Mlžný opar

"Vyhrál jsem!" ušklíbl jsem se, když můj rasengan rozbil jeho raikiri a techniku nasměroval na jeho břicho. Přitlačil jsem a najednou jsem ucítil kov ve svém nitru. Vytřeštil jsem oči a bolestivě vyjekl. Vyplivl jsem krev a odskočil. Saiken se sesul na zem.
"To je zbytečné.." využil jsem poslední zbytky Senjutsu čakry a vytáhl ze sebe meč. Přišel jsem blíž k Saikenovi. v břiše díru. Prohlédl jsem si jeho nenávistnou a poraženou tvář. Prokletí nenávisti opět prohrálo.
Něco mě však napadlo. Sundal jsem si pásku přes oko. Mohl na moment vidět můj prázdný důlek. Sedl jsem si na Saikena a vydloubl mu levé oko. Vzápětí jsem si implantoval jeho sharingan. V tom momentě jsem jej překryl páskou.
"Tohle je konec, Uchiho Saikene!" vzal jsem si jeho katanu a probodl ho přímo do srdce.

Rasenganem mi udělal díru do břicha. Byl jsem naprosto paralyzovaný, neschopný pohybu. Chtěl jsem se bránit a něco udělat, ale nemohl jsem. Ponížil mě a ještě mi ukradl oko!!
Když vstal a sehnul se pro katanu, soustředil jsem zbývající čakru. Izanagi!!
Zabil mě mou vlastní katanou a pak jsem se propadl do moře. V průběhu boje se mi podařilo odkousout malinký kousek Assasinova masa. V momentě se aktivovalo izanagi a já jsem zmizel. Zdrhl jsem a ukryl se. Doufám, že se ještě potkáme v tomhle životě, Assasine Senju....

Litý boj skončil. Saikenovo tělo zmizelo v moři, což me nechalo chladným. Nerozuměl jsem však důvodu, proč me Saiken nenáviděl. Ta osobní zášť! Nikdy jsem ho neviděl, nikdy jsem s ním nemluvil a ani jsem si ho nepamatoval...
Sennin mód skončil. Na me tělo dolehl dlouhý boj. Rozbolela me hlava a začal jsem ztrácet vědomi. Na poslední chvíli jsem se přemístil pryč.
Presun