Dračí palác

Nějaký ten čásek mi zabralo, než jsem doběhla k tomuto místu. Přemýšlela jsem, zda si mám sebou vzít doprovod, ale usoudila jsem, že zase nejsem na tak blbé úrovni , abych si případně sama neporadila. Na daimya jsem se vyptávala, abych věděla jak s ním jednat, přeci doktor nejdřív musí určit diagnózu a teprve potom adekvátně léčit. 
Navrhované sídlo pro setkání bylo obrovské a dávala dojem jisté kompenzace. Nicméně jsem si naposledy upravila vlasy, uhladila uniformu a vydala se dovnitř. 
Ochrance jsem ukázala povolení k diplomatické návštěvě a požádala ji, aby mě dovedla za jejich pánm.

Elegantně dojdu za rádoby velitelem a čekám až mě uvedou. V místnosti se zdálo být příjemné teplo a trochu víc šero. Dominantou byl krb u kterého seděl objekt mého zájmu. 
Byla jsem představena jako vyslanec z Tsukiyami, což mi přidalo na egu. Po pokynutí jsem došla k pánovi a pozdravila ho. 
“Buďte zdráv Tsukimaru.” Mírně se pokloním a čekám na vyzvání.

Ctěná velvyslankyně... hm Hashiru by mě mohl posílat častěji na takové mise. Pomyslím si a s úsměvem se posadím. Polibek na ruku mě velmi překvapil ale i potěšil. 
“Zdá se, že galantní muži ještě nevymřeli.” Pokusím se o lichotku a dám si nohu přes nohu a laškovně si dám vlasy za ucho. 
“Jak se daří Tsukimaru-sama?” Začala jsem zdvořilou konverzaci.

Se zálibou jsem sledovala čaj a sušenky a pak i jemu opětovala pohled. 
“Jsem Yune Uzumaki a daří se nám velmi dobře, nebo se o to snažíme.” Mrknu na něj a vezmu si do ruky čaj a ohřejj si o něj ruce.
“Děkuji za čaj.” Usrknu. Dlouho jsem čaj nepila, neměla jsem asistentku která by mi ho dělala a sama jsem na to čas neměla.  Zdráhala jsem se mluvit, chtěla jsem donutit mluvit jeho.

Odložím i já čaj na stolek, nechť započne vyjednávání. Položila jsem ruce na opěradla a pohodlně se uvelebila. 
“Ano byla jsem seznámena s tím, že máte zájem, povězte, proč až teď?” Položila jsem hned první otázku na kterou chtěl Hashiru znát odpověď. 
“Není ovšem náhoda, že jsem přijela já a ne náš hradní pán. Ale nejdříve bych si ráda vyslechla Vás.” Usmála jsem se na něj vlídně.

“Nemůžete být o moc starší, než jsem já.” Opáčila jsem, “ale je pravda, že politika se trochu změnila a každý chce mít teď svou vlastní moc. Povězte, proč si myslíte, že to co Tsukiyamu má není legální? Vše co se tam děje je přeci v souladu s dobrou morálkou a potřebami obyvatelstva. Žádný zákon to neporušuje, právě proti jsem se také do této části země vydala, protože jsem věděla, že tam to bude vše poklidné, ne jako jinde.” Jeho poslední otázku jsem zcela ignorovala, zatím nebyla potřebná. 
“Samozřejmě Vás velmi ráda osobně doprovodím za naším pánem, to je maličkost.”

“Ve vší úctě k Vám Tsukimaru-sama, ale vy toto neděláte? Máte moc, máte majetek a peníze, též vlastníte kus půdy, není to přesně to samé?” Podepřu si laškovně hlavu. 
“Samozřejmě nemůžu za pana Senju mluvit a rozhodovat, ale právě proto, že je tak ambiciózní, tak je úspěšný a když máte tým lidí , který ho v tom podporuje, je logické, že si bude věřit na víc, i Vy to tak jistě máte. A pokud to není tajné Tsukimaru-sama, v čem by spočívala Vaše pomoc? A slibuji, že je to, to poslední ba co se ptám ohledně politiky.” Rozhovor s ním mě velmi bavil. Proto jsem se snažila ho co nejdéle protahovat, ale tušila jsem, že se naše jednání chýlí je konci.

Zasmála jsem se stejně upřímně jako on, že bych ho dostala?
“Že by kvůli mému kouzlu osobnosti?” Narovnala jsem se a upila z nově nalitého šálku čaje. 
“Jakožto Uzumaki zastávám pozici medika a to toho nejvyššího. Právě proto také poslal mě, jelikož i já mám pro své lidi určité potřeby, které mi Tsukiyama nemůže poskytnout a doufala jsem, že byste mi je mohl poskytnout Vy. Tak proč nespojit příjemné s užitečným? Samozřejmě  pro svou oblibu poskytování injekcí v případě neposlušnosti, jednu mám i případně sebou, to jen tak pro sychr... řekněme, že je to moje vášeň a co je ta Vaše?” Podívám se mu do očí se zájmem a opřu si bradu o ruce a lokty o kolena, mě rozhodně nevystrašíš chlapče.

Pozorně jsem si ho vyslechla, byl vážný a to znamenalo jediné, přešel k věci. A já si nebyla jistá, zda mohu jeho nabídku potvrdit, či zamítnout, snažila jsem se rozumně myslet. 
“No zní to moc krásně, ale nevím, zda by mužská ješitnost dovolila tento počin, přeci jenom z pohledu lajka a třetí osoby to zní jako když on si vybudoval něco a ten druhý mu to chce vzít jen proto, že tomu prvnímu se daří. Omluvte mou troufalost jen nahlas uvažuji. Pochopte, že bychom naši zem vložili do rukou úplně cizímu člověku, který by nasliboval cokoli, jen aby získal momentální moc někoho jiného. Co nabídnout kompromis?” Byla jsem si vědoma, že muž přede mnou zřejmě touží být opravdovým vůdcem na papíře, protože tím dosud není.

“Přidat by znamenalo přizpůsobit se aktuálnímu systému a nenechat se jmenovat Daiymiem. Přeci jenom dayimio versus správce...” naznačila jsem rukama váhu, kde mělo dayimio jasně navrh.
“Partnerství, kde si jste rovni. Žádný daimyo, ale dva hradní pánové? Dva radní? Dva vůdce Tsuki no kuni? Samozřejmě každý bude mít svou roli svoje úlohy, ale vždy vyváženě.” Navrhnu s tázavým tónem v hlase s trochou humoru a opět s naznačením vah z rukou. 
“Pochopte, že toto ale nemůžu rozhodnout já.” A ještě chvíli ho budu napínat, než začnu mluvit o sobě

Usmála jsem se také. Už jsem ho klofla. 
“Velmi ráda tuto nabídku přednesu hradnímu pánovi.” Kývnu na souhlas a upiju ze svého šálku čaje, a pak si spojím ruce v klíně. 
“A teď proč jsem vlastně přišla... jak už jsem se zmínila, jsem medik a Tsukiyomi nemá potřebné zásoby pro sklad léků a tedy péči o pacienty. Ráda bych Vás požádala o možnost zajištění zásob a materiálu pro vlastnoruční výrobu léků, které bude vyrábět má maličkost.”

I já byla potěšená a z postranní kapsy jsem mu podala seznam věcí a zásob potřebné pro vesnici. 
“Mohu vám nabídnout své služby případně služby naší nemocnice v případě nouze a také univerzalní protilátku na případnout otravu vynalezeno mou maličkostí. samozřejmě pokud bude Hashiru souhlasit s Vaší nabídkou toto bude automatické, případně zkuste navrhnout svou cenu.”