Budova Parlamentu

Parlament se nachází uprostřed bývalé Kirigakure. V této budově zasedají obě komory, Sněmovna reprezentantů a senát najednou.

Dorazil jsem na kýžené místo. Trajekt zakotvil v Mízu no kuni a poté jsem se přemístil do Kirigakure. Respektive na místo, kde stála. Jako Hokage jsem měl přístup do budovy bez problému. Nicméně jsem zjistil z pohledu přítomných, ze vůbec nejsem zván. Podle ochranky jsem usoudil, ze je zde i prezident. To nebývá tak časté. Vypadalo to, ze se bude projednávat i něco víc než se zdálo. Hlavní sál byl obrovský. Bylo tu několik kruhové uspořádaných sedadel pro stovky zástupců Rengo Kyowa. Uprostřed byla plošina pro prezidenta jakožto předsedu a hlavního muže Republiky. Zasedání bylo v plném proudu a zastupitelé se hlasitě dohadovali. Vstoupil jsem do nejvýše položeného patra určený pro veřejnost.

Sent from Topic'it App

Senátor Akadoi
Postarší pán v letech třímal v rukách štos papírů a hlasitě vykřikoval.
“Ninjove! Za všechno můžou ninjove! Mám v rukách čísla, která to dokazuji! Válka je jenom jejich výmysl! Je to kampaň! Navrhuji zakázat jutsu a zavřít všechny ninji!”

Senatorka Karin
Senátorka Karen byla zhruba stejně stará jako senátor Akadoi. Byla vysoká, měla šedivé vlasy a na očích brýle. Nicméně její názory byly poněkud odlišné.
“Uklidněte se senátorem! Mluvíte jako kdyby vaši kampaň platili teroristi! Dávejte si pozor na jazyk.” Probodla ho pohledem a pokračovala o poznání klidnejsim hlasem.
“Situace je bezesporu zlá. Ztrácíme spoustu životu ve válce, která nemá konce. S Taki nelze komunikovat a navíc Rengo Kyowa a Uzishio už není tak bezpečná jak se zda. Teroristé a triáda útočí, krade, zabijí, prodává drogy a ovládá podsvětí. To jsou věci, které nesmíme přehlížet. Policie situaci nezvládá, je oslabena. Spoustu schopnych policistu narukovalo do války. Kagove nedokážou bojovat na dvou frontách. S tím musíme něco udělat!”

prezident Raiko
Předseda parlamentu povstal. Z jeho vzezření působila vážnost úřadu, který zastupoval a ztělesňoval. Všichni zmlkli. Jeho aura působila velice vážně a autoritativně. Možná z nej šel trochu i strach.
“Vážení a vážené zástupci a zástupkyně republiky. Všichni se uklidnime. Obě strany mají pravdu. S tím souvisí bod programu, který chci pronést.
V souvislosti s vnitřní bezpečností navrhuji vytvořit orgán, který by spadal přímo pod mou jurisdikci a který by vedl jeden z elitních vůdci klanu Uchiha! Uchiha Saiken! Tento orgán by působil ve stínu a eliminoval hrozby ohrožující naši bezpečnost a mír uvnitř Rengo Kyowa. Tito ANBU agenti budou plně sloužit ve stínu a dodržovat tradice. Plně loajální Uchiha Saiken žije tradičním způsobem a nikdy nevystoupil ze stínu! Miluji republiku a tímto zákonem ji ochráníme zevnitř a zbavíme se vnitřních hrozeb!!”
Strhnul se bouřlivý potlesk. Jen senátorka Karin a její frakce netleskala. Spousta ostatních hlasitě provolávání prezidentovo jméno. Vypadalo to, že zákon projde s okamžitou platností.

Tiše jsem poslouchal. Při projevu senátorů jsem měl sevřené ruce v pěst a měl jsem stochuti tam skočit a něco udělal. Nicméně jsem si všiml tajemné  mohutné postavy ANBU, která se najednou objevila vedle prezidenta.
Kde ten se tam vzal? Působil zvláštně. Všechno kolem působilo zvláštně a něco mi tady nesedelo.

Nicméně jsem se rozhodl přerušit party. Vyskočil jsem k prázdné radě pěti křesel, kde by měli sedet pět kage.
“Dobrý den, nerad rusim Vaši soukromou party pane prezidente, ale měli bychom byt tady, když schvalujete zákon o omezení našich pravomocí.” Pronesl jsem jedovatě.
“Nicméně jsem tady a využiji svého práva promluvit s návrhem.” Odkaslal jsem si.
“Já Assasin Senju, Osmý Hokage, předseda rady Pěti promluvím. Válka je strašná a prohravame ji. Taki no kuni postupuje kupředu. Nepodařilo se nám zjistit kdo je vůdcem. Naši špióni byly pochytáni a zavražděni. Kagove jsou na frontě a neustále udržují válečnou linii a hranice. Tento stav je neudržitelný. Moc rád Vás všechny uvítám v naší kanceláři a ukážu Vám všechny reporty z války a misí. Všichni jste zde v bezpečí, nevíte jaké je to venku. Jen řekněte? Kdy jste byli naposledy za hranicemi? Kdy Vás někdo naposledy okradl, zabil vaši rodinu či unesl? Zapomněli jste na oběti Všech shinobi! Zapomněli jste za jakých obětí žijete zde v bezpečí a můžete si užívat svého bohatství! Zapomněli jste, že tam venku umírají děti plní svých snů a tužeb! Zapomněli jste, že jsou zde otcové a matky, jejichž děti riskují pro Vás život a že se nikdy nedočkají svých vnoučat?!" rozhohnil jsem se a při posledních slovech jsem bouchl rukou do pultu.
"V souvislosti s tímto navrhuji, abychom přesunuli dočasně v době válek pravomoce z prezidenta na pět kage. Jedná se o pravomoce vést válku a provádět zahraniční politiku bez nutnosti schválení prezidentem či ostatních orgánů. Je třeba vést aktivní válku, útočit, přejít do ofensívy. Po skončení války se pravomocích vzdáme."

Po Assasinově projevu se místností linul vzrušený šepot. Jeho projev očividně zapůsobil. Několik poslanců vstalo a zatleskalo, jiní se jen vzrušeně dohadovali a další z nich jen nevraživě sledovalo Assasina a prezidenta. Ten vypadal dotčeně. Na tváři měl podivný stín a jen na Assasina zíral.
Po chvíli se ujal slova.
"Budeme hlasovat v obou návrzích. Návrh první, zvědněte ruku pro!"
Prezident se rozhlédl po přítomných. Naprostá většina přítomných zvedlo ruku.
"Výborně. První návrh je platný. A teď budeme hlasovat o druhém návrhu." Prezident se otočil kolem dokola a prohlédl si všechny přítomné. Zároveň nenápadně kývnul na svého bodyguarda, mohutného ANBU agenta.
Kolem se nenápadně rozvíjela čakra, nikdo si toho nemohl všimnout. Velice nenápadně pronikala do myslí ostatních a ruku nezvedl nikdo.
"Myslím, že je to jasné, Hokage-sama. Váš návrh neprošel, ruku nezvedl nikdo. Pokud chcete uspět, podejte návrh písemně k připomínkovém řízení. Zasedání je ukončeno."

Proběhlo to rychleji než jsem očekával. A výsledek nebyl tak skvělý, jak jsem očekával. Byla to totální prohra!
Pozorně jsem sledoval tváře při hlasování. Ani špetka emocí! Všichni poslušně zvedli ruku, jako nějaké loutky a když měli hlasovat, tak se na nic nezmohli.
"Kravina.."
Stalo se však něco divného, snažil jsem se zvednout ruku a nemohl jsem. Snažil jsem se, ale měl jsem pocit, že mě nikdo nevidí. Snažil jsem se zvednout ruku, co nejvíce to šlo, ale nic se nedělo.
Zvláštní... Podle reakcí by to mělo vypadat, že to bude hodně natěsno. Místo toho nikdo ruku nezvedl a prezident to nijak nekomentoval..Něco se děje. Dal jsem ruce k sobě a začal absorbovat přírodní čakru.


Během chvilky jsem se přepnul do Sennin módu. Něco tady nehrálo. Vypadalo to velice zvláštně. Jako kdyby se dvě reality prolnuly. Nikdo by si toho býval nevšiml. Necítil jsem nic zvláštního, ani neviděl, snad jen čakra ANBU agenta byla aktivní.

Proč má aktivní čakru? Musím si s ním promluvit a budu ho sledovat.
Vypnul jsem sennin mód a seskočil dolů.
"Gratuluji pane prezidente, doufám, že Vaše jednotka uspěje tam, kde my neuspěli." usmál jsem se a podal mu ruku. Taktéž jsem podal ruku jeho ANBU ochrance a nenápadně mu přitiskl na ruku pečeť hiraishin.

Prezident Raiko
"Děkuji, určitě to ponese ovoce a vy se konečně můžete soustředit čistě na válku.."pokývl a začal si balit. Vzal si svou aktovku, předal si informace se svým ANBU bojovníkem a odešel.
ANBU bojovník odešel vzápětí.
Přesun

Všichni se začali rozprchávat do svých domovů. Prezident ani nechtěl, abych jej doprovodil. Nu což.
Pokrčil jsem rameny. Můj plán zabral, ANBU měl pečeť a mohl jsem jej sledovat. Soustředil jsem čakru a zmizel jsem.
přesun