Sídlo klanu Dreyar

Strana 3 z 4 Previous  1, 2, 3, 4  Next

Goto down

Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Raijin Dreyar za Mon Jul 30, 2018 10:29 pm

First topic message reminder :



Jedná sa o obrovský hrad niekoľko kilometrov za južnými hranicami Kaminari no Kuni. Hrad je umiestnený vysoko v horách ako strážna veža nad malým mestečkom pod ním. Okrem prírodných hradieb ktoré mu poskytujú hory je hrad obklopený množstvom ručne vytvorených múrov s obrovským množstvom brán, veží, strážnych buniek a troma hlavnými mostami. Od hlavnej brány vedie obrovské mramorové schodisko až k mestečku ktoré sa skrýva pod záštitou hôr a klanu Dreyar. Jedná sa skôr o obchodnícke mesto s množstvom remeselníkov a bánk, trhovísk a barov ale aj množstvo hazardných podnikov a podsvetia. Hrad ako aj mesto je chránené množstvom najatých žoldnierov ktorí majú za úlohu chrániť trezor v hlavnej budove hradu.

Momentálna hlava: Mikasa Dreyar.
avatar
Raijin Dreyar
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 97
Join date : 14. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down


Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Raijin Dreyar za Wed Aug 08, 2018 12:10 pm

Kunai predsa len natrafil na svoj cieľ. Ako som už spomenul, bez nejakého zaváhania som vletel do výbuchu ignorujúc všetko naokolo. To mohol byť naozaj koniec tohto súboja. Nanešťastie pre sestru som sa zmenil. Tak ako i ja, tak i moje telo. Stvrdlo viac ako si len mohla pomyslieť. A tak, kunai ktorý mal spôsobiť vo mne dieru, ma poškrabal. Zaryl sa len menším končekom do môjho boku. Neprešiel cez Raitonovú vrstvu ktorá ma obaľovala. No i tak sa mi z boku vypustila krv. Nebolo jej veľa, avšak dosť na to aby bolo zranenie vidieť voľným okom. Teraz som mal jedinečnú príležitosť ju nasledovať, vedel som že ju zásah dostal a že niekam odletela. Mal som ísť za ňou, ukončiť to rýchlejšie než nás znova vysaje a bude oveľa silnejšia.
„Fuck..“ Zanadával som v hlave sledujúc ako to odpálilo aj Tori. Namiesto sledovania som sa takmer okamžite dostal k nej snažiac sa zastaviť jej kotúľanie. Keď som pohliadol k mračnám, už som ju stratil z dohľadu a vôbec som netušil kde sa môže v okolí nachádzať. Mračná sa okolo nás začali sťahovať a ja som pocítil ako je nasávanie čakry oveľa silnejšie.
„Doriti, je oveľa silnejšia ako si ju pamätám. A bude ešte viac čím dlhšie ostaneme v jej technike.“ Z boku som si vytiahol kunai. Pocítil som jemné kopnutie, ako jej čakra súperila s mojou. Kunai som len tak odhodil niekam do mrakov a po čele mi stiekla prvá kvapka potu.
„Tori.. ja,“ na chvíľu som sa odmlčal, akoby som sa rozhodoval či jej povedať niečo dôležité, „bol to dosť na hovno plán, čo? A teraz sa skrč..“ Zaškeril som sa. Neviem či som to dokázal vysloviť nahlas no jedno bolo jasné, nedokázal som bojovať proti nej naplno, akoby ma niečo brzdilo. Toto nebola moja plná sila, skôr taký malý odštiepok. Rozhliadol som sa, mohla byť kdekoľvek, zaútočiť z hocikadiaľ, ba čo viac, urobiť taktiku hit and run a pomaly nás tak dobiť. Nehovoriac o následkoch jej mrakov. Musel som jednať.
„Rairyū no..“ Len čo som dopovedal, nadýchol som sa. Moja hruď sa na malý okamih abnormálne zväčšila, akoby mi expandovali pľúca. V ten moment zmizla na malý okamih i blesková čakra z môjho brnenia, akoby sa všetko presúvalo do vnútra. Tam sa to zhromažďovalo a stlačovalo. Keď som otvoril oči, vydýchol som.
„Hōkō!“ Ozval sa rev. Nie len môj, dračí rev. Technika revu bleskového draka. V ten moment z mojich úst vyletel ohromný prúd čakry v podobe bleskového laseru ktorý mieril dopredu. Do čierna, do prázdna, akoby som len tak strieľal. A v ten moment som sa otočil okolo svojej osi. Prúd čakry vychádzajúcej z mojich úst zmenil dráhu letu rovnako ako moje telo a ako ohybný laser som ním pohyboval do všetkých strán. Zbytočná technika, mraky boli schopné vysávať čakru, no šlo mi o viac. Aj keby sa vysávala čakra, v jednom bode by bola vysávaná oveľa prudšie, v epicentre, tam kde bola Mikasa.


avatar
Raijin Dreyar
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 97
Join date : 14. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Shinobi za Sat Aug 11, 2018 1:13 pm

Mikasa

Celý čas som sa ukrývala v tme, v búrkových mračnách, kde som rozmýšľala, čo spraviť ďalej. Z môjho brata sa vykľul celkom nepríjemný protivník, kto by si to bol pomyslel. Samozrejme raitonové brnenie som na sebe neudržiavala, keďže to momentálne bolo proste zbytočné plítvanie chakrou. No to sa zrazu do mračien zabodol podivný laser, ktorý nemohol byť len klasickou raitonovou technikou. Vyvalila som oći a v momente som sa skrčila k zemi, keďže mi takmer učesal hlavu. 
"Kedy?" Zavrčala som rozčúľene, na čo som len ruky spojila k sebe a posnažila som sa spraviť pomerne.. no vec, o ktorej som vôbec nebola presvedčená, že i vyjde. netušila som ako smeruje tú techniku, keďže som na neho zatiaľ nevidela. Sama som však rozdelila mračná na niekoľko väčších plôch a pomocou vytvorenia blrskového náboja, som sa jeho techniku snažila k týmto mračnám pritiahnuť tak, aby ma úplne minula a v podstate tieto mračná nabila. Ani som si neuvedomila, že v podstate nepočujem, alebo počujem veľmi zle. Pískanie v hlave som prestala vnímať kvôli adrenalínu a krv, ktorá mi tiekla z uší tiež nič. Ako sa mračná začali nabíjať. Naštvane som zrevala, doskladala som ďalšie pečate a bleskové výboje mali byť smerované na miesto, kde som si pamätala, že Raijin stál. Malo to mať devastačné účinky.
avatar
Shinobi
Non-Player Characters

Poèet pøíspìvkù : 486
Join date : 12. 05. 12

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Tori za Sat Aug 11, 2018 1:39 pm

"Tak musíme pryč." Odhrnula jsem si vlasy z tváře a přidržovala se pantera. Odvrátila jsme pohled od mračen a zadívala se na Raijina. Ano byl to blbý nápad ale stalo se.
"Neber na mě ohledy. A dokonči to proč jsi sem přišel jasný?" Pousmála jsem se a na jeho povel se skrčila, i panter se musel přitisknout na zem. Neuvěřitelná technika, vedle Raijina jsem si připadala vážně neschopně. Byla to úplně jiná úroveň boje. Na oplátku z mračen vyletěl protiútok na místo, kde Raijin stál než zmizel ke mně. Nepatrně jsem zbledla a zachvěla se, co by se stalo kdyby tam byl? Znamenalo to ale, že Mikasa naší polohu taky určit neumí. Proto jsem poslala Yzu do trosek na druhou stranu, já sama jsem proti Mikase vážně nic nemohla. Navíc byla stále schovaná.
avatar
Tori
B-rank

Poèet pøíspìvkù : 141
Join date : 12. 07. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Raijin Dreyar za Sat Aug 11, 2018 4:03 pm

Bol to pre mňa obrovský šok, keď som zistil že to teoreticky fungovalo, o to horšie ma ale prekvapil jej protiútok. Až neskoro som si uvedomil že proti mne obrátila moju vlastnú techniku. Namiesto toho aby som sledoval pohyb mrakov som sa pousmial na Tori a ubezpečil ju že poslúchnem čo hovorí. Aj keď sme vlastne obaja vedeli že ide o obrovský kec.
„Musím na teba brať ohľady, to sa mám vrátiť k tej bande nemehiel sám?“ V ten moment som spozornel a hlavu otočil na miesto, kde som ešte stál. Ak by som tam bol a nevšimol si toho útoku, boh vie akoby to dopadlo. Aj keď to bola devastujúca technika, nebol som si úprimne istý či by ma to zabilo. Bol som si ale istý že by mi to poriadne ublížilo a tým to skončiť nemalo. Keďže sa jednalo o moju techniku, jej výbuch spôsobil ohromnú detonáciu. Nestíhal som nič, i keď som si v túto chvíľu bol takmer úplne istý kde sa Mikasa nachádza, nedokázal som za ňou ísť. V poslednej chvíli Tori ucítila pevné, no jemné zovretie. Na chvíľu to vyzeralo že som ju objal. Nešlo však o to. Sám som sa chrbtom otočil k miestu explózie a kryl Tori vlastným telom, pociťujúc ohromné výboje bleskovej čakry zmiešanej s kusmi zeme ktoré sa rozlietavali na všetky strany. Na malý okamih moju tvár zachvátila nepekne bolestivá grimasa keď som pocítil ako som dostal ranu do už tak zraneného boku. Potichu som zasyčal no Tori som pustil až všetko ustálo.
„Počúvaj,“ naklonil som sa k nej a zašepkal niečo do ucha, „spolieham sa na teba. Ak to výjde, postavím si sochu v mojej životnej veľkosti..“ Pousmial som sa, držiac si zranený bok som sa postavil a pohliadol na miesto kde by mala byť Mikasa.
„Myslím že je čas to tu ukončiť, čo povieš, sestrička? Či to ale dokážeš? Tak neschopná že ťa museli vyškrtnúť zo zoznamu kandidátov i keď si nato mala plné právo vďaka veku.. Nikdy sa mi nevyrovnáš..“ Zaklamal som smerom k nej a v presne v tú sekundu som zmizol. Netrvalo ani pár stotín a ja som sa objavil tesne nad ňou, pri mieste kde stála Mikasa. Nevedel som však kde presne je. A preto som urobil to čo som urobil. Vo vzduchu som napriahol ruku a udrel do prázdna do zeme. Aj keby som nič netrafil, prudký úder ako ten môj okamžite spôsobil obrovský tlak ktorý musel pôsobiť na Mikasu ako posilnená gravitácia snažiaca sa ju priklincovať a udržať pri zemi. Ja sám som bol vo vzduchu extrémne zraniteľný, vystavil som sa nebezpečenstvu pre jeden jednoduchý dôvod. Trik. To bol dôvod prečo som ju provokoval, chcel som aby sa na mňa nasrala, chcel som aby nechala emócie rozhodovať a rozhodla sa ma doraziť. Ja sám som spôsobil dosť hluku nato aby Tori vedela kde som.. a ak sa mi ju naozaj podarilo na chvíľu imobilizovať a následne ju donútiť aby zaútočila na oslabeného brata.. Tori by mala otvorený priestor na útok.
avatar
Raijin Dreyar
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 97
Join date : 14. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Shinobi za Sat Aug 11, 2018 5:23 pm

Mikasa

Netrafila som sa. Úprimne som trocha spanikárila a prave to bol dôvod, pre čo som neusmažila tých dvoch zaživa. Snažila som sa totiž techniku nasmerovať, aj keď to vôbec nebolo nutné.. stačilo ju vypustiť ale nie.. skrat v hlave a pocit že ho usmazím vlastnoručne, boli väčšie než racionálne uvažovanie. Mala som problém s nervami.. ostatne, mali sme to v rodine. 
"Ty malý kus vtáčieho hovna." Zavrčala som, na čo som začala skladať pečate k ďalšej technike. V tom som si všimla, ako sa Raijin nachádzal hore a čisto za pomoci tej svojej bezmozgovej sily spravil niečo, čomu som zas moc nechápala. Zem podo mnou začala praskať. To využil fyzickú silu na tak silnú tlakovú vlnu? Prebehlo mi nechápavo hlavou, no len ma to viac naštvalo.
"Tak ty sa chceš hrať? No tak poď more! Utrhnem ti hlavu aj keby ma to malo stáť celé toto sídlo kretén sprostý!" Zakričala som na neho, dokončila som pečať a nahlas som zakričala. Ako keby to k niečomu bolo. Mohol pocítiť aj on, ako sa chakra v okolí začína hromadiť a búrkové mračná sa začali rozostupovať a zas spájať do obrovského čierneho víru, v ktorom "oku" sme boli mi. 
"Chceš sa hrať na to, kto toho viac vydrží? haa? HAA?!" Búrkové mračná začali prebleskovať. Asi vedel čo mám v pláne spraviť. Usmažiť všetko v strede niekoľkými ohromnými bleskovými výbojmi a dúfať, že toho vydržím jednoducho viac, než on. Alebo sebevražda? Kto vie. Mohol hádať.
avatar
Shinobi
Non-Player Characters

Poèet pøíspìvkù : 486
Join date : 12. 05. 12

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Tori za Sat Aug 11, 2018 5:57 pm

Zavřela jsem oči když použil v podstatě sám sebe jako štít a chtělo se mi na něj křičet. Chtěla jsem mu vynadat za to, že se zdržje se mnou. S někým kdo s ním nestačí držet krok. Po tom co vše ustalo jsem otevřela oči a zase se mi slova zasekla v krku. Ten chlap měl snad jen debilní plány, jinak to nebylo možné. "Počkej.." Vymáčkla jsem nakonec ze sebe, neměl by se na mě spoléhat. Jenže jsem ho nestihla zastavit a zmizel, souboj sourozenců pokračoval. Mikasa naštěstí byla posedlá bratrem a o mě se nestarala. Oba dva byli dost hluční a v momentě kdy se mračna rozestoupila aby se zase spojila trochu jinak se ze mě oddělila stovka lístků v podobě shurikenů, která v neuvěřitelné rychlosti zamířila na ní. Navíc jsem jejím směrem hodila kopí s výbušným lístkem. Nebyla jsem zrovna moc pohyblivá a bez toho aby mě podpírala Yzu se mi stálo špatně.
Než jsem stačila vyrazit k ní a složit se u ní, mračna se zase spojila okolo nich. Necítila jsem ani jednoho, neviděla jsem ani jednoho, byla jsem sama.
"Ne..ne...ne!" Odmítala jsem fakt, že ho odřízla ode mě. Ucítila jsem další příval vzteku jako již několikrát za dnešek smíšený s panikou. "To je štětka." Zavrčela jsem a těkala očima po mracích. "Mikasa hhe?!" Zavrčela jsem její jméno jako by to bylo to nejhorší jméno na světě. "Abys zdechla do rána ty jepice." Pokračovala jsem v nadávkách, protože to byl momentálně můj jediný způsob jak se vyrovnat s emocemi.
avatar
Tori
B-rank

Poèet pøíspìvkù : 141
Join date : 12. 07. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Raijin Dreyar za Sat Aug 11, 2018 7:52 pm

Všetko zatiaľ vychádzalo tak, ako som to i plánoval. Avšak i môj plán mal zádrheľ. To čo som neplánoval bol Mikasin krok. To že nás spoločne uzatvorí do bleskového tornáda v ktorom má v pláne nás oboch odstaviť, to som reálne nečakal. Mali sme to očividne v rodine, potlačený pud sebazáchovy. Ujsť som nestíhal, nemal som ani ako a keby som sa o to aj pokúsil, schytala by to určite Tori. V ten moment som na chvíľu zneistel a ako som dopadal pomaly na zem, spustilo sa peklo. Alebo aspoň niečo čo to pripomínalo. Ohromné výboje prešli mojím telom. Ozval sa rev, bolestivý rev, no i povzbudzujúci.
„Chceš to hrať takto?! TAK TO BUDEME!“ Prekričal som blesky. Moje telo dostalo zásah a potom druhý. I napriek mojej odolnosti som cítil ohromnú bolesť, ako ešte nikdy v živote. Moje myšlienky prúdili niekde inde no svoje brnenie som nevypínal. Aj keby ma to malo stáť moju čakru, moje zdravie.. môj život?
„Nezvládnem to..“ Netrvalo dlho keď mi táto myšlienka prebehla hlavou. Uväznený v čiernom mraku a úplne ničený bleskami ktoré vypaľovali snáď celé sídlo do základov, strácal som nádej. Moje telo to nemohlo vydržať, nie všetko. Moja čakra bola celú dobu vysávaná, moje zranenie to ešte zhoršovalo. I Tori mohla cítiť, ako senzibil, ako sa vo mne všetko stráca. Dopadal som k zemi, ledva som sa udržiaval na kolenách a len som civel na svoju sestru ktorá to tu prežívala so mnou.
„Prečo...“ Nevedel som si odpovedať, nevedel som čo sa deje v sestrinej hlave a práve preto som s ňou nedokázal bojovať. Preto som utiekol, preto som sa bál ublížiť jej. Je to moja krv. Moja rodina.

„Na krvi nezáleží, Raijin, Ak máš puto, nepotrebuješ krv. Pretože tie putá, sú ako sľub. A ten musíš vždy dodržať.“

Strýkove slová mi zneli v hlave počas mučenia, ktoré som práve zažíval. No tma ma obklopovala ďalej. Až kým som to nezapočul. Toriin hlas s jej fakt úžasným slovníkom starého dlaždiča. No v túto chvíľu boli jej slová naozaj med pre moje uši. Na malý okamih, naozaj len malý, si mohla Mikasa i Tori myslieť že je so mnou koniec, keď som už upadal. Moje telo bolo trhané bleskami, moja vôľa úplne nalomená. No stačil ten hlas, ten hlas v diaľke..
„Musím vyhrať..“ Ozval som sa. V ten moment sa zdvihla i moja čakra. A ja sám som sa začal zdvíhať zo zeme. A i keď som hodnú chvíľu vyzeral ako zbitý pes, moje novonabrané sebavedomie ma zdvihlo do výšin.
„Prečo? Pretože som..“ Postavil som sa a ruky zovrel v päsť. Bol som si vedomý následkov na moje telo, bol som si vedomý že toto nemusím prežiť. No tentokrát som vedel že som si vybral správne. A že to musím urobiť. Musím zvíťaziť.
„JEJ DAL SĽUB!“ Ozval sa môj rev celým námestím. V ten moment nastalo naozajstné peklo i pre Mikasu. Raijin no jutsu. 500%. V túto chvíľu som nabil 500 percent svojej sily. Moje telo obklopila hustá raitonová čakra. I samotné prevedenie bolo úplne iné, celé moje telo pokrývali podivné čiary ktorá naznačovali moje žily. Cez ne prúdil tak silný prúd čakry až sa stali viditeľné na mojom tele. Tlak ktorý výbuch mojej techniky spôsobil začal okamžite trhať všetko okolo seba, všetky mraky, zem, budovy. V túto chvíľu sa priblížiť ku mne, bolo značne nemožné. A ja som vyštartoval vpred proti sestre. Cítil som to, každý jeden sval svojho tela, každý nerv. Všetko bolo trhané, všetko ma bolelo. Kosti mi praskali, z úst sa mi valil potok krvi. Moja rana sa otvorila ešte viac. No ignoroval som to, všetko. Ako som povedal. Dal som Tori sľub. Akonáhle som bol pri nej, bolo to menej ako stotina sekundy, udrel som. A znova.. a znova. Ohromná záplava úderov z každej strany. A každý jeden úder sprevádzalo podivné chrustenie v rukách, akoby sa mi svalstvo trhalo.


avatar
Raijin Dreyar
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 97
Join date : 14. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Shinobi za Sun Aug 12, 2018 9:31 am

Mikasa



Očakávala som, že sa ma obaja pokúsia nejakým spôsobom zničiť. Predsa len to čo som plánovala spraviť, vyzeralo dosť.. zastrašujúco. Keby že lepšie poznajú podstatu mojich techník, mohlo by im dojsť aj to, že je to celkom sebevražedný krok. Husté búrkové mračná sa v našom okolí sformovali skôr, než ma zasiahli niektoré z papierových shurikenov, aj keď samotný výbuch ich mohol zas rozohnať. No nestalo sa tak. Výbuch nenastal kvôli premočeniu výbušných lístkov, ktoré nedokázali vzplanúť. Predsa len jeden z elementov ktorými boli mračná vytvorené, bol práve suiton. 

Raijinov pokus bol o niečo lepší, no mohol pocítiť, že jeho sila bola zas presmerovaná inam. Znova do mračien, ktoré zas začali hrozivo hrmieť. Dosť nahlas na to, aby to prehlušilo akékoľvek slová. Či už od Raijina, alebo od Tori. Sama som aktivovala Raitonové brnenie a keď sa do mňa môj brat pustil, pocítila som, ako moje kosti začínajú praskať. No v momente keď sa ma už raz dotkol, nenechala som ho ruku stiahnuť a udrieť znova. Pevne som ho chytila za zápästie a naše Raitonové techniky začali medzi sebou prebleskovať a mračná sa k nám stále viac a viac približovali. Musela som sa rehotať. Krv mi tiekla z úst, čo bolo pravdepodobne spôsobené zlomeným rebrom, ktoré mi muselo prepichnúť pľúca. 
"Zomri ty sráč ZOMRI!" Pevnejšie som ho chytila a s posledným výkrikom začalo hotové peklo. Priam Raitonový armagedon, ktorý do nás dvoch začal páliť blesk za bleskom v neutíchajúcej sekvencii. O to boli blesky nebezpečnejšie, o čo bola silnejšia technika samotného Raijina. Ako keby som sa úplne snažila zahodiť môj vlastný život, keďže som na odstrel bola tiež. Zem začala praskať a celý hrad sa pod náporom tejto búrky roztriasol a začal sa rozpadávať, meniac sa na ruiny  Už to nevyzeralo tak, že plánujem zo sebou zobrať len Raijina, ale aj celé moje okolie. Celý tento blbý klan aj s tým prekliatym sídlom.
avatar
Shinobi
Non-Player Characters

Poèet pøíspìvkù : 486
Join date : 12. 05. 12

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Tori za Sun Aug 12, 2018 10:08 am

Přestala jsem nadávat v momentě kdy jsem uslyšela první Raijinův křik. Úzkostlivě jsem zadržela dech a sledovala blesky z mračen v tiché hrůze. Byla jsem naprosto paralyzovaná a nedokázala se pohnout.
Cítila jsem jak mi něco teplého teče po tvářích, samotné mi nedocházelo, že jsou to slzy. Vše jsem to vnímala jako by se zpomalil čas a hrůza mě pohltila celou. Každou mou část a nezmizela ani se znova ozval Raijin a vše okolo se začala bortit. Roztrhal mraky, některé budovy, zem a se mnou to hodilo do zdi budovy pár metrů za mnou. Vykašlala jsem krev a otřela si mechanicky ústa. Ta hrůza mě přece měla opustit ale pořád jsem nemohla nic, protože jsem si dokázala domyslet co tahle technika, nebo co to bylo, udělá s Raijinem. Dokonce jsem to viděla. "Raijine." Hlesla jsem a když jsem si uvědomila, že jsem dokázala promluvit unikl mi vzlyk. "Raijine přestaň! Prosím tě přestaň!" Zakřičela jsem a musela si stále otírat slzy z očí abych aspoň něco viděla.
Mikasa ho chtěla stáhnout sebou a rozpoutalo se hotové peklo. Země praskala a hrad se bortil. Do boku mi něco narazilo a odhodilo mě stranou, sekla jsem sebou na kolena a otočila se k místu kde jsem byla před tím. Viděla jsem jen mizící kouř, kdyby měl Yzu nesrazila stranou spadla by na mě troska budovy.
Skousla jsem si ret abych přestala vzlykat a pramínek krve mi tekl po bradě. Právě jsem si připadala jako ty, které nenávidím nejvíc. Neschopné a ubulené. Vyhrabala jsem se na nohy a couvla od nich pryč.
avatar
Tori
B-rank

Poèet pøíspìvkù : 141
Join date : 12. 07. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Raijin Dreyar za Sun Aug 12, 2018 11:31 am

Pri boji so sestrou som si uvedomil jednu vec. Aké obrovské zlyhanie bol môj život. Spomínal som na každý jeden môj chybný ťah, na všetko čo som nedokázal, nato ako malý som sa cítil oproti skutkom ostatných. Nato ako som nedokázal ochrániť moju rodinu, môj klan. Ako som musel bojovať s vlastnou krvou, sklamať Tori. Ako som sa znova stal len nejakým nástrojom v rukách vyššej moci. Namiesto sestry to bola Kotomi a ja som jej dokonca sľúbil všetky moje peniaze. To čo si všimla Tori i Mikasa bol môj úsmev. Usmieval som sa nad tým akým som sa stal idiotom.
„Ubohý..“ Ozvalo sa z mojich úst. Cítil som sa extrémne pod psa, i napriek úsmevu na mojej tvári. Počul som ako na mňa Tori kričí, ako uboho som musel vyzerať v túto chvíľu v jej očiach keď sa ma snažila zastaviť.
„Som tak ubohý..“ Keď si Mikasa myslela že ma zastaví svojou technikou a pokusom držať moju ruku, šeredne sa mýlila. Nechal som ju, nech si ma vysáva, nech je technika ešte silnejšia, nech nás oboch pomaly ničí k smrti. Ja som ale nemienil skončiť týmto obyčajným preťahovaním sa kto vydrží viac. Nemohol som zomrieť, predsa len som to sľúbil že prežijem. Nenechám sa zabiť a zanechať za sebou len môj úbohý život.
„Hrdina,“ pri tejto poznámke som si odfrkol v duchu. Hrdinom som nebol, opovrhoval som nimi. Citoval som ale čo povedal strýko, „vždy riskuje svoj život za nejakú ženskú, inak by to bola nuda!“ V ten moment som pretočil dlaň a chytil Mikasu o zápästie rovnako ako ona mňa. Obaja sme sa držali rovnakou rukou. Ani si to neuvedomila a ocitli sme sa vo vzduchu a nech už chcela ako chcela, mohla zo mňa čerpať i všetky techniky sveta, všetko čakru, bol som proste fyzicky oveľa silnejší ako ona.
„Keď si sa v minulosti pýtala o moju pomoc, nikdy som sa ti nedokázal vzoprieť.. Preto mám pre teba odpoveď za tie všetky dni..“ S týmito slovami som ju jednoducho roztočil vo vzduchu. Moja sila bola brutálna, sprevádzaná praskaním kĺbov a trhaním šliach. Až v túto chvíľu sme boli v epicentre všetkého. Keď som pocítil ako sa jej oslabuje stisk, pustil som ju a nechal ju dopadnúť až na zem. Vedel som že nemám na výber ako pokračovať. Dopadol som vedľa nej.
„NASER SI..“ Zreval som a kosť v mojej pravačke pri naťahovaní praskla. Pocítil som ostrú bolesť a z úst sa mi znova vyvalil prúd krvi. Mne samotnému sa zatmievalo pred očami. Vedel som že toto môže byť môj posledný úder, môj posledný ťah ako navždy skoncovať s týmto všetkým. Ako sa konečne oslobodiť. Moja technika prudko vyletela navrch čo sa sily týkalo. V túto chvíľu som prekročil hranicu ktorú som stanovil sám sebe. 1000%. A všetku tú silu, pomaly odchádzajúcu čakru, všetku svoju vôľu som najebal práve do pravačky.
„PLUS.. ULTRA!“ V ten moment som udrel. Celou svojou silou. Všetko čo vo mne bolo som nasmeroval do jedného, jediného úderu. Pocítil som ako sa mi kosť drví, no ignoroval som to. Sila, tlak a všetko ostatné boli tak ohromné že v sekunde zmizli búrkové mraky. Zem pod nami sa úplne zlomila ako aj všetko naokolo nás. A ja som svoju sestru mal v pláne poslať až na mesiac.
„Sarabada, Nee-san..“

avatar
Raijin Dreyar
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 97
Join date : 14. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Shinobi za Sun Aug 12, 2018 12:11 pm

Mod...

Mnoho ľudí si vždy myslí, že smrť býva epická.. doprevádzaná mnohými slovami, výzvami či myšlienkami.. že umierajúcemu pred očami prebehne celý jeho život. Všetko sú to však milné predstavy. Smrť nie je nič viac a nič menej, než smrť. Náhla.. v zlomku sekundy. Mŕtvy ani nevie, čo ho zabilo a Mikasa nebola výnimkou. Aj keď sa k nej Raijin snažil prehovoriť, pravda bola tá, že Mikasa umrela omnoho skôr, než by si možno prial. Možno to bol hnev ktorý ho zaslepil, možno to bolo jeho ego či nutnosť zo situácie vyviaznuť ako hrdina. Možno si len chcel poriadne udrieť. Pravda ale bola taká že v momente, keď Mikasin úchop zoslabol, bola už na druhej strane. Samozrejme to nebolo vidieť, nie na prvý pohľad. Blesky drvili ako ju, tak aj Raijina a oslepovali hocikoho, kto by sa v tom epicentre búrky nachádzal. Už len tieto dve telá fungovali ako vodiče. Raijin svoje útoky zaisto dokončil, no pravdepodobne netušil, že už mláti iba prázdnu schránku a mŕtve telo niekoho, kto bol v minulosti jeho sestra. Telo, ktoré sa nakoniec priam rozpadlo. Ruka, ktorá odletela až niekam k Tori a niekoľko dier, ktoré neboli ani len krvavé z intenzívnych bleskov, ktoré v momente spálili krvácajúce rany.  Ostali jej vôbec nejaké zuby? Smrť nebýva pekná a mŕtvoli po takomto strete už vôbec nie. Keby že Raijin nevie o tom, koho pred chvíľou mlátil, mŕtve telo svojej sestry, ktoré teraz bolo rozmetané po troskách hradu, by spoznal len ťažko.
avatar
Shinobi
Non-Player Characters

Poèet pøíspìvkù : 486
Join date : 12. 05. 12

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Raijin Dreyar za Mon Aug 13, 2018 11:48 am

Nech už chcela sestra umrieť otrasne, nestalo sa tak. Možno ma zaslepoval hnev, možno som sa snažil hrať na hrdinu, môj posledný úder ktorý by ju roztrhal, minul. Päsť prešla okolo nej a tlak rozbil väčšinu námestia, no sestrino telo ostalo neporušené, so zubami aj rukou. Môj pohľad sa zameral na ňu. Pozeral som do jej prázdnych očí až kým moje nezalial smútok. Prekvapene som sledoval jej pomaly dopadajúce telo na zem rozbitú jej končiacou technikou. V ten moment nás naposledy uzatvoril kruh čiernych mračien, kým úplne nezmizol. I napriek bolesti v rukách a po celom tele som pri páde na kolená dokázal zachytiť sestrino telo do náručia.
„No tak.. Nehraj formu.. Tak si prehrala, to ťa predsa nezabije..“ Prehovoril som s úsmevom, aj keď som cítil ohromný smútok. Na malý okamih to vyzeralo akoby som ani neveril že umrela. Trasúcou a skrvavenou rukou som prešiel po jej hlave a odhrnul vlasy z cesty, aby som mohol naposledy vidieť jej tvár.
„To nie je fér..“ Povzdychol som si. Hodnú chvíľu som len tak kľačal na zemi a so sestrou v náručí som sa vyrovnával s jej smrťou. Aj keď ma nenávidela, aj keď ma chcela zabiť, ublížiť mi, zničiť ma. Mal som ju rád. Nevedno ani sám prečo. Zhlboka som sa nadýchol a vydýchol. Zahmlilo sa mi na okamih pred očami. Ledva som sa držal pri vedomí no i tak som nechcel upadnúť teraz. Musel som sa postarať o ňu. Musel som ju uložiť s rešpektom ktorý si zaslúži.
„Otrasný deň nato, aby pršalo..“ Svoj pohľad som namieril k oblohe kde nebolo ani mráčika. Bol jasný deň. Mraky tvorené Mikasinou čakrou úplne zmizli a na oblohe sa ozvalo prvé vtáctvo ktoré sa rozhodlo odvážne preletieť nad miestom kde bola pohroma. Moja referencia bola však úplne iná. V očiach som pocítil ostrú bolesť a po líci mi stiekli prvé kvapky dažďu. Dažďu, ktorým boli moje slzy. Ani nie chvíľu nato sa ozval údolím drásajúci krik akoby svetu oznamoval jej smrť. Moja rozlúčka so sestrou. A tá začala prilákavať ľudí a zvyšok klanu pomaly ale isto ku nám.

avatar
Raijin Dreyar
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 97
Join date : 14. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Tori za Mon Aug 13, 2018 3:22 pm

Byl konec ale pocit, že je něco špatně mě neopustil a dlouho neopustí. Znova jsem si otřela oči a pomalu, opatrně mířila k němu. Nedokázala jsem mu pomoci, vyléčit ho. Spadla jsem na kolena vedle něj a čelem se lehce opřela o jeho rameno. Žil. "Je mi to líto" To byla veškerá útěcha kterou jsem mu dokázala poskytnout. Jeho sestra mě nezajímala. Nenáviděla jsem ji za to, že proti ní musel bojovat. A její konec ji patřil. Lidé se začali přibližovat a kdybych měla sílu odehnala bych je od této podívané. Místo toho jsem zvedla hlavu a rukou si nahnala vlasy do obličeje. Nechtěla jsem aby nekdo z nich viděl, že jsem brečela. Jak ti můžu pomoct? Neznala jsem to tu, nevěděla jsem co chce Raijin dělat dál ani co by vlastně měl udělat. Jediné co jsem věděla, bylo to, že by si měl odpočinout a měla bych mu sehnat někoho kdo se o něj postará.
avatar
Tori
B-rank

Poèet pøíspìvkù : 141
Join date : 12. 07. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Raijin Dreyar za Mon Aug 13, 2018 4:20 pm

Na ramene som pocítil bolesť. I tak jemný dotyk od Tori dokázal spôsobiť v túto chvíľu otrasnú bolesť. Až teraz som si uvedomil aké následky a dopad má moja technika na moje telo. Bolo až neuveriteľné, že som sa stále dokázal držať pri vedomí. Nebola to však len fyzická záťaž ktorá ma v túto chvíľu ničila. Na počudovanie psychická záťaž bola oveľa menšia než som očakával. Možno v tom hralo rolu že sa zabila sama, že chcela zabiť mňa.. alebo predovšetkým prítomnosť Tori.
„Musím.. ju.. odniesť..Pochovať..“ Trhane som prehovoril a pokúsil sa i s jej telom v náručí postaviť. Môj pokus samozrejme nevyšiel a mne sa doslova zatmelo pred očami. Nevedel som ani ja sám čo si počnúť, boli sme zranený, ľudia okolo nás nechápali čo sa poriadne stalo a ja som bol zrazu hlavou svojho klanu. Tori ani nevedela za kým ma vziať, alebo kde ma aspoň odniesť.
„Nájdi Akia.. On ti už poradí..“ S týmito slovami som sa okamžite skácal na zem a ostal tam ležať v bezvedomí a v obrovskej kaluži vlastnej krvi.

avatar
Raijin Dreyar
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 97
Join date : 14. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Hashiru Senju za Mon Aug 13, 2018 4:23 pm

Měl jsem ohromné zpoždění. Chtěl jsem Raijinovi udělat radost a nechat vyrobit ten nejlepší prsten s pečetí na světě. Chtělo to jiný materiál, musel jsem cestovat až do Kaze no kuni, kde mají nejlepší zlato na světě. Poté jsem spěchal do Železné země, kde mají nejlepší kováře a poté jsem konečně spatřil ten zázrak ve tvaru prstenu. Vyrobený tak, aby zvládl veškerý raiton a všechna úskalí, které Raijin zažije. Prsten jsem měl ve vaku, který jsem dostal od kováře.
Běžel jsem již několik dní. Na hranicích jsem uviděl v horizontu strašlivou bouři napuštěnou blesky a čakrou. Došlo mi, o co šlo. Pomocí mého nového jutsu Shokuton: Sasayaki, jsem snadno zjistil polohu Tori a Raijina.
Byl jsem už jen několik málo kilometrů, když se spustila bouře blesků. Složil jsem pečeť tygra a mé tělo obalila pečeť rozšiřující se z čela. Rázem se mé tělo obalilo větrem a já jsem zrychlil. Byakugou: Fuuton no yoroi!
Zrychlil jsem a v mžiku se objevil za Raijinem a Tori. Prohlédl jsem si okolí.
"Co se tu dělo?! Jdu pozdě! Omlouvám se!" provedl jsem face palm silou, že by porazila draka.
"Omlouvám se.." zatvářil jsem se smutně a hodil Raijinovi do klína vak s pečatným prstenem. Poté jsem se dotkl jeho zad a začal jej léčit. Mou techniku větrného brnění jsem rušil.


______________________________________________________________________________________

Techniky:

D
Shunshin no Jutsu
Shokuton: Konoha Shuriken
Doton: Iwagakure no jutsu
Doton: Shinjū Zanshu no Jutsu
Kage Shuriken no Jutsu
C
Kuchiyose no Jutsu (Slimáci)
Tsutenkyaku
Chakra enhanced strenght
Chakura no mesu
Shokuton: Tsuiseki hoshi no jutsu
Chakra Transfer no jutsu
B
Saikan Chūshutsu no Jutsu
Kage bunshin no jutsu
Fuuton: Shinkuuha
Fuuton: Shinkuujin
Shokuton: Sasayaki
Byakugou: Fuuton no yoroi

A
Shosen no jutsu
Katsuyu: Moryojika
Shokuton: Shokuryuu no jutsu
S
Byakugou no in



Body:

NIN - 5
TAI - 3,5
GEN - 2
INT - 4
SILA - 5
RYCHLOST - 4
ČAKRA - 4
RUČNÍ PEČETĚ - 2,5
TOTAL 30



Učím se:

Ninpou Sozou Saisei: byakugou no jutsu - 30.8.
Fuuton: Kazeryudan no jutsu B rank - do 29.8
avatar
Hashiru Senju
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 145
Join date : 25. 04. 16
Age : 24
Location : České Budějovice

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Tori za Mon Aug 13, 2018 4:38 pm

Úzkostlivě jsem se nadechla a postavila se. Sice žil ale nemuselo to tak dlouho zůstat. Rozhlédla jsem se po davu skrz vlasy. Pochybovala jsem, že to Akio přežil. Však běžel proti Mikase. V davu jsem ho nezahlédla a najednou se tam objevil ten od Kotomi. Pozdě? Zatnula jsem zuby, vydala jsem se pomalu k davu který se začal rozestupovat aby mi uvolnil cestu. "Ne ne" Zlověstně jsem se usmála. Musela jsem vypadat jako šílená, celá od krve a špinavá. "Čí dům to přežil?" Zavrčela jsem a kupodivu se jeden odvážlivec přihlásil. "Vy.." ukázala jsem na skupinku silných chlapů, "...ho přenesete jakmile léčitel řekne, že to jde. A přenesete ho k němu." Ukázala jsem na muže, kterému ještě stál dům na kraji města. Využila jsem poslední kapičky chakry a přivolala metr a půl velkou Mimi. Ta se o mě okamžitě otřela a chtěla mi vyléčit rány. Jemně jsem jí odstrčila pryč a zakroutila hlavou. Nepřivolala jsem jí sem kvůli tomu. "Jestli se někdo o něco pokusí, tady moje kamarádka mu ukousne nádobíčko, jasný?" Ohlédla jsem se k místu, kde Hashiru léčil Raijina a vydala se pomalu pryč. Všechno mě bolelo, nemohla jsem pořádně došlápnout na kotník a bylo mi z toho všeho zle. Musela jsme od toho všeho dál a hledání Akia již nemělo smysl. "Jo.." naposledy jsem se zastavila. "Tělo jeho sestry řádně pohřběte jak se sluší na člena klanu."
avatar
Tori
B-rank

Poèet pøíspìvkù : 141
Join date : 12. 07. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Hashiru Senju za Mon Aug 13, 2018 4:56 pm

Opatrně jsem narovnal Raijina na zem. Jeho tělo utrpělo těžká a rozsáhlá zranění, které jen tak a rychle nevyléčím.
Navíc se tady motali ostatní. Ohlédl jsem se a Tori kulhala pryč.
Ohlédl jsem se znovu přes rameno a strašlivým hlasem zařval na ostatní, aby se tady nemotali.
"Roztrhané svaly, vazy, roztříštěné kosti, čakrový oběh kolabuje. Vnitřní krvácení.." zašeptal jsem.
"Tohle bude na dlouho..Vy tam! Okamžitě kolem rozprostřete stan! S tímhle mužem nemůžeme hýbat. Potřebuji někoho, kdo trochu rozumí medicíně a teplou vodu..OKAMŽITĚ!" zahřměl jsem. Kousl jsem se do prstu, složil pečetě a přivolal malou verzi Katsuyu.
"Katsuyu, potřebuji tvou asistenci.." zašeptal jsem a klekl si. Trochu se mi třásly ruce.
Nikdy jsem neviděl takováhle zranění na tolika místech na jednou!
Katsuyu se nalepila opatrně na jeho dolní část těla a začala léčit. Já jsem se uklidnil a začal s léčením. Postupoval jsem od prstů na rukou až k břichu. Každičký sval, každičkou šlach, každičkou kost jsem jemným ovládáním čakry opatrně pospojovával dohromady. Ovládáním a stimulací buněk svou čakrou jsem urychloval hojení.


______________________________________________________________________________________

Techniky:

D
Shunshin no Jutsu
Shokuton: Konoha Shuriken
Doton: Iwagakure no jutsu
Doton: Shinjū Zanshu no Jutsu
Kage Shuriken no Jutsu
C
Kuchiyose no Jutsu (Slimáci)
Tsutenkyaku
Chakra enhanced strenght
Chakura no mesu
Shokuton: Tsuiseki hoshi no jutsu
Chakra Transfer no jutsu
B
Saikan Chūshutsu no Jutsu
Kage bunshin no jutsu
Fuuton: Shinkuuha
Fuuton: Shinkuujin
Shokuton: Sasayaki
Byakugou: Fuuton no yoroi

A
Shosen no jutsu
Katsuyu: Moryojika
Shokuton: Shokuryuu no jutsu
S
Byakugou no in



Body:

NIN - 5
TAI - 3,5
GEN - 2
INT - 4
SILA - 5
RYCHLOST - 4
ČAKRA - 4
RUČNÍ PEČETĚ - 2,5
TOTAL 30



Učím se:

Ninpou Sozou Saisei: byakugou no jutsu - 30.8.
Fuuton: Kazeryudan no jutsu B rank - do 29.8
avatar
Hashiru Senju
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 145
Join date : 25. 04. 16
Age : 24
Location : České Budějovice

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Tori za Mon Aug 13, 2018 5:04 pm

Hashiru se toho ujmul a já je tam nechala. Mimi se posadila nedaleko nich a měřila si všechny pohledem. Netušila jsem kam vlastně jdu ale bylo mi to fuk. Potřebovala jsem od lidí. Cestou na půl rozbořeným městem jsem se musela několikrát zastavit a opřít se abych neupadla. Občas jsem ještě potkala nějaké lidi, kteří se odhodlali vyjít do ulic až teď, nevšímala jsem si jich. Do někoho jsem dokonce i narazila, chtěla jsem tu osobu odstrčit ale už ani na to jsem neměla sílu. Zvedla jsem k té osobě aspoň pohled. Akio si nás našel sám. Sice vypadal jak kdyby se plazil prachem ale byl tu. "Je tam." Mávla jsem za sebe a opřela se rukou o zeď. "Vem mě pryč." Rozkázala jsem i když to znělo spíše jako zoufalá žádost. A Akio poslechl. Cestou jsem už skoro nevnímala, poslední co jsem si uvědomila bylo to, že ležím na něčem měkkém.
avatar
Tori
B-rank

Poèet pøíspìvkù : 141
Join date : 12. 07. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Hashiru Senju za Mon Aug 13, 2018 8:17 pm

Čekala mě několika hodinová operace. Nakonec to nevypadalo tak špatně, jak se na první pohled zdálo. Kosti nebyly zlomené a krvácení nebylo vážné. Raijin reagoval na léčbu dobře a jeho tělo bylo odolné a silné. Po několika hodinách umorne práce jsem ho zavázal obvazem a bylo hotovo. Katsuyu si ho položila na záda a odnesla ho do dotyčného domu. Kde už měl připravenou postel. Akio mě na mou žádost zavedl k Tori, kde jsem se chvíli věnoval ji. Naštěstí byla jen potlucena. Nohu jsem ji zavázal a zranění vylecil. Sám jsem se posadil před dum, kde ležel Raijin a hleděl na oblohu.
To bylo ofous...

______________________________________________________________________________________

Techniky:

D
Shunshin no Jutsu
Shokuton: Konoha Shuriken
Doton: Iwagakure no jutsu
Doton: Shinjū Zanshu no Jutsu
Kage Shuriken no Jutsu
C
Kuchiyose no Jutsu (Slimáci)
Tsutenkyaku
Chakra enhanced strenght
Chakura no mesu
Shokuton: Tsuiseki hoshi no jutsu
Chakra Transfer no jutsu
B
Saikan Chūshutsu no Jutsu
Kage bunshin no jutsu
Fuuton: Shinkuuha
Fuuton: Shinkuujin
Shokuton: Sasayaki
Byakugou: Fuuton no yoroi

A
Shosen no jutsu
Katsuyu: Moryojika
Shokuton: Shokuryuu no jutsu
S
Byakugou no in



Body:

NIN - 5
TAI - 3,5
GEN - 2
INT - 4
SILA - 5
RYCHLOST - 4
ČAKRA - 4
RUČNÍ PEČETĚ - 2,5
TOTAL 30



Učím se:

Ninpou Sozou Saisei: byakugou no jutsu - 30.8.
Fuuton: Kazeryudan no jutsu B rank - do 29.8
avatar
Hashiru Senju
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 145
Join date : 25. 04. 16
Age : 24
Location : České Budějovice

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Raijin Dreyar za Tue Aug 14, 2018 11:32 am

Denné lúče pomaly osvietili moju tvár. Tvrdo prerážali polámané okenice domu a osvetľovali izbu v ktorej som sa nachádzal. Pomaly som otvoril oči. Do tela mi prerazila ostrá bolesť a ja som nechcene zasyčal. Cítil som sa dosť pod psa, každým pohybom mi bolesť kolovala telom. Nebola až tak veľká, no bola otravná. Vydýchol som a hlavu pootočil do izby. Bol som tu sám. Ani som sa tomu nečudoval. Jemne som sa chytil za hlavu ako mi v nej pulzovala bolesť, nebolo to však z fyzickej námahy. Sny ktoré ma trápili celý ten čas čo som bol mimo boli otrasné. Pri mojom pokuse si na nich poriadne spomenúť som sa takmer povracal. Chcel som vstať no telo mi hlásilo aby som sa o to nepokúšal. Mal som ohromnú svalovú horúčku a stále pomliaždené niektoré miesta, nehovoriac o mojej pravej ruke. Pohol som ňou. Prišlo mi tak neuveriteľne zle až som znova zatvoril oči a upadol do hlbokého spánku.

Zobudil som sa až niekoľko hodín neskôr. Slnko už svietilo na oblohe. Keď som sa prebudil, cítil som sa ešte viac pod psa ako pri mojom prvom pokuse, no aspoň časť mojej energie sa vrátila. Chcel som znova zatvoriť oči a úprimne, zaspať. Zaspať a už sa nezobudiť. No nemohol som. Vždy keď som zatvoril oči, videl som ju. Jej tvár, jej mŕtve telo. Dúfal som že sa jedná o nejaký sen, že sa zobudím v sídle v inej zemi, že ma privíta Tori a Reizo, že Hashiru sa pokúsi s Kotomi niečo naplánovať. Nič také sa nedialo. Slnko ktoré svietilo nad Kaminari no Kuni a jeho chladný horský vánok som poznal až pridobre. Po dlhej chvíli sa mi podarilo vstať. Počul som ako mi praskajú maličké kostičky od ústavného ležania a tiež napätých svalov zo včerajška. Hashiru však očividne odviedol skvelú prácu a i keď som bol v túto chvíľu od hlavy po päty obviazaný v silných obväzoch, necítil som že by som prišiel k doživotným následkom. Potreboval som len pár dní v pokoji a bol by som ako nový. Opatrne a skleslo som prešiel k dverám a pomaly ich otvoril. Bol som potichu ako ešte nikdy. Pred dverami som si všimol spiaceho Hashira, očividne sa o mňa staral celú noc. Na malý okamih som sa pousmial a vložil si jeho pečatný prsteň na prst. Opatrne aby som ho nezobudil som okolo neho prešiel a vydal sa smerom do ulíc. Hodnú chvíľu som niečo riešil, než ma zastavil Akio a vysvetlil mi kde sa nachádza Tori a že je v poriadku. Moje kroky zamierili k miestu kde odpočívala.
„Gomenasai..“ Šepol som takmer nepočuteľne sledujúc ako leží a spí. Mal som pocit že ma z toho pohľadu chytá ďalšia depresia. Tak isto ako u Hashira, i tu som urobil všetko preto aby som ju nezobudil. Jediné čo som zvládol bolo prikryť ju, i keď nebola zima, v horách boli rána i celé dni dosť studené. Ešte chvíľu som ju pozoroval, než som sa otočil na päte a vydal vo vlastných myšlienkach preč. Po chvíli sa roznieslo po rozbitom mestečku že som sa stratil a nikto ma nevedel nájsť. Ja som medzi tým skončil s fľašou v ruke pri neďalekom jazere. Postavil som sa na kraj a otvoril si fľašku plnú zvláštneho alkoholu. Zahľadel som sa na nebo a nechal sa unášať vlastnými myšlienkami.
avatar
Raijin Dreyar
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 97
Join date : 14. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Tori za Tue Aug 14, 2018 2:19 pm

Už nějakou dobu jsem nespala ale nebyla jsem ochotná otevřít oči a ani se pohnout. Místo toho jsem se snažila vyrovnat s tím co se stalo. Byla jsem lovec lidí ale nikdy jsem se nedostala do něčeho podobného. Nikdy jsem v boji necítila tolik emoci a nikdy jsem tolikrát nemyslela na smrt. Zachvěla jsem se a konečně se přetočila na druhý bok. Nic mě nebolelo tak jako před tím, než jsem odpadla. Otevřela jsem oči a zamračila se na stěnu. Nestála jsem o to aby mě někdo vyléčil, chtěla jsem si minimálně ránu na ruce nechat, jako připomínku. Teď tam ale nebylo nic. Připomínka toho všeho zůstane jen v mé hlavě. Posadila jsem se a spustila bosé nohy na podlahu. Dlouhou chvíli jsem tam jen tak seděla a vnímala chlad, který stoupal od podlahy do celého mého těla.
Postavila jsem se a vyšla z pokoje, v hlavní místnosti jsem narazila na velké muže, kterému dům očividně patřil. Jelikož mě sem dovedl Akio nepozastavovala jsem se nad tím kdo je a rozhlédla se. "Koupelna?" Odpovědí mi byl jeho ukazováček mířící na další dveře. "Můžu tričko?" Položila jsem další otázku a čekala než mi ho donese. Poté jsem se zavřela v koupelně a vlezla do sprchy. Sledovala jsem jak ze mě teče voda zbarvená do červena, a sledovala jsem jí dalších x minut i když tekla čistá. Ve sprše jsem mimo jiné došla k tomu, že nemám právo se takhle cítit. A tak jsem se rozhodla, že se budu tvářit jako vždy a nebudu to dál řešit.
Proto jsem na sebe rychle natáhla nové tričko. To bylo tak velké a dlouhé, že zakrylo špinavé kraťasy, které jsem si rozhodla nechat. Vypadla jsem z koupelny a bez poděkování vyšla na ulici. Motala jsem se sem a tam dokud jsem nenarazila na Hashira před domem. "Jak mu je?" Nezdržovala jsem se ani pozdravem a založila si ruce na prsou.
avatar
Tori
B-rank

Poèet pøíspìvkù : 141
Join date : 12. 07. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Hashiru Senju za Tue Aug 14, 2018 4:45 pm

Seděl jsem na lavičce celou noc. Před svítáním jsem usnul tvrdým spánkem nevnímajíc jakýkoliv zvuk ani světlo. Probudil mě potácející se Raijin. Nechal jsem ho si myslet, že spím a odpočíval jsem dál. Celý zbytek dne jsem trávil před domem. Vytáhl jsem si svitek a četl si opřený o dům a vodu popíjejíc.
Dorazila ke mě Tori.
"No, přežije to." řekl jsem, aniž bych zvedl oči od své četby.
"A jak je tobě?" opáčil jsem se. Cítil jsem příliš studu za svůj pozdní příchod.

______________________________________________________________________________________

Techniky:

D
Shunshin no Jutsu
Shokuton: Konoha Shuriken
Doton: Iwagakure no jutsu
Doton: Shinjū Zanshu no Jutsu
Kage Shuriken no Jutsu
C
Kuchiyose no Jutsu (Slimáci)
Tsutenkyaku
Chakra enhanced strenght
Chakura no mesu
Shokuton: Tsuiseki hoshi no jutsu
Chakra Transfer no jutsu
B
Saikan Chūshutsu no Jutsu
Kage bunshin no jutsu
Fuuton: Shinkuuha
Fuuton: Shinkuujin
Shokuton: Sasayaki
Byakugou: Fuuton no yoroi

A
Shosen no jutsu
Katsuyu: Moryojika
Shokuton: Shokuryuu no jutsu
S
Byakugou no in



Body:

NIN - 5
TAI - 3,5
GEN - 2
INT - 4
SILA - 5
RYCHLOST - 4
ČAKRA - 4
RUČNÍ PEČETĚ - 2,5
TOTAL 30



Učím se:

Ninpou Sozou Saisei: byakugou no jutsu - 30.8.
Fuuton: Kazeryudan no jutsu B rank - do 29.8
avatar
Hashiru Senju
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 145
Join date : 25. 04. 16
Age : 24
Location : České Budějovice

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Tori za Tue Aug 14, 2018 5:23 pm

"To je fuk." Mávla jsem na jeho otázku jak mi je rukou a vešla do domu. Po chvíli se začalo ozývat hlasité nadávání a vyletěla jsem zase ven. "Kde je? Pane bože to tady nikdo není normální?" Rozhodila jsem rukama a pochodovala bez čekání na odpověď pryč. "Uteče mu pacient, no to je vrchol. Tam s princeznou pak všichni stejně pochcípáme." Mrmlala jsem si pod nos když už jsem od Hashira byla dost daleko a začala procházet město/trosky.
"Má to vůbec cenu tohle? Mám za potřebí se takhle rozčilovat?" Nepřestávala jsem nadávat a zahlédla postavu co se schovala za roh jakmile jsem si jí všimla. Zrychlila jsem k němu, zabočila za roh a čapla ho za límec. Stál tam o hlavu větší kluk než jsem byla já, i přes to jsem ho stáhla na svou úroveň. "Copak? Špatné svědomí nebo co se schováváš?!" Vůbec bych se nedivila kdyby to byl jeden z těch co házeli bordel. Neodpověděl, jen mu začala téct kapička potu po čele. Frustrovaně jsem zavrčela a pustila ho. "Jasně, promiň netušila jsem, že jsi retardovaný a neumíš mluvit. Moje chyba." Protočila jsem očima a mířila zase pryč.
"Cos to řekla ty štětko?"
Po této větě jsem zamrzla na místě a s šíleným pohledem se otočila za tím hlasem. Stála tam dívka v mém věku a propalovala mě pohledem.
"Já?! Cos to řekla ty! Ty štětko?" Zavrčela jsem a otočila se k ní čelem úplně.
"On fakt nemůže mluvit!" Odhodila tašku, kterou měla v ruce a rozeběhla se na mě. "Tak to sorry jako." Stihla bych uhnout úplně v klidu, dívka která se se mnou chtěla dát do křížku byla normální občankou bez chakry. Ale místo toho abych uhnula jsem se nechala srazit na zem a rozhodla se, že se taky jednou poperu klasicky. Chvíli jsem se s ní "prala", spíše jsem jí nechávala aby si bouchla, protože jsem jí nechtěla ublížit a sama jsem se tímhle chtěla potrestat. Když už mě to přestalo bavit, chytla jsem jí ruku a zkroutila ji jí za zády. "Přestaň." Rozkázala jsem a když se přestala cukat a sápat se po mě druhou pustila jsem jí. Vyškrábala jsem se na nohy a natáhla k ní ruku, zatímco hřbetem druhé jsem si otřela krev z natrženého rtu. "Promiň" Usmála jsme se na ní a pomohla jí na nohy. "Tak zase někdy." Mávla jsem a vydala se zase pryč, stále s úsměvem. A pro ní jsem musela být prostě magor. Dál jsem procházela město a nakonec se zastavila na kraji. Jestli Raijin odešel sám tak už by mohl mít i chakru. Netrvalo to dlouho a nakonec jsem zaregistrovala osamocenou chakru za kterou jsem se vydala. "Běda jestli to bude někdo jiný."
A byl to on! Jen tak si tam seděl, zamotaný jako mumie, klídeček..pohoda. Musela jsem se zastavit ještě kousek od něj abych se zhluboka nadechla a vydechla. Nechtěla jsem hned přijít a vynadat mu co tu dělá. Ještě jsem napočítala do desíti a vydala se dál.
Mlčky jsem se kousek od něj posadila a natáhla ruku k té flašce. I kdyby mi jí nechtěl dát, vzala bych mu ji. Napila jsem se a sykla bolestí, která mě překvapila. Alkohol v ráně ve rtu pálil jako čert. "Hashiru teda ví kdy přijít." Zamumlala jsem a vrátila mu flašku. Dál jsem netušila co bych měla říct, utěšit ho? Rozveselit? No, radši jsem byla ticho a sledovala jezero.
avatar
Tori
B-rank

Poèet pøíspìvkù : 141
Join date : 12. 07. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Raijin Dreyar za Tue Aug 14, 2018 6:12 pm

Po celý ten čas som trávil pri jazere a popíjal. Nechal som sa unášať vlastnými myšlienkami, ktoré začali byť s každým dúškom alkoholu zaujímavejšie a zaujímavejšie. Nešlo však povedať že by som mal depresie, skôr to vyzeralo že prehodnocujem celý svoj život a taktiež rozmýšľam, čo na ňom zmeniť. Prišlo mi že nie je práve najlepší. Strata sestry, celého klanového sídla a vydesený Toriin krik ma samozrejme poznamenal. Cítil som sa tak moc neschopný a tak otrasný. Vôbec by som sa nečudoval kebyže sa vrátim k sídlu a tam by nebol nikto, ani Hashiru a ani Tori. Možno by som za to bol i z malej časti rád, sám som mal trochu pocit že umrieť som si zaslúžil ja a nie moja sestra. Zatvoril som oči a pomaly som si ľahol do trávy pri jazere. Vydýchol som. Bolelo to ako sviňa ale najko som si už na tú bolesť zvykal. V tom si ku mne ale prisadla Tori a len s malou, no dosť vtipnou poznámkou mi vzala fľašku a napila sa. Počul som jej syknutie a samozrejme so mnou trhlo, načo mnou celým striaslo od bolesti pri tak prudkom pohybe. Keď som si ale všimol jej výraz, radšej som mlčal a tváril sa že tomu nevenujem pozornosť. Ešte by ma zabila.
„Hej no..“ Krátko som poznamenal a odvrátil od nej pohľad. Skôr sa zdalo že sa na ňu nechcem ani len pozrieť. Na chvíľu to vyzeralo že mám na ňu nervy, faktom ale ostávalo že som sa jej hanbil pozerať do očí. Stíchol som a v tom tichu sme pokračovali hľadením na jazero, popíjaním na brehu dosť drahého chľastu a len uvoľnenou atmosférou. Takto to pokračovalo niekoľko desiatok minút, nemal som v pláne sa rozprávať, a už nie s ňou. Už len preto ako veľmi som jej dlhoval. Zrazu ticho prerazil ohromný smiech. Do očí sa mi vtlačili slzy od bolesti, ako som sa snažil zastaviť to. Predsa len, každý nádych ma bolel a to že som sa rehotal bolo oveľa horšie.
„Koľko je to? Pár týždňov čo si si ku mne prisadla v bare a vypila si so mnou? Tvrdiac že si zvedavá čo všetko vo mne je? Musíš fajne ľutovať, čo?“ Pretlačil som cez smiech a slzy a ešte chvíľu som sa smial. Či mi v hlave preskočilo, bolo otázne. Skôr to vyzeralo naozaj zaujímavo, po tom všetkom čo sa stalo sme skončili ako? V tichosti popíjame. Zase. Keď smiech utíchol, upokojil som sa i ja a ďalej som sa venoval sledovaním etikety na už takmer prázdnej fľaške. Nechcel som toho veľa vypiť, nechcel som sa utápať v alkohole.

avatar
Raijin Dreyar
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 97
Join date : 14. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Tori za Tue Aug 14, 2018 6:28 pm

Po tom co odvrátil hlavu jsem se zatvářila dotčeně a tentokrát zabodla pohled do trávy. Najednou pro mě ticho začalo být nepříjemné a tíživé. Rozpačitě jsem si promnula zátylek a přemýšlela jestli bych neměla zase radši jít. Možná by bylo lepší kdyby byl sám a já taky. Vtipné na tom ale bylo to, že já jsem se užírala tím, že jsem neschopná a on se užíral tím, že je neschopný on. Hlasitě jsem si povzdechla a chtěla se vyhoupnout zase na nohy, jenže jsem se zastavila v momentě kdy se začal smát.
Zamračeně jsem se na něj koukla, nechápala jsem co se stalo. Po otázkách jsem se zamračila ještě víc, přenesla váhu na jednu ruku, přetočila se tak abych na něj dosáhla když ležel a dala mu facku. Bylo mi jedno, že před chvílí byl mimo a já pro něj kvůli tomu brečela.
"Řekni to ještě jednou." Vyzvala jsem ho varovně a zase se posadila normálně, objala jsem si kolena a zabodla pohled před sebe. Vlastně jsem se teď bála, důsledku toho co jsem udělala, i přes to jsem ale nezůstala ticho. "Díky tobě žiju. Tak zmlkni. Ano, jestli to chceš slyšet...byl to debilní nápad. Ano, když jsem zůstala sama s tím týpkem proklínala jsem tě. Ano, proklínala jsem tě ještě víc když jsem kvůli tobě a plynu prožila noční můru. A proklínám tě i teď za to jak jsem se bála o tvůj život. Ale ničeho nelituju. A ty bys taky neměl." Promnula jsem si oči abych zahnala slzy a dál vytrvale čuměla před sebe.
avatar
Tori
B-rank

Poèet pøíspìvkù : 141
Join date : 12. 07. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Strana 3 z 4 Previous  1, 2, 3, 4  Next

Návrat nahoru

- Similar topics

 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru