Akira

Akira

Věk - 21

Hodnost - B - rank

Příslušnost - Tsukiyama

Akira patří se svými 181 cm mezi vyšší muže. Vlivem neustálého tréninku a snahy vytěžit ze svého těla maximum, udržuje v těle téměř nula procent tuku a jeho postava je tak dokonale vyrýsovaná a mnohem více atletická a funkční než kulturistická, váží 83 kg. Má mladě působící tvář bez vousů s ostřejšími rysy, jejíž dominantou jsou svítivě rubínové oči. Celkově by se dal považovat za docela pohledného, jeho image krasavce však u některých boří fakt, že Akira příliš nedbá na svůj zevnějšek, konkrétně oblékání a jakoukoliv úpravu vlasů, nebyl k tomu totiž vychováván. Nosí tak stále stejné potrhané oblečení, které se naučil od krve v řekách prát, až když pochopil, že to mezi lidmi vzbuzuje pobouření. Vlasy má v neustálém rozcuchu, ale zdá se, že takový účes mu možná i sedne. Hygienu naštěstí dodržuje obstojně, takže aromatem nikoho neodstraší. Na dlaních i nohách má jizvy po hřebech, kterými byl přibit na kříž, ty jsou však zakryty látkou z oblečení. Dále jeho kůži zdobí několik méně výrazných jizev z boje a pak mnoho výrazných, které lemují celá jeho záda po šlezích z biče. Aktuálně ho lze spatřit s menším tanto za opaskem na bedrech a delší katanou po levém boku.

Akira, stejně jako jeho druzi, byl předurčen k tomu, aby sloužil víře jako o emoce oklestěný živý nástroj k očištění světa. Čelil kvůli tomu intenzivnímu psychickému a fyzickému násilí od chvíle, kdy si začal svůj život uvědomovat. To se na Akirově osobnosti definitivně podepsalo a chová tak jasné sociopatické rysy. Jeho pokroucené vnímání světa není však způsobeno vrozenou osobnostní vadou a jakási biologická lidskost v něm hluboko neustále přetrvává, ta touží po skutečném necenzurovaném poznání světa a vzbuzuje naději, že lze časem Akiru alespoň částečně převychovat. Prozatím je pro něj přirozenější uzavřeně a bez emocí konat to, co mu předurčil řád jeho víry, ale zároveň silně touží, aby tomu bylo jinak. Nejvíce se mu daří podobat se běžnému člověku pod vlivem Sakury, která se také svým unikátním způsobem snaží Akirovu duši zachránit. K Sakuře vzhlíží k jejímu umu působit na a přesvědčovat druhé pomocí svého chování i dalších předností a k faktu, že do všeho, co dělá, vkládá hromadu emocí. Velké potěšení pak shledává v případech, kdy jde o „boj“ a jeho růžovovlasá společnice se v něm až bestiálně vyžívá. Největší zadostiučinění a „radost“, pokud to tak lze v Akirově případě nazvat, zažívá, když rozklíčuje své vlastní lidské emoce, krůček po krůčku. Z výše uvedeného by se mohlo zdát, že jde o neandrtálce, kterému je neustále předváděno kouzlo ohně, ale není tomu tak. Akira chápe racionální stránku věci, v emocionálním aspektu však pokulhává a to se právě pokouší změnit.

Taijutsu a pak zejména Kenjutsu jsou Akirovou specializací, od útlých let byl trénován právě k tomuto způsobu boje a je to pro něj stejně tak přirozené jako stát na nohou. S ostřím zachází s naprostou lehkostí a precizností. Může za to také, vedle hlubokých zkušeností, fakt, že jeho tělo je dokonale vytrénované a geneticky posvěcené. Jeho síla a rychlost se tak v tomto odvětví vyrovná těm nejlepším, své tělo v případě nutnosti žene do absolutních limitů. Kromě fyzické stránky věci mu nezbytně asistuje obstojné ovládání chakra-flow, která podporuje jeho schopnosti za hranice běžných smrtelníků. Odolnost, výdrž a schopnost ustát bolest, díky specifickému výcviku sekty Hijiri Jūjika no Shinja, jsou další silnou Akirovou stránkou. Alternativní formu Ninjutsu, vlastní jeho klanu, ovládá jen do takové míry, kam sahají právě klanové techniky. Ty mají zpravidla podpůrný efekt a především na uživatelovu fyzickou zdatnost. Ruční pečetě jsou pro něj cizím, dokáže ale rukama hrát stínové divadlo. Genjutsu je pro něj velkou neznámou, první kontakt s ním měl při boji se Sakurou, od které plánuje pochopit, jak vlastně takové techniky fungují. Jde o průměrně inteligentního jedince, nedokáže ve větším měřítku přemýšlet příliš strategicky, natož někomu velet. Ale v případech, kdy jde čistě jen o jeho boj, kde se může soustředit na své chladné instinkty a zkušenosti, dokáže být nebezpečným taktickým protivníkem.

Poněkud unikátní schopností, kterou Akira oplývá, je oproti běžnému člověku vylepšený čich předčící ten stopujících ninja psů. Usměrněním dýchání a koncentrací chakry v nose je schopen díky čichu bezproblémově rozlišit osoby, jejich fyzickou kondici, přibližnou vzdálenost i pozici a při boji na blízkou vzdálenost pak lépe odhalit slabiny v soupeřově obraně nebo útoku umožňujíc tak rychleji reagovat. Akira je tedy ideálním stopařem, který dokáže sledovat své cíle i na dlouhé vzdálenosti, odhalit skryté pasti či osoby. Extra silné aroma dokáže tuto Akirovu schopnost do jisté míry otupit. To je možná jeden z důvodů, proč Sakuřina vůně na Akiru působí tak intenzivně.

Akira se narodil do rodiny žijící podle striktních pravidel, a to nemluvíme o přísném otci a protivné matce, ale o rodičích, kteří ctili jasně vymezené tradice a hranice jimi uctívaného náboženství. Akirova rodina, stejně jako spousta dalších, byla jen nedůležitým stavebním kamenem většího společenství, které uctívalo jednoho „Kami“ (Boha). Tento spolek, dalo by se říci i klan, ale především sekta, se nazýval Hijiri Jūjika no Shinja (Přívrženci Svatého kříže) a vycházel ze staré pověsti o mučedníkovi, který se za hříchy všech zkažených lidí nechal přibít na kříž na hoře Shiomi, aby tak spasil svět před neodvratitelnou zkázou, de facto se dle výkladu obětoval pro vyšší dobro a stal se jediným „Kami“ (Bohem). Tento příběh byl později sepsán do obrovitého svitku a sloužil jako stěžejní pramen celého náboženství po celá staletí. Kromě prvotního příběhu o mučedníkovi, svitek obsahoval i další podobné legendy a z nich vycházející pravidla formující podstatu víry. Náboženství je svými kořeny vcelku komplexní, ale tvoří ho jasné a jednoduché prvky, které reflektují jeho smysl všem, kteří se s jeho přívrženci setkají.

Existuje jen jeden Kami.
Slasti jsou v životě hřích.
Bezvěrci a hříšníci musí být očištěni.

Není tedy divu, že Akirovo dětství nebylo z objektivního pohledu nejšťastnější, ale on neznal nic jiného. Hijiri Jūjika no Shinja sídlili na odlehlém ostrově Shiomi nedaleko Temujin kontinentu. Pojmenována byla po hoře z výše popsané legendy, která tvořila střed ostrova. Společenství bylo naprosto odděleno od okolního světa, a tak se členové klanu vychováváni v těchto podmínkách nemohli naučit jiným způsobům. Striktní pravidla víry žádala, aby všichni mladí členové klanu byli vychováváni tvrdou rukou, lépe však řečeno ostrým mečem. Jen co bylo dítě schopné chopit se meče, dostalo ho do ruky a začalo podstupovat intenzivní trénink v šermířském umění. Klan nebyl hluchý k chakře a tradičně předával své umění ve formě klanových technik i na své nejmladší. Tréninkové metody, které mladí válečníci podstupovali, byly děsivé a drastické, nebylo neobvyklé, že slabší jedinci výcvik nepřežili. V těchto zmiňovaných metodách se cvičencům cíleně způsobovala bolest různými zvrácenými způsoby, což mělo za cíl zvyšovat její práh v každém jedinci a zároveň narušovat duševní zdraví, vedle toho jim bylo vštěpováno učení samotného náboženství vedoucí k jejich touze po „očištění“ zbytku světa. Takové postupy intenzivně podstupovali do takové míry, až se z cvičenců stávali toužené prázdné schránky následující pouze kodex víry, necitlivé stroje k očištění. Finálním testem, který z daného člena udělal plnohodnotného člena klanu, bylo následovat šlépěje svého Kami a stejně jako on protrpět za ztracené duše a jejich hříchy den a noc přibitý ke kříži na vrcholu hory Shiomi. Stejně jako všichni přeživší tohoto procesu, i Akira podstoupil finální akt a stal se křižákem.

„Očistit svět od hříchu, ukázat cestu ke správné víře a setnout každého, kdo jí bude odporovat.“ Tak zněla slova hlavního představitele Hijiri Jūjika no Shinja před každou výpravou do cizích zemí, která měla jasný cíl. A tak se podílelo toto společenství na mnoha masakrech, neválčili pro zisk nebo slávu, mnohdy ani neválčili vůbec, jen zabíjeli. Vše pro vyšší dobro, ve prospěch víry. Na těchto výpravách i Akira setnul nespočet nevinných, v jeho očích však stále pokřivených osob. Své, jinými opovrhované, skutky považovali Přívrženci Svatého kříže za osvobození a službu. Přestože Akira podstoupil veškeré kroky, které z něj stejně jako z ostatních měli udělat bezmyšlenkový a necitlivý nástroj víry, hluboko uvnitř se jakási zbývající lidskost snažila drát zpět na povrch, když viděla na vlastní oči život mimo hranice ostrova Shiomi, mnohdy radostný život… dokud nezasáhli on a jeho bratři. Ne zřídka se tak ocital po bojích a masakrech hluboko ve svých myšlenkách, daleko od zbytku svého klanu a s komplikovanými pocity vždy naložil potrestáním sebe sama, flagelací. Přestože bolest už jako běžný člověk zdaleka nevnímal, považoval to za adekvátní trest za své hříšné pocity.

Už to byla několikátá výprava, které se mladý Akira účastnil a i nadále konal, jak mu Kami přikazoval. Získával zkušenosti a neustále sílil, jediné, co mu dávalo jistotu v životě, byla touha dosáhnout maximálního potenciálu jeho fyzické schránky. Taková touha se jako jedna z mála neobracela vůči víře, dokud nad ní dotyčný přemýšlel v jejím zájmu. Poslední výprava, které se však Akira účastnil, narazila na tvrdý odpor v podobě dvakrát tak početné armády zkušených Shinobi, kteří se dozvěděli o brutálních činech křižácké bandy a rozhodli se jejich hrůzné konání okamžitě zastavit. Litý boj skončil drtivou porážkou Hijiri Jūjika no Shinja, přestože značné ztráty utrpěla i druhá strana. S každým přeživším křižákem, který už neměl sílu na to vzdorovat, bylo naloženo nemilosrdně.  I Akira v tomto boji padl, ale následkům neslučitelným se životem se dokázal vyvarovat za pomocí použití své rekonstrukční techniky. Když bylo bojiště opuštěno, probudil se z vyčerpání s pohledem na nebe, kde poletoval stín obrovského ptáka, supa, ten zanedlouho zmizel za mraky. Akira zanechal padlé za svými zády a vydal se napříč kontinentem. Rozhodl se nevrátit se do rodné vesnice, alespoň prozatím. Jeho lidskost si vyžádala druhou šanci v životě a přesvědčila ho, aby se pokusil poznat svět takový, jaký skutečně je a ne takový, jak mu hlásá víra.


Naneštěstí se na Akirovi minulost zřejmě nezvratně podepsala, jeho osobnost je, často viditelně, narušená. Sám si stále není jist, co je správné. I nadále má tedy tendence „očišťovat“, snaží se však tuto sociopatickou část osobnosti ovládnout. To se mu však za poslední měsíc putování úplně nedařilo. I jako osamocený křižák se neubránil strašným činům, které na různých místech zanechávaly rudou krvavou stopu. Později se však ukázalo, že, čistě pro Akira, bylo neupustit od svého chování dobrým krokem. Díky tomu se totiž dostal ke zlomovému bodu své cesty, do bodu setkání se s osobou, která ho měla podle jejích slov osvobodit z kletby, kterou byl jeho život. Asi poprvé za Akirovu existenci pocítil ze vzájemné interakce, která předcházela neodvratitelnému souboji, jakousi náklonost, tento pocit si doposud nedokázal vysvětlit, ale naplňoval ho. Proto se nehodlal nově objeveného pocitu vzdát a své soupeřce čelil jako obyčejnému bezvěrci, tedy nelítostně. Ona však nebyla obyčejná a on to věděl.

Souboj nakonec vlivem neznámé iluzorní techniky prohrál, smrt byla nadosah, oddal se jí. Jeho růžovlasá protivnice však nečekaně neudělala poslední krok a s jasnými slovy směřovanými na Akira v důsledku zranění a únavy upadla do bezvědomí. Nepřipravil ji o život tak, jak by to za běžných okolností udělal. Naopak se zasloužil o to, aby o její rány bylo postaráno, všiml si při tom, že moment jejich setkání byl již navždy „vepsán“ do jejích zad. Ani sám Akira skutečně neví, jestli za tím stálo specifické Genjutsu, pro něj nepoznaná až dětsky optimistická nálada nebo touha nějakým způsobem oplatit svůj dluh. Věděl jediné, a to, že v přítomnosti usměvavé Sakury je pro něj jednodušší odprostit se od svého nutkání a po jejím boku může poznávat svět stejně jako „bezvěrci“.

Jak se Akira se svou minulostí vyrovná? Dokáže se zprostit své naučené přirozenosti? Bude se i nadále bičovat? Neočistí Sakuru? To ukáže až čas. První zastávka Tsukiyama.