Sídlo hlavy státu

Byl to den jako každý jiný. Po snídani s vedoucími představiteli státu a generály jsem si vyslechl spoustu zpráv o našem postupu na hranicích. Také jsem si vyslechl od bezpečnostní jednotky informace o stavu bezpečnosti v Uzushi. To by nějak šlo. Vypadalo to na klidný páteční den. Asi půjdu na prohlídku města a dozvědět se od svých občanů něco nového. Postavil jsem se k oknu a v klidu popíjel čaj.

Došel jsem před sídlo, kde byla ochranka, který chtěla po mě identifikaci a důvod příchodu. Ukázal jsem jim list s pečetí ohledně průchodu a vešel do sídla. Zaklepal jsem na dveře vedení a byl trošku nervozní. Přeci jen s prezidentem jsem chvilku nemluvil a byl to nejvýznamnější osobnost ve vesnici. Dopis pro něj jsem držel pevně v rukou.

Dorazil jsem k sidlu hlavy statu no moc jsem se nerozhlizel Ochranka me zastavila a chtela duvod no ja momentalne jsem zdelil ze jsem zde prisel nekoho o necem informovat nakonec jsem se dostal k one mistnosti pred kterou uz netrpelive cekal Ruki. Prisel jsem k nemu a rekl mu. "Predpokladam ze jsi Ruki, Mam ti sdelit ze mame prijit do kancelare Tsuchikageho. " Kdo vi zdali si me pamatoval byl jsem sice starsi nez on ale do akademie jsem nastoupil pozdeji nez jsem mel tudis byla sance ze jsme byly ve stejne tride. I kdyby ne  od nekud mi byl povedomy ale to uz jsem fakt si nevzpomel odkud. popravde malo kdo si pamatoval me ja byt ten jenz vzdy byl takrka neviditelny a misil se ze scenerii kolem. Al;e vzkaz jsem predal cekal na jeho reakci. Ale te se mi nedoatalo zpravu jsem viridil tudis me tu uz nic nedrzelo.
(presun)

Dopil jsem poslední doušek a prave někdo zaklepal. Odložil jsem porcelánový salek a posadil se pred honosný stul. "Dale!"
Tak přeci jenom to nebyl obyčejný den. Už jsem tu dlouho nemel neocekavanou návštěvu.

Stál jsem a čekal na pobídnutí ke vstupu do kanceláře. Mezitím za mnou přišel Hikaru, byla mi to celkem povědomá osoba no bohužel jsem to nijak neřešil, ale v momentě kdy na mě začala mluvit, tak jsem se na ní otočil. Poslouchal jsem to co mi říkal " Ano rozumím, dobře vyříďím to tady a poté se dostavím. Díky za info " Poté jsem se otočil směrem ke dveřím a vstoupil sám. Za stolem jsem viděl pana prezidenta, s kterým jsem měl velmi dobré vztahy " Zdravím Pane prezidente, mám tady pro vás dopis, jde pravděpodobně o vojenskou záležitost" čekal jsem zda mě vybídne k tomu, abych přišel blíže a podal mu dopis. Neslušelo se, aby řadový voják byl blízko svého velitele.

Posunul jsem si blíže brýle a pozorně si ho prohlédl. Ruki dost vyrostl. Bude z něj určitě silný shinobi.
"Vítej Ruki, chlapče. Vítej. Už jsme se nějakou dobu neviděli," zářivě jsem se na něj usmál. Zvedl jsem ruku a čekal, až mi dopis předá.

Bylo to zvláštní mluvit takhle s Raikem osobně, ale potěšilo mě to, přišel jsem k němu blíže a předal mu dopis " Ano pane opravdu to byla nějaká doba, jak se Vám daří ? " Pousmál jsem se na něj a mluvil klidným, přátelským tonem a v hlavě si pomyslel, že se stařík vlastně vůbec nezměnil a vypadá stejně.

"Výborně a pracovně jako vždy. Naše republika prosperuje a rebely se nám podařilo potlačit." pousmál jsem se a převzal dopis.
"Samozřejmě." vtiskl jsem oficiální prezidentskou pečeť. "Uděluji ti povolení k misi a ke zřízení konvoje se zásobou! Chuunine Haruno Ruki," povstal jsem a promluvil v rámci protokolu.
"Jdi a splň svůj úkol."

To jsou dobré zprávy " Převzal si dopis a já se lehce podíval z okna. Poté ho orazítkoval ." Děkuji pane, pěkný den." Zasalutoval jsem a pomalu odcházel z místnosti. Ihned jsem zašel za jednotkou, která má na starosti zásobování. Bylo mi řečeno, že zásoby budou připraveny do jednoho dne u bran Uzushihogakure.

Procházel jsem se po pozemcích. Zastavil jsem se u jezírka a začal krmit ryby. Házel jsem jim krmení a pozoroval jak nenasytně žerou.
Najednou mě vyrušil sluha, stál za mnou a beze slova mi předával svitek.
Jak staromódní.. Pomyslel jsem si a rozevřel jej. Rychle jsem si obsah přečetl a svitek uschoval do svého kimona.
"Pošlete pro Tobira Senju, ať se okamžitě dostaví do mé kanceláře,"řekl jsem pomalu a vyrazil do kanceláře. Tak končí nedělní pohoda.
Sluha přikývl a vydal se do Senju čtvrtě.

Došel jsem se sluhou do sídla prezidenta. Nikdy jsem tady nebyl, slýchával jsem o tomto místě, ale nikdy jej nenavštívil. Pořádně jsem si prohlížel okolí až jsme zastavili před hlavní branou. Sluha mne provedl celým domem, až jsme stanuly před kanceláři. Vešli jsme dovnitř. Poklekl jsem.
"Dobrý večer, pane prezidente," zůstal jsem v pokleku, přesně jak se sluší a patří.

Prezident mě překvapil. Vstal jsem a potřásl mu rukou. Poté jsem beze slov přešel ke křeslu.
"Ano, přesně tak," přikývl jsem a nevěděl, co říct.
"Pane," dodal jsem. Netušil jsem oč jde, byl jsem zvědavý a prezident vypadal, že mě rád nechá čekat.

Zima? Yuki no kuni? Elektřina? To mám zachránit celý národ? S otevřenou pusou jsem hleděl na prezidenta.
"Opravdu jsem na to ten nejlepší?" ptal jsem se šokovaně.
Při poslední misi jsem zklamal a vystavil jsem nebezpečí tolik lidí a málem jsme přišli o území. Proč si myslí, že bych to měl zvládnout? Jenže...musím to vzít, musím to zvládnout naplno.
"Dobrá," přikývl jsem a vstal.
Konečně mise, kde mohu naplno prokázat svůj potenciál! A možná se stanu i slavným a napravím si reputaci!
"Pokud už nic nepotřebujete, okamžitě vyrážím."

Převzal jsem listinu a uschoval ji ve svém plášti.
"Děkuji, pane." potřásl jsem si s ním rukou a vyrazil pryč. Před dveřmi jsem se naposledy uklonil. A rozběhl se pryč. Nebyl čas to říct otci nebo to předat dál. Byla to S-rank super tajná mise v jiné zemi, která je neutrální a není ani spojenecká. Teď to můžu napravit. V Yuki no kuni jsem nikdy nebyl, slyšel jsem, že ninjové z Yuki umí manipulovat se sněhem a ledem a používat Hyoton.
S tím si poradím, jen nevím, jak si poradím se zimou.
Otřásl jsem se a vyrazil do přístavu.

Nevím jakým štěstím, ale podařilo se mi dostat se zpět k prezidentovi do sídla. V provizorní masce vyrobené z cáru oblečení jsem vystoupal k oknu prezidentovi kanceláře a trhaně otevřel okno. Neudržel jsem se a vpadl dovnitř hlavou napřed.
"Raiko-sama!! Pomozte mi prosím!" odstranil jsem si masku, aby poznal, o koho se jedná.
"Hokage mě porazil a připravil o oči..Použil jsem Izanagi na to druhé, abych přežil..Potřebuju oči a vyléčit!"

Zastavil jsem rukou ANBU. Vytáhl jsem roztřeseně z kapsy kousek Assasinova masa, roztrhl jsem cáry trička a vložil jsem si jeho maso do své rány na břichu.
"Teď můžeš!" četl jsem o tom všechno. Mělo to vyjít. Nechtěl jsem, aby tento prohraný souboj přišel vniveč. Assasin Senju zaplatí za to, co provedl. Bude litovat, že mě připravil o oči!!!

Netušil jsem, co Saiken zamýšlí, ale jen jsem ho pozoroval. ANBU začal léčit a já jsem se začal připravovat. Věděl jsem, co je třeba udělat. Nechal jsem udělat čaj a vyčkával, až ten dotyčný dorazí. ANBU zatím poskytoval Saikenovi první pomoc. Dokončil, co měl a začal ho obvazovat.

Cítil jsem se dost zvědavě. Hlavně dost potěšeně! Konečně někdo uznal mou snahu!
Pomalu jsem přešel přes celý palác a zastavil před dveřmi. Nervozně jsem se nadechl a zaklepal na dveře.

Čaj jsem položil na stůl a připravil místo. Saiken s ANBU se schovali do vedlejší místnosti, respektive jsem je tam vyhnal. Vše bylo připraveno. Posadil jsem se a rezervovaným hlasem, vzval k příchodu.

Otevřel jsem dveře a usmál se na prezidenta. Pomalu jsem šel ke stolu a posadil se.
"Poslal jste pro mne. Z jakého důvodu? Stalo se něco?"
opáčil jsem se zdvořile.