Akuma Saito

pro Akuma Saito Wed Jun 15, 2016 11:07 pm

Hodnost: ~~Genin~~, ~~ANBU~~,~~Oinin~~, Jounin
Vesnice: ~~Kirigakure no Sato~~, ~~Rengo no Kyowa~~, Getsugakure no Sato
Věk: 27
Narození: 28.7.
Pohlaví: Muž
Klan: Saito
Rodina: Masuto Saito (Otec), Rin Saito (Bratr), Yumiko Saito (Matka)
Tým: Zatím žádný
________________________________________________________________________________

Elementy: Yin, Yang, Katon
Hijutsu: Yinto
Schopnosti:
Taijutsu - 4
Síla - 1
Rychlost - 4
Inteligence - 5
Genjutsu - 5
Chakra - 4
Ruční pečetě -3
Ninjutsu - 4

Techniky:

Výbava:

Akuma vlastní jako každý Shinobi ZVN, což znamená klasická výbava, což dále nemá cenu rozebírat. Co však stojí za zmínění je jeho skrytá zbraň. O této zbrani bych mohl psát tisíc slov a i tak by to nebylo dost, aby se dalo popsat, jaké všechny typy využití má.

Stručný popis:

Akuma Saito 10wqt5h

Na obrázku si můžete všimnout vzhledu zbraně. Jedná se o malý, ale elegantní způsob, jak u sebe nosit smrtonosnou zbraň. Jedná se o speciální zbraň, v dobách, kdy Akuma sloužil v Kirigakure no Sato, se tahle zbraň neoficiálně nazývala "Osmá legendární zbraň", ale to je jen z historie. Točitý válec umožňuje nošení dalších tří čepelí, kromě té nastavené. Čili dohromady 4 čepele, z čehož každá má jinou funkci. Každá se používá při jiném typu boje. Otočením válce o 45 stupňů se mění aktivovaná čepel. Vytasit každou čepel se dá pomocí chakry. Mechanismus, který vymysleli kováři v Takigakure no Sato je dokonalý. Pokud nositel soustředí chakru do svého předloktí, vytasí se zbraň, v případě jedné čepele vystřelí. A co teď? Teď si každou z nich popíšeme.

1. Bitevní čepel- Jedná se o 25 cm dlouhou čepel vytvořenou z Koridia, velmi tvrdý kov, vyskytující se pouze u vesnice Takigakure. Čepel je složená, aby se vlezla do otáčivého válce, takže při vysunutí se skládá, podobně jako teleskopický obušek. Zbraň je tak tvrdá, že dokáže proniknout i tou nejtvrdší skálou a projde každým kovem, kromě Koridia. Kvůli velikosti není vhodná pro tiché zabíjení.

2. Vražedná čepel- Nejmenší a nejnebezpečnější ze všech zbraní, kterými disponuje otáčivý válec. Její nebezpečnost je v její velikosti a zákeřnosti. Při vytasení nedělá žádný pronikavý zvuk. Jeho délka je 15 cm a šířka okolo 0,5 cm. V davu je možné zabít několik cílů naráz, aniž by na to někdo přišel. Vyrobeno z kalené oceli, dost tvrdý materiál k tomu, aby prošel skrz veškeré oblečení a s trochou síly i zbrojí ANBU.

3. Chakrová čepel- 20 cm dlouhá a 3 centimetry široká čepel vyrobená z chakrovodivého kovu slouží jako perfektní zbraň proti všem typům zbroje a proniká skrz tkáň, jako nůž máslem. Slouží pro zasazení kritických zranění a proniknutí skrz obrany, které jsou na bázi chakry, samozřejmě že ne technikami jako je Susanoo. (xD)
Vhodné proti technikám jako je Doton: Domu a Saton no Yoroi a Raiton no Yoroi.

4. Vystřelovací čepel- Úžasná zbraň pro překvapivé zranění na krátkou až střední vzdálenost. Při proniknutí chakry do mechanismu vystřelí čepel o velikosti 5 cm a šířky 3 cm. Na čepeli jsou opačně orientované háčky, pro způsobení většího zranění po vytrhnutí z rány. Čepel je připojená k ocelovému ranku, díky kterému se může čepel po reaktivaci vrátit zpátky do otáčivého válce a způsobit tedy zranění, aniž by si ho zasažený vytáhl sám.

________________________________________________________________________________

Osobnost: Akuma nepatří mezi nejotevřenější Shinobi. Není nepřátelský, spíše naopak, ale pravdou je, že má rád svoje soukromí a nerad si do něj nechává hledět. Nesnáší opozdilce, lidé, kteří chodí pozdě, bere za nevyužitelný odpad, na kterého se nedá spolehnout. I když se to moc nezdá, je poměrně výbušné povahy. Když se skutečně vytočí, trvá dlouho, než se zase zchladí. Zbožňuje ticho, když je příliš velký hluk, celkem ho to irituje a necítí se úplně nejlíp. Je poměrně loajální a hrdý, jak ke svojí vesnici, tak ke své rodině a přátelům.
Po nástupu k ANBU jednotkám se toho velmi mnoho změnilo. Nejen vzhled, nyní poukazuji hlavně na povahu. Je uzavřenější než předtím, nyní to má totiž v popisu práce. K lidem si jeho rdce hledá těžkou cestu, proto moc přátel nemá, jeví se jako chladný člověk, jež moc citů v životě necítil. Ve skutečnosti je Akuma někde uvnitř sebe pohřbil, aby je nikdo nenašel. Ztratil hrdost, ztratil čest. Ztratil vše, na čem jeho rodina lpěla, ztratil význam své existence.
Život je pro něj jen mise a neutišitelná touha usmrtit toho, jenž za jeho trápení může. Trpí změnami nálad kvůli své rozdvojené osobnosti. Proto se může stát, že jednoho dne si Vás ani nevšimne a druhý den Vás z celého srdce chce zavraždit. Jeho největším nepřítelem je jeho vlastní zdravý rozum, o který musí bojovat se zlým démonem, uvězněným ve své hlavě.
Cítí nenávist vůči Rengo no Kyowa, proto nemá rád ani diplomacii jeho vesnice s touto frakcí. Proč? Vzala mu domov a vše, pro co žil.

Vzhled:
Akuma je 183 cm vysoký se sportovní postavou. Na jeho těle je mnoho jizev, které poukazují na fakt, že se útočil nejednoho konfliktu a nejeden konflikt ho přivedl do smrtelného nebezpečí. Nejvíce zjizvená má záda, kde prakticky z původní kůže nevidíte takřka nic. Jizvy po silných popáleninám dělají jeho záda značně odpudivými, ale záleží, jak to Vy sami berete, muže přece jizvy krášlí! Další důležitá jizva, kterou Akuma má, je na jeho levém oku, rána byla očividně velmi hluboká, když byla čerstvá.
Má kaštanové vlasy s konečky lehce do světla až blonďata, záleží podle ročního období, Slunce mu často zesvětluje vlasy. Akuma má šedo-černé oči, lépe řečeno jedno oko. Druhá neustále zakrývá vlasy, páskou a nebo jej má prostě stále zavřené. Nikdo neví, zda-li něco skrývá nebo prostě oko nemá.
Na sobě má plášť bez znaku klanu nebo vesnice. Z vnější strany je šedý a dlouhý zhruba až pod kolena, do oblastí lýtek, a z vnitřní strany je zelený. Typické barvy jeho klanu. Pod kabátem často nosívá starou dobrou zbroj z dob, kdy v Kirigakure sloužil u ANBU jednotek. Znak na hrudi je přeškrtnut. U pasu pod kabátem nosí ANBU masku, aby mohl na bitevním poli nebo při misi skrýt svoji pravou identitu. Pod dlouhým rukávem pláště schovává svoji skrytou čepel a u pasu nosí svoji ZNV. Jinak nosí klasické modré kalhoty a sandálky s dlouhými návleky, samozřejmě zelené.

Minulost:

Budu Vám vyprávět jeden velmi dlouhý příběh o jednom chlapci, ze kterého se musel stát muž. Budu Vám vyprávět příběh o člověkovi, který byl pro ostatní ničím aniž by si uvědomovali, že vším. Pochopíte co je to bolest, co je to láska, i co je to smrt. Co ale pochopíte nejlépe nebude nic z toho, co jsem miloval. Pochopíte, jak se z racionálního muže, může během vteřin stát šílenec. Muž zahleděný do sebe a svých zájmů, který postrádá základy empatie.

_____________

Už uběhlo 34 let od porážky Kaguyi a ve Světě vládl jakýsi stav, kterému se říkalo "mír". Upřímně? Nálada byla už tehdy velmi napjaté, protože se šířili různé zvěsti o tom, co se ve Světě děje. Lidé na sebe koukali skrze prsty a celková nesnášenlivost rostla i v klanu, který sídlil nedaleko vesnice Kirigakure. Na tamních ostrůvcích, které byly spojeny bambusovými mosty, sídlil jeden velký klan, jehož jméno předcházelo jeho obávanosti. Někteří tomuto klanu říkali "Kurama dvojče", neboť v síle Genjutsu, jakými oba klany disponovali, byli jistě na stejné úrovni, TEHDY. Původ klanu Saito je opředen krvavými příběhy, ale má se za to, že klan Saito přišel z Konohy, po velkém vyhoštění. Klan našel podporu u Mizukageho a založil zde nové sídlo.

Klan má svoji hierarchii a kodex, kodex podle něhož se musí řídit každý jeden člen klanu. Ctít svoji rodinu, vesnici a hrdě bránit svoji čest. Pokud selžeš v jednom z těchto třech základních pravidel, pro klan si odpad, jehož se zřekne i vlastní rodina. Byla tu spousta dalších pravidel, ale tyhle tři byly základní, ostatní z nich vycházejí.

Do takovéhoto klanu se narodil malý uzlíček štěstí, Akuma Saito. Jméno dostal kvůli svému chování, když se narodil. Prý křičel v kuse 4 dny a 5 nocí, kdy rodičům nedal spát. Již tehdy jim bylo jasné, že tenhle chlapeček bude něčím zvláštní, no o jaké zvláštnosti to vlastně půjde, to nikdo neodhadoval. Tehdy nic nenasvědčovalo tomu, co z něj vyroste. Rodiče ho milovali, byl to jejich prvorozený syn, syn vůdce klanu. i když svoji lásku nedával najevo, nebylo nic, co by pro svého syna neudělal. Jeho matka byla přesným opakem otce. Zatímco on lásku nedával najevo, ona ano. I když u jeho porodu málem zemřela kvůli problémům s krevními sraženinami, byl to její poklad a Akuma lásku ke své matce vracel již ve věku, kdy byl teprve schopný dýchat a ručkami čeřit vzduch okolo sebe. Byl to krásný pohled, ale během jeho krásných chvil s matkou se toho ještě hodně odehrálo uvnitř klanu. Proběhla totiž velká vnitřní válka mezi vůdcovskou částí rodiny a nevůdcovskou, která chtěla o klanu taktéž rozhodovat. Bitva trvala 3 dny, kdy se rozhořely ostrovy, z pobřeží to vypadalo, jako kdyby Slunce vycházelo nad obzor, když vesničané sledovali zářící tečku u horizontu. Masuto Saito, vůdce klanu, vzal každého muže, co byl schopen udržet zbraň do války. Používat Genjutsu bylo zbytečné, všichni techniky znali a věděli moc dobře, jak se proti nim bránit, takže boj byl převážně o prosekávání se ostatními kupředu. Masuto se však boje aktivně neúčastnil. Měl totiž jiný plán, vymyslet ničivou techniku, která by dokázala válku zastavit. Vymyslel Genjutsu tak kruté, že ihned po skončení války byla technika zapečetěna a je střežena samotnou Kirigakure, aby jí nikdo z klanu nemohl zneužít. Technika dokázala každého, na koho byla použitá nervově složit, trvale. Takže končili v léčebnách, ze kterých se už nikdy nedostali. Stačilo pouze ukázat sílu techniky proti vůdci povstání a ostatní zbraně odložili. I tak si něco prosadili, byla vytvořena vnitroklanová rada, která mohla pořádat jednání s vůdcem klanu a on mohl brát v potaz jejich názor.

Čas plynul jako voda a Akuma jen rostl a rostl. Když mu byli dva roky, narodil se mu jeho mladší bratr, Rin Saito. Jako druhorozený neměl nárok na to stát se vůdcem klanu, kdežto Akuma jím býti musel, ale ve svém věku si to mohl jen těžko uvědomovat. Již od prvního pohledu Akuma svého bratra miloval. Když s otcem odešli od matky a jeho bratra, byl již večer a Masuto vzal Akumu do zahrady, kde se společně dívali na hvězdy. Akuma seděl na otcově stehně a ukazoval na všechna možná souhvězdí na nebi. V polovině bádání se vesmírem ho otec pevně uchopil dlaněmi za žebra, přisunul se blíže k jeho uchu a zašeptal: "Akumo, musíš svého bratra bránit, braň ho celý život. Protože já tu věčně nebudu..." Ačkoliv byl Akuma malý, ze svého dětství má tohle jako první vzpomínku, vzpomínku, která se mu vrací den, co den...

Akuma byl malé, šťastné a rozverné dítě, které milovalo dělání průšvihů. jeho otec byl věčně zaneprázdněn starostmi o klan, matka měla plné ruce práce s jeho druhým bratrem a Akuma si tedy musel obstarávat zábavu sám. Bylo to různé, od úmyslného rozbíjení talířů po pomalovávání zdí barvou až k schovávání důležitých dokumentů před otcem. Bylo toho skutečně velmi mnoho a s věkem se to jen zlepšovalo. Jeho snaha o pozornost však nedosáhla chtěného výsledku. Rodiče mu vše odpouštěli a nikdo jiný se mu neopovážil nic zakázat. Otcův mazánek, spratek, floutek, jak jen chcete...

Nezajímavou část nyní přeskočíme. Akumovi je nyní 7 let. Vyrostl z něj typický frajírek, který mluví víc než umí. Před kamarády dělá klasického všeumělce a světáka a slabší členy kolektivu šikanuje se svými kamarády. Na druhou stranu budí vůči svými vrstevníky respekt, byl to rváč. Jeho bratr byl přesným opakem. Zamlký, malý a slabý. Neměl moc kamarádů, ale bylo mu to jedno, žil ve svém vlastním Světě a jediný, kdo ho zajímal byl Akuma, kterého miloval ze všeho nejvíce. Nikdo si nedovolil na Rina jen sáhnout.

Jednoho dne Akuma došel na tréninkové pole dříve než ostatní, bylo ráno. Kolem 6 ranní již trénoval vrhání kunaiů proti nehybným cílům. Ani si nevšiml, že jej z dálky někdo sleduje, dokud se neozvalo tleskání od laviček. Na jeho kůži vyskočila husina a hlavou střelil za zdrojem zvuku. Na lavičce seděl muž s maskou. Na sobě měl ANBU vestu Kirigakure a dokonce i maska se zdála jako ta, co doma viděl mnohokrát na stole otce. Kdo to ale mohl být. S vystrašeným hlasem se zmohl jen na pár slov: "P-Pardon, ale kdo Vy jste a co chcete...?" Na svá slova nedostal odpověď hned ze začátku. Jakmile si Akuma muže všiml, ten se zvedl a šel k němu. V tu chvíli jeho tělo zkamenělo, nemohl se ani hnout a kunai mu vypadl z ruky. Jeho kroky byly tiché, šlo slyšet pouze cinkání padajícího kunaie a situace vypadala velmi pochmurně. Čím blíž muž byl, tím pomaleji čas ubíhal. V hlavě Akumovi běhalo spoustu otázek, ale ani na jednu se mu nedostávalo odpovědi. Slyšel pouze šepot, cizí hlas ve své hlavě, který tiše šeptal:"Nemáš se čeho bát mladý Akumo-san. Uklidni se, nejsem tvůj nepřítel. Jen mě poslouchej..." A tohle se opakovalo, dokud muž nedošel až k němu. Jelikož byl větší než on, okolo dvou metrů, klekl si na jedno koleno, o které si opřel jednu ruku, zatímco druhá mu volně vlála u pasu. Když se mu podíval do očí, všiml si jasně modrých očí, ale šel z nich strach, doslova z nich sálala smrt a strach. "Akumo-san, příteli... Ty nevíš, kdo jsem, ale já Tě znám až příliš dobře. Jsi Masutův syn, viď? Je to skvělý muž, ale bojí se. Bojí se síly. V tobě ale vidím potenciál. Jednou přijde doba, kdy se budeš muset postarat o svoji rodinu, klan, ale zejména bratra, jen ty sám. A pokud budeš chodit ve šlépějích své otce, nikdy ho nepřekonáš a co je nejdůležitější, nikdy se mu nevyrovnáš. Pokud nechceš vidět vše, na čem Ti záleží ležet v popeli, budeš mě teď poslouchat. Nedaleko odtud, od Kirigakure, je jedna jeskyně. Poznáš jí jednoduše..." Řekl neznámý muž s úsměvem a ruku, kterou měl svěšenou u těla položil Akumovi na čelo, ten začal v hlavě vidět jeskyni, jak se k ní jde a jak jí pozná. Tenhle obraz mu v hlavě zůstal. "Až tam vejdeš, půjdeš pořád rovně až dojdeš do obrovské místnosti obklopené obelisky a se zrcadlem z černého skla. Jdi k němu a podívej se do něj. Uvidíš budoucnost, a uvidíš, co musíš udělat a hlavně jak, aby se nevyplnila. Předběhneš všechny své nepřátele, protože ty už budeš mít v paměti vypáleno, jak se co stane... A uvidíš taky svoji smrt." Řekl mu muž neutrálním hlasem, načež se zvedl a odešel pryč stejně rychle, jako zmizel. Akumovi se zavřeli víčka a omdlel. Věděl však přesně, co se stalo. A něco ho v hlavě nutilo, aby na to místo zašel. Jakýsi hlas, který nechtěl být utišen. Když se vzbudil, uviděl svého bratra, jak na něj leje vodu a usmívá se. Na nic nečekal, odhrnul bratra stranou a jakmile se postavil na nohy, zmizel pryč. Věděl přesně kam má jít, a jak se tam dostat.

Stmívalo se, když unavený doběhl na místo ze své vize. Před jeskyní ležela mrtvola, ale ani to neodradilo Akumu od vstupu. Zapáchala, již tu nějaký ten pátek ležela. V zádech měla zabodnutý kunai, který Akuma z mrtvoly vyňal a se zápalem v očích vešel do jeskyně. Bylo to přesně tak, jak mu ten muž říkal. Hlasy v jeho hlavě však sílily, říkali mu: "Zmiz! Zmiz dokud je ještě čas, zmiz! Nebuď jako všechny zbloudilé duše tady!" Ani toto však Akumu neodradilo, stále ho něco k tomu zrcadlu táhlo. Když se skrz obelisky dostal do uzavřeného prostoru okolo zrcadla, atmosféra zhoustla a i když bylo zrcadlo černé, něco v něm zahlédl, jakýsi obraz Kirigakure. Až došel do vzdálenosti půl metru, jeho zornice se stáhly a obrazy, které viděl, se staly skutečností. Viděl jak stojí nad svojí vesnicí, která hořela. V ulicích ještě stále pobíhali vesničané, kteří se snažili tohle všechno přežít. Viděl také muže, kteří se je snažili zabít, mlátili je, znásilňovali a před zraky dětí podřezávali a nebo zavírali do hořících domů, ze kterých se ozýval neutišitelný nářek a pach spáleného masa. Jeho zrak zaujala čelenka, kterou viděl na jejich čelech, tenhle znak ještě nikdy neviděl. Něco se v něm hnulo, navalo se mu, podíval se ke svým nohou, kde pod ním ležel jeho mrtvý bratr. Bylo jasně viditelné, že má hlavu odňatou od těla. Někdo jí však úmyslně umístil na místo, kde by byla, kdyby byla stále spojena s tělem. Akuma padl na kolena se slzami v očích a hleděl na zuboženého bratra. "Nii-chan!" Ozvalo se z Rinových úst a jeho hlava otevřela oči dokořán. Akuma spatřil sám sebe, s čelenkou těch stejných lidí, kteří mu vypálili domov.

Pak se obraz opět měnil a měnil. Měnil se stále a bolestivé ukázky se zastavily až na té poslední. Akuma stál na popravišti s ostatními vězni, kteří byli odsouzeni k trestu smrti a to nebyl zrovna ten, který by bolel nejméně. Již brzy měl být na řadě i on. Poprava probíhala v podobně přivázání ke kůlu, provedení příčného řezu napříč břichem a následně trvalo nějakou dobu, než dotyčný zemřel. Během toho se z jeho těla vyvalily orgány, které ještě stále pracovaly. Za kůlem byla další spousta lidí, kteří umírali již několik dnů, nabodnutí na kůl, škemrajíc o odpuštění, nikdo jim však nevěnoval pozornost. Akuma ucítil žduchnutí na svém rameni a silou byl přinucen posunout se kupředu. Nemělo cenu vzdorovat. Proto se rozhodl skončit hrdě. Jak se to tedy vezme, tělo neovládal, ale hlava křičela o pomoc. Když došel ke kůlu, popravčí ukázal na dlouhý a hubený kůl s hrotem, jeho smrt měla trvat déle než ubožáka předtím. Ucítil ránu do zátylku a dopadl na kolena, hlavou se však díval stále na popravčího, který došel až k němu. Viděl trochu rozmazaně. Měl však na sobě jakousi masku, masku smrti. Popravčí ho jednou rukou chytl za vlasy, aby mu pozvedl hlavu a druhou rukou si sundal masku, pod kterou byla tvář muže, kterého zatím neznal. Byl to bloňdák, který se na něj ďábelsky usmál. "Tohle čeká každého, kdo se nepodvolí vůli lidu." Jakmile to dořekl, dva muži chytli Akuma za ruce, zatímco třetí nabodl Akumu na kůl tak, aby se vyhnul všem životně důležitým orgánům, přivázali ho ke kůlu a následně ho zvedli. Bolest byla obrovská, ale nevydal ani hlásku. Poslední, co viděl, byli jeho rodiče, kteří pod kůlem sledovali svého umírajícího syna. "Milujeme Tě, synu..." Řekla plačící matka, zatímco jí otcem druhou rukou držel, aby se nezhroutila. Svýma bledýma očima se však díval pyšně na svého syna, který nevydal ani při tak bolestivém způsobu smrti ani hlásku, přestože věděl, že ještě bude pár dní umírat. "Jsem hrdý na to, že jsi byl můj syn, Akumo.." A následně se rozplyne i tato vize a Akuma se ocitne zpátky ve svém těle. I když ne tak úplně, jak by si představoval. Polovina jeho těla je celá černá. Z Mangy bych to přirovnal k něčemu, jako bylo splynutí Obita a černého Zetsua. Akuma se zhrozil, jeho levé části se sám bál. Jeho ústa sama začala vydávat slova, ale úplně jiným, zlověstnějším hlasem. "Tohle je náš osud, Akuma-san!" Akuma se zhrozil a rozbrečel se, tedy alespoň polovina něj. Ze strachu pevně sevřel kunai, co držel v ruce a vší silou praštil do zrcadla hruškou. Objevila se pavučina, která se rozrostla po celém zrcadle a se vší silou praskla. Střepy pořezaly Akumu na většině těla, ale připravily ho o něco víc, o jeho levé oko. Zanechalo po sobě jen velkou jizvu a bolestivou vzpomínky, tedy vzpomínky. Tohle měl být konec? Asi ano, padl na kolena naposledy se nadechl a padl na zem...

To by to ale byl krátký příběh! Akumu zachránil jeho otec, kterému o možném nebezpečí řekl Rin, Masuto se vydal po stopách Akumu, i když v půlce cesty již dávno věděl, kam to vlastně mířil, ale netušil proč. A to vlastně netušil ani Akuma. Když vešel do jeskyně a viděl svého syna v kaluži krve. Sebral snad všechnu svoji otcovskou sílu, kterou disponoval a ubíhal s větrem o závod. O to tu ale celou dobu šlo. Muž, který Akumovi ukázal cestu k zrcadlu potřeboval, aby Masuto opustil klanové sídlo. Později se zjistilo, že se někdo infiltroval do sídla, ale z jakého důvodu..?

Akuma se probudil o jedné půlnoci na lékařském pokoji, připojen na kapačku a s mnoha obvazy na sobě. Pamatoval si vše, včetně toho, že ho jeden ze střepů připravil o oko. Vrávoravě se chytil kapačky, která visela na ocelové tyči s kolečky a použil ji jako oporu, aby se mohl zvednout. Bolelo ho všechno, ale nejvíce hlava a levá část tváře. Belhavým krokem se dostal k zrcadlu a hluboce na sebe hleděl. Bál se sám sebe. A taky skutečnosti, kterou viděl. Myšlenky v jeho hlavě se stále míchaly, nevěděl, co má dělat. Hlava se mu zamotala tolik, že dopadl na zem a již se z ní nezvedl zpátky do postele.

Když se pro něj otec po pár týdnech vrátil i s bratrem do nemocnice, již byl téměř zdravý. Oko mu vrátit nemohli, ale nezdálo se, že by jeho tělo ostatní zranění nezvládlo. V jeho těle se skrýval velmi silný duch. Každý má však slabé stránky. Otec se ho nikdy nezeptal, co v zrcadle viděl, ale již to nebyl ten stejný chlapec, jaký to byl předtím. Smích, rošťárny, tohle všechno se z jeho listu denních povinností vytratilo. Spoustu priorit s v hlavě urovnal, zejména si uvědomil, že nemá možnost být jen malý a hloupý chlapec. Ten incident v něm zabil chlapce, aby v něm uhnízdila duše muže. Své postižení bral jako upomínku, aby nikdy nezapomněl, co se tam tehdy stalo, a aby si uvědomoval, co ho v životě za úlohu čeká. Musel posílit, aby zabránil tomu, co viděl. Ale aby zesílil, potřeboval se naučit bojovat se svým handicapem. Navíc, pár dní po návratu z nemocnice nastoupil do Akademie. Když však došel domů, matku nenašel. Otec mu neřekl, kam odešla a když naléhal, schytal ránu po tváři. Byl paličatý, někdy jich dostal i více za sebou, až mu tekla krev z ran z neucelených jizev. Nikdy se však na otce nehněval, cítil vůči němu dluh. Později si útěk matky začal klást za vinu, později zjistil, že právem.

Zatímco dny trávil spící na nezajímavých hodinách v Akademii, po škole trénoval, aby jeho handicap nebyl velkým mínusem v boji. Kdo ho však mohl naučit bojovat se zmenšeným viditelným polem? Pouze slepý člověk. A ten v klanu byl. A shodou okolností, byl to otcův Sensei. Bylo mu již přes 70 let, což je na slepého Shinobiho úctyhodný věk. Byl slepý od svých šesti let, ale nikdo nevěděl, co nebo kdo, ho o zrak připravilo. Po naléhání otce na Senseie se uvolil k trénování. Naučil Akumu, že zrak není jediný smysl, kterým dokáže vnímat okolí. A že lidské tělo je úžasný nástroj. Když něco ztratí, vykompenzuje to jinde. Naučil Akumu se pohybovat a vnímat okolí i se zavřenýma očima, i když to stálo mnoho krve, sil a hodin práce. Lépe řečeno 4 roky, čili celou jeho studii na Akademii. Na druhou stranu, Akuma uměl bojovat i v úplné tmě. Naučil se poslouchat okolí tak, jakoby si ze všech zvuků složil obrázek okolí. Vyrovnal i svým nepostiženým spolužákem, by je i předčil. Aby se zbavil nevýhody, mimo Genjutsu velmi trénoval i boj zblízka, kterým si taktéž pomáhal v orientaci v okolí na straně, kam úplně dobře neviděl.

Dokázal to, a byl na sebe patřičně hrdý. Čím více však trénoval, tím více si uvědomoval proroctví, které viděl v onom zrcadle. Z Akademie vyšel jako premiant třídy a měl největší potenciál pro kariérní růst ve své vesnici. Bylo mu 12 let, když měl tu čest si nasadit svoji čelenku, na které se jasně leskl znak Kirigakure no Sato. Byl to úžasný pocit, na chvíli jeho hrdost přehlušila obavy a stesk po matce. A otec mu ten den poprvé řekl, že je na něho hrdý. Byl přidělen do týmu 3, který vedl jakýsi bezvýznamný Sensei, skutečně bezvýznamný, stejně jako jeho tým, ale to je až pozdější část příběhu! Akuma se za své zraněné oko nestyděl, nosil ho hezky odhalené, i když se muselo nechat, že jeho dlouhé vlasy velkou část poraněného oka zakrývaly.

Tím však trénink neskončil, když splnil své nudné úkoly pro vesnici, trénoval dál. Na svůj věk byl neuvěřitelně ambicózní. Možná více než to, časem se stal posedlým. Dělal to však s cílem ochránit svoji vesnici. Se svým týmem měl chladné vztahy, ne že by je neměl rád, jen byl dosti zamlklý. Sensei o něj měl právem strach, ale ani na varování před jeho příliš umíněným chováním rodina nereagovala a to jen z jednoho prostého důvodu, byl vzorem pro ostatní Shinobi jeho klanu, tak měl pravý člen klanu, budoucí dědic klanového trůnu, vypadat. V týmu se však moc dlouho nezdržel, neboť ještě téhož roku ho čekal přestup k elitám vesnice. V listopadu téhož roku se totiž pořádal konkurz ke speciálním jednotkám, ANBU jednotky. Tradicí klanu bylo, že se členové často stávali členy právě ANBU jednotek. Vstupní testy byly tvrdé a slabé jedince měly vyřadit. To se však netýkalo Akumi, ačkoliv byl nejmladším účastníkem, dostal se s přehledem mezi ANBU jednotky. Zde získal první přezdívku, "devítka", jména totiž museli zapomenout. Už to nebyli členové vesnice jako všichni. Nyní to bylo tak, že zmizeli, stali se z nich neviditelní ochránci vesnice, kteří dělali veškerou špinavou práci.

Jelikož však nebyli trénovaní, tedy alespoň Akuma ne, musel se účastnit tvrdého výcviku, který z něho měl udělat vraha bez špetky morálky a svědomí. Aby se jím mohl stát, musel se naučit jako ANBU nejen chovat, ale i pohybovat a bojovat. Ve výcvikovém táboře byl zavřen dobré dva roky, kde se zocelil, přibylo mu pár nových jizev, technik, ale co bylo nejdůležitější, spoustu zkušeností. Jeho první mise byla křtem v ohni a taky další osudná tečka v jeho životě.

Za úkol dostal eliminovat zrádce vesnice, který byl již nějakou dobu na útěku. Nikomu se zatím nepodařilo ho vystopovat, až do toho osudného dne. Neuvedený zdroj uvedl, že se skrývá v přestrojení za rybáře na jednom z ostrov v Mizu no Kuni. Akuma dostal za úkol jej zabít, žádné mazání se se zrádci! V přestrojení Akuma taktéž cestoval na tento ostrov. V převleku za sirotka běhal po vesnici a ptal se lidí, zda neviděli muže na fotce, že je to jeho otec a jeho matka zemřela, takže se o něj musí jako správný otec postarat. Hospodský prozradil, že je u moře, kde chytá s ostatními ryby. To bylo znamení, vyřídit ho přede všemi, aby se každý dozvěděl, co se stane se zrádci, kteří se vzepřou vůli Kirigakure. Vybaven kunaiem se vydal ve zbroji ANBU a maskou k moři. Všichni věděli kdo to je, ale nikdo nevěděl, pro koho si jde, kromě vinného. Akuma odstrkoval lidi, kteří mu stáli v cestě, ale ukázalo se, že si ho místní rybáři oblíbili a nechtějí se ho vzdát. Obklíčili Akumu a naštvaní se na něj vrhli. Pocit úzkosti a nebo strach? Na to nebyl čas. Krční tepna, solár plexus, hrdlo a srdce, tam všude Akuma mířil. Nezkušení rybáři padali k zemi jako hrušky a písek se zabarvil rudě. Paradoxní bylo, že muž, kvůli kterému nyní umírali začal utíkat pryč. Se slzami v očích se Akuma rozběhl proti svému cíli s cílem jej bolestivě zabít. Až teď si uvědomil, co vlastně udělal. Ačkoliv byl ANBU a prošel výcvikem, stále byl dítě, které to cítilo trošku jinak. Sprška krve potřísnila písek a zrádce padl ke zemi, držíc si krční tepnu, zatímco zbraň, která ho zasáhla se zabodla do blízké stromu. Když Akuma procházel kolem zrádce, kopl mu do očí písek a šel si pro svůj zakrvácený kunai. Po kůře stékala k zemi krev nevinných. "P-prosím, nech mě žít..." Ozývalo se z hrdla toho parchanta. Taková slova však Akumu nijak neodradila, mise byla mise a jako taková se musela splnit. Jedno koleno přisedlo hrudník, aby se mu hůře dýchalo a kunai se postupně prodíral hrdlem, ze kterého stále teklo víc a víc krve a zrádce již nebyl schopen vydat ani hlasku. Ruku, kterou si držel krční tepnu vykloubil v zápěstí a začal svůj cíl škrtit, kunai přitom odhodil. Sledoval jeho oči, sledoval, jak v nich život pomalu zhasíná a jeho krev se mísila se slzy, dokud neskonal... Zlomený se vrátil do vesnice, přičemž upadl do hlubokých depresí ze svého činu.

Jednoho večera, když Akuma spal doma jej otec vzbudil a odvedl do sklepa, kde mu slíbil, že ho jeho bolesti zbaví a dá mu dar, díky kterému bude ještě lepší v tom, co dělá, neřekl mu však již za jakou cenu. Klan totiž rozluštil hádanku, která měla být navždy nerozluštěna. Dokázal v hlavě dotyčného vytvořit démona, zhmotnit element Yinu, čisté zlo. Díky tomu se stal nositel prokletí imunní nejen vůči Genjutsu, ze kterého jej démon vyprostil, ale také se zbavil následků svých činů. Démon však nebyl pro každého, ne každý dokázal unést břemeno, kterým démon byl. Když v jeho mysli byl Yin probuzen, upadl do kómatu a tři dny v tomto stavu zůstal, dokud jej neprobudil známý šeptající hlas, toužící po smrti, bolesti a nenávisti...

Od probuzení zla uběhly 4 roky, ale vypadalo to, že Akuma démona zvládá držet na uzdě, dokonce se s ním dokázal bavit. Démon se však stále pokoušel zdolat jeho silnou duši, kdyby se mu to povedlo úplně, stal by se z Akumi vraždící šílenec, proto to také bylo tak nebezpečné, mohli jste ztratit sami sebe. Akuma trénoval, celé roky své umění Genjutsu. Svět byl však na rozcestí, válka byla za dveřmi a na scéně se objevil jakýsi muž, který disponoval silou, jakou měly snad jen všechny vesnice dohromady. Nikdo nevěděl, jak bojovat proti takové síle, ale k tomu se dostaneme později. Tento rok se totiž staly ještě dvě důležité věci. Akuma se totiž dozvěděl pravdu o tom, co se stalo s jeho matkou. Našli ji s proříznutým hrdlem v ložnici jejich domova. Akuma si spojil, kdy se to stalo s tím, kdo to udělal a začal po něm pátrat, jeho nenávist ještě více umocňoval stále sílící Yin, uvězněný v jeho hlavě. Skrz mučení svých vlastních rodiných příslušníků a vzpomínek, které na toho muže měl se dozvěděl, že byl zavřen v Kirigakurské věznici, když pomáhal vzbuzovat vzpoury. Pod rouškou tmy se tajně dostal do věznice a díky uspaným strážníkům až do cely toho muže, který za to mohl. Zmocnil se ho poprvé takový vztek, že jeho mysl byla pohlcena Yinem a onen muž byl brutálně zabit, kusy jeho těla byly po celé cele rozházeny ledabyle a šedé, betonové zdi byly obarveny rudou. Za takový čin by měl být potrestán, ale když nikdo neměl přímé důkazy, nemohli ho usvědčit...

Akuma byl profesionálem v eliminaci jednotlivých cílů, bojoval s Jashinisty, mistry Taijutsu i Genjutsu a dokonce i uživateli Doujutsu, samozřejmě kradeného. Vesnice ho používala jako zbraň proti nejhorším zmetkům, co po Světě chodili. Vytvořil bezpočet technik, které se klan učí doposud a také se jich spoustu naučil. Ani to však nedokázalo zachránit jeho rodinu a čest. V Kirigakure měl za úkol odstraňovat odpůrce systému společně s dalšími jednotkami, což se jim dobře dařilo, stačilo zabíjet vůdce povstání a rebélií a ostatní utichly, ale vždycky se někdo objevil, kdo se oveček ujal a pokračoval ve šlépějích toho předchozího, takže se nenávist vůči systému jen a jen zvyšovala, ale takový byl příkaz od velitele ANBU a naší prací bylo na to slyšet. Toho hlavního vůdce se však nikdy nepodařilo dopadnout, pouze jeho lokální noshledy. Možná by bylo všechno jinak, kdyby se jim podařilo ho odstranit. Jednoho večera se na nebesích objevili jakési zářící kruhy, čím blíže se však přibližovali k zemi, tím rychleji lidem došlo, že to do vesnice padají meteority. "Nii-saaan!" Zakřičel Rin, když viděl, co se děje. Jeho hlas se nesel vesnicí a jakýsi bratrský hlas, či pud, zapříčinil, že to slyšel i Akuma. Meteority dopadaly do vesnice, kterou ničily obrovskou silou, která se po dopadu uvolnila. Spousta životů byla zmařena, ale to nejhorší se měl Akuma teprve dozvědět, na vesnici byl veden útok!