Shiranui

Vesnice : Kumogakure

Věk postavy : 18

Pohlaví : Žena

Hodnost: Genin

Klan: Tenrō

Podstaty : Katon

Cíl: Zachování klanu

Taijutsu: 2

Ninjutsu: 3,5

Genjutsu: 0,5

Inteligence: 1

Síla: 2,5

Rychlost: 2,5

Chakra: 1,5

Ruční pečetě: 1,5



 

 
Jedná se o dívku plnou emocí a různých myšlenek. Díky svému původu má totiž i trochu jiné názory než ostatní. Je to moc milá dívka mnoha povah. Jednu chvíli se vám může zdát, že je to křehká dívenka a ve druhou zas vám to natře v soutěži v chlastu. Zdědila jak chování člověka tak vlka a tak je lepší být i občas na pozoru když se v ní probudí lovecké instinkty. Je však hodně zvědavá, neustále někde trajdá a ráda poznává nové věci a zvyky. Snaží se s lidmi vycházet co nejlépe, ale svou rasu urážet nenechá. Když je šťastná tak to poznáte tak, že vrtí ocasem, ale naopak když se stydí nebo je smutná tak sklopí ouška. Občas má ve zvyku nenosit i oblečení, jelikož vlci oblečení nenosí. Tento úkaz se ale děje jen zřídka. Svůj zvyk vytí na měsíc se snaží omezovat, jelikož ne každému ukazuje svou pravou identitu i když se občas sama prozradí v radosti kdy vrtí ocáskem. Nezná úplně všechno o lidském světě, a dalo by se říct, že se stále ještě začleňuje. Často je až moc upřímná a moc nechápe ironii a sarkasmus. Její vztah ke zvířatům je velice pozitivní a moc si s nimi rozumí. Některým lidem však moc nerozumí co se týče jejich inteligence. Chování jejího druhu bylo daleko lepší než leckterých lidí z důvodu porozumění obou světů. Když má hlad tak si většinou nasbírá nějaké bobule, ale nepohrdne ani kusem pořádného masa. Avšak její nejoblíbenější jsou jablka. Po těch se může utlouci. Na závěr má krásný hlas a ráda si dopřává poklidného zpěvu v lese čímž láká zvířata.
 



Kaštanové vlasy dlouhé po pás. Bystré, růžové oči, které svou velikostí zaujmou na první pohled. Nádherný široký úsměv, jež potěší a nakazí úplně každého. Bělostné špičáky, které můžou být hrozba pro nepřátele. Postava vysoká přibližně 165 cm, štíhlý pas a ploché bříško. Takto vypadá Shiranui. Neobyčejná dívka s neobyčejnými schopnostmi, které na první pohled nejsou vidět. Jejímu vzhledu totiž dominuje pár dlouhých, špičatých a neuvěřitelně pozorných vlčích uší a dlouhý, huňatý ocásek k pomazlení. Oboje se ovšem snaží schovávat pod oblečením - bílou čepičkou a dlouhou černorůžovou kápí. Obléká se do růžového topu po zadek a pod ním černé tříčtvrteční kalhoty a sandály. Okolo pasu si uvazuje šátku podobné barvy jako má její svetřík.
 

 
Mezi její vybavení patří většinou takové ty základní pomůcky každého shinobi s kterými se učila zacházet na akademii. Jsou to dráty, shurikeny, kunaie, kouřové bomby, jehlice, výbušné lístky a další podobné věci. Má je v takovém malém baťůžku, spíš by se to dalo nazvat vakem. Tyto předměty však často nepoužívá, má je jen v případě nutnosti. Spoléhá se totiž raději na vlastní schopnosti, které mají co dočinění s jejím původem.
 

 
Máme tu pár zajímavostí ohledně Shiranui, která je smíšeného původu. Nejspíš bychom mohli začít tím, že má od přírody schopnost mluvit se zvířaty což je takový její dar z vlčí strany. Zdědila totiž to nejlepší od obou. Dále má taky mnohem vyvinutější zrak, čich a sluch. Dokáže díky těmto vlastnostem vidět například hodně dobře v noci a zachytit i nepatrný pohyb, což jí převážně pomáhá při lovu stejně jako čich, kdy může ucítit svou kořist i na 3 kilometry. Tato vlčí schopnost je velice užitečná a přirozená, leckdo by záviděl, ale nevyužívala tuto schopnost jen při lovu, ale i pro vyhnutí se nebezpečí. Má ušní boltce které může ovládat pomocí sedmnácti svalů, což jí umožňuje snadno zachycovat a zaměřovat zdroj zvuku. Slyší až do frekvence 250 Hz zhruba stejně jako člověk, ovšem se zvyšující frekvencí se zlepšuje i její sluch. Je schopna vnímat zvuk až do frekvence 100 kHz (člověk pouze do 22 kHz). Dokáže také uzavřít vnitřní ucho tak, aby od okolního hluku oddělila ty zvuky, na které se chce zaměřit. V pásmu 10 – 15 kHz dokáže rozlišit i mezi velmi podobnými tóny. Dále je citlivá na vibrace a dokáže vycítit zemětřesení i několik dní před jeho příchodem. Díky všem těmto vlastnostem je z ní perfektní stopař. Svými ostrými zuby se může pořádně zahryznout do kořisti a usmrtit ji. Avšak normálně takové čelisti u ní nejsou vidět, jsou vidět jen v zuřivosti či při vážném útoku. Mezi poslední zajímavost patří i její podoby. Vždy ji uvidíte v lidské podobě s ušima a ocasem, které ukrývá většinou pod oblečením a pak je tu její vlčí podoba, která je o dost větší. Ale tu ovládne až časem když získá víc zkušeností. Tyto schopnosti má od narození hlavně díky částečné vlčí transformaci vycházející z této, akorát vyvinutější. http://naruto.wikia.com/wiki/Tenr%C5%8D-Style_Ninjutsu:_Beast-Human_Transformation_Technique
 

 

 





Vítám vás u tohoto podivuhodného příběhu mladé dívky, která se narodila do světa jinak než by se dalo zdát.Byla potomkem Tenrō klanu, který postupem času se svým Tenrō-Ryū Ninjutsu zašel tak daleko, že měli vlčí charakteristiky po celý život a dokázali se přeměnit na plnohodnotné vlky. Lidé se jich však začali po čase stranit a jakmile klan ztratil kontrolu nad Yumegakure tak byl vyhoštěný. Klan byl tak rozdělen do různých koutů světa a stejně tak i rodiče Shiranui. Rodina žila odděleně od lidí z důvodu jejich nepřátelství k jejich klanu, který byl geneticky odlišný od nich. Každý kdo je trochu zvláštní je odsuzován a to není výjimka ani zde. Malinkatá Shiranui přišla na svět přirozenou cestou za svitu měsíce při úplňku. Každé zrození nového života byl nejšťastnější moment v životě a lidé v tomto klanu si toho vážila dvojnásob více jak lidé, jelikož jich zatím bylo málo. Děvčátko dostalo jméno po jednom z předků, kteří s touto evolucí začali. Jak lidé tak i tento klan má své příběhy i když nejsou tak staré jako ty lidské. Byla vychovávána daleko od lidských osad převážně v oblasti hor a zalesněných oblastí kam lidé nechodili ani moc lovit. Bezpečné místo na výchovu nové generace. Tak započal příběh malé vlčí dívenky, která ještě neměla ponětí jaká budoucnost ji ve světě čeká. Co však bylo více než jasné bylo to, že dostane řádnou výchovu a alespoň základní znalosti ze světa lidí skrz vyprávění a lidských knížek, které nashromáždili její rodiče než opustili vesnici. To že je vlčí dívenka vyjadřuje její vzhled už od narození. Je to vliv toho jak se klan vyvinul a i novorozeňata se rodí s částečnou přeměnou ve vlka.
Uběhla trochu delší doba plná míru a harmonie s přírodou a Shiranui krátce po svých povedených prvních krůčcích začala být trochu divočejší a hyperaktivnější. Její schopnost učit se byla až pozoruhodná, obzvlášť s nasazením veškeré energie kterou do toho vkládala. Ani se nenadáli a už pobíhala po lese jako jedna ze zvířat. Některá však nebyla zrovna přátelská kvůli jejímu vzhledu, avšak po nějaké době strávené v lese si všechna zvířata na ně zvykla a jako malá prvně začala projevovat známky dorozumívání se živočichy aniž by něco řekla, až později se naučila mluvit s nimi i jinak. Byla však neustále pod dozorem aby se jí něco nestalo. I když žili daleko od lidí a jejich sporů tak si museli dávat pozor. V brzkém věku se učila od svých rodičů lidskou řeč a také číst. Jakmile se alespoň částečně tyto dvě věci naučila, začala se i sama od sebe učit z knížek, které ji přišli pod ruku. Byla strašně zvědavá a ráda se učila novým věcem. V hlavě se jí vytvářela spousta šíleností, které mohla se svými novými znalostmi udělat. Jediné co z toho však vzniklo byl malér a někdy šlo i o život jako případ s útesem kdy spadla do vody a málem se utopila, a nebo když byla na lidi tak zvědavá, že se v noci proplížila z domu do předaleké vesnice. Svůj ocásek a ouška však měla schovaná pod šaty a z dálky hleděla na krásná světélka, které vycházeli z vesnice. Nejspíš se pořádal nějaký festival. Její očka úplně celé zářily jako by viděly zázrak. Po chvíli si jí však všiml procházející chlapec, který na ní vybafnul. Ona se však tak vylekala, že automaticky ihned byla za stromem schovaná. Byl totiž prvním člověkem, kterého viděla. Byla ale zmatená, jelikož vypadal podobně, akorát neměl uši a ocas. Nějakou dobu však trvalo než se nechala milým chováním chlapce zavést na slavnost do vesnice. Užila si spoustu zábavy, kterou nikdy nezažila. Plno hudby, světel a úsměvů, jako by některé příběhy nebyli ani pravdivé. To však poznávala teprve tu dobrou stránku lidí a ta horší se ukázala o něco později když ze vší té radosti ji vylezl z pod šaty ocásek, který znervóznil některé lidi, ne však všechny. Nevěděli co je přesně zač a co by mohla udělat, byla to ale ještě malá holčička a někteří lidé se za ní ochotně postavili. Malá Shiranui se začala bát během všech těch výkřiků a pobouření. Chlapec však udělal něco nečekaného, popadl ji za ruku a utíkal hluboko do lesů kde se také ovšem v té tmě ztratili a nevěděli kudy jít dál.
Brzy se ukázala hrozba proti které neměli ani zdaleka šanci. Byl to velký divoký medvěd, který je ohrožoval. Bylo mu jedno jestli je člověk nebo ne, byl hladový a zdá se, že už dlouho. Chlapec celý vystrašený se postavil před ní aby jí chránil. Už v tak mladém věku byl odvážný i když měl neskutečný strach. Když vše vypadalo beznadějně a medvěd se napřahoval, něco přilétlo velkou rychlostí a nakoplo ho do tváře. Pustilo se to s ním do boje zatímco druhý přistál hned vedle nich. Shiranui pootočila hlavou a spatřila tvář své maminky což ji rozplakalo. Postarala se jak o ní tak i o chlapce zatímco otec holčičky udatně bojoval s medvědem jako rovný s rovným. Po určité době hluk utichl a zraněný otec se vracel ke své rodině. Chlapec byl vystrašený, ale nejspíš pochopil, že byl právě zachráněn a kdo jsou právě ti dva jenž dorazili. Netrvalo dlouho a dorazili i lidé z vesnice. Než je však stihli spatřit tak zmizeli všichni tři a chlapec tam zůstal. Nemohli ho vzít sebou, nebylo by to správné vůči jeho rodině, která si ho potom vzala zpět a vesničané procházeli lesy a pátrali potom co se přihodilo. Chlapec totiž celou dobu nic neřekl aby mohla jeho nová kamarádka neměla problémy. Ve svém dalekém domově se pak její otec déle zotavoval z toho souboje, naštěstí se nic tak vážného nestalo. Shiranui ale dostala kázání o nezodpovědnosti, přičemž dostala ponaučení do života. Udělala si svůj první názor na lidi a to hned dva. Chtěla však vidět znovu svého nově získaného kamaráda od kterého byla odloučena.
 


Od oné události s vesničany uběhlo už několik let a naše Shiranui už byla o něco starší a větší. Bylo jí čtrnáct let a stále žila v horách se svými rodiči mimo lidská obydlí. Tato nezbednice se však tajně vypařovala aby navštívila právě lidská obydlí a pozorovala jejich chování. Onoho chlapce z tehdejší doby už však nezahlédla. Byla to její šťastná vzpomínka a zároveň jedna z těch strašidelných v jejím životě. Jenže v jejím věku jí to spíše popohánělo vpřed než aby se držela stranou. Chtěla trávit s lidmi čas jako normální dívka a v přestrojení často navštěvovala vesnice. Byla krásná a nikdo jí ani nepodezříval, nejspíš všichni co ještě z vesnice neodešli zapomněli na incident, který se stal v minulosti. Díky své kráse ji nikdo z ničeho nepodezříval a tak si dokonce udělala i některé přátele. Její rodiče z toho nebyly nadšení, ale uznali, že je čas aby se začlenila do světa a celý život neprožila jen ukrýváním. Co nevidět jí čekala cesta do míst, které byly mnohem větší než vesnice kterou znala. Měla už dostatek znalostí aby dokázala přežít na cestách a rozloučila se dlouze než vyrazila na cesty. Než odešla tak dostala pár rad, kterým místům se vyhnout a které navštívit. Během těchto časů co vyrůstala, ve světě zuřila válka, která je však nezasáhla. Všichni lidé se ve velkém davu přesouvalo na místo zvaném Rengo Kyowa, které navštívila i Shiranui po několika týdnech cesty. Byla poprvé sama tak daleko od domova a musela se spolehnout jen na sebe. Nebyla sice úplně dospělá, ale věděla co dělat. Nějaký čas se potloukala po městě i kolem něj, ale usoudila, že toto místo nebude zrovna pro ní vhodné. Betonová džungle aneb jak se tomu i říká není zrovna vyhovující pro někoho kdo žil celý život v přírodě a u malé vesnice. Po cestě potkávala různé obchodníky a zhrozila se vždy když viděla někoho s vlčí kožešinou. Bylo to pro ni samozřejmě barbarské a nemohla to akceptovat i když si byla vědoma lidského uvažování a zvyků. Nakonec se vždy uklidnila a nic se nestalo, ale na toto si nejspíš nikdy úplně nezvykne. Během svých cest narazila na ledacos a přiučila se i pár věcem, které se v malé vesnici nenaučí a o to víc se těšila až najde místo, které ji zaujme a naučí se spoustě dalším věcem. O pár dní později narazila na velkou vesnici, která se lišila jak od malé vesničky tak od betonové džungle. Byla něco mezi tím a chvíli váhala jestli do ní vstoupit. Prošla s pár dalšími lidmi do vesnice a pár dní se po ní zas procházela a celkem se jí zalíbila. Jednou se však dostala do kontaktu se záhadným mužem a jeho nezvyklém vystupování. Byl poněkud hodně milý, docela až moc. Nějaký čas s ním strávila procházením se po vesnici a na závěr večera se stalo něco pro ní nečekaného. V jedné kanceláři do které došli odhalil její skutečnou identitu. Byli sami a Shiranui se chvíli bála co s ní bude, avšak k jejímu překvapení postoj muže se nezměnil. Odpřísáhl, že její identitu neprozradí pokud nebude chtít a pokud bude chtít zůstat ve vesnici tak jí poskytne přístřeší a bezpečí. Zdálo se, že tento muž jí neodsuzoval podle toho jak vypadá nebo co je vlastně zač. Dalším překvapením pro ní bylo když se muž představil jako Getsukage a vysvětlil jí co to vlastně znamená. Po delším rozhovoru a zařizování měla Shiranui svoje nové místo kde může být a k tomu všemu byla zapsána do zvláštní třídy pro dospělé studenty. Taková akademie pro dospělé, kteří začínají s tímto řemeslem později než je zvykem. Byl čas zahájit své tříleté studium na akademii v Getsugakure.
Objevila se ve třídě plné přistěhovalců, kteří se chtěli stát shinobi poté co válka zasáhla jejich zem. Svůj původ však skrývala stála pod čapkou a šaty. Naštěstí to nevypadalo tak podezřele, protože jí to moc slušelo a tak neměl nikdo ani nutkání ji třeba sebrat čepici. Dny plné nových poznatků ji dělaly velkou radost, mohla se tak více začlenit do světa. Její výsledky taijutsu byly nadprůměrné díky jejímu životu v lese kdy neustále pobíhala a byla pořád v pohybu. Při přátelských cvičných soubojích si vedla skvěle, nejnadanější dívka ze třídy, ale musela si vždy dávat pozor na to, aby ji nevykoukl ocas. Bylo hodně těžké ho mít ukrytý za jakékoli situace. Nerada skrývala svůj původ, ale bála se, že by ji lidé vyhnali jako když byla ještě mládě. Jediný kdo znal její původ byla její rodina, chlapec, kterého potkala jako malá a Getsukage, který ji přijal o vesnice. Představitel vesnice jí sice přislíbil ochranu, ale ne každý člověk je tak vstřícný a chápavý. Snažila se s každým vycházet a nepřidělávat ostatním starosti. Našla si ve vesnici přátele, kterým po třech letech studia svěřila své tajemství a v ústraní jim odhalila svou podobu. Ze začátku byly v šoku a Shiranui z toho byla nesvá a styděla se se sklopenýma ušima jak to bývá zvykem. Jenže dočkala se místo urážek pohlazení což v ní rozpustilo všechny obavy. Byla moc šťastná, že někdo znal její tajemství a byl jejím přítelem. Po dokončeném studiu se stali geniny, ale ona nebyla zařazena do žádného z týmů. Nevyšel na ní počet z čehož byla velmi smutná, chtěla totiž být v týmu se svými přáteli a zažívat nová dobrodružství a posilovat vzájemné vztahy. Netrvalo dlouho, zhruba půl roku po tom co se stala geninem kdy její přátelé vyrazili na misi, ale to co se na ní stalo je všechny ovlivnilo. Byli zajati a jejich paměť byla ovlivněna, vůbec si Shiranui nepamatovali ani nic o jejím tajemství. Celé dny proplakala v malém lesíku poblíž, jelikož byla opět sama. Chvílemi uvažovala i o navrácení se domů, ale nakonec se rozhodla dát tomuto místu ještě šanci. Chtěla si najít skutečné přátelé, kteří s ní budou navždy a vytvořit si tak krásné vzpomínky ze kterých bude šťastná. Její matka by byla určitě šťastná na to jak to nevzdala a pokračovala dál. Nejspíš někde čeká někdo kdo jí skutečně porozumí a bude jí oporou. Mezitím se dál snažila zlepšovat sama bez senseie za pomocí knížek, které našla v knihovně. Její trénink chození po stromech a vodě byl poněkud zajímavý a vtipný. Naštěstí nebyl nikdo kdo by se smál. Měla z toho jen bolavý zadek a záda což nebylo zrovna příjemné. Trvalo několik dní než byla schopná stabilně kráčet i po vodě. Během svého volna často chodila do horkých pramenů, ale vždy téměř před zavíračkou když tam nikdo nebyl aby měla soukromí. Z nějakého důvodu jí to tam neustále táhlo a cítila se velmi příjemně. Měla čas na pečování o svůj ocásek a uši. Chtěla mít hebkou srst, přímo nenáviděla když ji po tréninku srst bodala do kůže a svědila. Takovéto starosti lidé nemají a to bylo pro ní tak trochu nevýhodou, že byla jiná. Nikdy si však na svůj původ nestěžovala a žila s ním smířená. Uplynula další doba a konečně si začala po čtyřech letech ve vesnici zvykat na její obyvatele stejně jako to bylo ve vesnici poblíž místa kde se narodila. Dokonce začala navštěvovat místní nálevny kam omylem zabloudila, ale všichni byli tak milí, že se nechala ukecat a vyzkoušela poprvé alkohol, který ji moc zachutnal. Po čase se dokonce začala účastnit i pivních soutěží. Tohle byla její druhá stránka, kterou ji vypěstovali přávě v Getsu. Avšak jen když se napije.



Netrvalo dlouho a pobyt ve vesnici se stal znovu minulostí. Vždy žila jako kočovník, každé místo které navštívila byla pro ní jen zastávka už od dětství. Myslela si, že to bude tentokrát jiné, ale okolnosti tohoto světa jí opět nedovolily usadit se. Nějakou dobu cestovala po celé zemi a přežívala se zde na den úplně sama. Skrývala svou identitu jak to vždy dělala a snažila se alespoň trochu zesílit. Nakonec se jí i podařilo vyvinout schopnost, která ji pomůže v zoufalé situaci a zastraší i ty co by ji chtěli ublížit. Byla ale stále bez přátel což pro její osobnost nebylo vůbec dobré, každý totiž potřebuje osobu, které se může svěřit, ale ona nikoho takového neměla když musela neustále putovat. Když to šlo a naskytla se šance tak pomohla po cestě nějakému karavanu jako doprovod a výpomoc. Tím si vydělávala na své osobní potřeby, které nemohla vždy najít po lesích. Nechtěla se navíc ponížit a krást. Nakonec došla až na území Kumogakure no Sato, ale nevěděla co by měla dělat. Zdali to bude opět jen další zastávka na její dlouhé pouti nebo zde zůstane. Pár dní nejdřív jen tak procházela městem a pozorovala tamnější obyvatele jak žijí a jak se chovají. Shinobi ale jsou jiní a morálka taky nebyla u některých nic moc. Najít si zde přátelé bude pro ní velice těžké. Přesto sebrala odvahu a vydala se za vedením vesnice zda by mohla žít ve vesnici a i pomoci. Překvapivě ji bylo v této krušné době dovoleno zůstat. Našla si proto místo na ubytovně a začala si zde vydělávat. Začínala znovu od nuly a žila z toho mála co vydělala.

 

Hotovo, aktualizováno. Připraveno k hraní.