Sídlo klanu Kana

Jedná se o aktuální sídlo nikoli to tajné útočiště klanu Kana.
Aktuálně se zde nachází většina členů včetně vůdce klanu.

Déšť, který byl v tuto dobu na denním pořádku, jsem měl rád. Uklidňoval mě. Od posledních jednání uběhl nějaký ten čas a já oddaloval tolik potřebné povinnosti vůči klanu. Znuděně jsem zíral z okna, když se předemnou zjevil žabák. Jasně… žába. Jsem přepracovanej. Pomyslím si a promnu si spánky. Když ale začala kvákat už mi to nepřišlo jako iluze. A ve chvíli, kdy se před ním objevila Reina, tak jsem vyskočil ze židle a hned přiskočil k ní. Byla mimo, ale v pořádku. Podepřel jsem jí u sebe v náručí a podíval se na žábu.
“Nevím, čí si, ale jsem tvému pánovi i tobě neskutečně vděčný. Děkuji.” Skloním hlavu na znamení díků a ihned k sobě volal svoje lidi. Dívali se stejně zmateně, jako já předtím.
“Zabezpečte sídlo, nikdo nesmí dovnitř. Pošlete zprávu Hashiru Senju, máme Reinu a potřebujeme pomoci.” Ještě rozdám pár pokynů a beru Reinu do náruče a odnáším z mého “kanclu”. Tak v takovou náhodu jsem nečekal. Reinu jsem dostal do jednoho z pokojů, kde se jí na hlídku a péči ujaly naše ženy. Teď bylo třeba ji dostat k sobě.

Portál se otevřel přímo před sídlem. Polilo mě horko, být tu sama asi bych se otočila a dělala, že je to omyl ale Hashiru to jistil abych neutekla, a tak jsem se odhodlaně vydala kupředu.
U vchodu nás zastavili nějací muži zřejmě hlídači, a tak jsem se jen podívala na Hashira jak nás uvede, když mluvil o inkognito misi

Podívám se na Hashira: “Doufám, že víte, co děláte, protože já jsem strachy bez sebe.” Pošeptám směrem k němu a následuji strážce dovnitř objektu. Venku to ještě šlo, ale vevnitř to bylo ještě víc tajuplné než samotná mise, ale čisto tu měli líp jak v nemocnici.

Usnul jsem na stole. Neomluvitelný. Byl jsem zvyklý na nepřetržitou akci, ale takhle veškeré vyřizování a spravování je únavné nic nedělání, nepomáhá ani fakt, že se vedle kanclu staví nové křídlo sídlo a nade mnou spí témeř mrtvola kanovské krásy a hledaná snad všemi na světě. Nejvíc mi vrtalo hlavou, kdo Reinu zachránil. Ten někdo musel něco vědět…
Z mé letargie mě dostalo zaklepání strážce a informace, že můj host se dostavil. Tak jsem se zvedl a s rukama v kapsách šel naproti jedinému člověku, kterému se dalo v tomhle nenávistném světě věřit.

V hale již stal Hashiru a žena podobná lišce obklopeni strážci. A já napodobujíc pompézní příchod Julia Csésara jsem scházel schody nespustíc z nich zrak.
“Madam, Senju - vítejte! Sice jsem myslel, že dorazíte sám, ale vidět jiné vlasy, než blonďaté je také příjemné rozptýlení.”

´Hm to nejcennější jo?’ Pomyslím se a dvakrát si ji přeměřím pohledem, druhý pohled ji už viděl … trochu jinak. No podíval jsem se na méně atraktivního Hashira a otočil jsem se směr ty velkě schody nahoru. Strážci je samozřejmě tlačili, ať jdou za mnou kdyby jim to nedošlo.
“Nevím, zda nám lékařka k něčemu bude, mám tady ty nejlepší a přestože jsme zkoušeli vše, náš pacient je nečinný, jak Sněhurka po zásahu zlé královny.” Zastavím se přede dveřmi ve druhém patře. Celou chodbu obklopoval nejen krystal, ale i tucet strážců, na dveřích se jasně vlnila jakási pečeť.
Než ji ale otevřu podívám se na ně zcela vážně pohledem hodný Hádese.
“Očekávám od vás obou diskrétnost a mlčenlivost a i když byste přeci jenom měli nějakou zášť vůči ní, tak si ji nechte na jindy. Pro můj klan a pro mě je velmi důležitá. A možná bude časem i pro vás.”

Nedůvěra mezi námi panovala velká. Cítil jsem tu obrovskou propast už v jenom jeho pohledu. Bylo to už dlouho, co jsem naposledy jednal s jeho klanem a nikdy to nebylo příjemné. Stejně jako teď z toho neměl příjemný pocit.
Šli jsme tedy za ním a když zastavil, zastavil jsem i já.
Přišlo mi to jako sen, zlý ošklivý a ironický sen.
Výsměch... snažil jsem se od toho oprostit a soustředit se na situaci jako někdo nezúčastněný..jako Daimyo cizí země hledající další příležitosti pro ochranu svého panství.
"Rozumím, máte moje slovo, slovo Daimya..." přikývl jsem nakonec a vykročil vpřed, až mě teda Zek pustí.

Kývnu a odpečetím dveře. Otevřu je a nechám je oba projít jako první. Zavřu za nimi dveře a kochám se jejich reakcí opřený o zeď s rukami založenými na prsou.

Pokoj je stejně jako chodba před posetá po zdech krystalem, bylo evidetní, že v něm pulzuje chakra. Uprostřed byla postel a na ní v celé své nebezpečnosti spící Reina Kana.

´Reina Kana?’ “Živá Reina Kana? To jako vážně?” Otočím se prudce na Hashira. “Vy jste to věděl? Neodpovídejte!” Bylo to jasné, podívala jsem se na Zeka na ten jeho výraz no a radši zpět na ni. Nevypadala teda živě. Přistoupím rychle k ní a beru jí automaticky za zápěstí, všimnu si jejího tetování diamantu. Pulz měla. Živá je. Barvu ale už moc hezkou neměla v kómatu je dlouho a bez výživy. Prohlédnu oči.
“Po fyzické stránce je v pořádku, prohledali jste celé její tělo? Nemá na sobě třeba pečeť?” Zeptám se Zeka a mrknu se na ty zdi.
“To je její krystal nebo váš?” Došlo mi, že jsme v klanu Kana a on je vůdce klanu.

Soustředěne jsem hleděl na tělo pred nami. Yune provedla základní vyšetření a položila celkem důležité otázky, na které jsem vsak nemohl nyni odpovědět. Pristoupil jsem blíž a obešel jí. Polozil jsem Reine opatrně ruku na hruď a zavrel oči. Soustředil jsem svou čakru a vypustil ji ze své dlaně, abych ji prozkoumal tělo. Neco v jejím těle blokovalo cakru a nemohla normálně cirkulovat. S něčím takovým jsem se již setkal a najednou mi došlo, co to je a kdo nam může pomoci úplně nejvíc.
"Yamada... může nam pomoci Kotomi Yamada, ale to úplně nepřichází v úvahu, což? Možná ji dokážu probudit, ale nebude moci používat čakru. Mozna uz navzdy..." Podíval jsem se na Ryujiho a nechal to na nem.
V tomto případě pro nás nema tato dohoda vyznam. ..pomyslel jsem si a přemýšlel, jestli to za to stojí.