Suirendo

Yonbi (Son Goku)
V jeskyni opravdu spala jedna z nejmocnějších bytostí na planetě. Dlouhá léta se Son Goku hrdý opičák stranil lidí, nevěřil jim a úspěšně se bránil pokusům o zotročení. Pokaždé zvítězil a všechny lidi porazil. Už dlouho jej nikdo nenavštívil, tak veškerý čas trávil buď spaním nebo meditací. Chyběl mu tvrdý boj, který se mu nedostával, dalo by se říci, že se i nudil. Říká se, že přání je otcem myšlenky a tak se Yonbi dočkal a uslyšel křupnutí. Zhluboka se nadechl a ucítil i neznámý pach. Jeho oči zazářili v temnotě. Vydechl jemně proud zeleného dýmu a nadzvedl se. Celá jeskyně se zachvěla. Byla však tak velká, že ani při vší velikosti nezaplnil celou jeskyni.

"Kdo je to?! Já jsem pohledný Opičí král z jeskyně Suirendo, král mudrců, jehož jméno bylo dáno samotným Mudrcem šesti cest. Jsem Son Gokū, velký mudrc, který se rovná nebi hoohoohoooo!" jeskyně se otřásla v samotných základech, dokonce i několik kamenů popadalo.

Vešel jsem do hlavního sálu jeskyně. Byla ohromná! Zrovna se zvedalo obří chlupaté tělo čtyřocasé bestie. Byl ještě divočejší než v samotných představách!
O tomhle se nám ani nezdálo Akeno! To bude žůžo! rozchechtala se osobnost uvězněná v Akenovo těle.
Z posvátnou hrůzou jsem sledoval výkřik a představení Son Gokua.
"Takže Yonbi hm?" řekl jsem klidně po tom, co jsem si všiml jeho čtyř ocasů.
"Můžeš si říkat jak chceš, pořád budeš jen čtyřocasá bestie, zdroj ohromné čakry a moci!"

"Magen: Narakumi no jutsu!" ihned jsem zaútočil, nechtěl jsem čekat na to, až se Yonbi naštve a vypálí na mě něco hnusného.

Hodlal jsem si ho otestovat pomocí genjutsu, protože bych jinak asi neměl šanci s přímým útokem. Narušil jsem jeho ohromnou čakru a mělo by se mu zjevit to, čeho se vždy nejvíc bál. A hlavně ho ochromit. Složil jsem pečeť a chystal se na další útok.

Son Goku

Ten rudý červ mě pořádně naštval. Nejenom, že se nepředstavil, ale ještě mě stihl urazit! Mě velkého Son Goku, opičího krále a mudrce!
"Jak se opovažuješ?!" zavrčel jsem a napnul ocasy.
"Za to tě naklepu, předtím než si tě usmažím jako kuře!" vykřikl jsem a poté mě zahalily listy a situace se trochu změnila.
"Co to má být?!" zavrčel jsem. Cítil jsem narušení vlastní čakry a předemnou se místo Akena objevil Rikudou Sennin.
"Staříku šesti cest?"
"Zklamal jsi mě, Son Goku..Sešel jsi z cesty a jsi naprosto k ničemu." odpověděl a zatvářil se velmi smutně.
Chvíli mě to šokovalo, a byl jsem přesvědčen o pravosti. Poté jsem si uvědomil, že je Stařík už dlouho mrtev.
"Blbost!" zakřičel jsem a pěstí jsem se ohnal proti iluzi.
"Tak trapná iluze, to sis vážně myslel, že na mě zabere? En´nen Hoka!" napřáhl jsem se a otevřel ústa. Zformoval jsem tyrkysový paprsek.  

Něco podobného jsem čekal. Paprsku jsem neuhýbal, právě naopak. Nechal jsem se trefit, protože hned na začátku jeskyně jsem vytvořil klona, který byl teď zabit a já sám jsem byl na stropě jeskyně a pohlédl jsem dolů na Yonbiho.
"Suiton: Suiryuudan no jutsu!" vyplivl jsem proud vody, který se zformoval ve vodního draka a mířil přímo na hlavu Yonbiho. Zároveň se mi u jedné ruky zformoval fialový blesk.
"Raiton: Shiden!" blesky se rozšířily a spojily se s drakem a vedly přes veškerou vodu, kterou jsem zde vytvořil. Výsledkem by měl být pořádný zásah do Yonbiho těla.

Son Goku

Akenovi se podařilo mě přechytračit, myslel jsem si, že se jedná o nějakého zoufalce, kterého zabiju jedním úderem. Opak byl pravdou. Vypadalo to, že má v arzenálu spoustu technik a i nějaké zkušenosti.
Vzhledem k mé velikosti je pro mě naprosto nemožné jednoduše uhýbat, tak plošným útokům. Bránil jsem se pomocí ocasů jeho vodnímu drakovi a on vzápětí použil svůj Raiton a zahřměl jsem bolestí.
Padl jsem hlavou na zem. Ještě však nebyl konec. Rozhodl jsem se použít proti človíčkovi vše, co mám. Vzpamatoval jsem se.
"Youton: Kakazan!" Bouchl jsem rukama do země a ze země vytryskl proud lávy.


Uvidíme, jak si poradíš s tímhle.

Nanii?!
Můj útok zabral, avšak Yonbi to začal brát vážně a vyvolal ohromný proud lávy. Musel jsem ihned něco podniknout. V okamžiku, kdy se jeho pěsti dotkly země vytáhl jsem z brašničky kunai se drátem a hodil jej co nejdál to šlo.
"Suiton: Suijin Heki!"
Zároveň jsem pod sebou vyplivl proud vody, abych uhasil co nejvíc to šlo a zároveň se ochránil. Držel jsem se raději, co nejdál a pořád jsem byl na stropě. Všude kolem byla láva. Všiml jsem si, že můj plášť začal hořet, ihned jsem jej ze sebe hodil do lávy.
To bylo ofous!
"Fuuton: Atsugai!!"
vyfoukl jsem proud vzduchu, který se zformoval v ohromnou kouli vzduchu. Vzduch ničil vše, co mu stálo v cestě, spojil se se žárem a pochybuji, že to tak zkoušená jeskyně ještě dál vydrží. Jakmile jsem to vypustil, tak jsem se rozeběhl k východu. Tenhle boj bude velmi problematický, co jsem si to myslel, jít sám na bijuu?! Použil jsem silné techniky a jeden kage bunshin. Jak to sakra ukončím? Složil jsem ruce v pečeť čekajíc venku na Yonbiho.
"Ninpou: Kirigakure no jutsu!"
vyvolal jsem silnou mlhu, abych zmátl Yonbiho smysly a připravil se k útoku.

Son Goku


Akeno mě opět překvapil. Zareagoval vskutku rychle a jeho technika se zkombinovala s mou a narazila do mého obřího těla. Ozval se výbuch a jeskyně se začala rozpadat. Vyrazil jsem ven za ním. Rozhodně jsem to nechtěl nechat tak, že zdrhne.
"Neutečeš!" Zařval jsem a pěstí jsem si rozerval další kus jeskyně.

Najednou se venku začala tvořit hustá mlha, já jsem se naštval a začal shromažďovat čakru. Otevřel jsem ústa A se začala vytvářet černá koule. Bijuudama je jeden z nejsilnějších útoků, které vlastním, tohle jen tak nerozchodí.
(Nabíjení tohohle útoků něco trvá, tak tímto můj post zde končí. Dávám ti čas..)

Oh oh!
Yonbi se vyřítil ven a začal shromažďovat spoustu čakry. Tolik čakry!!! To nemůžu přežít. Začal jsem horečně přemýšlet, co s tím udělám a jak se tomu vyhnu. Zásah si nemohu dovolit, to by byl můj konec.
Naštěstí byla všude mlha, nemohl mě vidět. Vytvořil jsem dalšího klona, který se proti němu rozběhl. Já jsem položil ruku na zem a schoval se pod ní. Doton: Mogurakagure! Nesmím dovolit, aby to vystřelil!
Klon běžel naproti Yonbimu a v ruce mu zazářil Raiton: Shiden. Klon vyskočil a velkou rychlostí se objevil před vytvářející se bijuudamou.
V tom samém okamžiku jsem se přesunul přímo pod Yonbiho a složil pečetě.
"Doton: Doryuuheki!"
V té samé chvíli se pod Yonbim objevila tlustá zemní stěna, která mu narazila do hlavy a nadzvedla mu ji do vzduchu, tak abych vychýlil výbuch spíše do vzduchu a klon s shidenem se napřáhl a udeřil proti bijuudamě a snažil se jí rozetnout vedví.

Son Goku

Akeno Hatake byl hoden své pověstí démona a zároveň i S-rankového ninji. Jeho kombinované útoky mě neustále překvapovaly, ještě jsem nebojoval s tak zkušeným ninjou  v celém mém životě. Většinou jsem se setkával s ubožáky, jejichž těla skončili v zemi jako prach, nikdy však s nikým takovým, kdo by dokázal provádět takové techniky.
Jeho zemní stěna mě vychýlila z rovnováhy a jeho úder roztříštil bijuudamu. Ta však byla tak koncentrovaná, že tak jako tak vyvolala ohromný výbuch čakry. Bijuudama mi vybuchla u hlavy, takže to zranilo především mě. Výbuch mě odmrštil na druhou stranu a padl jsem na záda.
Byl jsem zraněný, ale ještě ne poražený.

S*it!
Výbuch naštěstí nebyl tak silný, aby mě zabil, jen dost zranil, i když jsem byl schovaný v zemi. Nic není zadarmo, co?
Pomalu jsem se zvedl ze země a odstrčil obří kámen, který mi zavalil tělo. Píchlo mě v boku a vyplivl jsem dost krve.
"To už je doba, co jsem se takhle rozvášnil!!!" rozchechtal jsem se na plné kolo. V mém smíchu bylo znáš začínající šílenství. Má druhá osobnost milovala krveprolití, bylo jedno čí to krev byla, ale byl to vždy spouštěč.
Dost Aiko! Tohle nech na mě! ... Dobře teda! ozvalo se v hlavě. V ruce se mi opět zformovala purpurová elektřina se kterou jsem si zatáhl ránu na břiše. Poté jsem začal skládat pečetě.  
"Magen: Jubaku Satsu!" Zmizel jsem  a vzápětí se kolem Yonbiho vytvořil ohromný strom, který jej svázal.

"Tohle je konečná!" vylezl jsem z kmenu stromu a v ruce mi opět zářil Raiton: Shiden. Tohle byla však konečná i pro mě, zvládl bych ještě jednu techniku a končím. Musím to ukončit nebo utéct.

Son Goku

Akeno nezaváhal a přes jeho viditelné zranění se odhodlal k útoku. Pomalu jsem se zvedal a v tom mě omotal strom.
Zaútočil na mě dalším genjutsu?!
Napínal jsem veškeré svaly a čakru, abych se z toho stromu vymanil, objevil se a zaútočil na mě se svým fialovým bleskem. Otevřel jsem ústa a pořádně zařval. Vyvolal jsem čakrovou tlakovou vlnu. Odhodil jsem Akena, nicméně se mu mě podařilo zranit.
"Co...Co jsi zač?! A co vlastně chceš?!" zmítal se mnou vztek. Příštím krokem to chci ukončit!

Můj útok zabral. Nevěděl jsem, jestli bijuu krvácejí, pokud ano tak mi z ruky odkapávala krev. Yonbi mě opět odhodil ve své zoufalé snaze se zachránit.
"Jsem Akeno Hatake, velký doshi-sama, zachránce světa a vůdce Kyosanto a ty mi pomůžeš!"
složil jsem pečetě a vytvořil další techniku.
"Beast fuuin jutsu!" kolem Yonbiho se objevil typický kruh ze znaků vhodný pro pečetění. Následně se objevily čakrové řetězy a svázaly Yonbiho. Čím víc sebou mlel, tím víc se utahovaly. Není to tak silné jako řetězy klanu Uzumaki, ale chvíli vydrží.
"Tekkou Fuuin!" Chytil jsem pořádně hlavní řetěz a zatáhl za něj.
"Nějaká poslední slova na svobodě??"

Son Goku

Ten šmejd, Akeno Hatake mě chtěl zbavit toho nejcennějšího co mám, svobody! Vzpínal jsem se jak nejvíc to šlo, snažil se napínat svaly a čakru. Pokaždé, co jsem to zkusil, tak mě ty proklaté řetězy ještě víc stáhly.
"Tak takhle to je, Hatake Akeno, tohle ti nikdy nezapomenu! Nikdy!!!"zatřásl jsem se a řetězy se utáhly. Protnula mnou ohromná síla a já se začal rozplývat. Respektive mě začal vtahovat do sebe. Proměnil jsem se na nehmotnou čakru a pomocí řetězů mě vtahoval do sebe.
"Já jsem Son Gokuuu!!" zařval jsem ještě naposledy než jsem zmizel.

Byl jsem k smrti vyčerpaný a zraněný. Pořádně jsem uchytil čakrový řetěz, zatímco se Son Goku dál napínal a bránil. Vyplivl jsem další krev a pořádně zatáhl. Son Goku se proměnil v obří masu žhavé čakry a vtáhl jsem ho do svého těla. Tričko se mi roztrhlo náporem čakry a v pravém boku na břiše se mi objevila pečeť 鉄. Nebyla to ta nejlepší a nejsilnější pečeť na světě, ale zkombinovaná s řetězy určitě udělá díru do světa. Zůstal jsem stát a těžce oddechoval.
Ta ohromná čakra, kterou jsem do sebe natáhl byla těžká, plná vzteku a nenávisti.
Výborně, to chceš, další hlas ve své hlavě! Ozval se nepříjemně Aiko.
Padl jsem na všechny čtyři, vyplivl další krev a upadl do bezvědomí. Někde tam jsem cítil jak se Yonbi napíná, vzpouzí, ale nic jiného mu nezbývá, než se uložit k dalšímu spánku.

Hořelo mi celé tělo, měl jsem teplotu a bolela mě hlava. Spát na zemi v kaluži krvi nebylo zrovna moc příjemné. Potřeboval jsem vstát a odejít po svých, to zrovna nebylo možné. Chtěl jsem otevřít oči, ale nešlo to. Víčka jsem měl těžká. Nemohl jsem ani pořádně dýchat, cítil jsem se jako kdyby mi někdo ležel na hrudi a na boku mě pálila pečeť. Ležel jsem dál v bezvědomí, ve kterém bych zůstal snad i několik dní, kdyby mě neprobudily krvelační ptáci, toužící po mé mršině.
Cítil jsem několikrát ostré bodnutí zobákem mrchožroutů. Během okamžiku jsem procitl a rozehnal ty létající šmejdy.
"Ještě nejsem mrtvej vy s*áči!!"
zakřičel jsem na ně a pohrozil jim pěstí. Jakmile odlétli padl jsem na kolena a vyzvracel jsem se.
"Bože za co.." měl jsem roztřesené vědomí a vypadalo to, že každou chvíli zase omdlím. Překulil jsem se tak, abych ležel na zádech a trochu dál od těch zvratků.
V hlavě se mi ozval zlomyslný hlas, který však nepatřil ani mě ani Aiko.
"To jsou vedlejší účinky tvé pečetě. Za tohle budeš trpět Akeno Hatake..."
Pomalu jsem zvedl hlavu a odplazil se do zbytků jeskyně. Bude to rozhodně bezpečnější než být tady na čerstvém vzduchu..
Co to?! Yonbi?!zavřel jsem oči a objevil se před Yonbim.


Yonbi děsivě zavrčel. "Už jsem ti říkal, že mě máš oslovovat jménem! Jmenuji Son Goku, Opičí král z jeskyně Suirendo, král mudrců, jehož jméno bylo dáno samotným Mudrcem šesti cest, velký mudrc!"

Já jsem se mu podíval do očí.  "Proč potom tolik toužíš? Vždyť nejsi ani myslící bytost, jen chodící naprogramovaná monstrozní čakra! Jen kvůli tomu, jsem tě chytil.."

"Štveš mě! Bych tě nejradši rozmáčkl jako švába za tuhle drzost! Já jsem myslící bytost a mám emoce. Stejně jako ty mám i sny a přání. Potom, co jsem viděl pár tvých vzpomínek, tak bych si myslel, že zrovna ty to pochopíš, ale teď vidím, že jsi pokrytec a jen chceš uzurpovat moc a nechceš rovnostářskou společnost a jen tu ideologii Kyosanto  využíváš.." dokončil svou řeč čtyřocasý bijuu zvaný Son Goku.
Přimhouřil jsem oči. Jeho slova mě hluboko zasáhla. Měl pravdu, na nemyslící bytost toho řekl dost, co mělo hlavu a patu. Šel jsem blíž k němu a natáhl jsem se pro řetěz. Přesně podle předpokladů jsem ho mohl uchopit a přitáhnout k sobě. Yonbi spadl hlavou dolů a já na něj vyskočil.



"Poslouchej mě pořádně Králi opičáku, já svět změním a ty máš tu jedinečnou šanci být u toho. Sleduj mě a uvidíš a pak něco udělám i s tebou, pokud uvidím, že nejste jen vraždící bestie.." seskočil jsem od něj radši dál a otevřel oči.


"To jsem teda zvědav, lidem se ale nedá věřit.." zabručel Opičák a šel spát. Ono mu nic jiného taky nezbývá.

Pomalu jsem zvedl hlavu a odplazil se do jeskyně zpátky. Musím si zavolat posily.. opřel jsem se o kameny a zhluboka dýchal..

Yahiko Karatachi - člen vojenské hlídky Kyosanto

Dostali jsme telepatickou naléhavou zprávu našeho Doshi-sama. Okamžitě jsme vyslali dostavník s našimi nejrychlejšími oři. Za několik hodin nepřetržité a dost šílené jízdy jsme se konečně dostali na určené místo. Yahiko vystoupil jako první.
"Rychle, tamhle je!" ukázal na Akena, který byl v bezvědomí.
"Medici, rychle ho přivažte k nosítkům.." vyběhli další dva lidé a přinesli nosítka. Vypadalo to jako středověká záchranná služba. Akeno byl za chvíli připoutaný k nosítku, přenesli jej do dostavníku a zavřeli za ním dvířka. Dva medici na něj položili ruce a začali ho léčit. Yahiko Karatachi zavelel a odjeli zpátky do sídla.
PŘESUN