Horké prameny

Horké prameny

Nedávno postavené horké prameny nedaleko za městem. Zdejší vody nabízí spoustu zdravotních výhod. Jsou vhodné pro všechny kožní problémy a výpary pomáhají proti alergiím.

Chodit na mise se hodí, člověk si pak může bez problémů dovolit návštěvu horkých pramenů. I když, co si budeme povídat, horké prameny by za to stály, i kdybyste nebyli po misi celí rozbolavělí. Ve vchodu jsem zaplatila vstupné (koupila jsem si rovnou permanentku) a obdržela ponaučení, že je třeba nejprve zamířit do sprch a potom až do společného prostoru s léčivou vodou. Obvykle by mě taková poznámka ranila, ale dnes jsem musela uznat, že byla na místě - trénink a dvě mise za sebou, z toho jedna s napjatým soubojem, to člověk nabere spoustu špíny, potu a krve, své i cizí, kterou musí smýt, než půjde děsit další zákazníky lázní. 

Po přestávce na dlouhou, důkladnou sprchu jsem zamířila do společné části horkých pramenů, kam jsem očekávala, že později dorazí i Shigure. Samozřejmě taková společná část měla větší nároky na počet kousků oblečení, který vám v nich zůstal, jinak by nám jako nezletilým ani nebyla přístupná. Já jsem na sobě třeba měla jednodílné "plavky", které jsem si zde vypůjčila. Obyčejné, liliově bílé, ale svůj účel plnily a seděly mi překvapivě dobře. Už pečlivě rozčesané vlasy jsem měla sepnuté v jednoduchém drdolu. Některé neposedné prameny z něj vykouzly a přes všechnu snahu je zkrotit mi lemovaly obličej. 

Prozatím jsem se posadila na kameny na kraji vody a spustila jsem do ní nohy, zatím jen po kolena. Do vody jsem chtěla jít až tu budeme oba, abychom potom nemuseli končit brzy, když by mi bylo moc horko. Zaklonila jsem hlavu a pořádně jsem se protáhla.
Ahhh... To je ono!

Moja deravá hlava sa najprv zastavila v hostinci. Nejak som si nespojil dve a dve .. a prisahal by som, že sme sa mali stretnúť tam. 
Alebo len hovorila, že tam býva?
Nakoniec ma po niekoľkých otázkach a prosbách o nasmerovanie naozaj ľudia nasmerovali. Ocitol som sa pred hlavnou budovou, ktorá taktiež slúžila ako recepcia.

"Oh.." Ozvalo sa z mojich úst, keď mi bolo oboznámené, že sa tu reálne platí. Keďže som zatiaľ reálne žiadne peniaze nedostal, tak som sa musel začať obzerať po vreckách. Mal som tam v nich toho dosť veľa. Predsa len môj plášť bol ako shinobi plášť, tak aj cestovný. Sušené mäso, pár kunaiov, shurikenov.. provizórna slučka pripravená na pascu pre zajace.. sem tam nejaká minca. 

Nakoniec tam bola kôpka mincí a ja som sa spýtavo na slečnu pozrel.
"Stačí to?" Spýtal som sa a z mimiky som vyčítal, že nie.. no aj tak ma pustila ďalej. Len som prikývol, zas si všetky veci začal hrabať späť do plášťa a no zas som sa zapozeral do zvitku.

Ani som nevedel ako, no do spoločnej časti som sa dostal stále oblečený, v plášti, samozrejme nie v topánkach keďže tie šli dolu ešte na recepcii. Zarazil som sa, až keď som nabosko vstúpil do vody.
"Hm?" Podvihol som pohľad a obzrel sa. Ako keby mi na chvíľku prestala fungovať pamäť.
Pohľad mi padol na Inemuri. Bol dosť neutrálny.
"Zabudol som sa prezliecť." Oznámil som jej podobným štýlom, ako by som niekomu oznámil že mu prišla pošta, no a po tom som zaliezol späť do šatní.
Keď tá technika je tak zaujímavá...

"Ohayō!" zachytila jsem Shigureho pohled, a překvapeně jsem navnímala, že je stále oblečený, včetně pláště. Než jsem stihla cokoli říct, uvědomil si to sám a zmizel zpátky v šatnách. "Však už nikam nespěcháme," stihla jsem na něj ještě zavolat ujištění, že je vše v pořádku.
Je to vlastně docela roztomilé.
Využila jsem posledních pár minut o samotě k přestávce na toaletu a pití a pak už jsem si to zamířila rovnou do vody. Jak jsem nad tím nepřemýšlela a posledních pár dní trénovala chození po vodě, můj první krok nevedl pod hladinu, ale nad ní. Zamrkala jsem a chvíli mi trvalo cíleně přesvědčit svou chakru, že teď opravdu po vodě chodit nechceme, teď chceme pod ni, do tepla.
Doufám, že mě Shigure neviděl!
S úlevou jsem se ponořila do vody až po ramena, nohy jsem přitáhla k bradě a objala rukama.

"Genjutsu?" natáčela jsem jeden z volných pramen vlasů v zamyšlení na prst. O Genjutsu jsem věděla... No, to, že existuje. O to raději jsem byla, že byl Shigure můj "spolužák" a ne nepřítel. Asi by mu stačila D-ranková Genjutsu technika a byla bych v koncích.
"O Genjutsu vlastně skoro nic nevím," přiznala jsem. "Vím, že to jsou iluze a že je nebezpečné se v nich nechat chytit. Počkej! Takže tvoje klonová technika byla také Genjutsu?"
Uvědomila jsem si všechny své nedostatky v této oblasti a na chvíli zaplula pod hladinu až po nos.
Měla bych si alespoň zjistit, jak se z takového Genjutsu dostat.
"Možná tu neznalost zvládnu obcházet Kanchi," napadlo mě. "Když budu schopná vycítit něčí i svoji chakru a budu vědět, co se s ní děje při Genjutsu, měla bych být schopná říct, že v Genjutsu jsem, ne?"

Upřímně jsem si ještě nebyla moc jistá, jak vlastně Kanchi funguje. Sice jsem si načetla svitek, ze kterého jsem se ho učila, ale zatím nebyly vidět žádné velké výsledky.
Možná se Yukihira-sensei zeptám, jestli zná někoho, kdo Kanchi no Jutsu umí nebo je senzibil, aby mi to vysvětlili. Ale zase nechci, aby si myslel, že ho chci vyměnit!
"Povídej!" opřela jsem bradu o kolena a visela jsem na každém jeho slově. "Třeba by mě zajímalo, jak se z takového Genjutsu dostat, když by mi ani schopnosti senzibila nepomohly."
Takhle mimo akci a o samotě jsem měla víc času studovat jeho obličej. Většinu času nevypadal, že by si moji společnost nějak zvlášť užíval, ale na druhou stranu v ní dobrovolně trávil čas. Nevěděla jsem, co si o tom myslet. 
Co takhle... vodní bitva! Koho by nerozesmála vodní bitva?
Naklonila jsem se, prudce pohnula rukou pod hladinou, abych na něj poslala pěknou horkou sprchu. Na zrůžovělých tvářích mi přitom zářil lišácký úsměv.
Ha!

Moje strategie byla úspěšná! S pocitem zadostiučinění jsem sledovala Shigureho "bojový postoj" a jak se napřahoval k výkopu. Ups! Zakryla jsem si obličej rukama a... nic. Vykoukla jsem zpoza svých dlaní a došlo mi, že ke mně z téhle vzdálenosti voda nemohla doletět.
A prý shine! 
"Ha, vedle!"

Jako nějaká kočkovitá šelma jsem ho v půlkruhu obcházela, na tváři stále onen šibalský pohled, a plánovala jsem svůj další krok. Při chůzi jsem čeřila vodu, kolem těla mi stoupaly obláčky páry. Vypadali jsme opravdu jako uprostřed nějakého epického souboje, až na to, že já jsem se na to netvářila, můj obličej naznačoval, že se velmi dobře bavím. Zvedla jsem ruku a prsty utvořila pečeť tygra. Jestli rychle nezakročí, bude Shunshin a pořádná sprcha víc zblízka.

To zablýsknutí v očích byla asi nejemotivnější reakce, jakou se mi z něj za náš krátký společný čas podařilo dostat, a to mi za tu horkou sprchu rozhodně stálo. Jak jsem se chystala na vlastní Jutsu, nestihla jsem si ani zakrýt obličej, jen jsem vypískla a... zmokla. Celé mě to rozesmálo.
"Tohle jsi vyhrál," zvedla jsem ruce do vzduchu na znamení, že se vzdávám, a vyhoupla jsem se na okraj vody na jeden z velkých kamenů, které ji lemovaly. "Tak to tě asi... zvu na večeři?"
Sice jsme se na ničem takovém nedomluvili, ale ještě se mi nechtělo jít domů a navíc už jsem měla hlad a začínala jsem cítit, jak mě lehce svrbí celé tělo a moje kůže začíná mít až příliš červenou barvu - znamení, že jsme ve vodě strávili více času, než je zdrávo. 
Ale že to za to stálo!
Rozpustila jsem si vlasy, abych je nad vodou pořádně vyždímala. 
"Teď mi tedy můžeš říct něco o Genjutsu?" nadhodila jsem jakoby nic a spokojeně jsem pohupovala nožkama ve vzduchu, občas jsem jimi i zčeřila hladinu vody.

Jako odpověď mi zakručelo v břiše.
"Ono to bude spíš tím, že už mám hlad jako vlk, než že bych nutně potřebovala odměnit výherce," zamaskovala stud za jemný úsměv. "A měli bychom víc času pokračovat v diskuzi, já už bych se v horké vodě po takové době asi brzy začala vařit." 
Poukázala jsem na zčervenalou kůži. Každý by měl znát svůj limit.
"I když mám ještě lepší nápad než je diskuze o našich technikách!" po řádném vyždímání jsem si vlasy uvázala zpět do drdolu, ještě rozcuchanějšího než předtím. "Co kdybychom si je vyzkoušeli? Mohli bychom se na trénink se senseiem zítra sejít dřív, ještě než přijde, a ty by sis na mě mohl vyzkoušet svá Genjutsu a já bych si na tobě mohla vyzkoušet své klanové Jutsu."
No nemám skvělé nápady?
"Ani moje, ani tvé techniky by neměly tomu druhému nijak ublížit, takže to je trénink i vysvětlení v jednom, a když jim budeme dobře rozumět, budeme i dobře spolupracovat."
Ne. Nejen skvělé. Geniální.

"Dohodnuto!" 
S placením jsem neměla problém, přece jen business mého klanu vynášel dobře sám o sobě, natož pro moje rodiče, kteří distribuovali poměrně vzácné květiny a bylinky rostoucí jen vysoko v horách. Vlastně by mě ani nenapadlo, že pro někoho by byly motivací, proč něco udělat nebo ne, ryō. 
Ale sensei by nám za poslední mise mohl vyplatit nějaký příděl, ne že ne.
"Hmm... Vlastně půjdeme ke mně domů," podotkla jsem vesele. "Zatím tu neznám jiné místo než Hostinec, kde bydlím, takže jestli ti to nevadí?" 
Ke mně domů půjdeme, ke mně na pokoj asi ne - zamluvila jsem si ten nejmenší, který mají, protože mě ani nenapadlo, že do pár dní budu mít první návštěvu. Ani bych ho neměla kam usadit. 
"Sejdeme se před onsenem!" dodala jsem, než jsem zaplula do dámských šaten vrátit půjčené plavky.
Teď by se mi hodil Fuuton na prosušení vlasů.

Když jsem uznala, že jsem připravená se opět podívat mezi lidi a prezentovat se před Shigurem i před zaměstnanci hostince, vyšla jsem z lázní. Měla jsem na sobě opět své černočerné kimono se spoustou ručně vyšitých, zlatých růží. 
Asi se v Hostinci ještě skočím převléknout.
"Můžeme jít," zahlásila jsem, když se Shigure taktéž objevil před Hostincem, a s vidinou jídla jsem nasadila svižné tempo alá hurá na večeři.

// Přesun