Hinami

pro **Hinami** Tue Jul 17, 2018 12:35 pm

Pravé jméno: Hinami

Používané jméno: Ryouko*

Narození: 1.6.

Věk: 10 12 13 let / 30 let*

Klan: ?

Rank: C-rank / Civil*

Původ: Shimo no Kuni

Podstaty: Suiton

*v Henge

Minulost

V zemi Shimo no Kuni byl neobyčejně krásný sluneční den, panovalo období klidu, hranice byly netknuté dlouhé týdny a morálka obyvatelstva razantně stoupala. Symbolicky hezké období jak dělané pro událost, jež se nenávratně blížila. Šťastnému mladému páru se měla právě narodit dvojčata. Šlo o dva anonymní shinobi, jež se vzdali svého klanového řemesla a rozhodli se pro jimi vysněný obyčejný život ochuzený o slasti, ale zejména strasti, které by je v opačném případě jistě čekaly. V okamžiku na tento svět jeden život přišel a v okamžiku dalším ho zase druhý život opustil. Zprvu zdevastovaní rodiče se ze ztráty své druhé dcery však statečně vzchopili a veškerou svou lásku vložili svému šťastnějšímu potomku. Pojmenovali ji Hinami, pro její křehký a nevinný vzhled krásné panenky. Nevzdali se, plní ideálů a očekávání radostného života toho dne vykročili do budoucnosti společně jako jedna rodina. Málo však věděli, že štěstí je pomíjivé a život neúprosný.
______________

Už od raných let jsem byla jiná než moji vrstevníci, a tím nemyslím jen dívky. Svět jsem začala poznávat svým a dost uspíšeným způsobem. Oproti ostatním dětem, kteří si povenku hrály a trávily na místní poměry vesměs obvyklé životy, já této zábavě neholdovala. Nejdříve jsem opravdu jen ležela v knihách a pročítala všemožné tituly bez jakékoli preference, zkrátka, co mi přišlo pod ruku, to jsem přečetla. Později jsem také zjistila, že děti dokážou být velice užitečné nástroje a manipulovat s nimi potřebuje určitou dávku zkušeností a zvláštní odbornosti, rozhodla jsem se tak do této oblasti vložit značné úsilí, i třeba na to, abych se naučila přemýšlet jako oni. Narodila jsem se s jistým „jedinečným darem“, alespoň tak to zpočátku mí rodiče nazývali. I když se často o mé zdraví obávali, na své jediné dceři příliš lpěli, odmítali si tak roky připustit, že by bylo cokoliv v nepořádku. Má konkrétní, abstraktní i sociální inteligence nebyla nikdy odpovídající mému věku, ale dalece jej předčila. Nejen díky těmto okolnostem jsem vlastně nikdy nebyla dítětem. Měla jsem však jedinou kamarádku, která se občas chopila kormidla a vše bylo rázem jinak...

Jestli já mám být Yin, tak ona Yang anebo naopak?

Nikdy nechtěla číst knihy, učit se novým věcem nebo se snažit pochopit chování lidí. Jejím jediným drivem byla její vlastní zábava, nejprve nevinná, ta dětská. Hrály jsme si s ostatními v našem věku a dělaly typické blbosti. Působila na okolí energicky, ostře a nebrala si servítky s ničím ani s nikým. Přiznávám, že tenkrát ji mít při sobě bylo hezké. Stejně jako já, tak i ona se nezvykle rychle vyvíjela ve svých „přednostech“. U ní se však časem tyto vlastnosti přednostmi nazývat nemohly, nabíraly totiž temnějších odstínů a pozitivní dívku pomalu předcházel stín zlověstné zrůdy. Energičnost se proměnila v agresi, ostré jednání v sadistické sklony. Začaly jsme ničit věci, pak přišla na řadu bolest, ubližovaly jsme, hmyzu, zvířatům, lidem, sobě. Někdy více, jindy méně. Už se mi najednou nelíbilo mít kamarádku, nechtěla jsem se s ní vídat, jenže to nešlo. Každým dnem jsme spolu byly častěji, na ulici, při jídle, v knihovně, v posteli, všude. Kam jsem se vydala, tam se i ona dříve nebo později ukázala, zdálo se, že není úniku. Poté však mí nešťastní rodiče přišli s řešením, s tabletami, které mi naordinovali medici. Od té doby jsme se s každým dalším dnem vídaly méně, poté přesně po měsíci poprvé zmizela úplně. Co jsem si sama byla schopna pamatovat, vždycky mi byla nablízku a teď najednou nic. Dlouho mě svírala úzkost a pocit osamění, ale překonal je pocit volnosti. Ve svých jedenácti letech jsem konečně byla schopna soustavně rozhodovat sama za sebe. Pro své vlastní dobro jsem začala studovat i léčiva a medicínu, abych si byla svou medikaci schopna obstarat s trochou snahy sama.

Vše by se možná bývalo mohlo vrátit do starých kolejí, to bychom však nesměli najít řešení až příliš pozdě. Každá akce má svou reakci. Ohavnosti, které jsme společně s ní stihly spáchat, hlavně ale my samotné jsme dovedly otce na naprosté dno. Z idylického mladého muže plného elánu se během tohoto období stal zatvrzelý alkoholik a pesimista. To, pro co svou dceru v hloubi duše nesnášel, začal páchat sám na své manželce, na mojí matce. A poté i na mně, když však přišel na to, že stres a bolest opět přivádějí do našeho života Ji, přestal a místo toho mě zavíral do kumbálu s jasným pokynem a falešným úsměvem. „Zacpi si uši a broukej si svou oblíbenou ukolébavku.“ Svou matku jsem milovala nadevše, stejně tak jako ona milovala mě a i když poslední roky trpěla, předemnou to na sobě nenechala znát, jen kvůli mně. Poslední, co si přála, bylo, abych si cokoliv z toho, co se dělo a stalo, dávala za vinu.

Jednou přišel den, který byl dlouhodobě neodvratitelný. V noci mne vzbudily hlasité výkřiky, které se rozléhaly po celém domě. Následovala jsem tyto nářky až ke zdroji, do kuchyně. Otec mne toho dne, když se vrátil, nezavřel a neinstruoval. Já díky tomu spatřila jeho ohavný čin na vlastní oči. Stojíc tiše ve dveřích jsem pozorovala, jak otec bez přestání buší holými zkrvavenými pěstmi do bezvládného matčina těla. Místnost osvětloval pouze jasný svit měsíce. Nevšiml si mě a já si sotva všimla, že tu byla Ona. Několika ladnými kroky nakráčela k lince a uchopila do ruky nůž. Ostří neopatrně olízla jazykem, cítila jsem tu nepříjemnou bolest, jež z úst vystřelila do celého těla. Jí to však dodalo nadšení. Na nic netušícího otce skočila zezadu a bodla, a ještě, a ještě, a ještě, víc...! Bylo po všem. Z rodiny, jež před jedenácti lety statečně a úspěšně překonala tehdy zdánlivě nejtěžší překážku ve ztrátě druhého dítěte, najednou zbylo právě jen to ztracené dítě a já. Jsem tu jen já a moje sestra.

Poradily jsme si, nevzdaly jsme to a společně se postavily na vlastní nohy. Snažím se ze všech sil ji nepouštět ke kormidlu, dokonce i její přítomnost našeptávače potlačuji. Vím, že tu je pro mě a já pro ni, ale není stavěná pro tento svět a já nás tímto chráním. O tom jsem přesvědčena. Po tom incidentu jsem na sebe vzala podobu své matky a také tak už přes rok vystupuji. Těla se mi podařilo tajně pohřbít daleko od města. Má maličkost a otec byli několik prvních měsíců hledáni jako ztracené osoby, pátrání je však již dávno přerušeno. Lidé se o osud naší rodiny přestali úplně zajímat dávno předtím, než se zde ohlásila velkolepá svatba a všechen povyk okolo. Náš dům jsem pomocí našetřených peněz rodiny a mnou zorganizované sbírky přetvořila v prostorný sirotčinec, kde teď žijeme společně s početným zástupem dětí, mladších i starších.

O dva roky později...

Co se za poslední roky odehrálo v Shimo no Kuni de facto Hinami nijak neovlivnilo, nejen politickou situaci samozřejmě neustále sledovala, ale potřeba jakkoliv zasahovat se nedostavila. Chyběla k tomu motivace. Sirotčinec fungoval jako takový stát ve státě, takže změny řádný chod doposud nenarušily. Vnější dění tedy zůstavalo pouze pod drobnohledem. Uvnitř sirotčince se však objevilo něco, co si žádalo aktivní pozornost a práci. Arata, podivné lidské stvoření, které se ale naprosto ve všech ohledech od člověka odlišovalo. Ubytovaly jsme ho, poskytly mu oblečení i jídlo, které se mu ale příliš nezamlouvalo. Ze všech dětí, které se v sirotčinci nacházely, bylo tohle to na srdci nejzničenější. Zprvu jisté obavy o bezpečnost sirotčince před Aratou nakonec opadly, jeho netradiční způsob žití, na jehož změně pracujeme, totiž praktikuje mimo naše území. Zdá se, že sirotčinec opravdu považuje za svůj domov a já to považuji za úspěch. Vnitřní boj se mnou svádí Kurenai, jež mi našeptává o jeho síle a možnostech, které se nám díky němu otevírají, ale já udržím kontrolu...

Také se mi jeden ptáček vyklubal jako přemíru schopný, Sayori. Dívka, na kterou vím, že se mohu spolehnout.

O rok později...

V Shimo no Kuni aktuálně panuje nejisté příměří mezi Takumiho a Kotominou stranou. Společnost je stále polarizovaná, avšak v současné chvíli se nikdo aktivně nesnaží uspíšit jakýkoliv konflikt mezi zmíněnými stranami či lidem a feudální elitou. Zázemí, které poskytuje sirotčinec, je více než vyhovující, a tak se i v té situaci stále jeví jako nejlepší útočiště pro informační síť Chisana Tori a Hinami, přestože hlavní město bylo napadeno v rámci války s Chinoike klanem. Yuri, loajální a jeden z nejschopnějších členů organizace, na můj popud přebrala kontrolu nad fungováním sirotčince a já se věnuji svým záležitostem. Sayori aktuálně operuje v Tsukiyamě, v nově vzniklém autonomním regionu pod rukou Hashira Senju. Arata se před nějakou dobu vytratil a nedaří se mi ho nalézt, ale nepovažuji ho v tuto chvíli za hrozbu... nebo mi existence takové hrozby nevadí? Vadí...? S Kurenai se mi poslední dobou hůř komunikuje, nudí se... nudím se?

"Moji malí ptáčkové jsou všude."

Techniky a schopnosti

Hinami byla obdařena velice vysokou inteligencí, její schopnost učit se, přemýšlet a uvažovat, i přes její plytké životní zkušenosti, dalece předčí i mnoho studovaných hodnostářů a je více než srovnatelná s budoucími velikány v této oblasti jakými jsou např. Shikaku a jeho syn Shikamaru z klanu Nara. Toto doplňuje o bohaté znalosti získané čtením knih, svitků, ale i pozorováním okolí. Hinami ovládá něco, co je mnohými považováno za pouhý mýtus, ve skutečnosti je však opak pravdou. Jde o fotografickou paměť, díky které si je schopna zapamatovat dokonalý obraz toho, co se jí nachází před očima. Takový obraz potom bleskově zpracuje a získané informace uloží do paměti. Čtení jedné knihy je pro ni opravdu chvilkovou záležitostí. Její talent je na takové úrovni, že je schopna číst i dvě různé knihy najednou, každým okem jednu. Tato kombinace z ní dělá pravděpodobně jeden z největších žijících zdrojů informací, i přes její nízký skutečný věk, který však nikomu není znám. Zkušenosti z boje jí narozdíl od teorie zcela chybí, není tedy spolehlivým skupinovým taktikem nebo leaderem, ale v případě nebezpečí je schopna okamžitě vyhodnotit situaci a podle toho se také zachovat. Mozek je tedy její největší a v tuto chvíli vlastně jedinou osobní zbraní, díky němu však používá ještě jeden netradiční „nástroj“. Tímto nástrojem je myšlena její skrytá organizace Chīsana Tori (Little Birds), jde o rozsáhlou populaci dětí různého věku převážně z jejího vlastního sirotčince, kteří fungují jako špionážní síť, její působnost údajně nekončí hranicemi země Shimo no Kuni. Co se týká technik, neoplývá zrovna ničivým arsenálem. To je zejména kvůli tomu, že nebyla vychovávána jako Shinobi a vše, co se ze svitků naučila, bylo souhrou značné dávky štěstí, vrozeného talentu a žádoucí situace. Její Henge no Jutsu není úplně obyčejné, dokáže touto technikou pozměnit svůj vzhled podobně jako Tsunade, tedy trvale a s minimální námahou, samovolně se nepřeruší ani při zranění a není prokouknutelné. Dále ovládá Kuchiyose no Jutsu, kterým dokáže přivolat svého summona (více v příslušné sekci). Dá se říci, že vrcholem jejího umu jsou techniky Mujin Meisai a Kagura Shingan, které z ní dělají dokonalého neviditelného pozorovatele.

Schopnosti Kurenai jsou totožné, ale způsob jejich využívání poněkud rozdílný...

Ninjutsu	Taijutsu	Genjutsu	Inteligence	Síla	Rychlost	Chakra	Ruční pečetě	Celkem
3,5	1	1	5	1	1	3	1	16,5

Vnější charakteristika

Hinami je drobné nízké postavy, není výrazně odlišná od dívek v jejím věku, ani nemá žádný specifický znak, díky kterému by jakkoliv vyčnívala. Má světle hnědé vlasy sestříhané po ramena s ofinou přes čelo, často v nich k její libosti nosívá čelenku. Dominantou jejího stále dětského a něžného obličeje jsou velké oči zbarvené od odstínů hnědé až po barvu karmínovou. Po většinu času její tvář zdobí také přátelský výraz. Nosí převážně šaty po kolena se svetrem a legínami kvůli chladnějšímu podnebí, které v Shimo no Kuni panuje. Úsměv Kurenai je pak více pokřivený, ale ve výsledku by člověk poznal rozdíl pouze právě ve zmiňované barvě očí, zabarví se do červena, což je příhodné jejímu jménu i povaze.

Její Henge no Jutsu, pod kterým víceméně stále vystupuje, je naprosto přesnou kopií toho, jak vypadala její vlastní matka. A jelikož je Hinami své matce dost podobná, následující popis by se zas tak od toho výše uvedeného nelišil. Ryouko má vlastně vzhled dospělé vyšší Hinami, liší se jen ostřejšími rysy a delšími vlasy. Styl oblečení má úplně stejný. Přesto, že jí mělo být touhle dobou třicet let, vypadá stále nadmíru mladě.

Vnitřní charakteristika a zajímavosti

V Hinami se od mala mísí dvě různé osobnosti, jednu identifikuje jako sebe samotnou a druhou pojmenovala Kurenai. Navzdory její vysoké inteligenci však skutečnost, že své tělo neobývá sama, nedokázala zprvu řádně zpracovat, což v její mysli vytvořilo blud o kamarádce, skrz kterou se chovala jinak než pro ni bylo obvyklé. Později se tato představa vyvinula tak, že se z kamarádky stalo její zesnulé nenarozené dvojče. Může ale něco takového být pravdou? Obě osobnosti vnímají svět najednou, ovšem pouze ta, která je u kormidla opravdu řídí tělo, druhá jen vnímá a přemýšlí, někdy ale i spí. Dříve si kontrolu nad tělem střídaly úplně náhodně a relativně často, vygradovalo to do takových rozměrů, že najednou měla Kurenai hlavní slovo a to byl jasný signál, že se její jednání musí omezit. Pomohla k tomu medikace, ale i zkušenost. V tuto chvílu řídí téměř vše Hinami, jejich povahy se však mírně smísily dohromady a často spolu hovoří. Možnost, že se Kurenai ukáže v plné své kráse rozhodně nebyla navždy potlačena.

Hinami byla typickým prototypem introverta, ráda se věnovala svému vlastnímu klidu a aktivitám, které ostatním v jejím věku vskutku neimponovaly. Socializovat se příliš nechtěla, ale když na to přišlo, tak nepůsobila podivínským dojmem, naopak se mezi lidmi uměla chovat tak, že si ji hned každý oblíbil. To, že to byla spíše maska, nikdo neprohlédl, kdo by to také u dítěte čekal. To, že rané dětství prožila „po boku“ Kurenai samozřejmě jeji povahu také ovlivnilo, dnes je více otevřená společenskému kontaktu, socializace pro ni již není tak umělou záležitostí jako dřív. Myšlenkově je vyspělá jako dospělý člověk, ale někdy se výjimečně zachová jako dítě, zvláště kvůli sestře. Její smýšlení je spíše chladné, na stupnici mezi pomyslným dobrem a zlem by se dalo umístit přesně na střed. Četba, znalosti a proces jejich získávání je pro Hinami největší vášní, to také doprovází její koníček a práce ve sbírání podstatných i nepodstatných informací skrze její špionážní síť.

Kurenai byla tou živější osobností, díky ní společně opouštěly tichá místa jejich domova a hromady knížek, aby si užily jiného druhu zábavy, akce a dětské radosti. Vždy byla ráznou dívkou s nebojácným přístupem k životu, mezi dětmi byla šéfkou a nenechala si nic líbit. Třeba nebyla tak přemýšlivá, ale její instinkt ji nikdy nezklamal a v každé situaci si dokázala poradit svým originálním způsobem. Razila si nekompromisně cestu za svými cíly. Kurenai narozdíl od Hinami tak rychle nevyspěla, a tak stále ve většině věcí přemýšlí jako dítě. Hinami už nedokáže odhadnout okamžik ani rok, při kterém se Kurenai tak razantně změnila z čilé dívky na tak nebezpečnou bestii. Stala se agresivní, našla si zálibu v bolesti i jejím způsobování, ať šlo o tu fyzickou nebo psychickou. Předmětem jejích výlevů mohlo být cokoliv, věci, zvířata i lidi, uměla se vyřádit všelijak. Začala ji fascinovat krev a nářky jejích obětí. Nikdy však neublížila své matce. Její destruktivní jednání zničilo přátelství, rodinu i ji samotnou. Nejspíš nemá žádné důvody ke svému jednání, dělá to z radosti, a proto by se její přesvědčení dalo označit jako chaoticky zlé. Zdá se, že svou sestru v tuhle chvíli respektuje, ale co si skutečně myslí, zůstává skryté. Kurenai je teda nestabilním a nevyzpytatelným živlem uvnitř jejich těla, čekající na svou chvíli.

Chování Hinami v roli Ryouko je konstruktem její a matčiny persony. Jde o navenek velice milou a přívětivou ženu, která nabídne pomocnou ruku všem, kteří ji potřebují. Zejména svým dětem rozdává velkou lásku, zda je to opravdové si ale není jista ani sama Hinami. Na okolí proto působí kladně a je pro své činy oblíbenou mezi místní komunitou obyvatel. Nepoutá na sebe přílišnou pozornost a věnuje se své práci majitelky sirotčince. O její pravé identitě a stejně tak organizaci neví nikdo, až na Shinotori, její Kuchiyose. To, komu sdělí jaké informace, si zpravidla vybírá ona a sama také tyto osoby kontaktuje vlastním způsobem, vždy v úplné anonymitě a pro případnou další spolupráci jim dá vodítko, jak její pomoc znovu vyhledat. Důvody jejích činů se mohou lišit, může jít o potřebu financování sirotčince či realizování vlastních idejí.

PS: Čím jsem se inspirovala, na to jsem pyšná a za to, co jsem vykradla, se nestydím. ^^

pro **Reizo Kaneki** Tue Jul 17, 2018 10:15 pm

POVOLENO

Hinami

Hinami

Minulost

Techniky a schopnosti

Vnější charakteristika

Vnitřní charakteristika a zajímavosti

Re: Hinami