Bramborové farmy

First topic message reminder :

Bramborové farmy

Zatím opuštěné bramborové farmy nacházející se za městem. V prázdných budovách sídlí duchové nebo squateři.

Chvíli jsem přemýšlel nad tím, co se tady vlastně odehrálo. Tyhle střety mě vždy donutili přemýšlet.
"Myslím, že už jsme skončili. Udělali jsme kus práce. Takto to předám dám." usmál jsem se a uklidil nářadí.
"Jděte si teď odpočinout, zítra začneme s pořádným tréninkem a sejdeme se na cvičišti!" zamával jsem jim a šel jsem si promluvit se zdejšími farmáři. Společně jsme zdokumentovali a podepsali část, kterou jsme udělali a dali si vědět, co dál. Určitě se zastavíme ještě jednou, pokud nebudou chtít oni, tak já určitě budu. Farmařinu mám přeci jenom v krvi.
S pocitem zadostiučinění jsem se rozloučil a odešel do města.
PŘESUN

"Nashledanou!" zamávala jsem Yukihirovi na rozloučenou.
Taky si zaslouží si konečně odpočinout, za posledních pár dní získal hned dva studenty a nepustil je z očí...
"Ha!" se zadostiučiněním jsem se po senseiově odchodu otočila na Shigureho. "Nechal nás samotné. To znamená, že jsme se při boji předvedli schopní se o sebe postarat a může nám věřit, že se nikde neztratíme."
Vyrazila jsem vrátit motyky a pytel zbylých brambor, ty už bude muset zasadit někdo jiný, a pak jsem se vrátila k Shiguremu pro své věci.
Ale, sem mi zastrčil hřeben. Málem bych ho ztratila!
Přendala jsem hřeben do přihrádky, do které patřil, a tím jsem byla připravená vyrazit.
Jestli se jdu osprchovat?
Tváře se mi zabarvily červenou barvou. "Uhm, Shigure-kun..." Nejistě jsem se pousmála a snažila jsem se vymyslet způsob, jakým by jeho otázka dávala smysl.
Nemá snad kde být? Nebo tím chce říct, že už vypadám hrozně a tu sprchu vážně potřebuji? ... AHA! Už to mám!
"To je skvělý nápad! Mohli bychom spolu zajít do horkých pramenů, v hostinci, kde jsem ubytovaná, jsem slyšela, že v Tsukyiamě jsou. Sprcha a relax v jednom!"
Shigure se nezdá.

"Hai, sejdeme se tam" přikývla jsem, přestože mě trochu rozhodilo, že nakonec půjdu domů sama. Je to jen kousek a na procházky o samotě jsem byla zvyklá, strach jsem z toho rozhodně neměla, ale...
Bude zvláštní být po těch několika dnech uprostřed dění zase na chvíli sama.
Když jsem se nad tím zamyslela, musela jsem uznat, že je to pro mě jen dobře.
"Zatím ahoj!" rozloučila jsem se tedy se Shigurem a pomalu jsem se na svou procházku vlka samotáře začínala těšit.
Možná si cestou natrhám nějaké bylinky nebo květiny, abych měla v hostinci alespoň něco ve váze. Nemám vázu, ale to vyřešíme později.

// Přesun