?" Bolo celkom vtipné, že som sa pôvodne do sirotinca vydala za účelom eliminovať potenciálnu hrozbu, no nedalo sa nič robiť. Hoci som vedela byť nesmierne krutá, odjakživa som mala slabosť pre deti.
Opatrnosť ma donútila v prvom rade odhaliť ďalšie svoje drobné tajomstvo. Než som na ňu totiž akýmkoľvek verbálnym spôsobom zareagovala ja, odhrnula som si jednou zo svojich rúk ofinu a pohliadla na Hinami svojim tretím okom. Chcela som totiž mať čo najväčšiu istotu, že sa nejednalo o žiadny trik. Všetko každopádne nasvedčovalo tomu že nie, takže som ho krátko na to opäť zakryla.Nemohla som síce samozrejme prekuknúť čokoľvek, no v kombinácii s mojimi prirodzenými inštinktmi mi to na teraz stačilo. Otázkou však zostávalo, ako som si vzniknutú situáciu mohla vyložiť. Napokon som ale vydedukovala iba to, že šlo s najvyššou pravdepodobnosťou fakticky o ďalšiu sirotu s výnimočnými schopnosťami, ktorá vynaložila všetko úsilie na to, aby upevnila vlastnú pozíciu vo svete a súčasne tým pomohla ostatným deťom s podobne tragickým pôvodom. Zároveň som si každopádne z jej chovania pred sirotincom uvedomovala, že v sebe musela schovávať i akúsi temnú stránku, inak by si ma nikdy netrúfla sledovať a už vôbec nie mi odolávať. Bolo takmer až na smiech, jak podobné sme si boli.
"Hinami... to meno sa mi páči omnoho viac ako Ryouko," vyriekla som po krátkej odmlke ešte o čosi nežnejšie ako predtým. Istá cynická časť vo mne síce stále nebola presvedčená o pravosti tohto osudového stretnutia, no na teraz som sa rozhodla prenechať kormidlo svojej ľudskejšej stránke. Opatrne som teda natiahla jednu zo svojich rúk k nariekajúcej spoločníčke a v zápätí dodala: "Výborne. Teraz, keď sa už poznáme, môžeme byť kamarátky, čo povieš?" Bolo celkom vtipné, že som sa pôvodne do sirotinca vydala za účelom eliminovať potenciálnu hrozbu, no nedalo sa nič robiť. Hoci som vedela byť nesmierne krutá, odjakživa som mala slabosť pre deti.
Jorogumo- S-rank
- Poèet pøíspìvkù : 31
Join date : 09. 06. 16
Hinami likes this post
Re: Pobřeží oblevy
pro Hinami Thu May 06, 2021 10:41 pm
Můj neustávající pláč se na první pohled mohl zdát jako čistě zoufalý, smutný a snad i vyžadující lítost, to ale nebylo tak docela pravdou. V tento moment se ve mně totiž mísilo daleko více pocitů než jen prostý smutek, jako třeba radost, štěstí i dojetí. S každou další slzou jsem cítila, jak se mi ulevovalo od obrovité tíhy, která mě nevědomky svírala už po dlouhé roky. Třetího oka ani dalšímu důkladnému zkoumání Yoneko jsem nevěnovala pozornost, pláč a udržování soplíků v nose mi dávalo zabrat samo o sobě, navíc ve mně ještě zůstávaly zbytky studu z toho, že jsem tímhle vystoupením ukázala do určité míry slabost, a tak můj obličej směřoval stále směrem k zemi.
Když Yoneko konečně také promluvila s milou pochvalou mého jména, vytryskly mi slzy opět o něco víc, a to už se mi je téměř podařilo zkrotit. Dětsky jsem se tomu však navzdory slzám uchechtla. Bylo tak příjemné slyšet své jméno od někoho jiného než od Kurenai. Když si tak přemítám ve vzpomínkách, tak posledním člověkem, kdo mě oslovil mým vlastním jménem, byla opravdu před tolika lety maminka. Nakonec jsem pláč pomalu přemohla, sic sem tam nějaké usmrknutí ještě zaznělo a i nejedna drobná slza ukápla, byla jsem na tom ale o poznání lépe než na začátku. Takhle "čistě" a uvolněně jsem se ještě necítila.
Pozvedla jsem tedy zarudlý obličej směrem k Yoneko a vykouzlila na uplakané tváři v naší konfrontaci celkově první upřímný a přirozený dětský úsměv. "Yo-neko se mi taky moc líbí, -abys věděla," pronesla jsem jemně, stále trošku koktavě natahujíc z pláče. Pohlédla jsem na nabídnutou ruku a s potěšením si s pavoučí dámou potřásla. Až když se naše ruce střetly, byl vidět ten obrovitý rozdíl mezi stavbou urostlé Yoneko a mou drobotinou, má dlaň byla sotva poloviční. "Uhm... to bych byla moc ráda!" přikývla jsem nadšeně, až to se mnou celou zhouplo.
Takhle to nemělo zůstat napořád a ani jsem to nechtěla, mé povinnosti i životní cesta, kterou jsem kráčela, pro mě byly vším. Věděla jsem ale, že alespoň v tento okamžik a snad i jindy, chci být se svou novou kamarádkou zcela svá. Ač to bylo něco naprosto neobvyklého pro mou osobnost, doopravdy jsem se před pavoučí dámou odprostila od veškeré vypočítavosti a chladu.
Když Yoneko konečně také promluvila s milou pochvalou mého jména, vytryskly mi slzy opět o něco víc, a to už se mi je téměř podařilo zkrotit. Dětsky jsem se tomu však navzdory slzám uchechtla. Bylo tak příjemné slyšet své jméno od někoho jiného než od Kurenai. Když si tak přemítám ve vzpomínkách, tak posledním člověkem, kdo mě oslovil mým vlastním jménem, byla opravdu před tolika lety maminka. Nakonec jsem pláč pomalu přemohla, sic sem tam nějaké usmrknutí ještě zaznělo a i nejedna drobná slza ukápla, byla jsem na tom ale o poznání lépe než na začátku. Takhle "čistě" a uvolněně jsem se ještě necítila.
Pozvedla jsem tedy zarudlý obličej směrem k Yoneko a vykouzlila na uplakané tváři v naší konfrontaci celkově první upřímný a přirozený dětský úsměv. "Yo-neko se mi taky moc líbí, -abys věděla," pronesla jsem jemně, stále trošku koktavě natahujíc z pláče. Pohlédla jsem na nabídnutou ruku a s potěšením si s pavoučí dámou potřásla. Až když se naše ruce střetly, byl vidět ten obrovitý rozdíl mezi stavbou urostlé Yoneko a mou drobotinou, má dlaň byla sotva poloviční. "Uhm... to bych byla moc ráda!" přikývla jsem nadšeně, až to se mnou celou zhouplo.
Takhle to nemělo zůstat napořád a ani jsem to nechtěla, mé povinnosti i životní cesta, kterou jsem kráčela, pro mě byly vším. Věděla jsem ale, že alespoň v tento okamžik a snad i jindy, chci být se svou novou kamarádkou zcela svá. Ač to bylo něco naprosto neobvyklého pro mou osobnost, doopravdy jsem se před pavoučí dámou odprostila od veškeré vypočítavosti a chladu.
Hinami- C-rank
- Poèet pøíspìvkù : 25
Join date : 08. 07. 18
Re: Pobřeží oblevy
pro Jorogumo Fri May 07, 2021 12:06 am
Klamala by som, keby som povedala, že som bola plne stotožnená s tým, čoho som bola svedkom. Kontrast medzi touto sladkou Hinami a podstatne dospelejšou Ryouko, ktorá so mnou pri našej prvej konverzácii navzdory systematicky vyvíjanému tlaku držala krok chvályhodnejšie ako i väčšina elitných A-rankových predstaviteľov ninja klanov, bol skrátka až príliš obrovský, než aby som ho bola schopná okamžite plne stráviť. Pôsobila však práve teraz úprimnejšie ako kedykoľvek doposiaľ, takže ak to i náhodou naozaj len predstierala v snahe obmäkčiť ma, zaslúžila si moju pozornosť minimálne tým, akou fantastickou bola herečkou. Taktiež s úsmevom na tvári som teda jemne potriasla jej malou rúčkou a inou zo svojich voľných končatín jej naznačila, aby sa pokojne usadila vedľa mňa. Zjavne som toho s Hinami mienila prebrať viac.
"To mám radosť. Bohužiaľ pohromade ale nebudeme môcť tráviť priveľa času, keďže sme obe tak zaneprázdnené," naznačila som, kam by som asi tak chcela, aby sa naša konverzácia ďalej uberala, a ihneď i pokračovala: "Jedine... čo by si povedala na to, keby sme pracovali spolu? Nepôsobíš ako niekto, koho primárnym cieľom by bolo obohatiť sa, no ako isto vieš, peniaze sú v tomto svete veľmi dôležité. Ak si budeme navzájom pomáhať namiesto toho, aby sme sa jedna druhej vyhýbali, nemusíme sa báť, že by sme si nejak neplánovane uškodili, a naša informačná sieť bude mať ešte väčší rozsah. Zabijeme hneď niekoľko múch jednou ranou." V súčasnosti som síce stále mala väčší vplyv ja, no bola som dostatočne informovaná na to, aby som vedela posúdiť, že Chīsana Tori má obrovský potenciál urobiť dieru do sveta. Niet preto divu, že som ju chcela zlúčiť so svojou vlastnou operáciou. "Nemám nijak zvlášť vysoké nároky. Svoje schopnosti si už vonkoncom demonštrovala. Stačí, ak mi toho o sebe povieš viac, nech sa spoznáme ešte lepšie. Na oplátku ti samozrejme rada nejaké prípadné otázky zodpoviem i ja."
"To mám radosť. Bohužiaľ pohromade ale nebudeme môcť tráviť priveľa času, keďže sme obe tak zaneprázdnené," naznačila som, kam by som asi tak chcela, aby sa naša konverzácia ďalej uberala, a ihneď i pokračovala: "Jedine... čo by si povedala na to, keby sme pracovali spolu? Nepôsobíš ako niekto, koho primárnym cieľom by bolo obohatiť sa, no ako isto vieš, peniaze sú v tomto svete veľmi dôležité. Ak si budeme navzájom pomáhať namiesto toho, aby sme sa jedna druhej vyhýbali, nemusíme sa báť, že by sme si nejak neplánovane uškodili, a naša informačná sieť bude mať ešte väčší rozsah. Zabijeme hneď niekoľko múch jednou ranou." V súčasnosti som síce stále mala väčší vplyv ja, no bola som dostatočne informovaná na to, aby som vedela posúdiť, že Chīsana Tori má obrovský potenciál urobiť dieru do sveta. Niet preto divu, že som ju chcela zlúčiť so svojou vlastnou operáciou. "Nemám nijak zvlášť vysoké nároky. Svoje schopnosti si už vonkoncom demonštrovala. Stačí, ak mi toho o sebe povieš viac, nech sa spoznáme ešte lepšie. Na oplátku ti samozrejme rada nejaké prípadné otázky zodpoviem i ja."
Jorogumo- S-rank
- Poèet pøíspìvkù : 31
Join date : 09. 06. 16
Re: Pobřeží oblevy
pro Hinami Sat May 08, 2021 11:48 pm
Na pokynutí Yoneko jsem si přisedla vedle ní a podobně jako ona svěsila nohy z útesu jemně pohupujíc. Dotřela jsem poslední slzy a i přes svou uvolněnou dětskost poté pozorně naslouchala tomu, co mi chtěla pavoučí kamarádka sdělit a co po mně vlastně žádala. "Toho jsem si také vědoma, o to víc se můžu těšit na právě ty chvíle, kdy se nám poštěstí se opět střetnout," zběžně jsem odpověděla s úsměvem, ve kterém se skrývalo i drobet toho dětského smutku z uvědomění si probírané skutečnosti. Doposud jsem sledovala Yoneko a její tvář, když pokračovala, odvrátila jsem pohled na lesknoucí se moře. Vyposlechla jsem si její slova a svým jemným dívčím hlasem naprosto seriózně, avšak přirozeně neformálně pokračovala v konverzaci.
"S takovým návrhem ráda souhlasím, Yoneko-chan, vlastně je to něco, co bych ti ráda nabídla i já, avšak z respektu k tobě jsem ti takový návrh nechtěla představit napřímo," překřížila jsem obě svěšené nohy, zatímco se mi na tváři úsměv mírně zúžil, nebyl důvod k tomu, abych zářila jak měsíček na hnoji, ale stále ve mně převažovala nově nalezená pozitivita. V dalších mnoha větách už jsem spustila o věcech, které by Yoneko mohly zajímat z hlediska naší vzájemné spolupráce. Neprozradila jsem samozřejmě úplně vše, ale přednesla užitečné informace pro snadnější provázání Chīsana Tori a její informační sítě. Nakonec jsem navázala svým životním příběhem, který jsem se snažila popsat bez obalu. V rámci naší konverzace jsem se i já zeptala na mnoho otázek osobních i "profesních".
Kdo je vlastně Kurenai? Odpověď na tuto otázku z mého vyprávění jako jediná nevyznívala jasně. Yoneko musela poznat, že to nebylo kvůli tomu, že bych se skutečnost o její pravé existenci a formě snažila zatajit, v tom bych totiž uspěla daleko lépe. Spíše jsem hledala způsob, jakým to vysvětlit správně. Jednalo se o téma, o kterém jsem ani nikdy nepředpokládala, že bych mohla s někým probrat. Právě v souvislosti s Kurenai moje slova zrovna mohla působit zmatečně, jako když se dítě snaží vymáčknout, ale nedaří se mu to. Bylo evidentní, že je to velmi citlivé a nedotčené téma. Uvědomovala jsem si, že mé vyjadřování o ní působí podivně, po krátkém zapřemýšlení jsem se tedy rozhodla o Kurenai promluvit otevřeně: "Víš, Kurenai je-..."
Slova už Hinami nedořekla, teď už jen sledovala třpytící se vlny bourající do skalnatého útesu, na jehož kraji s Yoneko posedávaly, dokud se drobné dívce oči po chvíli nezavřely. V ten moment už tak poměrně výrazný oceánský vítr podezřele zesílil. Dívčí tělo se poté uvolnilo do mírného předklonu nad skalnaté pobřeží a vzápětí na první pohled bezvládně sklouzlo do rozbouřených vln.
V následujících chvílích se ukázalo, co s největší pravděpodobností před okamžikem způsobilo silnější poryvy větru. Dalo se předpokládat, že se po takovém pádě dívčino tělo v lepším případě ztratí ve vírech vody nebo v horším rozklepne jak skořápka vajíčka o kamení pod útesem, nestalo se tomu tak. Namísto toho před Jorogumo zpoza útesu vzlétla zřejmě i jí známá mýtická bytost, Shinotori, pro mnohé bůh smrti. Mohla si tedy spojit, že jde o společníka Hinami a že menší ptáci, se kterými se měla možnost setkat, nějak souvisí právě s tímto tvorem. Na hřbetu se nacházela Hinami, ale vlastně někdo úplně jiný, což se projevilo už první expresí.
"Bwahahahah," začala se Kurenai pro ni typicky maniakálně chechtat, načež pokračovala pobaveným hlasitým tonem a opět odlišným hlasem, "jen žertuju, Yoneko-chaaan! Chtěla jsem se představit samaaa! Kurenai jméno méé!" Jakkoliv rozumně či běžně smýšlejícímu člověku by došlo, že pavoučí dáma na takový způsob chování nejspíš nebude vůbec zvědavá, natož aby si to dovolil spáchat, kor v tuto chvíli. Jestli ale Kurenai něčím byla, tak rozhodně ne běžnou osobou. Tento čin byl dokonalá prezentace její chaotické povahy a viditelné absence pudu sebezáchovy. Ačkoliv z Kurenai nevyzařoval killing intent, jistá nepředstíraná temná aura okolo ní byla znatelná, pro citlivějšího jedince, bez přítomných snah o přetvářku, snad i nepřehlédnutelná. Vyměněná dívka seskočila ze svého okřídleného přítele zpět na útes, on se několika mávnutími zvedl opět do výšin. Nastavila ruku jedné z šesti těch Yonečiných, jiné a další ještě zmatečně několikrát, jakoby si nedokázala zvolit tu správnou. S uchechtnutím se pak zastavila při jedné z nich. "Nechtěla jsem se kamarádit, ale měním názor, chci, abychom byly taky kamarádky, Yoneko-chaan," doposud psychopatický výraz v tváři dívky se najednou proměnil v milý, přátelský a zejména nevinný. Do jaké míry šlo o upřímnost bylo složité povědět, přestože byla Hinami mistrem přetvářky, Kurenai ji předčila.
"S takovým návrhem ráda souhlasím, Yoneko-chan, vlastně je to něco, co bych ti ráda nabídla i já, avšak z respektu k tobě jsem ti takový návrh nechtěla představit napřímo," překřížila jsem obě svěšené nohy, zatímco se mi na tváři úsměv mírně zúžil, nebyl důvod k tomu, abych zářila jak měsíček na hnoji, ale stále ve mně převažovala nově nalezená pozitivita. V dalších mnoha větách už jsem spustila o věcech, které by Yoneko mohly zajímat z hlediska naší vzájemné spolupráce. Neprozradila jsem samozřejmě úplně vše, ale přednesla užitečné informace pro snadnější provázání Chīsana Tori a její informační sítě. Nakonec jsem navázala svým životním příběhem, který jsem se snažila popsat bez obalu. V rámci naší konverzace jsem se i já zeptala na mnoho otázek osobních i "profesních".
Kdo je vlastně Kurenai? Odpověď na tuto otázku z mého vyprávění jako jediná nevyznívala jasně. Yoneko musela poznat, že to nebylo kvůli tomu, že bych se skutečnost o její pravé existenci a formě snažila zatajit, v tom bych totiž uspěla daleko lépe. Spíše jsem hledala způsob, jakým to vysvětlit správně. Jednalo se o téma, o kterém jsem ani nikdy nepředpokládala, že bych mohla s někým probrat. Právě v souvislosti s Kurenai moje slova zrovna mohla působit zmatečně, jako když se dítě snaží vymáčknout, ale nedaří se mu to. Bylo evidentní, že je to velmi citlivé a nedotčené téma. Uvědomovala jsem si, že mé vyjadřování o ní působí podivně, po krátkém zapřemýšlení jsem se tedy rozhodla o Kurenai promluvit otevřeně: "Víš, Kurenai je-..."
Slova už Hinami nedořekla, teď už jen sledovala třpytící se vlny bourající do skalnatého útesu, na jehož kraji s Yoneko posedávaly, dokud se drobné dívce oči po chvíli nezavřely. V ten moment už tak poměrně výrazný oceánský vítr podezřele zesílil. Dívčí tělo se poté uvolnilo do mírného předklonu nad skalnaté pobřeží a vzápětí na první pohled bezvládně sklouzlo do rozbouřených vln.
V následujících chvílích se ukázalo, co s největší pravděpodobností před okamžikem způsobilo silnější poryvy větru. Dalo se předpokládat, že se po takovém pádě dívčino tělo v lepším případě ztratí ve vírech vody nebo v horším rozklepne jak skořápka vajíčka o kamení pod útesem, nestalo se tomu tak. Namísto toho před Jorogumo zpoza útesu vzlétla zřejmě i jí známá mýtická bytost, Shinotori, pro mnohé bůh smrti. Mohla si tedy spojit, že jde o společníka Hinami a že menší ptáci, se kterými se měla možnost setkat, nějak souvisí právě s tímto tvorem. Na hřbetu se nacházela Hinami, ale vlastně někdo úplně jiný, což se projevilo už první expresí.
"Bwahahahah," začala se Kurenai pro ni typicky maniakálně chechtat, načež pokračovala pobaveným hlasitým tonem a opět odlišným hlasem, "jen žertuju, Yoneko-chaaan! Chtěla jsem se představit samaaa! Kurenai jméno méé!" Jakkoliv rozumně či běžně smýšlejícímu člověku by došlo, že pavoučí dáma na takový způsob chování nejspíš nebude vůbec zvědavá, natož aby si to dovolil spáchat, kor v tuto chvíli. Jestli ale Kurenai něčím byla, tak rozhodně ne běžnou osobou. Tento čin byl dokonalá prezentace její chaotické povahy a viditelné absence pudu sebezáchovy. Ačkoliv z Kurenai nevyzařoval killing intent, jistá nepředstíraná temná aura okolo ní byla znatelná, pro citlivějšího jedince, bez přítomných snah o přetvářku, snad i nepřehlédnutelná. Vyměněná dívka seskočila ze svého okřídleného přítele zpět na útes, on se několika mávnutími zvedl opět do výšin. Nastavila ruku jedné z šesti těch Yonečiných, jiné a další ještě zmatečně několikrát, jakoby si nedokázala zvolit tu správnou. S uchechtnutím se pak zastavila při jedné z nich. "Nechtěla jsem se kamarádit, ale měním názor, chci, abychom byly taky kamarádky, Yoneko-chaan," doposud psychopatický výraz v tváři dívky se najednou proměnil v milý, přátelský a zejména nevinný. Do jaké míry šlo o upřímnost bylo složité povědět, přestože byla Hinami mistrem přetvářky, Kurenai ji předčila.
Hinami- C-rank
- Poèet pøíspìvkù : 25
Join date : 08. 07. 18
Jorogumo likes this post
Re: Pobřeží oblevy
pro Jorogumo Sun May 09, 2021 5:50 pm
Naša konverzácia s Hinami šla nejakú dobu celkom dobre. Vysedávali sme spoločne na okraji útesu a vymieňali si informácie. Nemožno povedať, že by som toho pred ňou nejak zvlášť tajila. Síce som nezachádzala do detailov, no v podstate som sa podelila takmer o všetko, až na jednu zásadnú vec - podstatu mojej techniky Seikatsu Shōhi. Dala som si záležať na tom, aby ju ľudia vnímali iba ako spôsob infiltrácie pre potreby získavania informácií, ktorý som pôvodne vyvinula za účelom jednoduchšieho splynutia s bežnými ľuďmi. O mojich komplexných pocitoch voči kradnutým identitám a kritériách výberu som s nikým nikdy nehovorila, dokonca ani s Kokoro. Považovala som to totiž za niečo, čo som tak či tak mohla plne pochopiť jedine ja sama. Vrchol planúcej jednostrannej lásky voči inej ľudskej bytosti, ktorý patril jedine mne a nikomu inému.
Naša diskusia z ničoho nič nabrala prudký spád (no pun intended) v momente ako sa mi Hinami rozhodla predstaviť Kurenai. Nebola som si úplne istá, čo môžem čakať, no klamala by som, keby som povedala, že ma neprekvapilo, keď sa moja nová "kamarátka" odrazu spustila dole z útesu. Donedávna celkom úspešne udržiavaný úsmev mi zmizol z tváre a prešla som do podstatne serióznejšieho módu. Bola som samozrejme dostatočne zručná na to, aby som ju mohla včas s využitím pavučiny zachytiť, no otázkou zostávalo, či to bol dobrý nápad. Mohlo sa vonkoncom jednať o akúsi pascu a nenadviazala som s Hinami za tak krátky čas až tak silné puto, aby som ju túžila za každú cenu zachrániť. Nemusela som sa však každopádne týmto rozhodnutím trápiť pridlho, keďže som si pomerne rýchlo uvedomila, že je predsa len v bezpečí na Shinotoriho povrchu. Nejednalo sa ale už očividne o tú istú dievčinu, s ktorou som sa doposiaľ zhovárala.
Úsmev sa mi rázom pri pohľade na toto odhalenie vrátil, a to hneď z niekoľkých dôvodov. Prvým z nich bola predovšetkým skutočnosť, že sa mi tým potvrdilo, že táto na prvý pohľad nie veľmi pôsobivá dievčina mala ako spojenca legendárneho boha smrti. Nie že by so svojim talentom predtým už aj tak nebola dostatočne zaujímavým spoločníkom, no tým sa jej hodnota z pochopiteľných príčin ešte viac zvýšila. Tým snáď aj zásadnejším dôvodom však bolo predstavenie Kurenai. Nejeden človek by si mohol myslieť, že by ma niekto ako ona od spolupráce odradil, no opak bol pravdou. Odjakživa sa mi totiž potvrdzovalo určité pravidlo - lepšie sa mi jednalo a manipulovalo práve so zlými ľuďmi, pretože som vedela, že vždy stavajú na prvé miesto seba a svoje vlastné túžby. Práve osobnosti ako Hinami mi prišli zložitejšie, pretože som na ich predvídanie musela zvažovať viac faktorov.
"Takže ty si Kurenai-chan. Mám to ja ale šťastie, že mám tú česť hneď s toľkými zaujímavými budúcimi kamarátkami," vyriekla som potešene a podala jej ruku. Nie však tú, ktorú si vybrala Kurenai, no zámerne inú, skoro ako keby som sa jej snažila symbolicky naznačiť, že kontrolu mám stále ja. "Rada ťa poznávam," dodala som a takisto jej venovala úsmev, no na rozdiel od toho jej nepôsobil ani zďaleka tak milo. Naopak z neho šlo cítiť, prečo som v očiach mnohých bola nazývaná yōkaiom. Nadišla chvíľa odhaliť ďalší dôvod, prečo ma jej predstavenie zaujalo. "Povedz mi toho o sebe vlastnými slovami viac i ty a sľubujem, že ťa náležite odmením. Mám pocit, že totiž poznám "niekoho", kto ti je veľmi podobný, a to nehovorím o sebe," naznačila som v snahe vzbudiť v Kurenai záujem. Nemohla som skrátka ignorovať zmieňovanú temnú auru, ktorou disponovala v podstatne väčšej miere ako i ja sama. Vedela som pre ňu nájsť využitie...
Naša diskusia z ničoho nič nabrala prudký spád (no pun intended) v momente ako sa mi Hinami rozhodla predstaviť Kurenai. Nebola som si úplne istá, čo môžem čakať, no klamala by som, keby som povedala, že ma neprekvapilo, keď sa moja nová "kamarátka" odrazu spustila dole z útesu. Donedávna celkom úspešne udržiavaný úsmev mi zmizol z tváre a prešla som do podstatne serióznejšieho módu. Bola som samozrejme dostatočne zručná na to, aby som ju mohla včas s využitím pavučiny zachytiť, no otázkou zostávalo, či to bol dobrý nápad. Mohlo sa vonkoncom jednať o akúsi pascu a nenadviazala som s Hinami za tak krátky čas až tak silné puto, aby som ju túžila za každú cenu zachrániť. Nemusela som sa však každopádne týmto rozhodnutím trápiť pridlho, keďže som si pomerne rýchlo uvedomila, že je predsa len v bezpečí na Shinotoriho povrchu. Nejednalo sa ale už očividne o tú istú dievčinu, s ktorou som sa doposiaľ zhovárala.
Úsmev sa mi rázom pri pohľade na toto odhalenie vrátil, a to hneď z niekoľkých dôvodov. Prvým z nich bola predovšetkým skutočnosť, že sa mi tým potvrdilo, že táto na prvý pohľad nie veľmi pôsobivá dievčina mala ako spojenca legendárneho boha smrti. Nie že by so svojim talentom predtým už aj tak nebola dostatočne zaujímavým spoločníkom, no tým sa jej hodnota z pochopiteľných príčin ešte viac zvýšila. Tým snáď aj zásadnejším dôvodom však bolo predstavenie Kurenai. Nejeden človek by si mohol myslieť, že by ma niekto ako ona od spolupráce odradil, no opak bol pravdou. Odjakživa sa mi totiž potvrdzovalo určité pravidlo - lepšie sa mi jednalo a manipulovalo práve so zlými ľuďmi, pretože som vedela, že vždy stavajú na prvé miesto seba a svoje vlastné túžby. Práve osobnosti ako Hinami mi prišli zložitejšie, pretože som na ich predvídanie musela zvažovať viac faktorov."Takže ty si Kurenai-chan. Mám to ja ale šťastie, že mám tú česť hneď s toľkými zaujímavými budúcimi kamarátkami," vyriekla som potešene a podala jej ruku. Nie však tú, ktorú si vybrala Kurenai, no zámerne inú, skoro ako keby som sa jej snažila symbolicky naznačiť, že kontrolu mám stále ja. "Rada ťa poznávam," dodala som a takisto jej venovala úsmev, no na rozdiel od toho jej nepôsobil ani zďaleka tak milo. Naopak z neho šlo cítiť, prečo som v očiach mnohých bola nazývaná yōkaiom. Nadišla chvíľa odhaliť ďalší dôvod, prečo ma jej predstavenie zaujalo. "Povedz mi toho o sebe vlastnými slovami viac i ty a sľubujem, že ťa náležite odmením. Mám pocit, že totiž poznám "niekoho", kto ti je veľmi podobný, a to nehovorím o sebe," naznačila som v snahe vzbudiť v Kurenai záujem. Nemohla som skrátka ignorovať zmieňovanú temnú auru, ktorou disponovala v podstatne väčšej miere ako i ja sama. Vedela som pre ňu nájsť využitie...
Jorogumo- S-rank
- Poèet pøíspìvkù : 31
Join date : 09. 06. 16
Hinami likes this post
Re: Pobřeží oblevy
pro Hinami Sun May 09, 2021 7:18 pm
"Heeeh?" zatvářila jsem se zmateně až zamračeně, když mi podala úplně jinou ruku než tu, se kterou jsem se rozhodla potřást, v reakci na to jsem zamrmlala, "kdo se má vyznat, jaká ruka je ta pravá, Yoneko-chaan."
Konečně jsme si tedy zatřásly, přitom jsem vesele pokyvovala hlavou. "Kurenai-chan v celé své krásé, ahaha," svěsila jsem se do úklonu jako loutka na nitích a přitom letmo pocuchala sukni. Poté jsem se opět zvedla do přímého postoje a prohlížela si obličej pavoučí dámy.
"Už ti někdo, řekl, že máš opravdu krásný úsměv, Yoneko-chaaan!" vypadlo ze mě s veselým zájmem, zatímco jsem před vlastní tváří ukazováčkem na dálku obkreslovala její ústa. Úsměv Yoneko doopravdy doprovázel jakýsi děsivý stín, který by nejednomu člověku nahnal husí kůži. Uvědomovala si to i Kurenai, a právě proto se jí tak zalíbil. Ve chvíli, kdy Yoneko zmínila cosi o odměně a komsi mně podobném, k bradě mi vystřelila i druhá ruka a tvář se mi nadšením rozzářila: "Yoneko-chaaaan! Pověz mi víc, vííc!"
Konečně jsme si tedy zatřásly, přitom jsem vesele pokyvovala hlavou. "Kurenai-chan v celé své krásé, ahaha," svěsila jsem se do úklonu jako loutka na nitích a přitom letmo pocuchala sukni. Poté jsem se opět zvedla do přímého postoje a prohlížela si obličej pavoučí dámy.
"Už ti někdo, řekl, že máš opravdu krásný úsměv, Yoneko-chaaan!" vypadlo ze mě s veselým zájmem, zatímco jsem před vlastní tváří ukazováčkem na dálku obkreslovala její ústa. Úsměv Yoneko doopravdy doprovázel jakýsi děsivý stín, který by nejednomu člověku nahnal husí kůži. Uvědomovala si to i Kurenai, a právě proto se jí tak zalíbil. Ve chvíli, kdy Yoneko zmínila cosi o odměně a komsi mně podobném, k bradě mi vystřelila i druhá ruka a tvář se mi nadšením rozzářila: "Yoneko-chaaaan! Pověz mi víc, vííc!"
Uvědomila jsem si vzápětí, že Yoneko stanovila jasnou podmínku k tomu, aby mě odměnila. Nadšený výraz mi trošku zvážněl do zamyšlení, tváře se mi zlehka přifoukly a oči začaly kmitat všude okolo, jako bych se snažila vydloubat správnou odpověď kdesi hluboko v mozkové kůře.
"Chmm," vztyčila jsem pravou ruku se zdviženým ukazováčkem a prostředníčkem, na ukazováček jsem se soustředěně zadívala, s pomocí druhé ruky na něj zblízka ukázala a spustila, "jsme dvě sestry, jedno tělo, tohle je Hinami-chaan. Povětšinou řídí naše tělo ona, umí být pěkně nudná a nedá se říct, že bychom sdílely názory, alee je miloučká, starostlivá a velmi schopná. Mám ji ze všeho nejradši, ale také ji moc ráda trápíím, ahahi!" Zastavila jsem své vysvětlování, přimhouřila oči na ukazováček, potom Yoneko do očí a potom zpátky na ukazováček, který jsem složila do dlaně, takže zbyl jen vztyčený prostředníček. "A tohle jsem já, ten veselý a živější článek! Chihi! Hinami ráda sbírá informace, mě zase naplňuje - utrpení..." zakončila jsem dost nejasně a zapřemýšlela se, jestli ještě dodat něco dalšího.
Nakonec jsem ruku s prostředníčkem uvolnila a sáhla si do vlasů, kde se mi podařilo vylovit sponku. Vyhrnula jsem si rukáv na levé ruce, zadívala se s vyzubeným výrazem krátce na hrot ostrého předmětu a vší silou ho zarazila do odhaleného předloktí, z kůže zpod okrajů sponky se začala linout krev. "Utrpení je můj koníček," pohodila jsem rukama do takového pokrčení a se zájmem sledovala svoji ránu, která na chvíli poutala pozornost, pak jsem si ale uvědomila, že pro mě Yoneko má odměnu. Vykulila jsem zaníceně oči a pozorně vyčkávala odpovědi s pěstičkami opět pod bradou.
"Chmm," vztyčila jsem pravou ruku se zdviženým ukazováčkem a prostředníčkem, na ukazováček jsem se soustředěně zadívala, s pomocí druhé ruky na něj zblízka ukázala a spustila, "jsme dvě sestry, jedno tělo, tohle je Hinami-chaan. Povětšinou řídí naše tělo ona, umí být pěkně nudná a nedá se říct, že bychom sdílely názory, alee je miloučká, starostlivá a velmi schopná. Mám ji ze všeho nejradši, ale také ji moc ráda trápíím, ahahi!" Zastavila jsem své vysvětlování, přimhouřila oči na ukazováček, potom Yoneko do očí a potom zpátky na ukazováček, který jsem složila do dlaně, takže zbyl jen vztyčený prostředníček. "A tohle jsem já, ten veselý a živější článek! Chihi! Hinami ráda sbírá informace, mě zase naplňuje - utrpení..." zakončila jsem dost nejasně a zapřemýšlela se, jestli ještě dodat něco dalšího.
Nakonec jsem ruku s prostředníčkem uvolnila a sáhla si do vlasů, kde se mi podařilo vylovit sponku. Vyhrnula jsem si rukáv na levé ruce, zadívala se s vyzubeným výrazem krátce na hrot ostrého předmětu a vší silou ho zarazila do odhaleného předloktí, z kůže zpod okrajů sponky se začala linout krev. "Utrpení je můj koníček," pohodila jsem rukama do takového pokrčení a se zájmem sledovala svoji ránu, která na chvíli poutala pozornost, pak jsem si ale uvědomila, že pro mě Yoneko má odměnu. Vykulila jsem zaníceně oči a pozorně vyčkávala odpovědi s pěstičkami opět pod bradou.
Hinami- C-rank
- Poèet pøíspìvkù : 25
Join date : 08. 07. 18
Jorogumo likes this post
Re: Pobřeží oblevy
pro Jorogumo Tue May 11, 2021 5:52 pm
Prítomnosť Kurenai dodala našej doterajšej konverzácii vskutku chaotickú energiu. Bolo takmer až únavné pozorne sledovať každičký jej pohyb, obzvlášť keďže som si za poslednú dobu nemala veľmi príležitosť oddýchnuť. Nenechávala som to na sebe ale poznať a tentokrát už zasa s prirodzenejším, avšak neúplným pousmiatím prijala jej rozkošný kompliment. "Nespomínam si, že by tomu tak bolo. Väčšina ľudí k tomu ale predovšetkým ani nedostane príležitosť. Každopádne ďakujem," zareagovala som v prvom rade na onú poznámku o kráse môjho úsmevu a naďalej naslúchala jej hlasu. Do istej miery mi svojim vystupovaním pripomínala Kokoro, obzvlášť keď bola mladšia, takže vo mne prekvapivo vzbudila i nejakú tú nostalgiu. To však pokazila vo chvíli ako sa už jej predstavenie schyľovalo k záveru a ilustračne si zabodla sponu do predlaktia.
Výraz v mojej tvári mierne potemnel, pričom oči mi spočinuli na červenom pramienku krvi. Nezdalo sa, že by to vo mne vyvolalo akési negatívne pocity, no pravdou bolo, že s touto stránkou osobnosti Kurenai som úplne stotožnená nebola. Napokon som sa však zmohla iba na jemné povzdychnutie doplnené o nasledovný komentár: "Pekný koníček, no uprednostňovala by som, keby si si ho šetrila pre niekoho iného. Hinami-chan je predsa len tiež moja kamarátka." Vzápätí sa mi však oči opäť rozžiarili, natočila som celé svoje telo k mojej spoločníčke a s prekríženými nohami som dodala: "Navyše... ak si máš mať možnosť vyzdvihnúť onú sľúbenú odmenu, budeš musieť byť v čo najlepšom fyzickom stave." Prišiel čas nepriamo sa s ňou podeliť o to, aké pre ňu mám plány. Jak som si teda riadne získala jej pozornosť, spustila som...
Predmetom nášho rozhovoru bola tajomná bytosť, na ktorú som natrafila na mojich cestách s Kuroi Hitsuji pred návratom do Shimo no Kuni. Jednalo sa o neznámeho démona, ktorý podľa legiend miestnych vznikol z negatívnych emócií obetí nekonečného Sengoku Jidai. Tí, ktorí ho mali možnosť zazrieť na vlastné oči, mu hovorili Reibi. Dôvod, prečo som oňho mala záujem, bol práve ten, že jeho chakra mala určité unikátne vlastnosti, ktoré mi mohli pomôcť k ďalšiemu zdokonaleniu Seikatsu Shōhi, avšak prekvapivo ani len temnota v mojom srdci nestačila na to, aby som s ním dokázala nadviazať kontakt. O túto informáciu som sa však zatiaľ nepodelila, aby Kurenai nemala pocit, že ju mienim akurát využiť. Zameriavala som sa predovšetkým len na vysvetlenie podstaty jeho existencie. "... priznávam, že ubehla už nejaká doba, odkedy som ho videla naposledy, no spoločnými silami by sme ho určite zasa našli. Prezraď mi, Kurenai-chan... čo by si povedala na ďalšie domáce zvieratko, ktoré by zdieľalo tvoje nadšenie pre utrpenie?"
Výraz v mojej tvári mierne potemnel, pričom oči mi spočinuli na červenom pramienku krvi. Nezdalo sa, že by to vo mne vyvolalo akési negatívne pocity, no pravdou bolo, že s touto stránkou osobnosti Kurenai som úplne stotožnená nebola. Napokon som sa však zmohla iba na jemné povzdychnutie doplnené o nasledovný komentár: "Pekný koníček, no uprednostňovala by som, keby si si ho šetrila pre niekoho iného. Hinami-chan je predsa len tiež moja kamarátka." Vzápätí sa mi však oči opäť rozžiarili, natočila som celé svoje telo k mojej spoločníčke a s prekríženými nohami som dodala: "Navyše... ak si máš mať možnosť vyzdvihnúť onú sľúbenú odmenu, budeš musieť byť v čo najlepšom fyzickom stave." Prišiel čas nepriamo sa s ňou podeliť o to, aké pre ňu mám plány. Jak som si teda riadne získala jej pozornosť, spustila som...
Predmetom nášho rozhovoru bola tajomná bytosť, na ktorú som natrafila na mojich cestách s Kuroi Hitsuji pred návratom do Shimo no Kuni. Jednalo sa o neznámeho démona, ktorý podľa legiend miestnych vznikol z negatívnych emócií obetí nekonečného Sengoku Jidai. Tí, ktorí ho mali možnosť zazrieť na vlastné oči, mu hovorili Reibi. Dôvod, prečo som oňho mala záujem, bol práve ten, že jeho chakra mala určité unikátne vlastnosti, ktoré mi mohli pomôcť k ďalšiemu zdokonaleniu Seikatsu Shōhi, avšak prekvapivo ani len temnota v mojom srdci nestačila na to, aby som s ním dokázala nadviazať kontakt. O túto informáciu som sa však zatiaľ nepodelila, aby Kurenai nemala pocit, že ju mienim akurát využiť. Zameriavala som sa predovšetkým len na vysvetlenie podstaty jeho existencie. "... priznávam, že ubehla už nejaká doba, odkedy som ho videla naposledy, no spoločnými silami by sme ho určite zasa našli. Prezraď mi, Kurenai-chan... čo by si povedala na ďalšie domáce zvieratko, ktoré by zdieľalo tvoje nadšenie pre utrpenie?"
Jorogumo- S-rank
- Poèet pøíspìvkù : 31
Join date : 09. 06. 16
Re: Pobřeží oblevy
pro Hinami Tue May 11, 2021 8:42 pm
Pozorně jsem naslouchala jejím slovům, ve chvíli kdy začala namísto prozrazení onoho velkého překvapení či odměny nebo o co vlastně šlo zakazovat moje potěšení, výraz se mi zkřivil do zklamání. Přifoukla jsem tváře v nespokojenosti, jakmile však navázala spojením její žádosti s podmínkou získání slibované odměny, okamžitě jsem reagovala. Sponku jsem z předloktí vytrhla, pár vteřin mě bavil pohled vzniklé rány a zní se linoucí krve, došlo mi však, že teď na zábavu není čas, zatřepala jsem hlavou. Sponku jsem poté oblízla, zasunula zpět do vlasů na své původní místo a šátkem zpod sukně ránu obvázala.
"Dobráá, Yoneko-chaan, odteď budu trápit jenom jiné," odhodlaně jsem kývla s natěšeným úsměvem, že se konečně dozvím něco víc. Cítila jsem, že jsem právě učinila obrovskou oběť a odměnu si definitivně zasloužím. Žrala jsem každou větu Yoneko, příběh o bytosti zvané Reibi mě neuvěřitelně bavil, rozplývala jsem se při představách o ní, až to se mnou kroutilo nadšením. "Heeh, zvířátko pro mě? No, už jsem se pitvala v kdejakém králíkovi, žábě nebo pso-..." zamumlala jsem spíše pro sebe s ukazováčkem přiloženým k bradě, zatímco jsem přemýšlela nad svými radostmi z minulosti, "ještě žádné zvířátkoo moje nadšení nesdílelo, ale tvým slovům věřím, Yoneko-chaaan a tedy souhlasím!"
"Dobráá, Yoneko-chaan, odteď budu trápit jenom jiné," odhodlaně jsem kývla s natěšeným úsměvem, že se konečně dozvím něco víc. Cítila jsem, že jsem právě učinila obrovskou oběť a odměnu si definitivně zasloužím. Žrala jsem každou větu Yoneko, příběh o bytosti zvané Reibi mě neuvěřitelně bavil, rozplývala jsem se při představách o ní, až to se mnou kroutilo nadšením. "Heeh, zvířátko pro mě? No, už jsem se pitvala v kdejakém králíkovi, žábě nebo pso-..." zamumlala jsem spíše pro sebe s ukazováčkem přiloženým k bradě, zatímco jsem přemýšlela nad svými radostmi z minulosti, "ještě žádné zvířátkoo moje nadšení nesdílelo, ale tvým slovům věřím, Yoneko-chaaan a tedy souhlasím!"
Hinami- C-rank
- Poèet pøíspìvkù : 25
Join date : 08. 07. 18
Re: Pobřeží oblevy
pro Jorogumo Thu May 13, 2021 6:26 pm
Nadšenie Kurenai pre pitvu ma nijak zvlášť neprekvapovalo. Nemohla som jej to každopádne zazlievať, keďže i ja som sa už od nepamäti v rámci honby za zdokonalením mojej ultimátnej techniky Seikatsu Shōhi podieľala na kdejakých experimentoch. Vybavilo sa mi, ako som v sedemnástich rokoch unášala návštevníkov lesa, v ktorom som istú dobu prebývala, a snažila sa všemožnými spôsobmi zistiť, čo ma odlišovalo od ostatných. Čím dlhšie som nežila v tieni novej cudzej identity, tým viac spomienok sa mi postupne vracalo. Koľko sa toho už stihlo zmeniť...
"Vedela som, že sa ti môj návrh bude páčiť," uzavrela som rozhovor s Kurenai hneď po jej vyjadrení súhlasu a zdvihla sa z chladnej zeme. Bolo zrejmé, že som sa už pomaly chystala na odchod. "Najradšej by som sa s tebou vydala na dobrodružstvo hneď, no predsa len mám ešte zopár záležitostí, ktoré si v prvom rade budem musieť doriešiť než opustím Shimo no Kuni, a zrejme nie som jediná," skonštatovala som s nič neprezrádzajúcim výrazom v tvári a vzápätí doplnila: "Teda neviem ako ty, no niečo mi hovorí, že by "Ryouko" nerada len tak bez slova zmizla zo sirotinca. Daj Hinami-chan priestor riadne sa rozlúčiť a takisto sa za vás obe pripraviť..."
Necítila som potrebu jednoznačne stanoviť miesto a čas najbližšieho stretnutia. Uvedomovala som si, že i moje nové kamarátky si budú musieť kdečo usporiadať v hlave, pričom ako náhle budú pripravené, tak si ma nájdu aj samé. Neplánovala som sa vonkoncom v najbližšej dobe už viac pred nikým schovávať. Moja nepretržitá reťaz jedného úspešného plánu za druhým bola konečne prerušená, takže nadišla chvíľa vrátiť sa k základom. "Rada som vás poznala, Kurenai-chan, Hinami-chan," venovala som spoločníčke na teraz posledný na moje pomery celkom vrúcny úsmev a pred jej očami sa prostredníctvom Hyōmen Tabi stratila niekde v útese. => PRESUN
"Vedela som, že sa ti môj návrh bude páčiť," uzavrela som rozhovor s Kurenai hneď po jej vyjadrení súhlasu a zdvihla sa z chladnej zeme. Bolo zrejmé, že som sa už pomaly chystala na odchod. "Najradšej by som sa s tebou vydala na dobrodružstvo hneď, no predsa len mám ešte zopár záležitostí, ktoré si v prvom rade budem musieť doriešiť než opustím Shimo no Kuni, a zrejme nie som jediná," skonštatovala som s nič neprezrádzajúcim výrazom v tvári a vzápätí doplnila: "Teda neviem ako ty, no niečo mi hovorí, že by "Ryouko" nerada len tak bez slova zmizla zo sirotinca. Daj Hinami-chan priestor riadne sa rozlúčiť a takisto sa za vás obe pripraviť..."
Necítila som potrebu jednoznačne stanoviť miesto a čas najbližšieho stretnutia. Uvedomovala som si, že i moje nové kamarátky si budú musieť kdečo usporiadať v hlave, pričom ako náhle budú pripravené, tak si ma nájdu aj samé. Neplánovala som sa vonkoncom v najbližšej dobe už viac pred nikým schovávať. Moja nepretržitá reťaz jedného úspešného plánu za druhým bola konečne prerušená, takže nadišla chvíľa vrátiť sa k základom. "Rada som vás poznala, Kurenai-chan, Hinami-chan," venovala som spoločníčke na teraz posledný na moje pomery celkom vrúcny úsmev a pred jej očami sa prostredníctvom Hyōmen Tabi stratila niekde v útese. => PRESUN
Jorogumo- S-rank
- Poèet pøíspìvkù : 31
Join date : 09. 06. 16
Hinami likes this post
Re: Pobřeží oblevy
pro Hinami Mon May 17, 2021 5:28 pm
"Heeh, taky bych ráda vyrazila hned, Yoneko-chaan," našpulila jsem rty a levou nohou šoupala nejistě o zem, jako bych se chystala přemlouvat svou mamku, aby mi koupila plyšového medvídka. Její argumentace byla ale dostatečná i pro mě, abych si svůj možný záměr rozmyslela. "Máš pravdu, tohle si nemůžu, nemůžemeee dovolit udělat, že Hinami-chaaan!" z poněkud posmutnělého výrazu jsem nakonec rozzářila úsměv od ucha k uchu a poťukala si na hlavu, jako bych se snažila svou sestřičku probudit.
"Uvidíme se tedy později, už teď mi chybíš, Yoneko-chaaan!" zamávala jsem jí, zatímco pomalu mizela v půdě, opětovala jsem jí úsměv a když po ní nebylo stopy, vyplázla jsem k již prázdnému místu jazyk, jako bych snad v něčem Jorogumo napálila? Možná. Přišla jsem k úplnému okraji útesu, stoupla si na paty a několikrát opakovala jeden specifický proces. Naklonit se, téměř spadnout, jen tak tak vybalancovat a zase. Při této činnosti jsem se zlomyslně usmívala.
Ve chvíli, co se Kurenai otočila a nakročila od útesu pryč, její motorické schopnosti zamrzly, už jen sledovala. "Ach, Kurenai..." semkla jsem ruce v pěstičky, jedna slza se proti mé nevoli vydala po líci, utřela jsem ji a potlačila další nutkání. Přistoupila jsem k místu, kde se v zemi rozplynula Yoneko, místo jsem jemně pohladila levou rukou vlhkou od slzy. Pohled mi potom přeskočil na zavázanou ránu. V hlavě i na srdci jsem cítila smíšené pocity. Musela jsem se připravit, na všechno...
přesun (měsíční timeskip - správa sirotčince)
"Uvidíme se tedy později, už teď mi chybíš, Yoneko-chaaan!" zamávala jsem jí, zatímco pomalu mizela v půdě, opětovala jsem jí úsměv a když po ní nebylo stopy, vyplázla jsem k již prázdnému místu jazyk, jako bych snad v něčem Jorogumo napálila? Možná. Přišla jsem k úplnému okraji útesu, stoupla si na paty a několikrát opakovala jeden specifický proces. Naklonit se, téměř spadnout, jen tak tak vybalancovat a zase. Při této činnosti jsem se zlomyslně usmívala.
Ve chvíli, co se Kurenai otočila a nakročila od útesu pryč, její motorické schopnosti zamrzly, už jen sledovala. "Ach, Kurenai..." semkla jsem ruce v pěstičky, jedna slza se proti mé nevoli vydala po líci, utřela jsem ji a potlačila další nutkání. Přistoupila jsem k místu, kde se v zemi rozplynula Yoneko, místo jsem jemně pohladila levou rukou vlhkou od slzy. Pohled mi potom přeskočil na zavázanou ránu. V hlavě i na srdci jsem cítila smíšené pocity. Musela jsem se připravit, na všechno...
přesun (měsíční timeskip - správa sirotčince)
Hinami- C-rank
- Poèet pøíspìvkù : 25
Join date : 08. 07. 18
Naruto Stories: The Revolution :: RPG GAME :: Naruto Stories: The Origin :: Herní místnosti :: Shimo no kuni
Strana 1 z 1
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru|
|
|