Kouri Mizuumi
+4
Shinobi (Samurai)
Mikoto Hyūga
Goemon
Kotomi Yamada
8 posters
Naruto Stories: The Revolution :: RPG GAME :: Naruto Stories: The Origin :: Herní místnosti :: Shimo no kuni :: Centrum Shimo no Kuni :: Matsumoto-jo
Strana 3 z 3
Strana 3 z 3 • 
1, 2, 3
Kouri Mizuumi
pro Kotomi Yamada Tue Jun 04, 2019 6:58 pm
First topic message reminder :
Místo pro odpočinek, trénink či přátelská setkání v srdci krásy přírody Shimo no Kuni.
Místo pro odpočinek, trénink či přátelská setkání v srdci krásy přírody Shimo no Kuni.
Kotomi Yamada- S-rank (Sanbi no Jinchuuriki)
- Poèet pøíspìvkù : 296
Join date : 19. 06. 16
Re: Kouri Mizuumi
pro Uchiha Nero Wed Apr 07, 2021 9:33 am
Na jej povolenie nabudúce som nereagoval. V túto chvíľu sa mi skutočne ťažko reagovalo na niečo, keď ma proste mrazilo na celom tele. Ale predsa som takýto budíček potreboval. Namiesto únavy sa moje telo doslova nabilo energiou a ja som pocítil snáď na každom kúsku tela zbiehajúcu sa husinu, tentoraz od zimy. Trochu sa mi zadrkotali zuby následne čoho som sa otočil ku Kotomi a pomaly som sa vydal ku brehu.
"Ťažko by sa o nej rozprávalo ako o žene lákajúcej mužov z ciest, keby nikto doteraz neprežil." Prehovoril som jednoducho ako som sa pomaly pohyboval k brehu, k mojim šatám a Kotomi. Pozastavil som sa totiž nad tými príbehmi, ktorými i mňa kŕmili, o príšerách, pri ktorých nikto neprežil ale predsa sa o nich rozpráva nejako. Ako by sa mohlo, ak nikto neprežil stretnutie? Tu som sa ale zarazil keď pokračovala a prirovnala sa k démonovi z príbehu o ktorom mi práve teraz rozprávala. Chvíľku som bol ticho.
"Čo viem pri cestách nestojíš aby si lákala mužov do pasce a žrala ich ako kudlanka." Síce to bol len žart, v mojom pohľade mohla vidieť oveľa viac. Bolo nadmieru jasné ako ma znepokojuje jej prirovnanie sa k démonovi a na malý okamih v očiach mohla vidieť i hnev. Štvalo ma, že sa nevidela tak, ako ju vidím ja.
"Aj keď, kto vie ako skončím v tom lese, než sa dostaneme na hrad." Dodal som ale s úsmevom po chvíli aby som celú túto atmosféru uľahčil, hlavne z mojej strany. Moja čakra sa predsa len dostala do okolia a na chvíľu som s karmínovými očami vyzeral ako démon skôr ja.
"To že v tebe démon je nerobí démona automaticky z teba.." Povzdychol som už v pokoji až som sa dostal k brehu a pohliadol, ako ma volá von aby som náhodou neonemocnel, tak ako vždy keď sa niečo ďialo. Najedz sa, vyspi sa, dávaj pozor, obviaž si to. Kokos, démon roka.
"Ťažko by sa o nej rozprávalo ako o žene lákajúcej mužov z ciest, keby nikto doteraz neprežil." Prehovoril som jednoducho ako som sa pomaly pohyboval k brehu, k mojim šatám a Kotomi. Pozastavil som sa totiž nad tými príbehmi, ktorými i mňa kŕmili, o príšerách, pri ktorých nikto neprežil ale predsa sa o nich rozpráva nejako. Ako by sa mohlo, ak nikto neprežil stretnutie? Tu som sa ale zarazil keď pokračovala a prirovnala sa k démonovi z príbehu o ktorom mi práve teraz rozprávala. Chvíľku som bol ticho.
"Čo viem pri cestách nestojíš aby si lákala mužov do pasce a žrala ich ako kudlanka." Síce to bol len žart, v mojom pohľade mohla vidieť oveľa viac. Bolo nadmieru jasné ako ma znepokojuje jej prirovnanie sa k démonovi a na malý okamih v očiach mohla vidieť i hnev. Štvalo ma, že sa nevidela tak, ako ju vidím ja.
"Aj keď, kto vie ako skončím v tom lese, než sa dostaneme na hrad." Dodal som ale s úsmevom po chvíli aby som celú túto atmosféru uľahčil, hlavne z mojej strany. Moja čakra sa predsa len dostala do okolia a na chvíľu som s karmínovými očami vyzeral ako démon skôr ja.
"To že v tebe démon je nerobí démona automaticky z teba.." Povzdychol som už v pokoji až som sa dostal k brehu a pohliadol, ako ma volá von aby som náhodou neonemocnel, tak ako vždy keď sa niečo ďialo. Najedz sa, vyspi sa, dávaj pozor, obviaž si to. Kokos, démon roka.
Uchiha Nero- A-rank
- Poèet pøíspìvkù : 59
Join date : 12. 07. 19
Age : 27
Re: Kouri Mizuumi
pro Kotomi Yamada Wed Apr 07, 2021 10:22 am
Na tom, co řekl, něco bylo. Sama jsem nad tím přemýšlela, jak se o tom dozvěděli lidé, když ji nikdo neviděl, nikdo nepřežil. Přiložila jsem si ukazovaček ke rtu a přemýšlela.
,,No...Možná ji někdo viděl. Utekl. Třeba se opravdu zaměřovala jen na muže. Užila si a prázdné schránky se zbavila." Vyskočila jsem si na ten pařez. Konečně jsem byla vyšší než Nero! ,,Zničila by tím hodně. Muž se staral o obživu rodiny. Nebyl muž, spousta rodin poumírala. Takové pomalé a systematické vyvražďování." rozvíjela jsem dál svou teorii.
,,Koukej si pospíšit z té vody!" zavolala jsem na něj znovu, když stále otálel a loudal se k tomu víc než hlemýžď. Postavila jsem se na jednu nohu a udržovala balanc, přičemž jsem s rozpřaženýma rukama přeskočila z jedné nohy na druhou.
,,Anebo mají lidé příliš velkou fantazii." uzavřela jsem to s pokrčením ramen nakonec. Nerovo pohled totiž jasně naznačoval, co si o mých teoriích myslí.
,,Nelákám muže jako kudlanka. To ne, máš ale pravdu, že jestli okamžitě nevylezeš ven, možná z tebe udělám nanuk v lidské velikosti. Taková obživa mi postačí na hodně dlouhou dobu." vyplázla jsem na jazyk a postavila se na obě nohy.
,,Vím to. Tohle už mi kdysi někdo řekl." vzpomněla jsem si na Raijina. Bylo to to první, co mi řekl, když jsem se probrala po souboji se Sanbim. ,,Smířila jsem se s tím, co mám v sobě. Dokonce přímo s ním osobně. Občas..." zarazila jsem se. ,,Občas jen moc přemýšlím." zaklonila jsem hlavu. Na to, jak nás sluníčko ještě před chvílí hřálo svými paprsky, začínalo se opět zatahovat. Zhluboka jsem se nadechla a vdechla tím čerstvý vzduch. Zaštípalo mě v nose.
V očích mi zablesklo. ,,Bude sněžit."
,,No...Možná ji někdo viděl. Utekl. Třeba se opravdu zaměřovala jen na muže. Užila si a prázdné schránky se zbavila." Vyskočila jsem si na ten pařez. Konečně jsem byla vyšší než Nero! ,,Zničila by tím hodně. Muž se staral o obživu rodiny. Nebyl muž, spousta rodin poumírala. Takové pomalé a systematické vyvražďování." rozvíjela jsem dál svou teorii.
,,Koukej si pospíšit z té vody!" zavolala jsem na něj znovu, když stále otálel a loudal se k tomu víc než hlemýžď. Postavila jsem se na jednu nohu a udržovala balanc, přičemž jsem s rozpřaženýma rukama přeskočila z jedné nohy na druhou.
,,Anebo mají lidé příliš velkou fantazii." uzavřela jsem to s pokrčením ramen nakonec. Nerovo pohled totiž jasně naznačoval, co si o mých teoriích myslí.
,,Nelákám muže jako kudlanka. To ne, máš ale pravdu, že jestli okamžitě nevylezeš ven, možná z tebe udělám nanuk v lidské velikosti. Taková obživa mi postačí na hodně dlouhou dobu." vyplázla jsem na jazyk a postavila se na obě nohy.
,,Vím to. Tohle už mi kdysi někdo řekl." vzpomněla jsem si na Raijina. Bylo to to první, co mi řekl, když jsem se probrala po souboji se Sanbim. ,,Smířila jsem se s tím, co mám v sobě. Dokonce přímo s ním osobně. Občas..." zarazila jsem se. ,,Občas jen moc přemýšlím." zaklonila jsem hlavu. Na to, jak nás sluníčko ještě před chvílí hřálo svými paprsky, začínalo se opět zatahovat. Zhluboka jsem se nadechla a vdechla tím čerstvý vzduch. Zaštípalo mě v nose.
V očích mi zablesklo. ,,Bude sněžit."
Naposledy upravil Kotomi Yamada dne Wed Apr 07, 2021 10:47 am, celkově upraveno 1 krát
Kotomi Yamada- S-rank (Sanbi no Jinchuuriki)
- Poèet pøíspìvkù : 296
Join date : 19. 06. 16
Re: Kouri Mizuumi
pro Uchiha Nero Wed Apr 07, 2021 10:40 am
"Tak ako ju mohol niekto možno vidieť, keď nikto neprežil? Predsa len, vyvraždenie nejakej dediny alebo mesta je oveľa viac ako takéto pomalé zabíjanie. Viac ľudí a mužov sa narodí ako umrie.." Odvetil som, možno mala teóriu, ja som nejakú mal tiež. Čo sa týkalo snežného démona, neveril som v neho ani o trochu viac ako tomu, že som neveril Kotomi, že si myslela o sebe, že práve ona je ten spomínaný démon. Len som pokrútil hlavou, a presunul sa k brehu, doslova k nemu, stojac ešte stále z valnej časti vo vode.
"Veď už idem, ty démon.." Potichu som odvetil a pomaly vyliezol z vody. Ani som sa neunúval niečo urobiť s tým, aký som mokrý a okamžite som na seba začal hádzať šatstvo, od trička až nakoniec po plášť. Nereagoval som nato, že sa navlhčia. V túto chvíľu mi to bolo jedno, aj keď jemný oheň na ich vysušenie som skutočne použiť mohol, ale načo? Onedlho sme na hrade, kde už ma potrebovať Kotomi nebude, ako čakám z jej strany a tak sa prezlečiem.
"O to si sa už raz pokúsila a dobre vieš ako to dopadlo.." Prehovoril som znudeným výrazom na jej ponuku o nanuku. Síce som trochu nepochopil tú obživu, no skôr nie hneď, to mi došlo až o nejakú chvíľu a tak som dodal.
"To by bola dosť nechutná obživa a ešte pre princeznú." Jednoducho som pokrčil plecami a rozhliadol sa. Nič sa nezmenilo, teda až na silnejší chladný vánok, ktorý vystrelil do silnejšieho vetra. Keď som pohliadol na oblohu, skutočne mala pravdu, že sa niečo blížilo. Ale tak, práve preto som jej povedal.
"Akoby sa tu dialo niečo iné okrem snehu.." Bola to však pravda, skutočne to bola zamrznutá zem snehu a ľadu. Až tak to neprekážalo, aj keď som pochádzal z krajiny kde boli teplejšie prírodné podmienky, za ten čas som si zvykol. A ak nie, stačilo použiť techniku na zahriatie.
"Občas je lepšie nepremýšľať.." Dodal som a otočil sa k nej, hľadiac jej hlboko do očí, stojac rovnako ako ona predtým, úplne pri nej, takmer sa jej dotýkajúc telom.
"Veď už idem, ty démon.." Potichu som odvetil a pomaly vyliezol z vody. Ani som sa neunúval niečo urobiť s tým, aký som mokrý a okamžite som na seba začal hádzať šatstvo, od trička až nakoniec po plášť. Nereagoval som nato, že sa navlhčia. V túto chvíľu mi to bolo jedno, aj keď jemný oheň na ich vysušenie som skutočne použiť mohol, ale načo? Onedlho sme na hrade, kde už ma potrebovať Kotomi nebude, ako čakám z jej strany a tak sa prezlečiem.
"O to si sa už raz pokúsila a dobre vieš ako to dopadlo.." Prehovoril som znudeným výrazom na jej ponuku o nanuku. Síce som trochu nepochopil tú obživu, no skôr nie hneď, to mi došlo až o nejakú chvíľu a tak som dodal.
"To by bola dosť nechutná obživa a ešte pre princeznú." Jednoducho som pokrčil plecami a rozhliadol sa. Nič sa nezmenilo, teda až na silnejší chladný vánok, ktorý vystrelil do silnejšieho vetra. Keď som pohliadol na oblohu, skutočne mala pravdu, že sa niečo blížilo. Ale tak, práve preto som jej povedal.
"Akoby sa tu dialo niečo iné okrem snehu.." Bola to však pravda, skutočne to bola zamrznutá zem snehu a ľadu. Až tak to neprekážalo, aj keď som pochádzal z krajiny kde boli teplejšie prírodné podmienky, za ten čas som si zvykol. A ak nie, stačilo použiť techniku na zahriatie.
"Občas je lepšie nepremýšľať.." Dodal som a otočil sa k nej, hľadiac jej hlboko do očí, stojac rovnako ako ona predtým, úplne pri nej, takmer sa jej dotýkajúc telom.
Uchiha Nero- A-rank
- Poèet pøíspìvkù : 59
Join date : 12. 07. 19
Age : 27
Re: Kouri Mizuumi
pro Kotomi Yamada Wed Apr 07, 2021 11:14 am
Pokrčila jsem rameny. ,,Já nevím, bohužel jsou tu tací, kteří opravdu věří, že existuje. Taky v ni věřím, ale nevěřím, že dělala to, co lidé povídají. Ztratit se v sněžné bouři je velmi snadné. A umrznout v ní ještě snadnější. Zda v tom hrál roli démon, toť otázka." téma sice zůstalo otevřené, ale v podstatě jsme ho uzavřeli. Byla jsem spokojená hlavně, že té vody vylezl. Cítila jsem, že se blíží opravdu špatné počasí. Když jsem ale viděla, jak na sebe háže oblečení. Na mokré tělo. Látka se na něj přilepila a obtáhla mu rysy.
,,Ty budeš opravdu nemocný." zakroutila jsem hlavou. Spolkla jsem poznámku o tom, že nikdo neříkal, že bych ho snědla. Přeci jen - nanuk se nekouše....Přiblížil se totiž ke mně.
,,Nebude to slabý poletující sníh." zamumlala jsem s očima přelepenýma na jeho hruď. Vzhledem k tomu, že jsem stála na pařezu a byla výš než on, jeho hlava mi dosahovala k břichu. Zajela jsem mu prsty do vlasů. Černých jako ebenové dřevo. Chvíli jsem na něj civěla a potom jsem se sklonila, položila jsem mu ruce na ramena.
,,Máš pravdu...." opřela jsem si čelo o jeho. ,,Jako vždy." šeptla jsem ještě a otřela své rty o jeho. Druhá část polibku byla hlubší a na pár dlouhých vteřin jsem zapomněla, kde jsme.
,,Měli bychom ale jít, než nás bouře zastihne v tom nejhorším." podívala jsem se mu potom do očí. Někdy je vážně lepší moc nepřemýšlet.
,,Ty budeš opravdu nemocný." zakroutila jsem hlavou. Spolkla jsem poznámku o tom, že nikdo neříkal, že bych ho snědla. Přeci jen - nanuk se nekouše....Přiblížil se totiž ke mně.
,,Nebude to slabý poletující sníh." zamumlala jsem s očima přelepenýma na jeho hruď. Vzhledem k tomu, že jsem stála na pařezu a byla výš než on, jeho hlava mi dosahovala k břichu. Zajela jsem mu prsty do vlasů. Černých jako ebenové dřevo. Chvíli jsem na něj civěla a potom jsem se sklonila, položila jsem mu ruce na ramena.
,,Máš pravdu...." opřela jsem si čelo o jeho. ,,Jako vždy." šeptla jsem ještě a otřela své rty o jeho. Druhá část polibku byla hlubší a na pár dlouhých vteřin jsem zapomněla, kde jsme.
,,Měli bychom ale jít, než nás bouře zastihne v tom nejhorším." podívala jsem se mu potom do očí. Někdy je vážně lepší moc nepřemýšlet.
Kotomi Yamada- S-rank (Sanbi no Jinchuuriki)
- Poèet pøíspìvkù : 296
Join date : 19. 06. 16
Re: Kouri Mizuumi
pro Uchiha Nero Wed Apr 07, 2021 12:03 pm
"Skôr mám pocit, že je to len nejaká symbolika. Ako keď starí rodičia rozprávali vnúčatám strašidelné príbehy, aby si dávali pozor. Možno sa len vymyslel príbeh o nej, aby sa netúlali v búrke po lese." Uzatvoril som teda tému, aj keď som jej nechal priestor nato sa vyjadriť. Predsa len, táto téma bola príliš zaujímava na filozofovanie a to ma neskutočne bavilo a o to viac s ňou, keďže občas sme nato mali rozdielne názory a mohli sme si dať taký "sparring".
"Tak, doteraz som dával pozor na teba, ak sa tak stane, možno sa role vymenia.." Odvetil som jednoducho a rozhliadol sa. Mala pravdu, hnala sa skutočne silnejšia búrka a tak sme si mohli trochu pohnúť. Aj tak nás čakal ešte nejaký čas na ceste, s touto prestávkou pochybujem, že ešte dnes stihneme doraziť do hradu. Mne na tom nezáležalo, ale možno bude potrebné si v noci nájsť nejakú nocľah aj pred touto búrkou.
"Takže končí leto?" Spýtal som sa ako žart. Ak prestane snežiť len mierne, končí v Shimo no Kuni leto a začína zima. Leto podľa mojich výpočtov práve na tomto mieste trvalo prakticky 3 týždne. V najteplejšie dni júla. V tú chvíľu som ale pocítil jej prsty v mojich vlasoch a úplne som stíchol, jemne zatvárajúc oči. Vedela čo som mal rád, dobre to vedela. Keď ich však odtiahla a ja som chcel prostestovať, pobozkala ma.. Oveľa viac ako ja ju vtedy toho dňa. Okamžite sa mi na ten deň vrátili spomienky a na okamih sa stratil celý svet a okolo nás nič a nikto neexistoval. Žiadna vojna, žiadne problémy, žiadne stretnutia, nič. V tú chvíľu len ona a ja. Po odtiahnutí som ostal chvíľu hľadieť do jej očí následne čoho som zaboril hlavu na jej hrudník, majúc pocit, že som v nebi a konečne.. spokojný, ruky objal okolo jej pásu, jemne ju podvihol a následne položil k zemi.
"A musíme?" Spýtal som sa a snáď prvý krát po fakt dlhej dobe bolo jasné, že sa mi skutočne nikam nechce, len byť s ňou. V tú chvíľu ale skutočne silno zafúkalo a začalo pomaly snežiť. Takmer som vyslal ohnivú vlnu k nebu od hnevu že to tu ruší a skutočne som začal skladať pečate.
"Tak, doteraz som dával pozor na teba, ak sa tak stane, možno sa role vymenia.." Odvetil som jednoducho a rozhliadol sa. Mala pravdu, hnala sa skutočne silnejšia búrka a tak sme si mohli trochu pohnúť. Aj tak nás čakal ešte nejaký čas na ceste, s touto prestávkou pochybujem, že ešte dnes stihneme doraziť do hradu. Mne na tom nezáležalo, ale možno bude potrebné si v noci nájsť nejakú nocľah aj pred touto búrkou.
"Takže končí leto?" Spýtal som sa ako žart. Ak prestane snežiť len mierne, končí v Shimo no Kuni leto a začína zima. Leto podľa mojich výpočtov práve na tomto mieste trvalo prakticky 3 týždne. V najteplejšie dni júla. V tú chvíľu som ale pocítil jej prsty v mojich vlasoch a úplne som stíchol, jemne zatvárajúc oči. Vedela čo som mal rád, dobre to vedela. Keď ich však odtiahla a ja som chcel prostestovať, pobozkala ma.. Oveľa viac ako ja ju vtedy toho dňa. Okamžite sa mi na ten deň vrátili spomienky a na okamih sa stratil celý svet a okolo nás nič a nikto neexistoval. Žiadna vojna, žiadne problémy, žiadne stretnutia, nič. V tú chvíľu len ona a ja. Po odtiahnutí som ostal chvíľu hľadieť do jej očí následne čoho som zaboril hlavu na jej hrudník, majúc pocit, že som v nebi a konečne.. spokojný, ruky objal okolo jej pásu, jemne ju podvihol a následne položil k zemi.
"A musíme?" Spýtal som sa a snáď prvý krát po fakt dlhej dobe bolo jasné, že sa mi skutočne nikam nechce, len byť s ňou. V tú chvíľu ale skutočne silno zafúkalo a začalo pomaly snežiť. Takmer som vyslal ohnivú vlnu k nebu od hnevu že to tu ruší a skutočne som začal skladať pečate.
Uchiha Nero- A-rank
- Poèet pøíspìvkù : 59
Join date : 12. 07. 19
Age : 27
Re: Kouri Mizuumi
pro Kotomi Yamada Wed Apr 07, 2021 11:04 pm
Na nic už jsem Nerovi neodpovídala. Nechal se políbit. Neuhnul mi, neodtáhl se. Bylo to pro mě dobré znamení. Co se vlasů týče, věděla jsem, že se mu to líbí. Častokrát jsem to dělala, když nemohl spát. Byla to taková tichá úmluva. On mě chránil, bojoval za mě a byl tu pro mě. A já mu pomáhala s klidným spánkem. Zvláště po tom, co přišel o svou sestru.
Když mi položil hlavu na prsa, pohladila jsem ho po vlasech, načež mě objal, zvedl a postavil na pevnou zem. Opět jsem byla nižší. Fascinovalo mě, jak zlehka mě zvedl. Nepovažovala jsem se zrovna za pírko. Lehce jsem zaklonila hlavu a pohladila ho po tváři.
Nadechla jsem se k odpovědi na jeho otázku, jestli opravdu musíme jít, jenže se zvedl silný vítr. Bouře byla na dosah. Rozesmála jsem se, když ho to naštvalo, když jsem ale viděla, že ty pečetě myslíš vážně, zastavila jsem ho.
,,Počkej, prosím tě." chytila jsem ho za ruku. Ne že bychom bouři nepřežili, ale nebylo to nic příjemného. Studený silný vítr rozfoukával veliké sněhové vločky různě do stran. Hustě sněžilo, nebylo vidět krok. Takové jsou zdejší bouře. Než ta pravá začala, táhla jsem Nera na místo, kde jsme to mohli přečkat.
Dřevěný altánek. Postavili jsme se doprostřed a já poskládala pečetě.
,,Hyouton: Hyourou no Jutsu." šeptla jsem a položila dlaň na chladnou, mokrou zem. Pod námi i kolem nás se utvořila ledová stěna, která nás v altánku ze všech stran uzavřela. Udělala jsem z altánu naše ledové vězení.
,,Pěkný." pokýval hlavou uznale Isobu.
,,Viď? Tohle ušlo." pochválila jsem se, pyšná, že jsem to tak dobře vymyslela xD. Že nám tu bude zima, to už byla jiná věc, aspoň sem nefoukalo. Otočila jsem se čelem k Nerovi.
,,No, zde je tvá odpověď. Nemusíme, ani nemůžeme." pousmála jsem se. Bylo tu docela hezky. V altánku byly lavičky, mohli jsme se posadit. Nesněžilo nám dovnitř, tvrdá stěna udělala přítmí, zčásti díky bouři, která venku panovala. Slušně se zatáhlo, obloha byla ocelově zbarvená. Člověk by řekl, že je to bezútěšný pohled. Co však bylo důležitější - měli jsme zde soukromí..
Když mi položil hlavu na prsa, pohladila jsem ho po vlasech, načež mě objal, zvedl a postavil na pevnou zem. Opět jsem byla nižší. Fascinovalo mě, jak zlehka mě zvedl. Nepovažovala jsem se zrovna za pírko. Lehce jsem zaklonila hlavu a pohladila ho po tváři.
Nadechla jsem se k odpovědi na jeho otázku, jestli opravdu musíme jít, jenže se zvedl silný vítr. Bouře byla na dosah. Rozesmála jsem se, když ho to naštvalo, když jsem ale viděla, že ty pečetě myslíš vážně, zastavila jsem ho.
,,Počkej, prosím tě." chytila jsem ho za ruku. Ne že bychom bouři nepřežili, ale nebylo to nic příjemného. Studený silný vítr rozfoukával veliké sněhové vločky různě do stran. Hustě sněžilo, nebylo vidět krok. Takové jsou zdejší bouře. Než ta pravá začala, táhla jsem Nera na místo, kde jsme to mohli přečkat.
Dřevěný altánek. Postavili jsme se doprostřed a já poskládala pečetě.
,,Hyouton: Hyourou no Jutsu." šeptla jsem a položila dlaň na chladnou, mokrou zem. Pod námi i kolem nás se utvořila ledová stěna, která nás v altánku ze všech stran uzavřela. Udělala jsem z altánu naše ledové vězení.
,,Pěkný." pokýval hlavou uznale Isobu.
,,Viď? Tohle ušlo." pochválila jsem se, pyšná, že jsem to tak dobře vymyslela xD. Že nám tu bude zima, to už byla jiná věc, aspoň sem nefoukalo. Otočila jsem se čelem k Nerovi.
,,No, zde je tvá odpověď. Nemusíme, ani nemůžeme." pousmála jsem se. Bylo tu docela hezky. V altánku byly lavičky, mohli jsme se posadit. Nesněžilo nám dovnitř, tvrdá stěna udělala přítmí, zčásti díky bouři, která venku panovala. Slušně se zatáhlo, obloha byla ocelově zbarvená. Člověk by řekl, že je to bezútěšný pohled. Co však bylo důležitější - měli jsme zde soukromí..
Kotomi Yamada- S-rank (Sanbi no Jinchuuriki)
- Poèet pøíspìvkù : 296
Join date : 19. 06. 16
Re: Kouri Mizuumi
pro Uchiha Nero Thu Apr 08, 2021 5:10 am
Nech si myslela čo chcela, skutočne som necítil takmer žiadnu váhu v mojich rukách, keď som ju skladal dole. Skutočne to bola ako pierko snažiace sa tváriť ako drsňák. V tú chvíľu som pocítil jej ruku na mojej tvári, avšak než som stihol zareagovať, niečo povedať alebo snáď túto situáciu preniesť nejako inak, zdvihol sa prudký vietor prinášajúci so sebou ohromnú búrku. V ten moment som mal pocit, že by sa mi do krvi nedorezali a to určite nie kvôli zime. Než som ale stihol od naštvanosti do nebies poslať ohnivé plamene, dúfajúc, že to zabije nejaké božstvo ktoré práve toto spôsobilo, zastavila ma.
"Kso.." Znova som zo seba vydal len moju asi najviac používanú hlášku. Avšak zastavilo to môj hnev. Ak v niečom, vždy ma dokázala upokojiť a zachovať si chladnú hlavu aj počas boja, niekedy stačila len myšlienka, aby ma prešiel bojový ošiaľ a ja som sa dokázal plne sústrediť. To ma však už ale brala niekam, až sme skončili v malom altánku.
"Nechcem byť zl.." Chcel som jej vysvetliť že toto drevené "čosi" nás ochráni pred búrkou asi tak spoľahlivo ako rúško pod vodou, zastavil som sa. V ten moment sa okolo nás začala tvoriť ľadová stena, ktorá nás obklopila a uzatvorila nás ako ochrana pred búrkou. S nemým výrazom ale v duchu strašne uchvátený som sledoval jej Kekei Genkai. Vždy ma fascinovalo čo všetko dokázala vytvoriť za pomoci ľadu. Na jej ďalšiu poznámku som ale nereagoval, skutočne by nám tu bola zima. Keď sa rozhodla otočiť ku mne zistila, že som sa tam nenachádzal. Moju polohu prekvapivo prezradil hlasný úder a následne zvuk lámajúceho sa dreva. V ten moment som rozkopol jednu z lavičiek a urobil z nej špalky. Ani sa nenazdala a okamžite zaplápolal oheň. Ten ale bol iný, predsa len tvorený čakrou a bolo nadmieru jasné, že vydrží dlho i v takomto väzení.
"Mala by si urobiť aspoň malý otvor, ak nechceš, aby sme sa tu udusili. Oheň tu vytvorí teplo a svetlo. Oproti tebe je to absolútny prd, avšak aspoň niečo.." Vysvetlil som svoje počíňanie dávajúc zo seba dole plášť, aby som odhalil totálne premočené tričko lepiace sa na moje telo, zatiaľ čo som so záujmom sledoval Kotomi, mysliac v túto chvíľu snáď len na ňu.
"Aspoň si trochu uľavíš od tej cesty. Na ničom inom nezáleží.." Sedel som hneď vedľa nej, stačilo mi zdvihnúť ruku, chytiť tú jej, popotiahnuť a stiahnuť ju NA seba, aby bola bližšie k ohňu. Ruku som ale nepovolil a naďalej ju držal.
"Kso.." Znova som zo seba vydal len moju asi najviac používanú hlášku. Avšak zastavilo to môj hnev. Ak v niečom, vždy ma dokázala upokojiť a zachovať si chladnú hlavu aj počas boja, niekedy stačila len myšlienka, aby ma prešiel bojový ošiaľ a ja som sa dokázal plne sústrediť. To ma však už ale brala niekam, až sme skončili v malom altánku.
"Nechcem byť zl.." Chcel som jej vysvetliť že toto drevené "čosi" nás ochráni pred búrkou asi tak spoľahlivo ako rúško pod vodou, zastavil som sa. V ten moment sa okolo nás začala tvoriť ľadová stena, ktorá nás obklopila a uzatvorila nás ako ochrana pred búrkou. S nemým výrazom ale v duchu strašne uchvátený som sledoval jej Kekei Genkai. Vždy ma fascinovalo čo všetko dokázala vytvoriť za pomoci ľadu. Na jej ďalšiu poznámku som ale nereagoval, skutočne by nám tu bola zima. Keď sa rozhodla otočiť ku mne zistila, že som sa tam nenachádzal. Moju polohu prekvapivo prezradil hlasný úder a následne zvuk lámajúceho sa dreva. V ten moment som rozkopol jednu z lavičiek a urobil z nej špalky. Ani sa nenazdala a okamžite zaplápolal oheň. Ten ale bol iný, predsa len tvorený čakrou a bolo nadmieru jasné, že vydrží dlho i v takomto väzení.
"Mala by si urobiť aspoň malý otvor, ak nechceš, aby sme sa tu udusili. Oheň tu vytvorí teplo a svetlo. Oproti tebe je to absolútny prd, avšak aspoň niečo.." Vysvetlil som svoje počíňanie dávajúc zo seba dole plášť, aby som odhalil totálne premočené tričko lepiace sa na moje telo, zatiaľ čo som so záujmom sledoval Kotomi, mysliac v túto chvíľu snáď len na ňu.
"Aspoň si trochu uľavíš od tej cesty. Na ničom inom nezáleží.." Sedel som hneď vedľa nej, stačilo mi zdvihnúť ruku, chytiť tú jej, popotiahnuť a stiahnuť ju NA seba, aby bola bližšie k ohňu. Ruku som ale nepovolil a naďalej ju držal.
Uchiha Nero- A-rank
- Poèet pøíspìvkù : 59
Join date : 12. 07. 19
Age : 27
Re: Kouri Mizuumi
pro Kotomi Yamada Thu Apr 08, 2021 11:02 am
Nero vyřešil zimu po svém. Za použití jedné z laviček a pomocí svého ohnivého umění nám tady rozdělal oheň. Kromě toho, že to celé to místo osvětlilo, zaplavilo naše těla teplo. Bylo to příjemné.
,,Právě jsi poničil altánek." povzdychla jsem si na oko rozzlobeně. Na rtech mi tancoval úsměv. Dotkla jsem se dlaní stěny. Na tom místě led povolil a já jsem tím vytvořila malé okýnko. Nero měl pravdu - kouřem z ohně bychom se zadusili. Nehledě na to, že oheň ubírá kyslík.
Bylo to takové zvláštní. Spávali jsme venku a různě....ale udělat si iglú do té teď nenapadlo. Posadila jsem se vedle Nera.
,,Já ale nechci odpočívat." namítla jsem. Moje tělo bylo unavené. Bolely mě nohy, spoustu hodin jsem nespala a ani nedokázala spát. Když jsem zavřela oči, viděla jsem všude krev. ,,Jen přečkáme bouři." dodala jsem. Nechala jsem se uchopit za ruku a jemným trhnutím povalit na Uchihovo tělo. Zastudilo to. Tričko měl stále mokré. Naklonila jsem hlavu tak, abych mu viděla do obličeje. Příliš jsem si uvědomovala, že Nero je i přesto, že jsem starší, opravu přitažlivý. Uhlově černé vlasy, kterých jsem se musela dotknout, z nich jsem mu přešla prsty po tváři, po světlé pleti. Zahleděla jsem se mu do fénixových očí.
,,Nechci odpočívat." zachraptěla jsem. Zapřela jsem se rukou o jeho hruď. Zapomněla jsem na jeho rty. Měkké, příjemné a sladké. Přivřela jsem oči.
,,Nechci odpočívat, když jsme tu sami." Natáhla jsem se pro svou odměnu...
,,Právě jsi poničil altánek." povzdychla jsem si na oko rozzlobeně. Na rtech mi tancoval úsměv. Dotkla jsem se dlaní stěny. Na tom místě led povolil a já jsem tím vytvořila malé okýnko. Nero měl pravdu - kouřem z ohně bychom se zadusili. Nehledě na to, že oheň ubírá kyslík.
Bylo to takové zvláštní. Spávali jsme venku a různě....ale udělat si iglú do té teď nenapadlo. Posadila jsem se vedle Nera.
,,Já ale nechci odpočívat." namítla jsem. Moje tělo bylo unavené. Bolely mě nohy, spoustu hodin jsem nespala a ani nedokázala spát. Když jsem zavřela oči, viděla jsem všude krev. ,,Jen přečkáme bouři." dodala jsem. Nechala jsem se uchopit za ruku a jemným trhnutím povalit na Uchihovo tělo. Zastudilo to. Tričko měl stále mokré. Naklonila jsem hlavu tak, abych mu viděla do obličeje. Příliš jsem si uvědomovala, že Nero je i přesto, že jsem starší, opravu přitažlivý. Uhlově černé vlasy, kterých jsem se musela dotknout, z nich jsem mu přešla prsty po tváři, po světlé pleti. Zahleděla jsem se mu do fénixových očí.
,,Nechci odpočívat." zachraptěla jsem. Zapřela jsem se rukou o jeho hruď. Zapomněla jsem na jeho rty. Měkké, příjemné a sladké. Přivřela jsem oči.
,,Nechci odpočívat, když jsme tu sami." Natáhla jsem se pro svou odměnu...
Kotomi Yamada- S-rank (Sanbi no Jinchuuriki)
- Poèet pøíspìvkù : 296
Join date : 19. 06. 16
Re: Kouri Mizuumi
pro Uchiha Nero Thu Apr 08, 2021 12:21 pm
"Môžeš mi to stiahnuť z výplaty.." Odvetil som narýchlo, nehľadiac na fakt, že mohlo skutočne ísť o niečo jedinečné a možno aj historické. Bolo mi to v túto chvíľu jedno. Mali sme oheň a práve o to šlo. Teplo nás zalialo, nie veľmi veľké, ale dostatočné. Rovnako sme konečne v tme mohli vidieť a pohľad do ohňa, plápolajúceho uprostred zimy, je fajn.
V tú chvíľu sa toho ale odohralo príliš veľa. Moje strhnutie bolo podľa všetkého príliš silné a tak Kotomi dopadla priamo na mňa. Bolo to tak nečakané, že sme na zemi skončili spoločne s tým, že na vrchole bola ona. Zahľadel som sa jej do očí, aj keď jej hrudník tomu príliš nepomáhal.
"Úprimne ani ja.." Odvetil som a ako sa Kotomi načiahla za odmenou, siahla po nej.
Slnečné paprsky osvietili moje oči. Prudko som sa prebudil, keď som si uvedomil po malej chvíli, že vidím rannú oblohu namiesto ľadového stropu. Okamžite som vystrelil do sedu, aby som si uvedomil, čo sa vlastne včera stalo. Spomienky mi okamžite udreli do očí a ja som pohliadol na vedľa spiacu princeznú roztiahnutú na mojom plášti. Jej kupola sa počas noci roztopila a oheň vyhasol. Bolo jedno šťastie, že nás nikto neprepadol. Pri pohľade na ňu ako spí som sa pousmial, ale v tom ma trklo koľko je asi hodím a okamžite som vystrelil na nohy.
"Kotomi.. vstávaj, meškáme.." Pár krát som ju strčil aby som ju prebudil a hneď som sa pustil do prípravy na čo najrýchlejšiu cestu. Boli sme vyspatý, teda, aj to a tak nebude problém sa rýchlo presúvať. Pomohol som jej na nohy s úsmevom na tvári ale nič som nepovedal, čakali ju povinnosti a kvôli mne meškala. To ma mrzelo.
"O chvíľu sme tam.." Prehovoril som a spoločne po prežitej noci v búrke som vyrazil s princeznou na jej hrad.
V tú chvíľu sa toho ale odohralo príliš veľa. Moje strhnutie bolo podľa všetkého príliš silné a tak Kotomi dopadla priamo na mňa. Bolo to tak nečakané, že sme na zemi skončili spoločne s tým, že na vrchole bola ona. Zahľadel som sa jej do očí, aj keď jej hrudník tomu príliš nepomáhal.
"Úprimne ani ja.." Odvetil som a ako sa Kotomi načiahla za odmenou, siahla po nej.
Slnečné paprsky osvietili moje oči. Prudko som sa prebudil, keď som si uvedomil po malej chvíli, že vidím rannú oblohu namiesto ľadového stropu. Okamžite som vystrelil do sedu, aby som si uvedomil, čo sa vlastne včera stalo. Spomienky mi okamžite udreli do očí a ja som pohliadol na vedľa spiacu princeznú roztiahnutú na mojom plášti. Jej kupola sa počas noci roztopila a oheň vyhasol. Bolo jedno šťastie, že nás nikto neprepadol. Pri pohľade na ňu ako spí som sa pousmial, ale v tom ma trklo koľko je asi hodím a okamžite som vystrelil na nohy.
"Kotomi.. vstávaj, meškáme.." Pár krát som ju strčil aby som ju prebudil a hneď som sa pustil do prípravy na čo najrýchlejšiu cestu. Boli sme vyspatý, teda, aj to a tak nebude problém sa rýchlo presúvať. Pomohol som jej na nohy s úsmevom na tvári ale nič som nepovedal, čakali ju povinnosti a kvôli mne meškala. To ma mrzelo.
"O chvíľu sme tam.." Prehovoril som a spoločne po prežitej noci v búrke som vyrazil s princeznou na jej hrad.
-Spoločný presun-
Uchiha Nero- A-rank
- Poèet pøíspìvkù : 59
Join date : 12. 07. 19
Age : 27
Strana 3 z 3 • 1, 2, 3
Naruto Stories: The Revolution :: RPG GAME :: Naruto Stories: The Origin :: Herní místnosti :: Shimo no kuni :: Centrum Shimo no Kuni :: Matsumoto-jo
Strana 3 z 3
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru|
|
|