Přijímací hala

First topic message reminder :

Knihovna svitků - hala

Do této místnosti vedou všechny portály do kterých Vas pustí Strážci. Samotnou knihovnu střeží bůh moudrosti a vzdělanosti Omoikane. Pokud si chcete vypůjčit svitek s technikou (max 2), ohlásite se a Omoikane Vám svitky přinese. Pokud zde hledáte znalosti a né techniky můžete se po knihovně volně pohybovat. Zabrousíte-li do míst, kde jsou techniky, Omoikane to zjistí, odebere Vám všechny dosud naučené znalosti (Všechny techniky co máte naučené) nebo Vás jednoduše zabije.

Zde naleznete veškeré techniky, které existují v Naruto světě, až na klanové techniky a tajné techniky.

OMOIKANE

Bytost opředená mýty se vynořila ze stínů. Byl to svalnatý mnich, velký tak dva metry a oči měl zavázané bílým šátkem.
Přešel, spíše přeletěl k mladému Uchihovi.
Omoikane přikývl a namířil ruku někam do prostoru. Během mžiku z uličky přilétl zmíněný svitek.
"Po přečtení se svitky sam znehodnotí.." řekl a odplachtil pryč.

Objevil jsem se v knihovně pomocí jednoho z mnoha portálů, rozesetých po celém shinobi světě. Tohle místo mě nepřestávalo udivovat. Chodil jsem sem do určitého věku, pak jsem raději techniky vymýšlel nebo od někoho přejímal. Občas toto místo budilo hrůzu, stejně jako jsem ji cítil teď.
"Omoikane-sama!" promluvil jsem po chvilce.
"Objevil jsem jistou schopnost, nemám se kde ji naučit. Je něco co byste pro mě mohl udělat? Tohle místo obsahuje přece veškeré znalosti," dodal jsem už o trochu s pevnějším a sebevědomějším hlasem.

Přikývl jsem a svitky jsem si vzal. Přitom jsem cítil tak trochu trému z něčeho neznámého. Omoikane vypadal taky dost divně. Tak jsem se jen uklonil, jak nejhlouběji to šlo.
"Arigatou Gozaimashita!"
Techniky jsem přitom uschoval do kapsy a vydal se zpátky do Tsukiyami.

Před Sayakem se opravdu zjevila po krátké chvíli tajemná postava, každým okamžikem se její stín vykresloval zřetelněji, až se před mladým shinobim konečně stíny proměnily ve zřetelný obraz. Šlo o vytáhlého postaršího mnicha s dlouhým vousem, vypadal neškodně, avšak skrýval ohromnou sílu, tato knihovna byla jeho doménou, koneckonců, byl to bůh moudrosti. Oči měl tak sevřené, že nebylo poznat, kam se vlastně dívá, ale Sayaku si mohl být jistý, že si prohlíží právě jeho.

"Tvá žádost buď ti vyhověna, dej mi chvíli mladý učedníku," klidnými zřetelnými slovy Sayakovi odpověděl a na moment se rozplynul jako pára nad hrncem. Než by stihl mladík třikrát zopakovat svoje jméno, Omoikane se zjevil neslyšně za jeho zády a předklonil se se svitky v rukách právě k Sayakovi. "Vytrvej, učedníku," jakmile si svitky Sayaku převzal, mnich se s dědouškovským smíchem, který se napříč halami rozléhal, rozplynul. Svitky byly obdařené pečetí, která zaručovala, že se znehodnotí ve chvíli, kdy si je dotyčný pročte.