Přijímací hala

Knihovna svitků - hala

Do této místnosti vedou všechny portály do kterých Vas pustí Strážci. Samotnou knihovnu střeží bůh moudrosti a vzdělanosti Omoikane. Pokud si chcete vypůjčit svitek s technikou (max 2), ohlásite se a Omoikane Vám svitky přinese. Pokud zde hledáte znalosti a né techniky můžete se po knihovně volně pohybovat. Zabrousíte-li do míst, kde jsou techniky, Omoikane to zjistí, odebere Vám všechny dosud naučené znalosti (Všechny techniky co máte naučené) nebo Vás jednoduše zabije.

Zde naleznete veškeré techniky, které existují v Naruto světě, až na klanové techniky a tajné techniky.

OMOIKANE

Bytost opředená mýty se vynořila ze stínů. Byl to svalnatý mnich, velký tak dva metry a oči měl zavázané bílým šátkem.
Přešel, spíše přeletěl k mladému Uchihovi.
"O co si žádáš?" promluvil Omoikane hlubokým hlasem.

OMOIKANE

Omoikane přikývl a namířil ruku někam do prostoru. Během mžiku z uličky C technik přilétly dva zmíněné svitky.
"Po přečtení se svitky sami znehodnotí.." řekl a odplachtil pryč.

Portál mě přesunul do hlavní přijímací haly, byla jsem tady pouze jednou a to kvůli pár neklanovým technikám a ještě za doprovodu s otcem. Ten mi jednou právě vyprávěl o technice, která byla tajnou zbraní mé matky. 
"Dobrý den, velevážení Omoikane, potřebovala bych se naučit jednu specifickou techniku, kterou ovládala i má matka." pronesla jsem do ticha knihovny.

OMOIKANE

Objevil se v černé tmě, zcela v tichosti. Věděl o nově příchozí již nějakou dobu, ale počkal, až ho dívka sama zavolá. S šátkem přes oči, výškou dva metry, se zastavil až před Reinou. Něco se mu na ní nelíbilo. Něco mu vadilo.
,,O kterou techniku žádáš, děvče?" zeptal se hrubým, nicméně klidným hlasem.

Dvou metrový chlapík naháněl hrůzu. Z takových lidí já měla velký respekt. 
"Žádám o techniku Shikei seppun, prosím." s prosíkem chodím jen velmi málo, ale za ním jsem šla zcela bez váhání. Potřebovala jsem jí.

OMOIKANE

Když dívčina vyslovila svou uctivou prosbu, strážce vytáhl obočí.
,,Vskutku nebezpečná prosba, mladá dámo." zahřměl mnich. ,,Nač hodláš něco takového využívat?" necítil z Reiny dobrý úmysl využití techniky. Ovšem nebyl na ničí straně, na straně dobra, ani na straně zla. Využití technik má ale svoje určitá pravidla a hranice. Těmi se řídil on. Nyní velmi záleželo na Reinině odpovědi. Podle té se Omoikane rozhodne, zda jí techniku vydá nebo nevydá.
,,Vycítím lež, mladá dámo." dodal ještě.

"O to tom rozhodně nepochybuji, proto jste také velevážený mistr moudrosti." jsitě podlézavost se meze nekladou. Otázka byla říct mu pravdu nebo jen upravenou pravdu. 
"Moje matka tuto techniku ovládala. Říkala ať se před ní mám na pozoru, že to chce hodně silného ducha. do této chvíle jsem si byla jistá, že na tuto techniku nemám žaludek ani koule. Ale leccos se změnilo a já potřebuju nastolit pár změn a uklidit to, co jsem si nadrobila. Tahle technika mi jisto jistě pomůže napravit mé chyby. Nebudu jí využívat ve zlém, spíše k obraně své maličkosti, proti lidem, kteří nemají úctu k životu jako takovému." Ano bylo to myšleno na všechny feťáky a opilce disponující ohromné množství technik síly a chakry. 
"Když někdo zlobí, a teď mi promiňte ten výraz, tak dostane na zadek, tak proč ho nevytrestat místo poprasku zrovna odepřením chakry, která je pro ně tak .... samozřejmá?" povytáhnu obočí i já a u poslední slova se trochu zarazím a řeknu ho pomaleji jako důraz na to, že lidi se svou chakrou opravdu počítají ale bez ní pokud nemají řádný výcvik nejsou nic.

OMOIKANE

Mnich si založil ruce na prsou a blonďatou dámu si se zájmem prohlížel. Nakonec pokýval hlavou, vypadalo to, že odpověď ho uspokojila. Mávl rukou a během pár vteřin k nim mířila požadovaná technika. Uložila se Reině do dlaní.
,,Po přečtení a složení svitku se sám zničí." dodal ještě a tak, jak ze tmy přišel, tak do ní i odešel.

Mírně jsem se uklonila ve znaku úcty. 
"Děkuji." pousmála jsem se a  já se otočila nazpět. Teď to teprve začne být sranda. Pomyslím si a vrátím se zpět do portálu 

(přesun)

OMOIKANE

Bytost opředená mýty se vynořila ze stínů. Byl to svalnatý mnich, velký tak dva metry a oči měl zavázané bílým šátkem.
Přešel, spíše přeletěl k mladému mnichovi. (Mladé mníške? xD)
Omoikane přikývl a namířil ruku někam do prostoru. Během mžiku z uličky přilétly dva zmíněné svitky.
"Po přečtení se svitky sami znehodnotí.." řekl a odplachtil pryč.

Prikývla som a len som sa po zobraní a prečítaní zvitkov vydala späť za mojim senpai-om. Predsa len som mu povedala, že budem preč iba chvíľku. Pravdepodobne sa už o mňa začal aj báť.. po chvíľke som si uvedomila, čo mi prebehlo hlavou a len som sa sama pre seba sarkasticky usmiala.
Haha nope.. Sarkazmus ma v momente prešiel a ja som prešla tiež, ale bránou.

(presun)

V přijímací hale se objevil portál a z něj vyskočili dvě osoby.
Nebyl jsem tady věčnost, ale vždy to vypadá naprosto stejně. Knihovna byla naprosto fascinující, bytost, která ji řídila také. Nikdo o ní nic nevěděl, kdokoliv se chtěl zmocnit knihovny jako takové, zemřel. Je to bůh nebo něco jiného? Démon, Yokai? Jsou zde záznamy o všem možném, jen ne o něm samotném.
"Omoikane-sama...potřebuji dvě techniky..Jednu pro dobro města Tsukiyama, jmenuje se Kanchi Suikyu a druhá je čistě pro mě..Suiton: Daibakufu no Jutsu.." řekl jsem trochu se zvýšeným hlasem.
"Inemuri-chan, jestli chceš, něco si tady můžeš vyzvednout.." zašeptal jsem a čekal.

Já? Já si mohu vybrat techniku, která nepatří pod klan?
Jednu jsem měla na mysli už delší dobu, s radostí jsem tak přikývla. Když i Yukihiro-san šeptal, netroufla jsem si ani pípnout, dokud nepřišla řada na můj požadavek.
"Dobrý den, Omoikane-sama. Mohla bych... Chtěla bych se naučit Shunshin no Jutsu." 
Jednoduchá, ale účinná. Při čekání jsem si natočila pramen vlasů na prst. Možná bych mohla ukázat nějaké strategické myšlení. Ono koneckonců je strategie už přemýšlet o nutnosti strategického myšlení, no ne?
"Jako Yamanaka... Kdybych se se svou klanovou technikou netrefila, potřebuji být schopná rychle ustoupit. Proto Shunshin," vysvětlila jsem. "Z podobného důvodu už umím Kanashibari no Jutsu."
Zvědavě zkoumám, jestli mou taktiku schválí.

OMOIKANE

Velký plešatý, svalnatý mnich se připlachtil před návštěvníky. Oči měl zakryté páskou, ale moc dobře věděl, kde je a kdo před ním stojí.
"Dobrá, po pečlivém zvážením ti ty techniky předám.." řekl a v ruce se mu objevily dva svitky. Jemným pohybem ruky, přelétly k Yukihirovi.
"Po přečtení se svitky smažou...Cítím, že on, ty techniky umí, měl by tě to naučit.." přelétl jsem k Inemuri.
Chvíli jsem si ji prohlížel, ale pak jsem odplachtil pryč.

"Nande?" vykulila na Omoikaneho jantarové oči. Překvapení ale brzy vystřídal široký, lišácký úsměv, se kterým se jako slunečnice za sluncem otočila na Yukihira. 
"Zdá se, že si mě budete muset nechat." Jackpot, Yukihiro-přece-jenom-sensei!
Spojila ruce za zády, které tím vyrovnala v příjemném protažení, na chvíli se přitom i vytáhla na špičky a zase zpátky dolů. Yosh!

Techniky jsem si vzal a uschoval je. Docela mě překvapil s tím jeho rozhodnutí neposkytnout shunshin Inemuri. Jako vážně? To je snad můj osud nebo co?
Nehodlal jsem vzpírat, Omoikane byl všemocný a dokázal by i jiný věci, než mi vzít techniky.¨
"Dobrá..tak jdeme. Tentokrát Tsukiyama!" Ještě jednou jsem vyvolal portál. Cítil jsem výrazný úbytek čakry, bylo to potřetí za sebou. Vkročil jsem do portálu.
Přesun

Poslušně jsem cupitala za senseiem. Hrála jsem si na jeho tichý stín - přece nebudu riskovat, že by si to rozmyslel. Důležité je, že neprotestuje.

// Přesun

Objevil se v černé tmě, zcela v tichosti. Věděl o nově příchozím již nějakou dobu, ale počkal, až ho chlapec sám zavolá. S šátkem přes oči, výškou dva metry, se zastavil až před Shigurem. Sklonil se k němu, až si byli téměř v úrovně očích a zaujatě si ho prohlížel. Něco na něm bylo.
"Vidím to na velký talent v Genjutsu. Buď opatrný chlapče.." řekl hlubokým hlasem a podal mu techniku.

"Hai, ďakujem." Zľahka som sa uklonil. Mohol za to aj fakt, že som sa tejto bytosti nechcel pozerať do očí. Zobral som si z neho zvitok. Ešte raz som sa uklonil a následne som odišiel rovnakým spôsobom, akým som sem aj prišiel.

(presun)