Uchiha čtvrť

Dorazila jsem před dům. Už předem jsem se oklepala při představě kárání, kde jsem zase byla. Povzdechla jsem si a otevřela dveře.
,,Jsem domá!" zavolala jsem, aby mě bylo slyšet a v předsíni se vyzula. Přesně podle očekávání vyběhla mamka za mnou.
,,KDe jsi zase byla?!" spustila na mě. ,,Víš, jaký jsem měla strach?" vyčetla mi s vařečkou v ruce.
Zakoulila jsem očima. ,,Nejsem malá, mami. Umím se o sebe postarat." odsekla jsem a raději vyšla schody do svého pokoje.
,,Ještě jsme rozhovor neskočily, mladá dámo. Koukej se přijít najíst!" zavolala za mnou a odťapala zpět do kuchyně.

Já jsem za sebou zabouchla dveře od pokoje a plácla sebou na postel. Byla jsem znuděná a navíc unavená.
,,Pitomý strom. Měli by ho udělat pohodlnější." zamumlala jsem a otočila se na bok. Zavřela jsem a v klidu oddychovala.

Hashiru byl uz na cestě do Uchiha čtvrté. Trvalo mu to chvíli, i když je Uzushio tak velká. Celou cestu totiž bezel. Zastavil se pred vchodem, aby se napil. Rozhlédl se kolem a uviděl stanek se zmrzlinou. Vzal si dva čokoládové nanuky, zaplatil a jeden rozbalil. Dal se do lizani a vydal se rychle k domu Ririchiyo. Zastavil se pod oknem Ririchiyo a zaječel: "Riri-chaaan. Něco pro tebe maaam!" Doufal ze to uslyší.

Skoro jsem usnula, kdyby mi přímo pod otevřeným oknem někdo nevykřikoval. Zamračila jsem se a neochotně jsem vstala. Moc dobře jsem ho po hlasu poznala. Vykoukla jsem z okna.
,,Ty bys probudil i mrtvýho." odpověděla jsem místo pozdravu. Byla jsem ale ráda, že mě vysvobodil z nudy. Mávla jsem na něj, aby počkal a já mezitím seběhla do kuchyně.
,,Jdu ven. Vrátím se večer!" řekla jsem jí prostě a hnala se obout a ven ze dveří.
,,No počkej! A co oběd?!" vyběhla opět za mnou.
,,Najím se venku." odpověděla jsem a otevřela dveře. ,,Honem jdeme." zašeptala jsem a strkala Hashira pryč.
,,Ahoj, Hashiru. Ať je Ririchiyo doma na večeři, prosím tě." domlouvala mu.
Ať jsem chtěla nebo ne, zčervenaly mi tváře. ,,Mami!" okřikla jsem ji a raději se vydala pryč.

Riri vykoukla ven a Hashiru se ušklíbl. Čekal až seběhne dolů a připojí se. Mezitím vykoukla máma Ririchiyo a Hashiru se jen usmál.
"Nebojte, osobně na ni dohlédnu!" a už Hashira strkala Ririchiyo pryč.
"Tady máš," Hashiru podal ještě studený čokoládový nanuk Ririchiyo a svůj už spokojeně dolízal. "Dlouho jsem se neviděli, jak se máš, co jsi celou dobu dělala? Byla jsi na ultra tajné misi?" dostal jsem ze sebe rychle a zvědavě.

Odfrkla jsem si a s díky si od Hashira převzala čokoládovou ňamku.
,,Poslední dobou je to doma s mámou k nevydržení. Nevím, co se jí honí hlavou." povzdechla jsem a ukousla kousek z nanuku.
,,Ááá, studený." v první chvíli jsem měla tendenci to vyplivnout, ale nakonec jsem si to nechala rozpustit v puse. Olízla jsem si čokoládové rty.
,,Nic moc jsem nedělala. Trénovala jsem a jako vždy sbírala informace o klanu." pokrčila jsem rameny. Neměla jsem nějak živý a pestrý život.
,,Co ty?" zeptala jsem se na oplátku a snědla poslední zbytek zmrzliny.

"Alespoň je doma a stará se o tebe. Táta doma není a mamku si ani nepamatuju," pokrčil jsem rameny a nechal to být.
"Je studený, ale venku je takový vedro.."otřel jsem si kapičky potu z čela.
"No, mám dům sám pro sebe, všichni jsou pryč. Tak jsem jen spal a přemýšlel nad tím, proč neumím skoro vůbec mokuton, ale to je tak těžké, když tvůj otec je Hokage, bratr je žabí sennin a od tebe očekávají, že je všechny předčíš." trochu jsem se zamračil. Byla to pravda, dost mě to štvalo. Všichni jen mladý pan támhleto..Mladý pan tohleto...

Malý roztomilý fialový had Shi se objevil v těsné blízkosti Hashira a jeho kamarádky. Připlazil se k Hashirovi a vyplivl mu svitek k nohám. Muselo to být řádné překvapení. Shi byl však známý mazlíček nejen Assasina, ale i Hashira a celé Senju rodiny. Jen co předal vzkaz, zmizel.

Riri-chan zřejmě nestihla ani odpovědět a už se stalo něco velmi nečekaného.
"Shi-samaa," rozzářil jsem se a doufal, že s nim pomazlím. Byl roztomilost sama. Jenže vyplivl svitek a já ho přečetl. Okamžitě jsem ztuhnul. Rodina pro mě byla vše.
"Riri-chan, rodina je v nebezpečí, musím jít za Hokagem-sama, pojď taky!" rozběhl jsem se do kanceláře. Ruki...kde vězíš

Nadechla jsem se k odpovědi, ale zahlédla jsem fialovou žížalu. Prostě jsem nechápala rodinu Senju a jejich lásku k hadům a různým slizkým věcem. Ušklíbla jsem se, když jsem viděla Hashirovo obličej. Chtěla jsem utrousit nějakou štiplavou poznámku, ale Hashiru zpanikařil. Zamračila jsem se, přikývla a rovnou se rozeběhla za ním.
(Přesun)

V přestrojení jsem se plizil Uchiha čtvrtí. Mířil jsem.ke svatyni Naka, která byla zrekonstruovaná a veškeré vybavení bylo přeneseno na toto místo. Neměl jsem ani ponětí o tom, co by v tom mohlo být ani o největším tajemství Uchiha klanu, jen jsem věděl, že si to může přečíst jen Uchiha. Dostal jsem se dovnitř a došel tajným vchodem do svatyně. Vše bylo stejné jako když jsem tu byl poprvé s Neurem. Velká kamenná deska ležela na zemi a všude byly Uchihovská prospekty. Na zdech visely zbraně Uchiha Madary.
Došel jsem ke kamenné desce a odendal si pásku. Sharinganem jsem pohlédl na desku. V tom okamžiku se sharingan sám prepl na mangekyou. Vytrestil jsem oko a ohromene četl. Vše o Kaguyi, o kyuubim, o Rinneganu, o sharinganu a Mangekyou sharinganu a dalším tajemstvím Uchiha klanu. Na konci poselství byl vzkaz Uchihy Sasukeho o zachování Uchiha klanu a obezretnosti ohledně prokleti nenávisti... Položil jsem ruku na zem. Vložil jsem na toto místo svou značku a zmizel..