Konoha čtvrť

S poněkud hlasitým hvízdáním, které pravděpodobně ruší všechny okolo, prochází ulicí. Aniž by zastavila, nenápadně se přitočí k jednomu ze stále otevřených stánků a zatímco je prodavač otočený k jinému zákazníkovi, přivlastní si jedno temně rudé jablko, schová ho za zády a nerušeně pokračuje v cestě. Spokojeně se pouští do jeho konzumace.
Mohla bych si ho koupit, ale... to by nebylo tak zajímavé.
Temnýma očima nabitýma nevyčerpatelnou energií zkoumá ulici, kterou má zjevně nadmíru ráda. Zdá se, že něco hledá. Konkrétní osobu? Zábavu? Adrenalin? Rozpuštěné, dlouhé vlasy jí nepatrně cuchá vítr. Nastavuje mu obličej. Příjemně chladí a uklidňuje.
Zajímalo by mě, jestli ví, že jsem zase doma?
Lehce při té myšlence nakrčí nosánek, na chvíli zmlkne, ale vzápětí se stejným elánem a stejnou melodií pokračuje ulicemi dál a při dlouhé, večerní procházce se jimi motá jako kdyby se nacházela v nekonečném, ale důvěrně známém, labyrintu.

Po chvíli bezcílného bloumání zahazuje ohryzek zbývající ze šťavnatého jablka kamsi do dálky a bez sebekratších či sebedelších průtahů se otáčí a zkracuje si cestu domů přes jednu z úzkých, temných uliček mezi domy. Na cestu ji svítí měsíc a ještě nějakou dobu pro náhodné pozorovatele vykresluje do tmy její siluetu. Pak mizí.

// Přesun