"Město duchů"

Goto down

"Město duchů"

Příspěvek pro Reizo Kaneki za Sun Jul 08, 2018 11:59 pm



Lesní cesta, upravená jen tak, aby se neřeklo, podél ní, v rozpětí asi půl kilometru, několik málo více či méně poničených a zašlých budov natolik, že jimi prorůstá okolní příroda. Některé jsou pouze obalené břečťanem a mechem, z jiných dokonce koření stromy. Sic se zdají na první pohled opuštěné, není pochyb o tom, že někomu můžou poskytovat útočiště. Přitom to není tak daleko od samotného města, v podstatě to tu tvoří jeden z jeho okrajů. Tohle místo je kouzelné v tom, že zde panuje naprostý klid. Obyčejní lidé se sem totiž bojí zavítat dokonce i přes den kvůli pochmurné atmosféře, která zde panuje. Není divu, že si to tu za ta léta vysloužilo nechvalnou pověst „města duchů“.
avatar
Reizo Kaneki
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 152
Join date : 14. 07. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: "Město duchů"

Příspěvek pro Reizo Kaneki za Mon Jul 09, 2018 9:52 am

Netušil jsem, že mě má odpolední „procházka“ zavede do takové příhodné lokace... Lesní cesta, upravená jen tak, aby se neřeklo, podél ní, v rozpětí asi půl kilometru, několik málo více či méně poničených a zašlých budov natolik, že jimi prorůstala okolní příroda. Některé pouze obalené břečťanem a mechem, z jiných dokonce kořenily stromy. Sic se zdály na první pohled opuštěné, nebylo pochyb o tom, že mohli být využívané lidmi jako útočiště či skrýše. Přitom to nebylo tak daleko od samotného města, v podstatě tvořilo jeho kraj. Tohle místo bylo kouzelné v tom, že zde panoval naprostý klid. Obyčejní lidé se sem totiž báli zavítat dokonce i přes den kvůli pochmurné atmosféře, která zde panovala. Nebylo divu, že si to tu za ta léta vysloužilo nechvalnou pověst „města duchů“ či „líhně démonů“. Příběhy se lišily, ale všechny cíleně varovaly, aby se lidé odsud drželi co nejdál. Tohoto zdejšího folklóru jsem si samozřejmě nebyl vědom, ale jen hlupák by to nevypozoroval. S takovými oblastmi jsem se za svůj krátký život setkal několikrát. Jsou to totiž právě tyto místa, která většinou skýtají působiště těch, kteří se nebojí nebo nemají možnost pobývat jinde. Zločinci, shinobi, organizované skupiny, lidé na útěku a mohl bych pokračovat dále.

Vnitřně spokojený s tím, kam mě nohy zavedly, jsem si vesele pobrukoval lehounkým dívčím hlasem, až jsem sám sebe překvapoval, jak hezky to znělo. Do rytmu jsem si vesele poskakoval, sukně mi vlála a já jako mladičká dívka pokračoval po neupravené cestě. Pak jsem se však zmateně rozhlédl a nasadil nešťastný až bezmocný výraz, jako bych se probudil z krásného snu do noční můry. Začal jsem viditelně zmatkovat, nakonec mé odpolední divadlo skončilo zaběhnutím do jednoho z rozpadlých domů, odkud se začal z patra ozývat můj pláč. Nenechali mě dlouho čekat.

Z přízemí byl slyšet dusot připomínající stádo divoké zvěře, šlo však jen o tři páry lidských nohou. Přísahal bych, že jsem navzdory té vzdálenosti slyšel zřetelně slintavé povzdechy a chtivé nechutné nářky prahnoucí po ukojení. Seděl jsem v klíně v koutě tmavé místnosti, do které se světlo dostávalo jen zvenku skrze otvory popraskaných stěn. Bylo přítmí, ale snadno viditelné zde byly i obličejové rysy. Přes oči mi vlály vlasy, s pohledem upřeným na schody jsem vyčkával. Raz, dva, tři. Vypotáceli se ze schodů a seřadili se do formace ve tvaru trojúhelníku. „Bwahaha!“ ozval se ten nejvzdálenější, moc toho neřekl, ale podle všeho neskrýval své nadšení. Naklonil jsem hlavu na stranu a pohlédl na druhého vzadu. Tak on byl ten, který produkoval ty odporné zvuky, s vypláznutým jazykem vypadal, že si ho samým vzrušením překousne. „Neboj se, maličká, my ti neublížíme,“ pověděl s úsměvem ten nejblíže postavený a učinil krok kupředu, „pokud se teda nebudeš příliš cukat!“ Otočil se ke svým kumpánům a společně se pustili do smíchu. Byli to ti tři muži z hostince, kteří se pokusili obtěžovat Kotomi ještě dnes z rána. Chtěl jsem si je prověřit, a tak jsem celý den strávil za jejich nevědomosti v jejich přítomnosti. Ukázalo se, že šlo opravdu o zvrácené členy společnosti, které svůj chtíč vymáhali na slabších a vůči jejich přesile v podstatě bezmocných. Nakonec jsem je nalákal sem, aby se v domnění vydařeného lovu sami stali kořistí a došli si pro svůj trest. Smích rázem vystřídal údiv, jenž je na okamžik utišil, když jsem zrušil své Henge no Jutsu a náhle místo křehké dívky stál muž s podivnou maskou zahalený v plášti. Po této pro ně nečekané události asi nebyl čas na nějaké racionální uvažování či přemýšlení, ani se o to nepokusili, přitom já bych jim prostor na vyzpovídání nechal. Jako první nelenil slintal, jak jsem si ho sám pojmenoval. Zběsile se na mě vrhl s cílem mě povalit, odpočítal jsem si jeho kroky a na poslední chvíli uhnul. Setrvačný pád přes můj bok, kterému se neměl jak vyvarovat, mu byl osudný. Narazil obličejem tvrdě do zdi za mnou, ozvalo se husí kůži nahánějící křupnutí, pravděpodobně v důsledku zlomení nosu a lícních kostí, bezprostředně na to sesouvajíc se k zemi ztratil vědomí. Odehrálo se to v řádu několika vteřin, nebylo tedy divu, že v závěsu za ním následoval svým útokem druhý z poskoků, snažili se mě přece složit a zvyklí na svou sílu pocházející z převahy neznali něco jako férový boj. Na jejich obranu, tenhle boj pro ně nemohl být nikdy férový. Levý direkt, úhyb, pravý hák, úhyb, kop levou nohou z otočky už jsem zblokoval a silou své levé ruky ho poslal k zemi. Abych se ujistil, že tam zůstane ležet, použil jsem poněkud drsnější způsob pacifikace. Zpoza pláště jsem v každé ruce výtahl kunai a bez ostychu muže přišpendlil dlaněmi k prkenné podlaze. Vydal úděsný výkřik sledujíc své natažené ruce, pod nimiž se tvořila louže krve. „Pohni se a bude to horší,“ hlesl jsem chladně. V tom už k mé přikrčené postavě přispěchal s nataženou pravou rukou nad hlavou třímající tanto poslední z nich a švihl dolů s cílem mě bodnout. Ruku jsem mu při vstyku zrcadlově zastavil v pohybu u zápěstí a stiskl tak, že svou zbraň upustil. Prakticky současně jsem pravou rukou sáhl po připravené injekci s roztokem namíchaným z dopoledne a vrazil mu ji zezadu mezi první a druhý bederní obratel. Zasyčel bolestí. Injekci jsem po rychlém vstřiku tekutiny vytáhl a pomocí pohybu své druhé ruky, stále držící tu jeho, ho přiměl k tomu, aby vlivem bolesti udělal několik kroků zpátky. „Ty hajzle!“ křikl a už se zdálo, že se po mně opět vrhne, to ale nebylo v jeho silách. Podlomily se mu totiž kolena a nekontrolovaně se svalil předkem k zemi. Byl při vědomí, jen mu již nesloužily nohy. Začal křičet, křičeli oba. V jejich tónu byl cítit vztek ale i strach. Položil jsem ukazováček před vyryté rty své masky. „Pšššt.“ Z ničeho nic oba stichli. Už se ozývaly jen hluboké výdechy a tichý pláč. Jako kdyby pochopili, že dneškem nastal jejich soudný den. V paprsku světla jsem si prohlédl svou injekci a zkontroloval obsah, stačilo to. Dal jsem se do vysvětlování, zatímco jsem přecházel okolo přišpendleného ke slintovi, který to vše prospal. „Látka, kterou vám teď vstřikuju do těla, způsobí doživotní ztrátu vašich svalových a nervových funkcí od pasu dolů,“ naklonil jsem hlavu směrem k těm dvěma, sledovali mě, snažili se prokouknout mou masku, zatímco jsem pomalu vsunul jehlu do beder omráčeného muže, dodal jsem, „jinak řečeno, ochrnete.“ Oběma se v tu chvíli zatajil dech, následovaly však dvě různé reakce. Ten vzdálený, již „ošetřený“ jen hleděl nepřítomně do prázdna, na místo, kde jsem doposud dřepěl, nevydal ani hlásku, unikl této hrůze do svého nitra. Poslední trestanec se v panice začal sbírat ze země, to už jsem však stál za ním. „Chceš si ještě užít, jaké je to cítit?“ pronesl jsem řečnicky a nečekajíc na odpověď se mu prošel po kotnících. Oba zakřupaly tak hlasitě, že to přehlučilo jeho zoufalý vřískot. Bezhlavě se snažil uvolnit si ruce, jenže kunaie byly tak přibité, že jediné vysvobození bylo přes širší stranu ostří a rukojeť. Pud sebezáchovy zapůsobil, povzbudivě křikl a vyšvihl ruku nahoru. Dlaň se mu roztrhla a trysk krve obarvil zeď před námi. Úctyhodný pokus, ale bylo pozdě. Zaklekl jsem a poslední dávku jedu mu vstříkl do stejného místa jako těm dvěma. „Ne-e-é...“ svalil se se slzami k zemi, konečně to vzdal. Moje práce byla dokonána, bez dalších slov jsem za vzlykotu ještě donedávna vysmátého muže opustil budovu a postavil se doprostřed lesní cesty. Stále s maskou nasazenou jsem hleděl na mraky táhnoucí se po nebi.

Necítil jsem lítost ani žal. Za svou existenci jsem vzal nespočet životů lidem, někteří si to nezasloužili. Za to denně zpytuji svědomí. Tohle byla spodina, největší lůza společnosti. Opovrhoval jsem lidmi jako byli oni tři. Když svět zmítaly války, pro sortu těchto lidí jakoby se otevřela brána k dalším příležitostem a kdo zde byl, aby je potrestal? Já, který měl na srdci také hříchy? Možná jsem také zrůda, ale můj kat ještě nepřišel a já nehodlám přihlížet takové zkaženosti. Semkl jsem pěsti a sklopil pohled. Pomalu jsem se uklidnil. Jsem potřeba jinde a Kotomi mě potřebuje, je čas jít.

______________________________________________________________________________________

Techniky:


Vybavení:
Wakizashi (ostří 60 cm), na levém zápěstí přístroj na senbony (Shizune*), shurikeny, výbušné lístky, koženou taštičku s lékařskými pomůckami spolu se základním setem jedů a protijedů
avatar
Reizo Kaneki
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 152
Join date : 14. 07. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: "Město duchů"

Příspěvek pro Gashadokuro za Mon Jul 09, 2018 8:50 pm

Bolo to ideálne miesto, kde sa niekto ako ja mohol ubytovať. Niekde, kde sa nachádzali len sráči a kde by ma poctivý ľudia nehľadali. Nejakí tí samozvaní strážcovia spravodlivosti. Bleh.. bolo mi zle pri pomyslení na nich. Koľko krát som to už zažila? Kopec "lovcov" Yokai, ktorí išli teda zväčša po mamke, ale keď už som bola po ruke tak.. prečo nie? Samozrejme som si potrebovala označiť prostredie. A niekoľko smoliarov malo tú smolu, že mi práve prišli do cesty. Zabila som ich bez rozmyslu a bez výčitiek. Mali predsa slúžiť pre väčšie dobro nie? A to si mohol všimnúť aj mladý shinobi, ktorý sa práve vracal za svojou pani. Mňa.. sivovlasé dievča, ktoré práve zatĺkalo biele "kosti" do muža, ktorými ho pribíjalo o neďalekú polorozpadnutú chatrč. Taktiež si mohol všimnúť množstvo krvi, či už na men.. alebo na okolí.. a ďalšie dve mŕtvoly, ktoré v sebe mali biele kosti pozabodávané no zatiaľ som ich nikam nepribíjala. Poodstúpila som od svojho diela ďalej a so záujmom som si pribitého človeka prezrela.
"Hotové umelecké dielo." Uškrnula som sa. Toto určite odláka všetkých potencionálnych samozvaných hrdinov. Vždy ich to odlákalo.. Svet nebol rozprávka a démoni jednoducho zväčša vyhrávali. Ja som si mladého muža nevšimla, aspoň zatiaľ nie. No bolo na ňom, či nejakým spôsobom bude reagovať, alebo sa tomuto miestu a činu radšej vyhne.
avatar
Gashadokuro
B-rank

Poèet pøíspìvkù : 86
Join date : 02. 06. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: "Město duchů"

Příspěvek pro Reizo Kaneki za Mon Jul 09, 2018 9:30 pm

Sotva jsem se dostal z rozjímaní a chystal se vydat pryč, zvedl se okolo mě vítr. Začal si pohrávat s mým pláštěm a z kapsy mi nakonec vyfoukl pomačkaný vzkaz, který mi před dvěma dny zanechala v hostinci Kotomi. Ladně poletoval větrem, následoval jsem pohledem jeho trasu, když v tom si mou pozornost v pozadí upoutalo něco úplně jiného. Stála tam dívka praktikující neobvyklou činnost. Přísahal bych, že jsem tam ještě před chvíli nikoho nezahlédl. Byl to snad přízrak? Několikrát jsem zamrkal, zda-li náhodou neblouzním. Nebylo tomu tak, tohle se opravdu dělo. Přibíjela muže na chatrč, potřísněna krví s dvěma dalšími těly ležícími za ní. Vskutku pozoruhodná podívaná, když vezmu v potaz, že jsem se zde také dopustil podobně krutého činu. Najednou se toto místo nezdálo tak opuštěné, ale rozhodně bylo zvrácené. Nevšimla si mě, měl jsem možnost odejít, přesto jsem se však rozhodl přistoupit blíž. Táhla mě zvědavost? Nesnažil jsem se působit nepřátelsky ani se blíž nějak připlížit, zároveň jsem však nespěchal. Volným krokem jsem došel až k ní a trojici nešťastníků. Kosti? Bylo první, co mi problesklo hlavou, dále mě však udivil dívky mladý zevnějšek. Vypadala, že mohla být stejně stará jak Kotomi, to bylo však jediné, co tyhle dvě k sobě spojovalo. Prohlédl jsem si místo činu připraven k obraně čekal na její reakci. Nenapadla mě vhodná slova pro tuto situaci.

______________________________________________________________________________________

Techniky:


Vybavení:
Wakizashi (ostří 60 cm), na levém zápěstí přístroj na senbony (Shizune*), shurikeny, výbušné lístky, koženou taštičku s lékařskými pomůckami spolu se základním setem jedů a protijedů
avatar
Reizo Kaneki
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 152
Join date : 14. 07. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: "Město duchů"

Příspěvek pro Gashadokuro za Tue Jul 10, 2018 1:51 pm

Zarazila som kosť z predlaktia do hrude muža pribitého na stene. Už vyzeral pomaly ako ježko. "Chmm.. TO by možno aj stačilo." Prstami som si brnkla po spodnej pere, ktorú som si následne skúsla a len som s povzdychom znova tú istú kosť chytila a jedným pohybom som ju vytiahla. Tým istým pohybom som ju s otočením šmarila po "niekom", kto kráčal mojim smerom a nachádzal sa na môj vkus trocha blízko. Blízko na to, aby bol medzi živými. Kosť letela ako pomaly ako "kopija", priamo.. veľmi rýchlo ap rekvapivo presne, Reizovi priamo doprostred hrude. Miesto, kde bolo najpravdepodobnejšie, že sa aj reálne trafí. Reizo v tom mohol vycítiť celkom zjavný úmysel zabiť, nie len zastrašiť. Keď mi konečne oči zbadali toho, po kom som kosť hodila. Prekvapivo som sa na mladíka pozrela. Naklonila som hlavu na stranu a privrela som viečka.
"Varujem ťa .. nie som ľahká korisť." Kto vie, čo mali moje slová znamenať. 
avatar
Gashadokuro
B-rank

Poèet pøíspìvkù : 86
Join date : 02. 06. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: "Město duchů"

Příspěvek pro Reizo Kaneki za Wed Jul 11, 2018 1:37 pm

Ne, že by mě překvapil její projev nepřátelství, přibíjela na zeď mrtvého muže s dalšími dvěma mrtvými společníky za zády, snad bych byl spíš překvapen, kdyby si mne nadále nevšímala. Co mě ale dostalo, byl způsob, kterým zaútočila, neodhadl jsem její úmysl včas, a tak můj úhyb nebyl úplně nejčistší. Zřejmě jsem ztratil koncentraci, když jsem se vypořádával s těmi třemi neschopáčky. Zde bylo jasné, už od pohledu, že nejde o prostého pěšáka v našem světě. Uhnul jsem i dosti nezvyklým způsobem, na poslední chvíli se mi podařilo prohnout v zádech tak, že vržená kost hrudník zasáhnout nestihla a místo toho sjela až po kraji mé masky, což následně způsobilo její spadnutí. Padající masku jsem zachytil, zatímco jsem se narovnával zpět do stoje. Sundal jsem si i kapuci a masku schoval pod plášť, abych se ukázal v celé své kráse, na důkaz důvěry jsem zvedl na okamžik ruce nad hlavu, přitom jsem přistupoval blíže. "Já zase nejsem lovec." ruce jsem složil dolů a pohlédl na ten krvavý nepořádek okolo, "to spíš, ty se mi zdáš jako lovkyně..." Odmlčel jsem se a podepřel si bradu hledíc na přibitého muže, její dílo, a dodal. "...Ne, spíš umělkyně." Upřímně, nevěděl jsem, co tu dělám. V hloubi duše mi cosi říkalo, že jsem se nerozhodl správně, ale jen tak odejít se také nezdálo být správnou volbou. Možná jsem byl jen přitahován k nevídaným věcem, lidem... démonům?

______________________________________________________________________________________

Techniky:


Vybavení:
Wakizashi (ostří 60 cm), na levém zápěstí přístroj na senbony (Shizune*), shurikeny, výbušné lístky, koženou taštičku s lékařskými pomůckami spolu se základním setem jedů a protijedů
avatar
Reizo Kaneki
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 152
Join date : 14. 07. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: "Město duchů"

Příspěvek pro Gashadokuro za Sat Jul 14, 2018 4:33 pm

Stále som tam stála tak, ako po tom, čo som hodila kosť. S rukou uvoľnenou predo mnou a prísnym pohľadom, premeriavajúcim si teraz už tvár mladého shinobiho.
"Neverím ti.. Smrdíš od krvi. Si lovec." Usmiala som sa. Bol to však ten typ úsmevu, pri ktorom jedne odhalí oba rady svojich zubov. Mojich navyše trocha zašpicatených. Mohol zaznamenať, že sa mi niečo hýbalo pod pokožkou na mojom rameni. Ako keby som tam mala chrobákov. To niečo sa však nakoniec pretlačilo von v priam nechutnom výjave, pri ktorom mohol zaznamenať moju potrhanú pokožku a svaly. Biela kosť, ktorú som si nejakým spôsobom bola schopná vyhodiť z ramena a nechať narásť. Schmatla som ju druhou rukou, vyrvala som si ju z tela a zranenie sa mi v momente zacelilo. Znova som na mladíka kosť namierila. Stále s rovnakým úsmevom.
"Umenie? Hahaha!" Bol to úprimný smiech. Natriasalo ma pri ňom a na chvíľu som aj vyzerala ako úplne nevinnné dievča.
"Iba psychopat by si toto pomýlil s umením..si psychopat? Toto nie je umenie.. toto je varovanie." Voľnou rukou som prstom poukázala na ukrižovaného muža na stene tunajšieho domu.
"Vieš čo znamená?" Dala som mu šancu. "Ak uhádneš, nechám ťa ísť a do budúcna ti možno aj s niečím pomôžem.. ak nie, no.. nebude žiadne do budúcna." Znova som sa usmiala. Rada som sa hrala a títo tu neboli na hranie moc dobrý.
avatar
Gashadokuro
B-rank

Poèet pøíspìvkù : 86
Join date : 02. 06. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: "Město duchů"

Příspěvek pro Reizo Kaneki za Sun Jul 15, 2018 9:42 am

Působila velice sebejistě a přísný pohled, kterým mě nejprve zpražila nasvědčoval, že je v pozici, kdy se opravdu nemusí příliš obávat nebezpečí z mojí... z ničí strany. Mimo pohledu to dokazovali i tři zdejší nebožtíci. Vnukl jsem si myšlenku, že si alespoň trest zasloužili. Úsměv, který však vycenila při jejích prvních slovech trochu pozměnil dusnou atmosféru k lepšímu. S tím, co se začalo dít potom by se naše scéna někým možná dala považovat za komediální skeč pro drsné povahy. Měla pravdu, stopy krve na mém plášti byly, stejně tak jako zažraná krev v mých rukách všech těch, kteří padli mou vinou. Nikdy jsem však nevzal život, aniž bych byl někým pověřen či sám přesvědčen o svém skutku. Do konfrontace s ní jsem tedy jako lovec nevstupoval, vysvětlení mi však přišlo zbytečné a tak jsem jen pokrčil rameny s tím, že něco na tom bude. Má slova by pravděpodobně stejně přerušil akt, který následoval. Pro slabé povahy to jistojistě nebyl líbivý pohled, já však zažil větší hrůzy. Spíše mě její schopnost ze všech úhlů fascinovala, společně s jejím úsměvem, který jí z tváře ani při tomto na oko bolestivém aktu nezmizel. V reakci na její výsměch se mi z doposud neutrálního mírně zkoumavého výrazu na tváři objevil široký úsměv. Věty z jejích úst podpořené tím, co zde tvořila a jak vystupovala, potvrzovaly mé oblíbené přesvědčení: "Nejsme snad všichni?" Když ale pokračovala otázkou, úsměv se mi zúžil a zahleděl jsem se na přibitého muže. Pohled mi přeskakoval a mezi ním a jí. Hádanky nebyly mou specialitou, příběhy a legendy však byly. Jako kdyby se mi rozsvítilo, jeden takový příběh se mi vybavil. Gashadokuro. Dříve jsem takové věci považoval za povídačku, s rostoucími zkušenostmi ale člověk zjistí, že většina z těch povídaček alespoň staví na pravdivém základě. Kotomi byla zářným příkladem. Nakonec jsem upřel soustředivý pohled na kost, jež byla stále namířená mým směrem a klidným hlasem odpověděl. "Jorogumo přichází."

______________________________________________________________________________________

Techniky:


Vybavení:
Wakizashi (ostří 60 cm), na levém zápěstí přístroj na senbony (Shizune*), shurikeny, výbušné lístky, koženou taštičku s lékařskými pomůckami spolu se základním setem jedů a protijedů
avatar
Reizo Kaneki
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 152
Join date : 14. 07. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: "Město duchů"

Příspěvek pro Gashadokuro za Sun Jul 15, 2018 5:33 pm

Pokývala som hlavou na nesúhlas. Nesúhlasila som s ním. Aj keď moja definícia psychopata mohla byť iná, než tá jeho tak kto vie. Keď však spomenul moju mamu a že "prichádza", nahlas som sa rozosmiala. Poriadne... s otvorenými a vycerenými zubami. Rukou som si prehrabla vlasy dozadu a len som pokývla hlavou. Ruka s kostenou zbraňou mi skĺzla popri tele a ja som tou voľnou natrčila jedne prst, na čo som si ho priložila k ústam v pomerne známom a používanom geste.
"Pšššt... síce si to neuhádol ale.." Kosť som pustila k zemi. Zobrala som do rúk ďalšiu z mŕtvol  a začala som sa rozhliadať na miesto, kde by som mohla pribiť túto.
".. pobavil si ma. Takže ťa nechám. Každopádne tieto mŕtvoly sú čisto na označkovanie teritória." Bola som rada, že to neuhádol. Tým pádom som vyhrala a ja som vyhrávala rada. Aj keď v nepodstatných hrách.
avatar
Gashadokuro
B-rank

Poèet pøíspìvkù : 86
Join date : 02. 06. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: "Město duchů"

Příspěvek pro Reizo Kaneki za Sun Jul 15, 2018 6:07 pm

V průběhu jejího hysterického smíchu jsem stihl dvakrát protočit očima. Ačkoliv má odpověď byla na její nekonkrétní otázku fakticky správná, byla tato narušená osoba stále ženou, a tak jsem byl přesvědčen o tom, že kdybych odpověděl nakonec i to, co mi teď tvrdila, že je správné, stejně by to vyvrátila jen, aby měla pravdu. Zřejmě ji však fakt, že mě obelstila velice potěšil a má odpověď ji zase rozesmála. Takže to dopadlo nejlépe, jak mohlo? Kost upustila a já se díky tomu opět trochu uvolnil. Kývl jsem tedy chápavě a odpověděl: "Vidíš, komediant tedy, ne lovec." V tom se ale z budovy, kde jsem před chvíli ordinoval začalo ozývat sténání dostatečně hlasité, aby se dostalo až k nám. Ze vchodu se vysoukal pomocí rukou zkrvavený muž s roztrženými dlaněmi a hlasitě huhlal o pomoc. Tímto opět zpochybnil moji výpověď. Vydechl jsem znaveně, nandal si opět kapuci a zraněnému muži i nadále ukazoval záda. "Pakliže budeš potřebovat další prostředky ke značkování, za mými zády máš tři k dispozici," při těchto slovech jsem se pomalým krokem vydal pryč, nezapomněl jsem ještě dodat, "...neutečou." Mávl jsem za sebe na rozloučení rukou a pokračoval po cestě, jestli mě kostěná lady nezastavila.

(přesun)

______________________________________________________________________________________

Techniky:


Vybavení:
Wakizashi (ostří 60 cm), na levém zápěstí přístroj na senbony (Shizune*), shurikeny, výbušné lístky, koženou taštičku s lékařskými pomůckami spolu se základním setem jedů a protijedů
avatar
Reizo Kaneki
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 152
Join date : 14. 07. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: "Město duchů"

Příspěvek pro Gashadokuro za Mon Jul 16, 2018 8:30 pm

Ešte som sa pozerala za mladým mužom. Niečo mi hovorilo, že sa proste snažil správať tak, aby som mu nerobila problémy. Nemala som ale v pláne robiť mu problémy a tak mohol byť v kľude. Svoje som si už spravila. Môj pohľad však zaujal ďalší človek, ktorý bol .. no živý. Stále pri živote.. pravdepodobne práca tohto muža. Hlavne keď mi povedal o tom, že tam čakajú ďalší, ktorí neutečú.  Zľahka som sa pousmiala. "To je škoda lebo.. mŕtvy muž nerozpráva žiadne príbehy." Šepla som, na čo som mŕtvolu z môjho ramena zas upustila. Znova som sa pousmiala a moje telo sa začalo správať naozaj zvláštne. nechala som si hneď z niekoľkých miest vytiahnuť kosti, čo bolo viac morbidné, než zaujímavé. naozaj som teraz mohla pripomínať démona.


O pol hodinu neskôr ....

 ... som kráčala preč z tohto miesta. Miesta, ktoré bolo poškvrnené mojimi kosťami pozabodávanými v malom množstve nešťastníkov. No čo, trocha som sa nechala uniesť, ako sa to už pár krát pred tým stalo. Mohla za to určite tá moja výchova. O tom som bola presvedčená. A tak som bez nejakého väčšieho cieľa zamierila niekam.. sama som nevedela kam. Možno by som mala dokončiť úlohu, ktorou ma poverila matka.  Nechcela som ju naštvať.

(presun)
avatar
Gashadokuro
B-rank

Poèet pøíspìvkù : 86
Join date : 02. 06. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: "Město duchů"

Příspěvek pro Benjiro za Thu Jul 19, 2018 11:17 am

Jasný cíl mé cesty, nebyl tentokrát informace, ale něco hmatatelnějšího. Cesta to byla daleka a tudíž jsem měl prostor k přemýšlení. Skládal jsem se jednotlivé střípky hádanky. Prostě jsem si urovnával, to co vše se nacházelo v sídle Kana a ten projev také. Přišel jsem ono místo. Byl tu cítit zápach smrti, ten já cítím rád.  Rozhodil jsem rukama a vyletěl menší roj broučku, které se rozletěli do okolí. Přeci jen jsem musel být ostražitý, kdo ví kdo tu čeká.
"Yare, Yare" pověděl jsem při pohledu na oné muže. Tu si někdo dělal party. Povzdechl jsem. Ty kosti nebyly zrovna nejlepší znamení. Každopádně jsem začal šmejdit pookolí a hledal. Hledal jsem vhodné kandidáty na mojí techniku. Člověk nikdy neví, kdy bude potřeba. Tady jsem měl nejlepší možnost získat to, co jsem potřeboval.

EDIT:

V klidu jsem si roztáhl velký svitek a k němu jsem začal tahat mrtvolky, které tu zanechal Kostlivec. Povzdechl jsem si. až moc velkou práci si dal a já to teď kazím. Doufám, že mě nenajde, jinak skončím stejně. To jsem rozhodně nechtěl. Taky k ním mohl být milejší, kdo má ty roztrhané mrtvoly sbírat? Myslí vůbec na druhé? Trvalo mi to nějakou chvíli než jsem sesbíral všechny, které se dali ještě použít. Konečně jsem se dostal k tomu lehčímu. Postupně jsem všechny mrtvé zapečetil do svitku. Svitek jsem opět sroloval. Hodil jsem ho na záda a přivolal svoje broučky zpět. Konečně jsem tohle místo mohl opustit

//přesun
avatar
Benjiro
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 83
Join date : 30. 05. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: "Město duchů"

Příspěvek pro Uchiha Goemon za Sat Jul 21, 2018 7:30 pm

Cesta späť do Shimo no Kuni bola.. zdĺhavá. Pre to som mával pomerne časté prestávky a ani som sa nikam neponáhľal. Pre čo by som aj mal. Bolo dosť možné, že sem prídem, stretnem Kotomi a tá ma pošle kade ľahšie. Ani by som sa jej nedivil. Stále som bol na ňu svojim spôsobom nahnevaný ale, momentálne ma trápili väčšie veci. 


Učenie techniky ohnivej steny


Došiel som až do mesta, kde sa takmer nikto nenachádzal. Maximálne zopár prapodivných existencií, ktoré si ma radšej ani nevšímali. Bol to dobré miesto na tréning. Málo zvedavých očí a priestor, kde bolo každému jedno, čo zhorí a čo nie. Vytiahol som moju katanu a pozrel som sa na čepeľ, ktorá sa ešte pred nedávnom ligotala od krvi. Povzdychol som si. "Tak som zas raz v tom.. blbom.. začarovanom kruhu." Čepeľ sa mi rozhorela za použitia katonu s mojim chakra-flow. Sekol som s ňou oblúkovo okolo mňa, čo vytvorilo ohnivý kruh, v ktorého strede som sa nachádzal. Čepeľ som následne schoval späť do pošvy a sadol som si na zem, zatiaľ čo oheň stále horel. Koncept na techniku ohnivej steny ma napadol už dávnejšie práve vďaka tomuto tu. To čo som vytvoril teraz bolo síce silné, no nedalo sa to považovať za dostatočne silnú ochrannú techniku. Bolo to silné skôr na nečakaný útok, na to, aby som zabránil ľuďom dostať sa ku mne ale.. nebolo to ono. Vedel som, že aby to malo mať vyššie grády, musím upustiť od chakra flow a zameriať sa skôr na plnohodnotné Ninjutsu. 
Pečate som mal pripravené predom. Vedel som, ktoré mám kedy použiť. Síce som v pečatiach nebol expert, ale v katone áno a tak som vedel, čo použiť aby som dostal potrebný výsledok. Prvou pečaťou bol Tiger (寅, Tora), pečať, ktorá bola typická pre katonové techniky. Touto pečaťou trebalo začať aj skončiť. Ak som teda chcel vytvoriť dostatočne silnú katonovú techniku na to, aby malo zmysel ju použiť. Potreboval som ešte pridať masu, chakru.. a stenu. Rozpamätal som sa na Senjuho, ktorý raz voči mne použil techniku vodnej steny. Videl som ju svojim sharinganom a tak som ju vedel pomerne dobre napodobniť, len som potreboval pozmeniť niektoré malé detaily. Keď som bol hotový, začal som pomaly skladať premyslené pečate. Dokončil som to a začal som to robiť znova. Potreboval som to spraviť mnoho krát, nebolo ich veľa, ale chcelo si ich to dobre zapamätať. našťastie mi to nerobilo až taký problém.
"Dobre.. skúsime to." Povedal som si sám pre seba, na čo som sa postavil a začal som koncentrovať chakru do mojich Pľúc. Spravil som pečať tigra a pocítil som príjemné teplo v mojom žalúdku, čo predstavovalo katonovú podstatu. zmiešal som ju s chakrou v pľúcach a zložil som ďalších niekoľko pečatí, čim som technike dal grády a ako taký tvar, či skôr účel. Zhlboka som sa nadýchol a po zložení poslednej pečate tigra, som výsledok vyfúkol priamo predo mnou. Podarilo sa mi vytvoriť ohnivú stenu. Bola pomerne veľká, no mala zopár háčikov a s výsledkom som nebol dostatočne spokojný.  Predsa len, bola len predo mnou a ja som chcel plnohodnotnú obrannú techniku. Najlepšie na všetky strany. Napadlo ma pridať ešte jednu pečať a skúsiť to znova. 
Vytvoril som v podstate podobný  efekt ako sprv z katanou, len omnoho väčší. Moje telo bolo v strede veľkého ohnivého víra, ktorý sa okolo mňa roztočil a následne sa rozletel do okolia a pohasol. Spokojne som prikývol. Presne takto to malo vyzerať, respektívne presne takto som si to predstavoval. Viac sa naučím už len priamo praxou na bojisku.



Učenie techniky Iaido



Zo svojim ninjutsu som bol spokojný, no nebol to jediný smer, ktorý som poteboval pilovať. Už v minulosti mi chýbal istý druh.. taijutsu či kenjutsu útokov, alebo zostavený štýl ktorý by mi dával zmysel. Bolo to hlavne kvôli sharinganu, čo bolo celkom ironické. Vďaka nemu som totiž necítil potebu sa v Taijutsu učiť predpísaným pohybom a spôsobom, keďže som všetky vedel prečítať a vo všetkých som v momente videl slabiny. Nič v zlom ale, každý spôsob mal slabinu. Časom som ale pochopil, že toto nie je práve.. dobrá cesta. Keď som spočiatku pôsobil u Reiny ako špeh, zúčastnil som sa niekoľkých inštruktáží ich bojového štýlu, ktorý sa volal Iaido. Nepoužívali ho všetci, keďže bol pomerne náročný a hlavne riskantný. V momente keď som ho uvidel som však vedel, že to je niečo, čo by sa s mojimi už terajšími schopnosťami dalo veľmi dobre skombinovať. Aj pre to som si katanu zastrčil za opasok namiesto toho, aby som si ju dával za chrbát. Jednou rukou som si chytil púzdro a druhú som pridržal pár centimetrov nad rukoväťou. Pohyb to nebol zložitý, ako som spomenul, už som sa to istý čas učil. Len som si dal pauzu a chcelo sa rozpamätať. Vedel som, že princíp funguje na báze vyťahovania katany z púzdra, čím mala v podstate stabilnú dráhu ktorú jej púzdro ponúkalo. Vďaka tomu príliś nevibrovala a nerobila zbytočné pohyby, ktoré ju spomaľovalo. Išlo hlavne o rýchlosť, dostatočne veľkú na to, aby nepriateľ nebol schopný zareagovať. Sám by som to viac charakterizoval ako nejakú techniku vrahov než samuraiov ale.. sakra s kým som sa mal hádať? Prikrčil som sa a s nádychom som privrel oči. Teraz!

V momente som katanu tasil, s čím som zároveň aj sekol a už už som ju začal aj zasúvať späť do púzdra. Pokývol som hlavou na nesúhlas. Nebol som expert, ale za toto by ma vysmiali aj priemerný samuraiovia.. ja som nechcel byť priemerný. A tak som to skúšal znova. Rad za radom.. pokus za pokusom, až kým som nemal pocit, že sa katana z toľkého vysúvania neotupila.  A nakoniec som skončil.. skončil a zamieril sa porozhliadať po okolí. 

/presun/
avatar
Uchiha Goemon
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 235
Join date : 26. 05. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: "Město duchů"

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru