Mlžný opar

"Mokuton, konečně ho vidím v jeho plné kráse.." zamumlal jsem a susanoo zvedlo ruce. Objevily se další pár rukou a v nich meče.
"Tímhletím mě nedostaneš," napřáhl jsem je a několikrát sekl. Podařilo se mi rozseknout několik hlavních větví a sekal jsem, dokud nepřestal.
"Yasaka no Magatama!"

Sledoval jsem situaci, která se vyvíjela ne zrovna dobře. Dokonalá obrana, dokonalý útok, jak na blízko tak na dálku. A hned několik. Jak jen dokáže tohle s obyčejným Mangekyo? Je to snad...
Neměl jsem čas přemýšlet.
"Mokuton: Jukai heki!" přede mnou se vytvořila zeď z mocných kořenů, která mě měla chránit.

Hozené Yasaka no Magatama vrazily do zdi. Vytvořil jsem další tři a hodil je doprostřed. Pomocí sharinganu jsem zjistil, že se jedná o slabé místo. Několikrát do něj strefily předchozí Magatami a teď se trefily další. Zeď praskla a pokud Assasin zase neodletěl, tak jsem ho právě sejmul.

Mezitím, co jsem byl schovaný za zdí, dal jsem ruce dohromady a začal shromažďovat sennin čakru.
Chvíli to bude trvat, protože už jsem vyčerpal část čakry a dlouho jsem nebojoval.
Zeď praskla a několik Magatam mě trefilo.
Odletěl jsem a pomalu se zvedl. Rána se zacelovala. Ruce jsem od sebe odtáhl.
"Teď začne party."

Začínal jsem cítit upřímnou radost, kterou však vystřídal podivný pocit.
Regenerace? Pak se vzhled Assasina změnil. Pomocí SHaringanu jsem viděl, jak se mu změnila i čakra.
"Sennin mod?" přimhouřil jsem oči. Poskládal jsem ruku v pečeť a shromáždil ruku v pečeť. Susanoo se začalo zvětšovat, začala ze mě tryskat čakra. Susanoo  a humanoidní forma. Napřímil jsem se a blížil se k Assasinovi. Neměl jsem Věčný Mangekyo, značně mě to vyčerpávalo, ale bylo mi to jedno. Chtěl jsem jen Assasina zabít, i kdyby mě to mělo stát zrak.
V ruce se mi objevil veliké kopí a velkou rychlostí jsem to mrskl po Assasinovi.

Je vážně nadaný, proč jsem si ho nevšiml dříve? Možná bych zastavil tu jeho povahu..
Sledoval jsem jeho přeměnu. Ou, budou potíže.
"Mokuton: Mokujin!" velká ruka zachytila letící kopí. Objevila se velká dřevěná pohybující se socha.

Rozběhl jsem se a mrskl to kopí zpět na Saikena. Vyskočil jsem a mířil na jeho hlavu. Chtěl jsem ho srazit k zemi.

Bylo to zajímavé. Nečekal jsem, že má v rukávu takovéto techniky. Vypadalo to na rovnocenný souboj.
"Chceš mě zabít mou vlastní zbraní?" zavrčel jsem a kopí odklonil katanou.
Podařilo se mu mě srazit k zemi. Katon: Gouka Messhitsu!
Vyfoukl jsem proud mega ohně mířící přímo na Assasina.Nebyl chráněný, narozdíl ode mě ničím.

Zareagoval jsem okamžitě. Díky sennin módu jsem měl zvýšené reakce. "Suiton: Suijin heki..." Dřevěný drak ležící na rameni Mokujinovi otevřel tlamu a vytryskl proud vody. Moje techniky byly mocnější, díky Senjutsu. Jednou rukou držel Mokujin k zemi jeho Susanoo a druhou rukou se napřahoval, aby mu jednu silnější vrazil.

Susanoo čekala mocná rána. A další rána. Hlava začala praskat.
Co teď?
Ještě jednu a Susanoo končí...Mé techniky přestaly působit.
"Nepodceňuj mě!!" Susanoo se napřáhlo a rukama jsem ho odstrčil. Napřáhl jsem všechny své síly a katanama ho rozsekl vejpůl.

Velký a mohutný Mokujin se neumí pohybovat rychleji než bych chtěl. Než jsem stihl zmiznout, tak Mokujin se rozpadl na části. Odskočil jsem několik metrů.
"Uchiha Saiken, dovol mi ti představit ultimátní techniku Prvního z Hokagů. Senpou: Shinsuu Senju!"
Využil jsem většinu své čakry na provedení techniky.
Obrovská socha se vynořila z moře, rozvířila vlny a byla několik stop vysoká.
"Choujou Kebutsu!" všechny ruce sochy se začaly napřahovat, aby udeřily Susanoo a ukončily tento boj.
"Uchiha Saiken, tohle je naposledy. Poslední úder, udělám všechno, co je v mých silách, abych tě teď a tady zastavil, udělám vše pro ochranu Rengo Kyowa!!"

Člověk může mít tak obrovskou sílu?! Co je zač?!!!
Hrůzou jsem sledoval jeho techniku. Je to snad Bůh?!
Susanoo se napřáhlo a začalo se formovat do dokonalé podoby. Vyrostla mi křídla a několik dalších rukou. V každé ruce byly katany. Katany najednou vzplály věčným ohněm.
Začal jsem s protiútokem.
"Senju Assasine, ty jsi zlo, která je třeba zničit pro ochranu Rengo Kyowa!!"

Začala hrůzná bitva. Létaly ruce, oheň a otřásalo se moře.
Jenže neměl šanci. Tato technika byla tak silná, aby porazila Madarovo susanoo a Kyuubiho. Tohle Susanoo byla jen levná náhražka. Oheň však postupoval a celá socha vzplála. Seskočil jsem a dopadl do vody. Sennin mód zmizel. Susanoo zmizelo.
Stál jsem tam a zhluboka oddechoval. Začínal jsem být vyčerpaný.

Bojoval jsem, co jsem mohl. Assasin však vyhrával. Susanoo pomalu zmizelo. Assasin zrušil svou techniku a já jsem dopadl na vodu. Pomalu jsem se sbíral. Cele tělo me neskutečné bolelo a z oči mi krvácelo. Začínal jsem vidět dvojite. Ještě chvíli a už to nevydrzim.
Vykašlal jsem krev.
Pohledl jsem na Assasina a pak na své zkrvavene ruce.
“S tebou tady neprohraju!!!” Zavřel jsem své pravé oko a soustředil čakru do levého. Tsukuyomi!
Teď ať už Assasin pohledl kamkoliv byl chycen v mem genjutsu.
Me Tsukuyomi bylo mocnější než Itachiho. Dokázal jsem manipulovat s lidmi, aniž by si toho byli vedomi. Dokázal jsem je ovládat a podsouvat myšlenky. Dokázal jsem jim způsobit neuvěřitelnou bolest a uvěznit je na několik dni v iluziornim Světě zatímco tady neubehne ani vteřina.

Boj to byl divoký a zuřivý. Uchiha Saiken byl opravdu mocný protivník. Jeho síla se vyrovnala i té mé. Překvapení nekončila. Během mžiku mě uzavřel do genjutsu. Všude byla tma, stál jsem v absolutní tmě. Spojil jsem dlaně k sobě a soustředil čakru. Chtěl jsem genjutsu zrušit.

Tohle genjutsu Assasin jen tak zrušit nemohl.
Uzavřu tě v tomto světě, na věky věků!! Najednou Assasin usnul. Probudil se v Konoze v kanceláři Hokage. Kolem něj se míhaly postavy. Venku probíhala velká bitva. Obyvatelé kolem pobíhali, domy hořely. Assasin vstal a přešel k oknu. Dole před budovou Hokage leželo spoustu mrtvých. Do prostřed Konohy letěl obrovský meteorit. Ať se Assasin pokoušel o cokoliv, nemohl se pohnout. Genjutsu bylo tak silné, cítil, jako kdyby se to všechno dělo doopravdy. Cítil otřesy, strach, bolest. To nejhorší mělo však nastat. Dole před budovou stála jeho rodina; sestra, bratr a dva sourozenci.
Řítili se proti nim armáda ninjů. Během okamžiku mohl Assasin vidět, jak umírají. Nejdřív sestra s bratrem, potom dostihli i jeho syny. Celá rodina byla vyvražděna. Celá Konoha byla vyvražděna. Nyní se horda krvelačných ninjů dostávali dovnitř. Někteří lezli po zdi, někteří se prodrali dveřmi. Dveře se otevřely a dovnitř vlezlo několik desítek ninjů. Začali bodat Assasina katanou.
Celý tento zážitek trval jeden den. Poté se výjev změnil.
Vše se rozplynulo a nyní stál Assasin uprostřed nějaké prázdné ulice. Před očima se mu mihly těla jeho rodiny. Znovu a znovu zažíval jejich smrt a poté svou vlastní.

Saiken mě mučil, tím nejhorším, co ho jen mohlo napadnout. Vše probíhalo, tak jak načrtl. Probudil jsem se v KOnoze, jako kdyby se nikdy nic nestalo a vše probíhalo normálně. Ani jsem si neuvědomoval, že se to nějak změnilo od reality. Nemohl jsem se hnout. S hrůzou jsem sledoval, jak se mé sny a sny mých předků hroutí. Sledoval jsem jak umírají mé děti a mí sourozenci. Bylo to strašné. Cítil jsem strašlivou bolest. Nejhorší bylo, když jsem nemohl nic udělat. Jen jsem tam bezmocně stál a nemohl nic udělat. Pak se má bolest umocnila bodáním od neznámých ninjů.
Řval jsem bolestí.
Výjev se změnil a začal den druhý. Probíhal trochu jinak, ale bolest byla stejná.
"Proklaté genjutsu.."

"Genjutsu? Tohle je reality, milý Hokage.." V reálném světě uběhla vteřina. V genjutsu světě, kde byl Assasin lapen, uběhl druhý den. Probíhal stejně, jako první. Třetí den nadešel.
Assasin opět stál uprostřed ulice a začali všichni umírat. Několik ninjů začalo bodat i do Assasina. Uprostřed dne se výjev změnil. Jeho rodina padla na zem. Za několik minut se však zvedli ze země. Zkrvavený, rozkládající se členové rodiny povstali a začali se sápat po Assasinovi.

Genjutsu bylo opravdu velmi kruté a mocné. Cítil jsem každé bodnutí, jako kdyby to bylo opravdové. Kdybych nebyl Senju, už bych dávno zešílel. Další fáze genjutsu byla strašná a strašidelná. Nicméně na základě zombie verze své rodiny jsem si začal uvědomovat, že se plně jedná o genjutsu, které je velmi věrohodné. Přestal jsem jakkoliv bojovat a klást odpor. Zavřel jsem oči a začal zhluboka dýchat. Začal jsem absorbovat senjutsu čakru. Tím bych měl narušit tok své čakry a dostal do tohoto světa jinou než svou než Saikenovu čakru.

Genjutsu nebylo tak mocné, jak by správně být mělo. Byl jsem už vyčerpaný a mé tělo dostávalo zabrat.
Assasin byl vytrvalý jako šváb a neustále se držel na nohou. Vytáhl jsem svou katanu a blížil se k němu v reálném světě. Zatímco v Genjutsu světě ubíhaly dny. Jeden den v genjutsu světě za jednu sekundu v realitě. Přiblížil jsem se k němu a napřáhl meč.
"Tak už konečně chcípni!" máchl jsem s úmyslem ho rozseknout vejpůl.

Dny ubíhaly a já jsem už byl na pokraji svých sil. Opět se projevila má neskutečná životní síla a vitalita Senju a Uzumaki klanu.
Pomalu jsem načerpával Senjutsu čakru. Bylo to neskutečně namáhavé. Nejen, že jsem byl zároveň v klidu a zároveň, uvězněný v Tsukuyomi, ale musel jsem čerpat čakru a zároveň trpět neskutečná muka.
Jak dlouho to ještě vydržím?!
Když se ke mě Saiken přiblížil, tak se to konečně podařilo. Načerpal jsem senjutsu čakru a přešel do sennin módu. Genjutsu se rozpadlo a já jsem jeho katanu chytil oběma rukama.
"Ještě jsem neskončil!" katanu jsem chytil se slovy a kopl Saiken mocným kopem.
Tělo se začalo automaticky léčit, což spotřebovalo část sennin čakry.
Složil jsem pečeť.
"Suiton: Kirigakure no jutsu!" mám poslední šanci ho porazit. Po vypršení sennin modu nebudu schopen ničeho. Musel jsem omezit jeho dosah sharinganu, tak jsem použil kirigakure. V okolí se zvedla silná mlha, která byla naprosto neprostupná, pro uživatele Sharinganu teď nastaly krušné časy.

Assasin mě naprosto překvapil. Nečekal jsem takovýto protiútok, když byl několik dní uzavřený v takovémto mocném genjutsu. Přisuzoval jsem to své vyčerpanosti a nedostatku čakry. Použil jsem Susanoo, Fujinokami a teď i Amaterasu. Mé tělo hořelo, z oči jsem měl zakrvácené a momentálně jsem ztrácel i zrak. Assasin opět nezahálel s protiútokem. Dokázal tak rychle přejít do Sennin módu, vyléčit své tělo a vytvořit mocnou a silnou mlhu. Sharingan byl mimo hru, nejen, že jsem deaktivoval mangekyo, ale už jsem téměř nic neviděl.
Moje čakra...jak dlouho to ještě vydržím? Vytasil jsem své nejsilnější techniky a Assasin vytáhl své a ještě mocnější. Co je to vůbec za člověka?! Jakto, že je tak mocný?!!
Musím ho dostat jednoduchýma a primitivníma technikama.
"Tak pojď!!" zařval jsem a vyčkával jeho příchod. Katanu jsem dal mírně před sebe a bránil se.

Rozběhl jsem sérii útoků. Kolem Saikena jsem hodil několik kunaiů, které se zabodly do větví, které byly všude kolem. Hodil jsem na Saikena několik shurikenů a pak se přesunul na jiné stanoviště.
"Pojďme tento dlouhý boj o směřování Rengo Kyowa ukončit.." řekl jsem a v ruce začal shromažďovat čakru. Senpou: Rasengan!

Netušil jsem, co Assasin plánuje. Musel jsem napínat své smysly, abych ho uslyšel a dokázal přiměřeně reagovat. Uslyšel jsem letící shurikeny, odrazil je katanou s mírným úšklebkem. Tímto mě chce dostat?
Najednou jsem uslyšel svištění čakry a rotaci rasenganu. Sám jsem poskládal pečetě.


"Dobře, pojďme to! Raikiri!!!"

Raikiri? Netušil jsem, že dokáže i tuhle techniku!
Nemohl jsem pochopit, jak mi mohl celou dobu unikat. To by možná dopadlo úplně jinak, kdybychom se shledali dříve a za jiných podmínek. Nic se nedá dělat, musím to dokončit.
Za Shinobi, za Rengo Kyowa...Musím ho sejmout!!
"Senpou: Rasengan!!" v rychlosti jsem se objevil před ním a rasengan udeřil do jeho raikiri.

"AAAAAA!!!!" vrhl jsem se na jeho rasengan a vší silou se snažil ho přetlačit. Assasin byl viditelně silnější. Jeho Rasengan posilněný senjutsu rozbil mou techniku a v momentě jsem prohrál. Nebylo co, bych mohl v tuto chvíli udělat a nějak se zachránit. Nicméně jsem se nechtěl vzdát. Druhou rukou jsem uchopil pevně katanu a probodl jej skrz naskrz.