Centrála dediny

pro **Hodnostári** Mon Jun 27, 2016 6:41 pm

Toto miesto je považované za ústrednú centrálu shinobi Takigakure. Práve sem totiž chodievajú riešiť všetky organizačné záležitosti, od vyzdvihovania odmien až po priraďovanie tímov a misií. Na rozdiel od väčšiny ostatných dedín ich ale nevybavuje priamo takikage, no vybraní najvyššie postavení predstavitelia zvyčajne na čele s Tenshi (天使, anjel). Na obrázku je možné vidieť iba malú časť budovy, ku ktorej bol postupne vzadu dostavaný omnoho väčší, bezpečnejší komplex. Nie je snáď ani nutné dodávať, že je prísne strážený a vyžaduje sa v ňom maximálna disciplína, inak hrozí uväznenie až prípadný trest smrti za porušenie prísne dodržiavaných pravidiel zeme.

pro Kami Nami Wed Jul 13, 2016 9:13 pm

Poslední zkouška, kterou jsem prošla bylo povýšení na chuunina. Dalo by se říci, že od té doby jsem pouze trénovala. Náš tým se rozpadl, kvůli přesunu dvou mých společníků a proto mi přišlo jako dobrý, ne-li skvělý nápad si zajít sem a optat se na nový tým, přeci jenom by se nějaký hodil. Pevně jsem uchopila rukojeť své katany a s hlubokým nádechem jsem vstoupila dovnitř. Stála jsem uprostřed celé místnosti. Abych pravdu řekla, i přes mé schopnosti, jsem se dokázala ztratit. Náhoda? Nemyslím si. Demence? Možná. Lenost? Nejpravděpodobnější. Zisk z lenosti? Žádný. Poučení? Nepřipadá v úvahu.

Stojíc uprostřed celé budovy, rozhlížíc se okolo, to jsem já. Měla jsem v tváři náznak paniky? Ani náhodou, byla jsem naprosto klidná. Začala jsme se dívat po různých popiskách dveří a zatáček. Jakmile se přede mnou objevila nějaká křižovatka, zatočila jsem se a na stranu, na kterou jsem se zastavila, jsem se rozešla kupředu. Opravdu jsem doufala, že místnost, kde mi zvolí tým trefím dobře. S povzdechem u posledních dveří jsem se vzpřímila a zaklepala na ně. Samozřejmě jsem byla v pozoru, čekajíc na povolení ke vstupu. Mohla jsem trošku vypadat jak pes, prosící o kousek slaniny, až na to, že jsem neměla packy, ale jednu ruku opřenou o rukojeť katany a tu druhou podél těla. I přes to to mohl být docela zajímavý pohled. Takto zpříma snad nikdy nikdo v dějinách tohoto světa nestál.

pro **Arata** Wed Jul 13, 2016 10:30 pm

Nepřijatelné. Ztratit se? Centrála vesnice je větších rozměrů, ale i tak mě překvapuje, že se Kami ztratila, a to vzhledem k podrobnému značení toalet a kanceláře. Už k ní nevedou početné schody jako v Rengo Kyowa. To navíc přesuneme kancelář před budovu? Pro snazší orientaci?

"Dále", ozval se příjemně hřejivý hlas z kanceláře. Když Kami vstoupila, na mém stole spatřila vázu s pampeliškami. Vedle ní sklenku vody. Na kraji byla jakási hrubá kniha. Za stolem jsem seděla uvolněná. Bez starostí. Nikdo by neuvěřil, že zrovna já tu jsem vedoucí či zástupce vedoucího. Hrozný tenshi, jehož všichni jsou povinní bezpodmínečně uctívat. "Ahoj", vřele jsem i pozdravila. Opravdu jsem tatáž osoba, co nedávno kontaktovala Taketoriho? Ano, ženy mívají různé nálady, ale až takhle se to neliší od normálu.

pro Kami Nami Thu Jul 14, 2016 10:55 am

V myšlenkách se mi vybavovala verze mého návrhu pro takovouto budovu. Byla mi mnohem méně složitá, byla by tam nejspíš jedna chodba a po jejich stranách pouze dveře, před kterými by byly velké popisky, na co vlastně tyto dveře jsou. Docela jsem se divila, že to dnešní architekty nenapadne. Člověk si tím ulehčí všechnu práci, stejně jako návštěvník bude mít přehled, no ne?

Při vyzvání do místnosti, jsem vstoupila a za sebou zavřela. Udělala jsem pár kroků kupředu, abych byla v dostatečné vzdálenosti od toho stolu, přímo ve středu celé místnosti. Uklonila jsem se a pozorovala ten její výraz v obličeji. Já se tváři naopak pořád stejně, jenom jsem si lehce povzdechla a věnovala jí oční kontakt. "Dobrý den, Inoiki-sama. Jsem tu kvůli přiřazení do nového týmu." Řekla jsem to na rovinu, abych to více nezdržovala, určitě měla dost práce. Po celou tu dobu jsem si jí podrobně prohlížela. Taky aby ne. V naší vesnici byla známá jako Tenshi, viděla jsem jí před tím už víckrát, teď jsem ale měla tu možnost s ní i promluvit, tedy, i přes to že se to jednalo o přiřazení do týmu.

pro **Arata** Thu Jul 14, 2016 6:19 pm

Tým. Mám tu Taketoriho a Manu. Dva jouníny schopné vést tým, ne NPC. Pak tu jsou čtyři geníni: Hikari, Darui Sam, Kano Terumi a Mina Rorensu. Opět hráči. Oficiálně žádný tým. Taketori je momentálně na frontě. Poslední post Many byl přesun. Takže sensei odpadá. Darui se nám zasekl v chrámu z osobních důvodů a zbývající tři geníni se nejsou schopni dostat z nemocnice. Kdo by to byl tušil, že někoho přiřadit do týmu bude takový problém? Do nemocnice Kami nepošlu. Ještě by se nedočkala odpovědi těch tří. Sama být ale taky nemůže.

Sáhla jsem po té hrubé knize, co jsem měla na kraji stolu. Zapisuji do ní všechno. Ano, Taki vede i elektronickou dokumentaci, ale kvůli možné ztrátě dat se vše zapisuje i postaru. Koukla jsem na posledních pár zápisu. Kdo z vyšších hodností se v poslední době u mě hlásil. Kdo má volno a podobně. "Rychlejší by to bylo zjistit z počítače, ale ten mi včera odnesli." Jelikož možnost se napojit na všechny a zjistit, kdo je k mání, taky nepřipadá v úvahu, ta hrubá kniha je jediná cesta ven z této situace. "Je mi to líto. Zatím tě nedokážu nikde zařadit." Pronesla jsem poraženě a knihu zavřela. Posunula ji zpátky na kraj stolu a napila se vody. Přemýšlela jsem. Poslat ji zpátky, aby se unudila k smrti? Možná by si nějakou zábavu našla. Když se na ní ale podívám, nemyslím si, že by to zvládla. "Nepřipadají ti pampelišky na nejdůležitější místnost ve vesnici moc obyčejné?" Té vázy s pampeliškami si už určitě všimla, takže si byla schopna dát jedna a jedna dohromady.

pro Kami Nami Thu Jul 14, 2016 6:32 pm

Celou dobu jsem jí pouze sledovala a už od toho, jak se sekla na chvíli v myšlenkách jsem si uvědomila, že tudy cesta asi nepovede, alespoň prozatím. Ani jsem se moc nedivila. Dnešní hráčské postavy se loudají převážně v hospodách, ložnicích, nebo hospodách, nebo...ložnicích, možná i ta nemocnice by nebyla k zahození, pokud však člověk dokáže zvládnout pach dezinfekce a vstřebat veškerou sterilitu a bělobu okolo. Ne, upřímně, nechtěla jsem do nemocnice. Byla to fuj budova.

Po její snaze, jsem se musela usmát, protože bylo vidět, že se vážně snaží. Respektovala jsem její odpověď a kývla hlavou. Časem se určitě někdo sežene, problém pro mě spíš byly tréningy, ale to už si snad nějakým způsobem zařídím sama. "V pořádku, jakmile bude někdo volný a bude možnost sestavit tým, počítejte prosím semnou." Lehce jsem cukla koutkem nahoru a potom sledovala její zamyšlenost. Avšak nad čím, ve chvíli kdy se týmy vyřešily, jsem netušila. Její otázka mě popravdě trošku zarazila a porozhlédla se okolo. "Eehmm. Upřímně, v květinách se nevyznám. Pokud se Vám zdají pampelišky málo výrazné, místo nich bych sem dala slunečnice." Pohlédla jsem na ní a pokrčila rameny na znak, že si svou odpovědí nejsem moc jistá. "Slunečnice je velká dominantní květina, která má prý rozzářit úsměv každému, kdo jí uvidí. Alespoň co jsem slyšela." Pohlédla jsem z místa kde jsem stála z okna a lehce naklonila hlavu na dravce, který seděl na parapetu a pousmála se. Možná bych tu i místo květin šupla nějaké super zvíře! To jsem si ale nechávala pro sebe. "Pokud by jste potřebovala něco zařídit, nebo pro něco jít, můžete mě využít. Stejně nemám co dělat."

pro **Arata** Thu Jul 14, 2016 8:21 pm

Nad čím Inoiki přemýšlela, to zatím Kami neprozradí. Nicméně já ano. Napadlo mě Kami na dobu neurčitou svěřit Inoiki. Má to své klady ale i zápory. Nemůžu s ní opustit jen tak budovu, třebaže se nikde zatím nenajdou aktivní hráči, takže v kanceláři mám postavu jen na okrasu. A tak důležité rozhodnutí neučiním jen na základě minutového rozhovoru a faktu, že pro ní nejsem schopný zajistit tým. Kdyby k tomu ale došlo a Inoiki se stala senseiem Kami, mohla by jí v budoucnu využít jako svou ochranku. Přeci jen v průběhu používání svých technik se stává Inoiki bezbrannou. Někdo, komu by mohla důvěřovat, po jejím boku by proto mohl být užitečný.

"Slunečnice? Subarashi!" Mé oči začaly zářit a mě naplnila až dětská radost. "Zajdeš prosím do květinářství v centru vesnice a přineseš mi jich pět?" Nadřízení neprosí, když něco chtějí. Jako nadřízený jsem proto selhala. Jak si to Kami vyloží, to je čistě její věc. Ne všichni ve vesnici měli ale to štěstí zažít milou Tenshi. Vytáhla jsem si z kapsy peněženku a koukla na hotovost. "Menší dřevěná budova. Poznáš ji hlavně tím, že už před ní bude vystaveno pár nádherných kusů květin. Tady máš peníze." Podala jsem přesné množství, které ji to bude stát. Kami zmíněné květinářství patří mé maličkosti (topic hned vytvořím). Stydím se, že vyměnit pampelišky za slunečnice nenapadlo mě, jakožto profíka v oboru. Nejspíš si s Kami budeme rozumět.

pro Kami Nami Thu Jul 14, 2016 8:39 pm

Při pohledu na Inoiki jsem přemýšlela o všech různých věcech. Věděla jsem, že ve vesnici je uznávaná jako Tenshi, neboli anděl. Z vyprávění o tomto jsem se vždy trošku zarazila, protože i ona sama byla stále shinobi, žijící člověk. Shinobi, které jsem doposud poznala byli fakt neskutečně arogantní, možná ani nemělo smysl se s nimi bavit. Jednoduše na mě už po zkušenostech z minulosti neudělali dojem. Zajímavé, že i přes to chci být stejným monstrem jako oni. Co už, monstrum zabiješ tak, že se jím taky staneš, jakýmkoliv způsobem. Popravdě na mě udělala dojem, ale já napříč mou povahou, to nijak nedala znát. Možná bych i časem s ní mohla změnit názor, že ne všichni jsou takový, uvidíme. Rozhodně bych neměla nic proti tomu jí nějakým způsobem sloužit. Přeci jen by to byla pocta. Být pod křídly samotného anděla, taková nabídka se nedostává každý den a jen tak někomu.

Její rozzářený obličej po zmínění slunečnice mě docela pobavil, už jen z šoku, který ve mě vzbudila při jejím výkřiku a snad i dětskému radostnému úsměvu. Jsem jsem se pousmála se skloněnou hlavou a potom opět přesunula pohled na ní. Samozřejmě mě ihned požádala, abych pro ně došla, s čímž jsem neměla problém. Přeci jen jsem jí to nabídla, takže to pro mě byla skvělá příležitost se alespoň projít. "Hai, pět slunečnic, pokusím se vybrat ty nejhezčí." Hned na to jsem pozorovala, jak z peněženky tahá peníze, které jsem si od ní vzala. Bylo mi to sice trapné, ale já kapesné nedostávala, takže jsem momentálně u sebe neměla ani Ryo. Vyslechla jsem si její informace o lokalitě tohoto květinářství, peníze jsem si strčila do kapsy a kývla hlavou. "Yosh. Během pár minut jsem zpět. Arigato gozaimasu, Inoiki-sama." Poklonila jsem se jí, otočila jsem se na patě a odešla do květinářství.

Přesun

pro Kami Nami Thu Jul 21, 2016 4:23 pm

Hned z květinářství jsem šla hlavní ulicí zpět do centrály. Lidé na mě zajímavě koukali, určitě obdivovali ty krásné slunečnice, které se nesli do kanceláře téměr doslova "po červeném koberci". Tolik pozornosti jenom kvůli květinám jsem nečekala. Abych pravdu řekla, byla jsem docela nervózní, nebyla jsem na něco takového zvyklá, nebo jsem to spíš nevyhledávala, radši jsem byla stínem ostatních, co se týkalo tak velkého davu. Hmmm, pravda, trošku jsem zazmatkovala a začala jsem rychle utíkat, proto jsem tu byla tak brzy. S květinami se ale nic nestalo, za to moje nervy byly v háji. Srdce mi bilo jak o závod, ale pravidelným dýcháním jsem se dokázala uklidnit.

Opět jsem stála před onou budovou. Váza se slunečnicemi byla o něco větší než já sama. Mírně mi bránila ve výhledu, takže jsem se rozhodla zapojit moje schopnosti senzibila. Přivřela jsem své oči a následovala jsem sluch. Mírně chození po kanceláři nešlo v takové blízkosti přeslechnout, řídila jsem se instinkty. Bylo to lepší, protože jinak bych se určitě zase ztratila! Když jsem oči otevřela, byli přede mnou dveře. Teď ale otázka, jak zaklepat, když držím takový poklad? Jednoduše jsem zaklepala do dveří pomocí nohou, takže mírně kopání, ale byl to opravdu podobný zvuk! Jen jsem čekala na vyzvání, abych mohla předat tento "poklad" a zároveň magnet pozornosti.

pro **Arata** Mon Aug 15, 2016 6:37 pm

Včera jsme se dohodli s Assíkem, že to opět zkusíme. Aktivita na forku záhadným způsobem dosáhla 1%. Po několika rozhovorech se mi podařilo zjistit příčinu nehrání, a tou je: Jiní nehrají. Nepostuje se, takže pochopitelně taky nehraji. Když ten přístup mají všichni včetně mě, není divu, že poslední příspěvek byl v době bronzové. A tak jsme si řekli, že do toho dem. Kolik lidí se chytne? Budeme hrát pouze dva? Tak či onak si to užijeme. Rozpoutáme válku. Zničíme svět, a na závěr filmu se odstěhujeme na Mars, kde bude další pokračování.

Někdo párkrát kopl do dveří. Toto si tu nikdo nikdy nedovolil, takže mě zajímal důvod. Nedělám ukvapené závěry. Shinobi bude o hlavu kratší až, když se prokáže, že kopl do dveří z čisté nevychovanosti. "Vstupte!" Doteď Kami měla do činění pouze s mou přátelskou verzí. Teď to bylo něco jiného. Více zlovolného. Ne chladného, bez emocí. Právě naopak. Emoce byly znát možná až příliš. Červenat jsem se ale nečervenala. Žádná pára u uší či pusy. Vzteky jsem se netřásla. Můj pohled však probodl Kami při vstupu hned párkrát, a dokonce ji vykopal hrob a pochoval.

pro Kami Nami Mon Aug 15, 2016 9:29 pm

Neaktivní hráči jsou očividně pouze ti, co jedou se stádem a za žádnou cenu se nestanou jedinou černou ovcí, aneb jediným světlem v té temnotě beznaděje. Každopádně mi z části bylo jasné, že to takto dopadne, pokud někdo z admin týmu nebude aktivní. V tomto případě mohu líbat ruce a nohy bohovy za to, že do admin týmu pověřil alespoň jednu černou ovci, aneb naději pro toto fórum, které by s ním mohlo vést k lepší budoucnosti. WELL DONE, MY HONEY!!!!

Ihned po povolení ke vstupu jsem si otevřela loktem. Nesla jsem velkou vázu s pěti nejkrásnějšími slunečnicemi. Šla jsem směrem k jejímu stolu. "Omluvte mou nezdvořilost při takovém vniknutí, ale kdybych zaklepala rukou, nejspíš by mi upadli slunečnice." Položila jsem jí je na stůl a potom jsem udělala pár kroků vzad. Viděla jsem ten její pohled. Nejspíš by se všichni hned zatřásly strachy, já se však na její výraz dívala jak na denní šálek čaje. Bez řeší a veškerých emocí, na rozdíl od těch, co sály z Tenshi-sama, jsem se uklonila. "Omluvte mne, pokud Vás mé chování urazilo." V předklonu jsem zůstala nadále, dokud mi nedala pokyn. Nikdy jsem si nemohla dovolit urazit své nadřízené, to bylo pro mně osobně největším ponížením.

pro **Arata** Thu Sep 15, 2016 9:01 pm

V očích se mi probul byakugan, a já pomocí mokutonu Kami změnila na dřevo. Pak se vznesla nad vesnici, použila shinra tensei, čím jsem ji zničila. Pak jsem svůj rinnegan předala Nami, která byla kamennou sochou, a s její pomocí jsme dobili okolní edo tensei.

pro Kami Nami Wed Sep 28, 2016 10:40 am

Plán Inoiki byl prostý a rychlý, bez ohledu na detaily a naprosto nečekaný. V malém okamžiku, jsem zdřevěněla a jenom se dívala na počínání Inoiki, mysl mi stále fungovala, ale tělo se nemohlo hnout. Jediné co jsem stihla před zdřevěněním je, že jsem měla uchopenou katanu, která byla stále v pochvě.
Inoiki byla opravdu Tenshi, její schopnosti byly až abnormálně vysoké. Jenom jsem se dívala jedním směrem, jak mrtvola, když mi v tom Inoiki dala Rinnegan. V této chvíli jsem ucítila, jak mi síla prolila celé tělo a já dokázala tu dřevěnou skořápku kolem mého těla rozbít.
Klekla jsem si na kolena, s lehčím úsměvem a pohledem na mého nadřízeného, senseie a v podstatě v této chvíli i rodiny. "Od květin až po dar a téměř zničení světa. Nejlepší zážitky jsou ty neplánované, že?"

pro Sponsored content

Centrála dediny

Centrála dediny

Re: Centrála dediny

Re: Centrála dediny

Re: Centrála dediny

Re: Centrála dediny

Re: Centrála dediny

Re: Centrála dediny

Re: Centrála dediny

Re: Centrála dediny

Re: Centrála dediny

Re: Centrála dediny

Re: Centrála dediny

Re: Centrála dediny

Re: Centrála dediny