Naruto Stories: The Revolution
Would you like to react to this message? Create an account in a few clicks or log in to continue.

Sídlo klanu Dreyar

5 posters

Strana 1 z 8 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8  Next

Goto down

Sídlo klanu Dreyar  Empty Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Raijin Dreyar Mon Jul 30, 2018 10:29 pm

Sídlo klanu Dreyar  47_ronin_castle

Jedná sa o obrovský hrad niekoľko kilometrov za južnými hranicami Kaminari no Kuni. Hrad je umiestnený vysoko v horách ako strážna veža nad malým mestečkom pod ním. Okrem prírodných hradieb ktoré mu poskytujú hory je hrad obklopený množstvom ručne vytvorených múrov s obrovským množstvom brán, veží, strážnych buniek a troma hlavnými mostami. Od hlavnej brány vedie obrovské mramorové schodisko až k mestečku ktoré sa skrýva pod záštitou hôr a klanu Dreyar. Jedná sa skôr o obchodnícke mesto s množstvom remeselníkov a bánk, trhovísk a barov ale aj množstvo hazardných podnikov a podsvetia. Hrad ako aj mesto je chránené množstvom najatých žoldnierov ktorí majú za úlohu chrániť trezor v hlavnej budove hradu.


Momentálna hlava: Raijin Dreyar.  


Naposledy upravil Raijin Dreyar dne Wed Aug 22, 2018 7:08 pm, celkově upraveno 1 krát
Raijin Dreyar
Raijin Dreyar
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 188
Join date : 14. 07. 18

Návrat nahoru Goto down

Sídlo klanu Dreyar  Empty Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Raijin Dreyar Tue Jul 31, 2018 6:51 am

Keď sa Tori prebudila slnko už začalo vychádzať. Vďaka vysokým horským hrebeňom slnko vychádzalo neskôr ako obyčajne, chvíľu trvalo než vyšlo spoza hôr. Keď sa rozhliadla mohla si všimnúť že leží vo zvláštnej búde z dreva ktorej chýbala jedna stena. Sama ležala na množstve starších perín a lístia, pričom prikrytá bola mojim kabátom. Rána bývali chladnejšie. Povedľa nej bolo niekoľko lesných plodov ktoré som narýchlo nazbieral na ráno, a keďže sa Tori vyznala v divočine, mohla si všimnúť, že nie všetky boli úplne jedlé. Ja som sa totiž nevyznal! My sami sme sa nachádzali na jednom z výbežkov v okolí môjho klanu. Namiesto malého mesta v okolí som sa rozhodol kráčať s ňou až sem, nechcel som príliš riskovať a hlavne ju budiť keď zaspala. Bližšie som sa neodvážil ešte prísť, nie kým Tori spala a kým som si nebol istý že Hashiru je v blízkom okolí. Takto som nemal nič a predovšetkým, nemal som žiaden plán ako to obísť. Nehovoriac o zmlátenom žoldnierovi ktorý bol neďaleko dobitý a zviazaný o skalnú stenu.

Ja sám som stál na kraji výbežku. Pod tieňom asi troch ihličnatých stromov, ktoré tvorili jedinú vegetáciu tak vysoko v horách, som sa opieral chrbtom o jeden z nich a pohľad som mal zamyslene upretý dole. V údolí bola hmla. Ale i tá pomaly ustupovala s prichádzajúcim slnkom. Len som si povzdychol. Pohľad z tejto výšky som si neužil už roky a patril k mojim obľúbeným. V minulosti som sem vždy chodil skrývať sa pred sestrou keď jej rupli nervy, spoločne s mojim kamarátom. Tá búda v ktorej Tori spala bola naša tajná základňa, odkiaľ sme podnikali rôzne detské hlúposti. To sa odzrkadľovalo aj na množstve harabúrd a kresieb ktoré sa tam povaľovali, kde tu tam bola aj nejaká činka. Bol to môj tajný detský kútik a ja som len krútil hlavou nad tou iróniou že i ako dospelý, i keď no, hranicu som dosiahol možno pred mesiacom, sa budem skrývať na tom istom detskom mieste pred tou istou osobou. Keď ale slnko vyšlo na obzor a osvietilo celé údolie, hmla sa roztiekla. A v ten moment sa mi v očiach objavili iskričky šťastia a takmer ma zalialo slzami. Tie som ale potlačil. Môj pohľad padol na mestečko ktoré sa prebúdzalo do nového dňa, ako jemne lúče slnka brázdili upratanými ulicami a svietili cez množstvo okien až do vnútra všelijakých obchodov a rôznych domčekov. Až kým nenarazili na schody, pomaly sa šinuli po bielych mramorových schodiskách kým sa nedostali na vrchol k Levej bráne. Tam osvietili 2 čierne sochy levov a cez vstupnú bránu a malé nádvorie sa pomaly šinuli po moste až kým nenarazili na hlavné nádvorie. A tam sa rozžiaril zlatý špic na červeno zelenej budove a môj pohľad padol na moje rodisko, na môj domov.
„Som späť ségra, som opäť doma..“
Raijin Dreyar
Raijin Dreyar
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 188
Join date : 14. 07. 18

Návrat nahoru Goto down

Sídlo klanu Dreyar  Empty Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Tori Tue Jul 31, 2018 7:40 am

Líně jsem se protáhla a oči nechávala stále zavřené, při protahování mi ale došlo, že jsem v jiné poloze než jsem usínala. Rychle jsem otevřela oči a posadila se, zmateně jsem se snažila zorientovat kde to sakra jsem. Byla jsem tu sama, chtěla jsem se postavit a až při tom jsem si všimla, že jsem byla přikrytá jeho kabátem. Hlasitě jsem si oddechla a promnula si spánky, z toho šoku mě začala bolet hlava. Všimla jsem si lesních plodů vedle provizorní postele. Už na první pohled jsem viděla, že některé z nich budu muset vyhodit. Kabát jsem nechala ležet na lůžku a vyhrabala se na nohy, byla jsem v nějaké polo-boudě, která podle všeho sloužila jako úkryt dětem. Nahrnula jsem si plody do dlaně a vyšla ven, musela jsem přimhouřit oči jak mě sluníčko plesklo do tváře. Jakmile jsem se rozkoukala zahlídla jsem Raijina, popošla jsem k němu a zadívala se na město pod námi. Bylo skoro až děsivé a krásné zároveň. Došlo mi, že jsme pravděpodobně v cíli naší cesty.

Sklonila jsem hlavu ke své dlaní a vybrala z plodů černé kuličky. "Jedovaté." Natáhla jsem k němu dlaň abych mu je ukázala a on už je nikdy nezkusil sníst. "Nedal jsi si že ne?" Určitě by z toho neumřel jen by mu bylo hrozně zle a to by asi právě teď nebylo super. Nechala jsem je spadnout na zem a vložila si do úst malinu. "Jak to chceš udělat?" Zahleděla jsem se zpět na město a sledovala jak jím začíná proudit život.
Tori
Tori
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 200
Join date : 12. 07. 16

Návrat nahoru Goto down

Sídlo klanu Dreyar  Empty Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Raijin Dreyar Tue Jul 31, 2018 8:15 am

Neregistroval som zo svojho okolia nič a nikoho. Okolo mňa preletelo zopár štebotajúcich vtákov no mňa zo zamyslenia nevytrhlo ani to. Premýšľal som ako sa tam dostať. Mesto a rovnako aj hrad boli strážené a prebiť sa až do vnútra by bola samovražda i pre niekoho ako som ja. Nejakým zázrakom by som sa možno dostal do vnútra no bol by som príliš vyčerpaný na súboj so sestrou. I keď som sa mu chcel vyhnúť, stále som trochu veril že by to šlo nejako urovnať bez sporu.
„Nejedol..“ Odvetil som jednoducho keď ma z toku mojich myšlienok prebrala Tori. Chvíľku som ďalej pozeral nesúvisle dole na mesto než som sa kompletne prebral a otočil sa s úsmevom na ňu. Na chvíľu som sa zdesil a okamžite som sa jej začal ako blbec ospravedlňovať za tie bobule ktoré boli jedovaté, nevedel som to a naozaj som sa nesnažil ju otráviť alebo niečo také! Keď ale ochutnala malinu, na chvíľu som bol spokojný, že aspoň niečo som bol schopný jej doniesť bez toho aby jej hrozila smrť. Keď sa ma spýtala na plán môj úsmev zmizol. Za celý ten čas čo som premýšľal ma napadla len jedna vec, Hashiro meškal. Boli sme tu len my dvaja.
„To mesto aj hrad sú prísne strážené. Nepozorovane by si sa tam možno dostala ale ja určite nie. Plus určite majú nejakého senzibila a nečudoval by som sa ani bariéram. Vždy to tu bolo chránené až príliš..“ Na chvíľu som sa zastavil. Nadýchol som sa. Môj plán sa jej istotne nebude páčiť ale kto mal asi na výber.
„Ako myslíš že sa tam dá dostať najľahšie?“ Poriadne som na jej odpoveď ani nečakal a svoj pohľad som vrhol k mestu. Nikdy som neveril že sa budem musieť vrátiť do mesta ako vandrák, skrývať sa a utiekať sa. A predovšetkým sa spoliehať len na Tori ktorá bola pre mňa v túto chvíľu jediná nádej.
„Hlavne keď je na mňa vypísaná odmena od nej.. Nechám sa zajať..“ Možno ju napadlo že práve preto som nechal strážneho ktorý ležal obďaleč na žive, no opak bol pravdou. A možno ešte horšou ako si myslela.
„Privedieš ma pred sestru ako lovec ľudí, uverí ti, predsa len si to už robila takže nejaké meno už máš..“ Bol to biedny nápad ale ako sa najľahšie dostať do prísne stráženého hradu? Keď ťa tam privedú jeho majitelia! A keďže moja sestra ma určite chcela vidieť živého, už len kvôli tomu že som bol jediný človek schopný otvoriť trezor, bol som si istý že ma zabije až potom. Tu som sa ale dostal k tomu blbému plánu.
„Budeš ma musieť nejako zmlátiť a ublížiť mi, neuverí ti keď ma tam privedieš nezraneného. Pozná ma..“ Povzdychol som si. Lámať sám seba som nedokázal. A bolo by lepšie keby som bol zranený jej schopnosťami. Svoj pohľad som otočil späť na ňu a čakal na reakciu. Úprimne som čakal i zamietnutie ale nemali sme na výber.

Raijin Dreyar
Raijin Dreyar
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 188
Join date : 14. 07. 18

Návrat nahoru Goto down

Sídlo klanu Dreyar  Empty Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Tori Tue Jul 31, 2018 8:59 am

Ládovala jsem se dál plody, u kterých nehrozilo že mě otráví a poslouchala jeho plán. "Kolik dělá ta odměna?" Zeptala jsem se jen tak automaticky a dál sledovala město. Pak mi ale došlo co řekl a zamračila jsem se. Nechá se tam odvést, přímo k ní a k ostatním. Moment překvapení? Žádný. Po jeho poslední větě mě přešla chuť úplně, nechala jsem spadnout posledních pár bobulí na zem a založila si ruce na prsou.
Mlčela jsem a mračila se dál na město. Byl to stupidní plán! Otočila jsem se k němu a věnovala jsem mu ten nejnaštvanější výraz jaký jsem uměla. "Jo a jí nebude vůbec divný, že já jsem v pořádku." Zavrčela jsem a okolo mě začaly poletovat lístky. Právě teď jsem neměla problém s tím mu něco udělat, protože jsem byla naštvaná, že to po mě vůbec chce. Že se tam chce nechat dotáhnout a pak co?
Lístky se zformovaly do shurikenů a roztočily se v vzduchu.
Sídlo klanu Dreyar  5AFAD10EDC3EDC34EAB1D7E2AB1A31DCA2902355
"Za tohle mi dlužíš nejvíc." Informovala jsem ho a lístky bez dalšího čekání vyrazily proti němu. Na co čekat hm? Když to tak moc chce. Předpokládala jsem, že tohle moc stačit nebude a už během toho co proti němu vyrazily jsem připravila jiné, trochu odlišné. Letěly hned za těma prvníma a vybuchovaly kousek od něj. Jeden jsem si nechala v dlani a kousla se do prstu. Krví jsem na něj něco napsala a nechala jsem si ho zatím u sebe.
Tori
Tori
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 200
Join date : 12. 07. 16

Návrat nahoru Goto down

Sídlo klanu Dreyar  Empty Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Raijin Dreyar Tue Jul 31, 2018 1:47 pm

Vedel som že mi to neodpustí a ak aj áno, bude ma to stáť viac ako nejaké posraté peniaze. Bol som ochotný v tento okamih urobiť hocičo na tomto svete pre ňu aby sa nehnevala, no musel som to urobiť. Na šťastie pre jej pocit ma nezasiahla príliš pretože lístky, i keď boli silné ako žiletky, nedokázali prejsť mojim telom. Presnejšie som mal dosť veľkú odolnosť i sám o sebe a prežil by som i oveľa silnejšie techniky. I tak mi ale z mnohých rán začala tiecť krv. Okrem toho som dostal poriadnu dávku výbuchov a i keď sa nezdalo, toto už bol prehán. Na chvíľu som sa zľakol z jej hnevu, v túto chvíľu vyzerala presne tak isto ako v mojom sne. A to úprimne, vidieť ju v tom sne tak aj ten najodvážnejší človek na planéte utečie.
„Vážne ma to mrzí..“ Odvetil som až to všetko skončilo. Kľačal som na kolenách. Sám som si už predtým vybil nejakú čakru. Než sa zobudila. Noha sa mi triasla a ja som sa hral na najväčšieho chudáka. Chcel som vyzerať čo najvierohodnejšie. Avšak na Tori som vytočil úsmev, chcel som ju týmto ubezpečiť že to vážne nič nebolo. A že ma to naozaj mrzelo. Nebolo však na výber. Možno keby tu bol ešte Hashiru..
„Nemyslím že sa bude nejako trápiť ohľadom teba, skôr verím že ťa ešte príjme medzi jej žoldnierov. Myslí si že som naivný a nedomýšľavý, i keď som z toho už dávno vyrástol..“ Naozaj som tomu veril i keď každý vedel to svoje.
„Musíš ma zviazať.. Máš ma vo svojej moci...“ To vyznelo trochu čudne, i keď som si to neuvedomoval. Musel som však tak vyzerať. Keďže som vedel že má schopnosti nato aby ma zviazala a i niesla vo vzduchu, veril som že to zvládne.

Raijin Dreyar
Raijin Dreyar
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 188
Join date : 14. 07. 18

Návrat nahoru Goto down

Sídlo klanu Dreyar  Empty Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Tori Tue Jul 31, 2018 2:46 pm

"Zmlkni." Odsekla jsem na to, že ho to mrzí a do očí se mi vetřel chlad. Svázala jsem si vlasy opět do culíku, jak už jsem si potvrdila u Reiny..působila jsem tak víc vážně. Nechala jsem si z těla odlepit roj lístků a bez ohledů ho na něj poslala. Lístky se na něj začaly lepit, bylo jich dost na to aby se i přes svou velikost nemohl pohnout. Schválně jsem ho sevřela a další lístky ho zvedly do vzduchu. Nechala jsem ho ve vzduchu abych na něj dosáhla, věnovala jsem mu chladný pohled, olízla papírek, který jsem měla v ruce a pleskla mu ho na čelo. Takto jsem se s ním vydala níže do města, musela jsem si na pár místech dávat pozor abych sebou netřískla...Raijin měl ale cestování v pohodě. Každý by mu ho záviděl, určitě by mu ale nikdo nezáviděl ten lístek na čele kde bylo napsáno blbec.

Sestoupila jsem do města a zastavila se u první brány, kde byla hlídka. "Pustíte mě." Oznámila jsem jim arogantně a zastavila se. "Mám zásilku pro paní města." Vítězoslavně jsem se usmála a dala jednu ruku v bok v postoji jako lovec, který nikdy nepochyboval, že získá svou kořist.
Tori
Tori
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 200
Join date : 12. 07. 16

Návrat nahoru Goto down

Sídlo klanu Dreyar  Empty Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Shinobi (Samurai) Tue Jul 31, 2018 8:11 pm

Brána ku ktorej mierila Tori bola na počudovanie zatvorená. I keď to bolo známe obchodné mesto, už z diaľky si mohla všimnúť že je uzatvorené. Čím bola bližšie tak si viac všímala, ako sa mnohí ľudia mestu a hradu nad ním vyhýbajú. Život ktorý videla ako sa prebúdzal ráno nebol obyčajných ľudí, tí ostávali vo vnútri svojich obydlí. Patril strážcom ktorí sa ponáhľali na svoju rannú šichtu. Mestečko a hrad vyzerali skôr ako vo vojnovom stave. Síce žiadne bitky v okolí, ale ako príprava. Nech už sa ale dialo čo sa dialo, Tori musela prv zaklopať na bránu než sa s obrovským rachotom otvorila. V momente ako sa začala otvárať a dopadlo na ňu svetlo od slnka spoza vysokej brány, mohla si všimnúť niekoľko mužov pobehujúcich po okolí. Mohla napočítať asi desať mužov za bránou a niekoľko desiatok ďalej v meste a pred hradom. Nebolo z nich cítiť ale veľa čakry, no zrazu sa jedna objavila.


„Zásielka pre paniu mesta?“ Spýtal sa zrazu vysoký a dosť silný muž pred ňou. Postavu mal takmer podobnú ako samotný Raijin spútaný hneď vedľa nej, cez telo prehodenú Kumogakurskú vojenskú vestičku a cez tvár prehodenú zvláštnu masku len s otvormi na oči. Samotná maska bola biela so zvláštnymi čiernymi vzormi. Muž pomaly dopochodoval k nej, zastavil sa priamo pred ňou a vrhol na ňu ďalší tieň.
„Nevieme o tom že by naša pani niečo potrebovala. Nebolo nám nič oznámené. Takže sa môžete otočiť a okamžite vypadnúť!“ Zreval nejaký podivný muž v pozadí, očividne ale veľa intelektu nepobral. Bol chudučký a tvár mal posiatu obrovským množstvom jaziev ktoré mu ale musela spôsobiť nejaká infekcia.
„Drž hubu!“ Zreval znova vysoký muž v maske a ešte pozornejšie sa zahľadel na postavu ktorú obaľovali lístky. Urobil krok vedľa Tori a pomaly sa začal približovať k Raijinovi. Našťastie alebo možno aj nanešťastie nemohla pohliadnuť do jeho tváre cez masku kde by si všimla nie len prekvapeného výrazu ale aj strachu.
„Raijin?“ Zašepkal no jeho hlas bolo i tak počuť. Okamžite nato sa to slovo roznieslo medzi ostatných strážnych a čo chvíľa sa to šepkalo všade. Všetci len neveriacky pozerali na telo obalené v lístkoch a nechápali ako je možné že to bola práve ona kto ho sem doviezol. Takmer okamžite sa zdvihol zo sedadla ten chudý a doškriabaný muž ktorý bol na začiatku odporný na Tori a rozutekal sa smerom ku hradu skôr, než ho muž v maske stihol zastaviť.
„Mikasa nie je v túto chvíľu tu. Musíte ísť za veliteľom žoldnierov, Hideom. Zavediem vás..“ Rukou jej naznačil aby ho sledovala a spoločne sa vydali cez mesto. Tam si mohla všimnúť ako cez okno vykukujú rôzne postavy. Niektoré hľadeli vystrašene, iné povýšenecky, vskutku to tu bolo naozaj rozdelené. V pozadí bolo počuť i nadávky smerované priamo na Raijina a po chvíli sa z toho stal verejný lynč. Niektorí ho prznili slovami, iní mali tú odvahu aby vyšli do ulíc a kričali. Čo chvíľa sa niekto zdvihol a hodil nejaký ten kamienok či smetie. Mohol samozrejme očakávať že to budú takéto reakcie. I tak sem prišiel. Na jeho tvári sa totiž usadil ustaraný výraz plný smútku.
„Ospravedlňte ma..“ Ozval sa znova vysoký muž keď sa objavili pred bránou vedúcou do hradu. Na chvíľu zdvihol ruku, brána sa otvorila a on za ňou zmizol. Pri Tori však v túto chvíľu takmer nikto nestál, iba zopár strážnikov v búde pri bráne.

Shinobi (Samurai)
Shinobi (Samurai)
Non-Player Characters

Poèet pøíspìvkù : 666
Join date : 12. 05. 12

Návrat nahoru Goto down

Sídlo klanu Dreyar  Empty Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Tori Tue Jul 31, 2018 8:46 pm

Vypadlo to, že být takhle obří tady bylo normální. No super Raijin mě zavedl do sídla obrů. Na křiklouna jsem zareagovala jen a pouze výsměšným pohledem a úsměvem. Zato na obra, který ho okřikl jsem se vděčně pousmála. Jeho výrazu jsem si všimla když mu došlo, koho sebou mám a hrdě jsem zvedla bradu. "No to snad ne." Zašeptala jsem sarkasticky s šíleným úsměvem a zakroutila hlavou.
Mikasa. Tak a teď už jsem aspoň věděla kdo mě to vlastně zatluče do země jako kolík. Mlčky jsem ho následovala, vůbec se mi nelíbilo, že tu jeho sestra není a jdeme za někým jiným. S tím asi nikdo z nás úplně nepočítal, a co když ho šoupnou do vězení? Co bych pak měla jako dělat?! Byl to vážně otřesný plán.
Cestou přes město jsem kráčela stále stejným tempem, dívala se před sebe a málem si rozdrtila zuby od toho jak jsem se držela. Bylo až neuvěřitelné co si ta lůza dovolovala, měla jsem hroznou chuť se na to vykašlat, pustit Raijina a sledovat jak jim mizí barva z xichtů. Nemohla jsem ho ale nijak bránit ani pro něj nic udělat. Momentálně byl moje kořist.
Před další bránou jsem se zastavila a čekala. Nerozhlížela jsem se po okolí, nekoukla jsem se na Raijina a jen jsem opět s rukou v bok čekala co bude dál. V hlavě mi to ale jelo na plné obrátky a jediné co na mě vyskakovalo bylo to, že jsme v háji.
Tori
Tori
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 200
Join date : 12. 07. 16

Návrat nahoru Goto down

Sídlo klanu Dreyar  Empty Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Shinobi (Samurai) Tue Jul 31, 2018 9:53 pm

Situácia do ktorej sa v túto chvíľu dostal Raijin nebola práve najlepšia. Dalo by sa povedať že v horšej sa ešte neocitol. Naopak, pre Tori sa to zatiaľ vyvíjalo dobre. Po meste sa začalo šuškať, ako to vo zvyku býva, že je to ona, tá malá holčina dokázala udolať obrovskú horu svalov ktorú doteraz nikto z nich nedokázal skrotiť. Keď sa to roznieslo medzi strážnymi, samozrejme že si ju takmer okamžite začali obzerať. Niektorý neveriacky, ďalší s obdivom. V túto chvíľu by ani jeden z nich nedokázal pozdvihnúť zbraň proti nej. Len čo vysoký muž v maske odišiel preč, do ulíc sa začal pomaly vracať život. Niektorí odvážlivci sa priblížili až k hradu a k Tori, no bolo ich zopár a aj tí sa po chvíľke vytratili v uličkách mesta. Aj keď tu boli ľudia ktorí uverili Mikasinej demagógii, na počudovanie ich nebolo až tak veľa. Ľudí ktorí si dovolili kopnúť si do zviazaného zvieraťa bolo až príliš málo. I keď sa tak nezdalo, Raijin nebol považovaný za nejakého vraha, za ktorého ho jeho vlastná sestra vyhlásila.

Netrvalo dlho a muž v maske sa vrátil. Len jednoducho kývol hlavou ako pokyn aby ho nasledovala a spoločne sa vydali bránou. Nešli však príliš dlho. Cesta po schodoch bola síce namáhavá, no len čo prešli hornou bránou, ocitli sa na námestí. Odtiaľ sa spoločne vydali k obrovskej budove, tej najväčšej v hrade. Podľa všetkého to bolo sídlo kde žila Mikasa no v túto chvíľu bola pod vedením muža, ktorého maskovaný chlap predstavil ako Hidea. Tori si mohla povšimnúť malú zvláštnosť a to fakt, že muž pred ňou, i keď bol očividne platený aby bojoval v mene Mikasy, nemal príliš veľkú chuť ju doviesť na miesto, ba čo viac, skoro to až vyzeralo že by najradšej takmer okamžite zmenil smer a vydal sa s ňou niekde preč. V túto chvíľu si ani nemohla uvedomiť že sa jednalo o Akia, starého priateľa Raijina Dreyara o ktorom si i on samotný myslel že ho jeho sestra zabila. Keby sa však o niečo pokúsil, nemuselo to dopadnúť práve najlepšie.
„Dúfam že si užijete svoju odmenu..“ Odsekol spod masky v momente čo sa dostavili pred dvere a jemným ťuknutím naznačil aby ich otvorili. Ako na zavolanie sa ozvalo škrípanie a dvere sa roztvorili dokorán. V ten moment vstúpili spoločne dovnútra.

Vo vnútri bolo šero a hala v ktorej sa v túto chvíľu nachádzali bola úplne prázdna. V túto chvíľu mohlo i Tori napadnúť, podľa reakcie Raijina, ktorý i keď predstieral bezvedomie sa jemne zamrvil, že sa mohlo jednať o dobre naplánovanú pascu. Nič také sa ale nestalo a dlhú chvíľu bolo ticho. V ten moment sa ale ozvali kroky a dole po schodisku, ktoré viedlo na vyššie poschodie, začal schádzať vysoký muž s dlhými havraními vlasmi, zakrývajúce polovicu jeho tváre, a podivným, ba až sadistickým výrazom v tvári. V ústach mal zarazenú cigaretu ktorá ako jediná poriadne osvetľovala tento priestor. Muž v maske sa trochu uklonil a okamžite ustúpil ďalej od Tori. Postavil sa neďaleko dverí. Muž ktorý schádzal dole, predpokladajúc že sa jedná o Hidea sa dostavil až po schodoch dole a zastavil sa tesne pred ňou. Premeral si ju svojimi čiernymi očami takmer úplne ignorujúc zviazaného Raijina hneď za ňou.
„Počul som že máte veľmi potešujúci balíček pre hlavu klanu Dreyar. Rád by som vedel ako ste ho získala sama. Už množstvo mojich mužov sa nevrátilo z lovu na neho.“ Na tvári mu nehral žiaden výraz, zatiaľ čo si ju osvetľoval cigaretou. Pohľad mu len na malý okamih padol na Raijina. V očiach sa mu zalesklo.
Shinobi (Samurai)
Shinobi (Samurai)
Non-Player Characters

Poèet pøíspìvkù : 666
Join date : 12. 05. 12

Návrat nahoru Goto down

Sídlo klanu Dreyar  Empty Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Tori Tue Jul 31, 2018 10:08 pm

Následovala jsem maskovaného muže po schodech nahoru a dál k obrovské budově. Dál jsem si v podstatě nikoho okolo nevšímala a kráčela s hlavou vztyčenou do středu těch sra*ek, do kterých jsme se dobrovolně dostali. Maskovaný muž, který vedl naší podivnou skupinu byl nervózní a dokonce mi odsekl! Každopádně ale nevypadal, že by byl úplně rád jaká tu nastala situace. No aspoň jsem nebyla sama. "To si piš." Odsekla jsem mu zpátky a vstoupila do prázdné místnosti.

"Myslela jsem, že klan je bohatý." Poznamenala jsem nahlas a založila si ruce na prsou. Otočila jsem se směrem ke schodišti a sledovala jak po nich sestupuje tmavovlasý muž. Zastavil se těsně u mě a bez výrazu si mě prohlížel. Jenže to panáček nevěděl, že před sebou má mistra v bezvýrazném a zároveň chladném xichtíku. A tak jsem mu to v klidu oplácela. "Když dovolíte nechám si to pro sebe, neprozrazuji jak to dělám. To je ten důvod proč jsem v tom dobrá." Odpověděla jsem mu a koukla se na Raijina. "Každopádně můžu říct, že je to naivka. K chycení lidí je potřeba i přemýšlet ne na ně jen nalítnout a pokusit se je zmlátit." Vrátila jsem se pohledem k němu. "To je možná důvod, proč vaši muži neuspěli. A hlavně to byli muži." Podivně jsem se pousmála. "Já bych si radši než o mně, promluvila o odměně. Věřím, že o něj paní domu stále stojí."
Tori
Tori
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 200
Join date : 12. 07. 16

Návrat nahoru Goto down

Sídlo klanu Dreyar  Empty Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Shinobi (Samurai) Tue Jul 31, 2018 10:36 pm


Bolo až nadmieru jasné že sa v tomto klane niečo vážne deje. Predsa len, i ako spomínala ona, tak ako povedal Dreyar, patril jeho klan k tým najbohatším. V tomto momente ich sila peňazí konkurovala i klanom ako samotný Uchiha a Senju klan. Mohla si ale všimnúť i ona sama výzdoby. I keď tu všade bolo šero, hala bola až príliš prečačkaná zlatom a rôznymi drahými výzdobami. Tie však vyzerali akoby sa o ne nikto nestaral. Nepotrebovala dokonca ani dedukčné schopnosti aby si uvedomila čo svojim príchodom spôsobila. Väčšina stráži ktoré po ceste stretla, ba dokonca i miestnych v meste, bola zrazu šťastná a plná energie, keď si všimli koho tu nesú. A nie len tí, ktorí neverili Mikase. Ale i tí ktorí nadávali na Raijina. Tento klan vyzeral že bol v pomalom úpadku, pričom jeho príchod sa poznamenal na tvárach všetkých z nich. Očividne bol samotný Raijin kľúč ako pre jednu stranu, tak aj pre druhú.

Hideove svalstvo na tvári sa takmer vôbec nepohlo po celý ten čas čo Tori rozprávala. Nechaj ju dokonca rozprávať bez nejakého prerušenia. To u neho nebolo zvykom, no Tori mu prišla až príliš zaujímavá nato, aby ju nejako zastavil. Na malý okamih dokonca vyčaril úsmev keď si trochu vydedukoval ako ho vlastne dokázala skoliť.
„Naozaj ma nenapadlo že by padol do osídiel ženských zbraní. Odkedy mu skapala tá jeho kamarátka, nezdalo sa žeby prejavoval nejaký záujem v tejto oblasti..“ Zhlboka sa zasmial a podišiel k Raijinovi. Chytil ho rovnako za vlasy, presne tak isto ako Tori pri skalnom výbežku, avšak oveľa prudšie a nehumánnejšie. Jeho tvár si prehliadol, akoby si preveroval či je to on.
„ Tak čo ty parchant? Vieš ako si chýbal svojej sestre? Ani si nevieš predstaviť ako sa na teba teší..“ Prehováral k Raijinovi ktorý sa očividne zdal v bezvedomí. V ten moment ako sa mu ho podarilo dostať na zem, zdvihol nohu a extrémne silno mu dupol do tváre. Bolo počuť dosť odporné prasknutie a Raijinovi sa z nosa vyvalila krv. I napriek tejto zlomenine sa vôbec nepohol.
„Fakt ťa strieskala. Bože, ty si chudák. Nechápem že všetko musí záležať na tebe..“ Povzdychol si a zdvihol sa. Svoj pohľad pretočil na vysokého chlapa s ktorým cuklo v momente čo mu Hideo rozmliaždil nos.

„Odveď ho do väzenia a poriadne ho spútaj. Nech mi tadiaľ vtáčik len čo sa prebudí nebehá ako idiot. A čo sa týka odmeny..“ Prehovoril načo sám začal vyťahovať z vrecka vak s peniazmi. Pomaly sa vrátil k Tori, podávajúc jej rukou onen váčik. V očiach sa mu z Tori zračil obrovský rešpekt a záujem. A nie len o jej schopnosti, ktoré boli v túto chvíľu pre neho vystrelené niekam do vzduchu, neuvedomujúc si že sa jedná o skvelú herečku.
„Určite tam nájdeš dostatočnú odmenu. No ženská ako ty by sa sem hodila, čo povieš? Klan Dreyar je štedrý..“ Odhalil na Tori svoje zuby, zatiaľ čo muž v maske zdvihol bezvládne Raijinovo telo a pomaly ho odnášal preč, tak ako mu rozkázal Hideo.
Shinobi (Samurai)
Shinobi (Samurai)
Non-Player Characters

Poèet pøíspìvkù : 666
Join date : 12. 05. 12

Návrat nahoru Goto down

Sídlo klanu Dreyar  Empty Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Tori Tue Jul 31, 2018 11:04 pm

Výraz mi lehce ztuhl když promluvil o nějaké kamarádce Raijina, která zemřela. Naštěstí byl ke mě zády, protože zrovna chytl Raijina za vlasy, k tomu maskovanému muži jsem byla zase zády já. Dala jsem si ruce v bok, protože teď už jsem si mohla dovolit působit naprosto suveréně. Jenže v momentě kdy jsem zaslechla prasknutí, jsem zadržela dech a zaryla si nehty do boku. Jediný kdo si tohoto mohl všimnout byl právě ten maskovaný muž. Můj vztek narůstal. Tohle vážně nebyl dobrý nápad, protože já rozhodně nebyla zvyklá na to, dustit svůj vztek v sobě. Naopak jsem často vybuchla i jen tak. Stát tady s někým komu bych nejraději plivla do obličeje a usmívat se na něj? Sen každé dívky.

Ještě před tím než se otočil jsem se uvolnila a povolila stisk ruky na mém boku. Vzala jsem si od něj váček a koukla se dovnitř. "Skvěle." Olízla jsem si rty s vypočítavým úsměvem. "Možná bych chvíli mohla zůstat." Pohodila jsem měšcem, poté jsem se ohlédla za Raijinem, kterého táhl pryč ten druhý.
"Sbohem. Bylo mi potěšením." Výsměšně jsem mu zasalutovala a vrátila svou pozornost k té černovlasé figuře. "Ale svoje celé tajemství stejně neodhalím." Mrkla jsem na něj. Ať si o tom jak jsem sem Raijina dostala myslí co chce.
Tori
Tori
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 200
Join date : 12. 07. 16

Návrat nahoru Goto down

Sídlo klanu Dreyar  Empty Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Shinobi (Samurai) Wed Aug 01, 2018 10:43 am

Hideo sa ani v najmenšom nesnažil zakryť svoju jemne brutálnu povahu. Nezdalo sa však žeby skúšal Tori, ktorá sa obstojne držala aby nevybuchla. Skôr sa po chvíľke zdalo že má nejaké nevyriadené účty so samotným Raijinom, ktorý teraz zmizol spoločne s maskovaným mužom niekde v čiernote skrývajúcej sa za masívnymi dverami, vedúce do dlhej a priestrannej chodby. Tadiaľ ďalej viedli dlhé a točité schody až do podzemia, kde mal byť odvedený Raijin. Pre Tori mohol konečne nastať i krajší pohľad keď do vnútra haly kde stála spoločne s Hideom začal cez vysoké okná presvitať slnečný svit. Svetlo konečne začalo odhaľovať luxus a bohatstvo klanu. Ak by tu mal na chvíľu zlodej čo i len pár minút, dokázal by si vybraním i dvoch predmetov zarobiť na niekoľko rokov. Pre Tori to ale vôbec neskončilo.

Hideo sa pousmial sledujúc ako vláčia bezvládne Raijinovo telo do podzemia. Len čo zmizol v chodbe svoj pohľad otočil späť na Tori. Zaujala ho, predovšetkým jej ostrá povaha. Bola naozaj drzá a až príliš si dovoľovala a on si v hlave predstavoval len to, akoby ju dokázal zlomiť. Pri predstave že by mu padla ku kolenám so slzami v očiach a prosíkaním o svoj vlastný život, ho takmer striaslo. Udržal to v sebe.
„Ale no, ako lovec s lovcom sa môžeme úprimne porozprávať..“ Jazykom si prešiel po perách a prikročil bližšie. Na malý okamih mu mohla Tori zahliadnuť v tvári zlomyseľný výraz, ktorý okamžite vystriedal kamenný. Scenáre ktoré sa mu odohrávali v hlave by Tori určite nepotešili.
„Ak tu chceš teda ostať, chvíľku tu vydrž, prinesiem ti niečo..“ Jeho hlas bol zrazu pokojný, bez nadšenia či známky emócii, úplne rovnaký ako ho videla a počula na schodoch. Jeho nadšenie a predstavy však nevymizli, iba ich schoval. S týmito slovami sa vybral po schodoch znova hore.

V túto chvíľu mala Tori tú najvýnimočnejšiu situáciu do ktorej sa mohla dostať. Stála v prijímacej hale v hrade a bola úplne sama. Dvere ktorými vstúpila boli uzatvorené a tak stráže nemali žiadnu možnosť niečo vidieť, v hale sa nenachádzal nikto. Odtiaľ viedli len schody nahor, podľa všetkého vedúce do hlavnej časti hradu, zatiaľ čo na chodbe dole boli dve rázcestia. V jednom sa stratil maskovaný muž s Raijinom a presne oproti bol podobný vchod, ten však ďalej neviedol k točitým schodiskám nadol ale mieril len rovno s postrannými izbami kde sa takmer nič nenachádzalo. V oboch bočných chodbách však panovala tma, nikto sa ani v najmenšom neunúval tam rozsvietiť.
Shinobi (Samurai)
Shinobi (Samurai)
Non-Player Characters

Poèet pøíspìvkù : 666
Join date : 12. 05. 12

Návrat nahoru Goto down

Sídlo klanu Dreyar  Empty Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Tori Wed Aug 01, 2018 12:16 pm

Hideo si mohl představovat co chtěl, k jeho smůle nevěděl, že za svůj život by Tori neprosila.
Nikdy. Radši by zemřela s hlavou vztyčenou než aby se někoho doprošovala. Další co Hideo nevěděl bylo to, že právě on v ní teď probudil brutální choutky. Kdyby vůbec měla nějakou šanci vyrvala by mu všechny zuby, nehty a pověsila hlavou dolů z balkónu. Bohužel se jí toto přání asi nesplní.

Místnost se začala prosvětlovat, přelétla jsem očima poklady, které tma ukrývala a polkla. Tenhle klan by sakra bohatý! Však to neměli očividně ani kam dávat. No s tím bych jim klidně pomohla, o tom žádná.
"Jestli jste taky lovec, jste moje konkurence." Usmála jsem se na něj sladce a málem jsem nakrčila nos když přistoupil blíž. Naštěstí jsem se udržela a nechala opět chlad vstoupit do mého postoje a vyjadřování.
Začínala jsem se tu cítit v pasti a oprátka se nám oboum utahovala okolo krku. A upřímně jsem si myslela, že to já odnesu dřív než Raijin. "Jistě." Přikývla jsem a sledovala jak mizí po schodech pryč. Až potom jsem uvolnila svůj postoj a málem si za ním znechucené odplivla. No fajn ty debile. Rozhodla jsem se využít toho, že mě nechal samotnou a za chvíli vedle mě stál klon. Ani jsem se neprohlídla jak jsem to vždy dělala abych uznala, že jsem furt kočka a zadívala se ke schodům. Rozdrápu ti xicht i kdyby to mělo být to poslední co udělám. Přešla jsem k pokladům zatímco můj klon na sebe vzal podobu strážce, kterého jsem viděla u brány. Přejela jsem prstem po zlatém poháru a v z druhé ruce se mi vytvořili dva motýlci z papíru. Foukla jsem na ně a zamířili k mému klonu, kterému se schovali pod plášť.

Klon se hrdě narovnal, nasadil výraz vojáka, který plní úkol a vyšel ze dveří na chodbu. Šel rovnou, nezastavoval se. Na rozcestí nezaváhal a vybral si prostě jednu stranu, stačila chvíle a uvědomil si, že je špatná. Jenom podrážděně mlaskl na znamení, že na něco zapomněl a zamířil do druhé části po schodech dolu. Úkol byl jednoduchý, zmapovat podzemí a pokusit se najít Raijina. Kráčel stejným tempem tmou a motýlci vyčkávali. To že tu byla tma bylo možná dobře.

Já jsem dál stála u stěny a čekala až se ten blbec vrátí. Nervózně jsem si prokřupala prsty na rukou a pořádně se nadechla.
Tori
Tori
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 200
Join date : 12. 07. 16

Návrat nahoru Goto down

Sídlo klanu Dreyar  Empty Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Shinobi (Samurai) Wed Aug 01, 2018 5:52 pm

Hideo sa dlhú chvíľu neukazoval. I vďaka svojim schopnostiam si mohla Tori uvedomiť že sa nenachádza ani v tesnej blízkosti. Dokonca sa nenachádza ani na druhom poschodí. A vôbec, bola úplne sama. V túto chvíľu sa jej podaril celý jej plán perfektne. Nenarazila na žiaden problém a naozaj dokázala premeniť i svoj klon v strážneho. Ten sa vydal v tme smerom na miesto kde podľa všetkého držali Raijina. Jej pocit z toho že by mohla byť prvá ktorý schytá bol ale oprávnený. I keď svetlo dopadalo na jej postavu cez vysoké okná a jemne zahrievalo izbu, sama mohla pocítiť chlad a neistotu. Zdalo sa akoby tu nebola sama, i keď po skontrolovaní čakry tu sama naozaj bola. Keď už bol klon v dostatočnej vzdialenosti v neďalekej izbe na druhej strane rázcestia kde poslala klon niečo cinklo. Cinknutie sa v ozvene ozývalo ako delový výbuch a trvalo hodnú chvíľu než prestalo. Z tmy však nič nevyšlo.

Medzi tým v podzemí.

Klon sa dostával presne tam kde potreboval. I keď bola všade obrovská tma, dalo sa v nej pohybovať a pre človeka ktorý celý život trávil v divočine to musela byť naozaj hračka. Po chvíľke sa ale luxusná chodba a jej krásne steny zmenili na niečo hrboľaté a i trochu mokré. V neďalekej fakli si mohol Toriin klon premenený na strážneho uvedomiť že sa istotne nachádza hlbšie v podzemí než je terén mesta pod skalami. Medzi tým ako sa pohybovala sa chodba začala zužovať no začala byť aj osvetlená. Na zemi si mohla povšimnúť dlhé stopy, očividne od niekoho vysokého ktorý bol ťahaný po zemi. Stopy sa však skončili, rovnako ako aj lúče svetla. V tieni zahliadla pred sebou divný obrys. Vyzeral ako vysoký a chudý muž. Zdvíhal ruku a ukazoval na ňu. Akoby si ju vyberal. Svetlo asi 5 metrov pred ňou v ten moment zhaslo a tiene sa priblížili až k nej. Obrysy podivnej postavy so zdvihnutou rukou sa začali hýbať a pomaly smerovali k nej. Oči tieňu pred ňou zažiarili do biela a ruka sa takmer dotkla premeneného klonu. A presne v ten moment zacítila niečo na ramene a obrovský tlak vysokého muža v maske za ňou ako ju tlačí ku stene.
„Čo ty tu robíš?!“ Spýtal sa takmer okamžite sledujúc strážneho pred sebou, pridržiavajúc ho k stene. V rukách zvieral katanu aj keď určite veril že ide o strážneho spred dverí. Teraz si Toriin klon mohol uvedomiť že svetlo ktoré zhaslo znova plápolá a po obryse ani stopa.

Prízemie.

Trvalo celú pol hodinu než sa konečne Hideo vrátil z horného poschodia. I tak nemohla Tori cítiť čakru z jediného muža vonku za dverami a ba dokonca, čo bolo zvláštne, ani z Hidea. Ten mal znova na sebe nahodený svoj známy kamenný výraz a pomaly kráčajúc zo schodov sa hral s podivným papierom v rukách. To čo na ňom bolo napísané ale vidieť nebolo. No očividne šlo o dosť zaujímavý dokument. Pomaly zišiel dole a zastavil sa presne na hranici schodov, k Tori sa už nepribližoval.
„Takže, Raijin ti nakoniec podľahol, musíš byť naozaj silná. Silnejšia než sa zdáš. Vôbec sa ti očividne nedokázal brániť.“ Podotkol so záujmom a konečne sa pohol no nešiel k Tori. Namiesto toho sa pomaly dostal až k jednému z obrovských okien a začal sa hrať s červeným závesom a jeho zlatými koncami. Jeho pohľad ale smeroval vonku cez okno, hľadel do obrovskej diaľky. V ruke i naďalej zvieral pokrčený dokument.
„Zajala si ho teda už v Shimo no Kuni?“ Spýtal sa. Očividne mal informáciu o tom že sa tam poslednú dobu pohybovala. O čo horšie bolo, naozaj to vyzeralo že v pokrčenom dokumente sa nachádza niečo nie príliš dobré pre ňu samotnú, nezdalo sa však žeby Hideo začal byť agresívnejší, ba dokonca sa jej ukázal chrbtom a vôbec sa nebránil.

Shinobi (Samurai)
Shinobi (Samurai)
Non-Player Characters

Poèet pøíspìvkù : 666
Join date : 12. 05. 12

Návrat nahoru Goto down

Sídlo klanu Dreyar  Empty Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Tori Thu Aug 02, 2018 7:15 am

KLON
Kráčel dál, nezastavoval se ale snažil si zapamatovat každý detail. V momentě kdy začala být cesta osvětlená všiml si stop na zemi a nespokojeně se zamračil. Tohle vážně nevypadalo dobře a až se to dozví originál tak jí tutově klepne. K tomu se ve stínu objevila postava, která na klon ukazovala, světlo zhaslo a klon udělal krok dozadu. Postava se přibližovala a ačkoliv to byl jen klon a bylo by jedno kdyby se mu něco stalo udělal další krok dozadu. "Do prdele práce." Zašeptal a naskočila mu husí kůže. Na okamžik zmrznul na místě a to stačilo k tomu aby se k němu postava přiblížila a skoro se ho dotkla. Když ucítil ruku na rameni málem se zničil sám od toho jaký dostal infarkt. Vyjeveně se zahleděl na "zachránce" a zhluboka se nadechl.
"Kde je?" Okamžitě ze sebe vyprskl a pokusil se ho odstrčit. Ani v nejmenším nepředpokládal, že by se mu to podařilo ale v tom zoufalém pohybu se od něj jeden motýlek oddělil a zamířil chodbou dál. "Kde je Raijin?" Zopakoval znova, buď působil jako zvědavý blázen co se chce kouknout na zvíře v kleci a nebo bylo jasné, že je to někdo jiný.

Opírala jsme se o stěnu a začínala být nervózní. Nejistě jsem si založila ruce na prsou a začala přecházet pomalu sem a tam. Kdybych si nebyla jistá, že tu jsem sama přísahala bych že je tu někdo se mnou. Necítila jsem ale vůbec nic. Z nějakého důvodu mi začalo srdce tlouct jako o závod a začínala mi nastupovat panika. Zastavila jsem se opět u zdi a rukou se o ní opřela. Lehce jsem se předklonila a zhluboka dýchala abych se uklidnila. Tohle se mi nestalo už pár let, naposledy když jsem byla dítě a otec mě nechal v lese abych se dostala domů sama. Nejhorší na tom bylo ale to, že ostatní nevěděli ani kde jsme! Nikdo nám nepřijde pomoct. Když už jsem si myslela, že to nerozdýchám a opravdu chytnu panický záchvat uslyšela jsem kroky na schodech. Šok napomohl tomu abych se dala dohromady, avšak sama jsem věděla, že jsem momentálně hodně nestabilní.
Narovnala jsem se a hřbetem ruky si otřela pot z čela. Tak už pojď! Zahleděla jsem se ke schodům a opět si dala ruku v bok. Nevěřila jsem, že jsou tu všichni bez chakry, buď jí potlačovali nebo v tom bylo bůh ví co.

"Necháváte takhle čekat všechny?" Povzdechla jsem si znuděně a sledovala jak si hraje se závěsem. Jeho otázka mě nepřekvapila, sama už jsem si připravila několik odpovědí na několik otázek. Pokud měl nějaké informace nemělo smysl lhát. Teda ne moc. "Ne. Až v této zemi." Odpověděla jsem mu a znuděně si prohlédla nehty na druhé ruce.
"Ráda bych se někde najedla, vyhládlo mi. Můžete mi říct kde bych mohla utratit svou odměnu?" Snažila jsem se to ukončit, nechtěla jsem tu být.
Tori
Tori
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 200
Join date : 12. 07. 16

Návrat nahoru Goto down

Sídlo klanu Dreyar  Empty Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Shinobi (Samurai) Thu Aug 02, 2018 9:28 am

Nakoniec si i Tori všimla že sa tu dialo niečo naozaj divné. Nie len že z nikoho necítila čakru, nikto tu ani nebol. Len Hideo a vysoký muž v maske. O každom z nich ale vedel len jeden z nich. Keby sa ale pokúsila zamerať na to čo sa deje v jej okolí, mohla si ako senzibil samozrejme povšimnúť divný tok jej vlastnej čakry. Akoby ju niekto alebo niečo narušilo. Samozrejme by človeku okamžite napadlo že sa jedná o nejaké podivné Genjutsu. Ale i po tom čo sa niekto z nich pokúsil z neho vymaniť, nevyšlo to. Aj keď to vyzeralo na Genjutsu, čím viac času ubehlo, tým viac si mohla Tori uvedomiť že sa asi jedná o realitu. A fakt že je niečo v tme je naozaj fakt.

Medzitým v podzemí.

„Tam kde aj má byť..“ Zdráhavo odpovedal muž v maske a ešte silnejšie oprel Toriin klon o stenu. Určite jej neveril. Možno si aj myslel že ide o strážnika a ako Raijinov priateľ sa ho snažil chrániť, aj to mohla byť možnosť, alebo neveril že je naozaj pravá a nedôveroval jej, keďže to bola ona samotná kto predhodil Raijina jeho sestre.
„Neposlal ťa náhodou kapitán po ňu? Čo potom robíš tu a prečo hľadáš jeho? Kto si?“ Spýtal sa už viac neveriacky a ešte bližšie posunul svoju zbraň k Tori. Naozaj sa nedokázala vymaniť z jeho zovretia, šlo o silného chlapa a strážnik na ktorého prevzala podobu vyzeral oproti nemu ako obyčajné špáradlo. To ale v túto chvíľu mohlo i Toriin klon zaujímať pretože zacítila príval chladného vzduchu a v pozadí desivé šepkanie. Za vysokým mužom sa v túto chvíľu objavil znova ten istý obrys ktorý videla v tme, no tento krát mal v ruke niečo, čo pripomínalo dlhý nôž. Ním mieril práve na Akia, ktorý vôbec nevenoval pozornosť či už šepkaniu alebo že sa za ním ozvalo zdvíhanie zbrane.

Prízemie.

„Iba špeciálnych hostí..“ Zasyčal jemne Hideo a svoj zrak odtrhol od okna. Na tvári mal jemný náznak úsmevu, akoby cez okno videl ohňostroj pretože mal narodeniny. Pomaly urobil krok a priblížil sa k Tori. Teraz si stáli iba na pár metrov od seba. V tejto blízkosti si mohla všimnúť zmeny na Hideovom vzhľade. Jeho takmer až mŕtve oči. Akoby ani pohľadom nevnímal. Nesústredil sa na okolie, v jeho prázdnych očiach plápolala len Tori.
„Takže si ho zahliadla keď sa tadiaľ túlal sám?“ Spýtal sa znova a ešte pevnejšie zovrel papier držiaci vo svojich rukách. O to nechutnejší bol práve jeho pohľad na ňu. Ten sa nemenil ani v okamihu keď sa ho spýtala na jedlo a na miesto kde by sa mohla najesť. V očiach mu zablyslo rovnako ako keď videl Raijina. Hra ktorú s ňou v túto chvíľu hral ho privádzala do extázy.
„Mohli by sme sa najesť priamo tu, jedna z jedálni je priamo tam..“ A prstom ukázal ku chodbe odkiaľ Tori počula ten podivný rachot a cinkanie. Na chodbu ukrytú v šere a tme s mnohými izbami.

Shinobi (Samurai)
Shinobi (Samurai)
Non-Player Characters

Poèet pøíspìvkù : 666
Join date : 12. 05. 12

Návrat nahoru Goto down

Sídlo klanu Dreyar  Empty Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Tori Thu Aug 02, 2018 10:29 am

KLON
Skoro nemohl dýchat jak silně ho tlačil ke zdi, do tváře se mu vetřela bolest. "Co?" Snažil se nadechnout ale šlo to těžko. Opět mu naskočila husí kůže a netušil co má řešit dřív. Jestli to, že se za chvíli udusí a zničí nebo to šeptání. Nemusel nad tím ale dlouho přemýšlet když se za Akiem vynořila ta postava se zbraní. Jednou rukou držel ruku Akia a tlačil proti ní aby mohl aspoň trochu dýchat. Druhou ale měl volnou a rychle jí natáhl k boku jeho škrtitele. Ruka se rozpadala na stovky lístků, který narazily do té postavy a tlačily dál k protější zdi. "Pusť mě kruci fix!"

Stále jsem nikoho v okolí necítila ale neunikla mi změna mojí chakry. Zamračila jsem se a rozhlídla se, tady prostě někdo byl! "Nemohlo by se to co je tu s námi ukázat? Přestává mě to bavit." Zavrčela jsem. "Netušila jsem, že v této zemi není vděčnost ale jen hloupé otázky a nedostatek soukromí. Nezahlédla, přišla jsem s ním." Odsekla jsem. Zadívala jsem se mu do očí a sevřel se mi žaludek. Nepodívala jsem se směrem, kterým ukazoval a stále ho sledovala.
"Jak jsem už řekla, mám ráda svoje soukromí, nic ve zlém." Ustoupila jsem a nenuceně došla k pokladům u stěny jako bych si je prohlížela, ve střehu jsem ale byla dál.
Tori
Tori
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 200
Join date : 12. 07. 16

Návrat nahoru Goto down

Sídlo klanu Dreyar  Empty Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Shinobi (Samurai) Thu Aug 02, 2018 12:48 pm

Ako už bolo spomenuté, zmenu čakry nakoniec pocítil len klon. Tori prežíval svoju moru úplne inak ako jej samotný klon. Slnko aj keď svietilo najvyššie ako šlo a bol to jasný deň bez jediného mraku, zdalo sa akoby samotné hory tlmili dopad slnka na zem. Svit prechádzajúci cez okná bol mdlý no napätie ktoré bolo vonku sa ešte viac znásobilo. Väčšina obyvateľstva utekala späť do svojich domov, zatvárali sa tam a zamykali. Strážny pobehovali po celom okolí a snažili sa vrátiť na svoje stanovené miesta no k hradu sa nikto nepribližoval, akoby šlo o nejakú zakázanú zónu ku ktorej nesmel nikto vstúpiť. Jediní ľudia nachádzajúci sa v ňom bol podľa všetkého Raijin, maskovaný muž, Hideo a Tori.

Medzitým v podzemí.

Klonu sa nakoniec podarilo naozaj od seba Akia odtlačiť. Ten len s údivom pozeral čo mu zaútočilo na bok a v ten moment sa sám odtiahol, pretože samotným listom by to trvalo oveľa dlhšie. Keďže Toriin klon sa snažil napodobniť strážneho, ktorého Akio poznal už určite dosť dlho, nebolo potrebné viac aby ju nakoniec pustil a odstúpil o pár krokov ďalej od nej, pričom sa sám takmer dotýkal steny za ním. Chvíľu bolo ticho.
„Ty si tá ktorá ho tu priviezla, že áno? Tie papiere. Prečo ho chceš späť, chceš ho uniesť a znova predať niekde inde? Nie je vám lovcom hanba s takýmto zaobchádzaním s ľuďmi?“ Spýtal sa s nervami v hlase. I keď stál pokojne, triaška v jeho ruke so zbraňou a hlas v ktorom znela obrovská nenávisť len dohovárala že by ju najradšej zaškrtil vlastnými rukami. Myslím že by nechýbalo veľa aby to naozaj urobil, bol od nej iba na pár krokov. Zvláštne bolo ale že nevolal po jej odhalení alarm ani sa nijako nesnažil spojiť s ostatnými. Ale čo bolo ešte horšie, vôbec si nevšímal tie hlasy v pozadí a podivný obrys na hranici svetla a tmy. Akoby to nechcel vidieť, akoby to ani naozaj nevidel.
„Čo po ňom chceš?“ Spýtal sa ostrým hlasom a zbraň pozdvihol proti nej.


Prízemie.

I keď jej to prišlo nepravdepodobné, naozaj tu bola sama. Horšie ale bolo že si nemohla byť istá či je tu vôbec Hideo. Pravdou ale ostávalo že tu naozaj nebol a pri tom bol zároveň. Ak by si Tori pozornejšie všimla, vrátil sa za Tori až v momente ako sa objavilo slnko. Nájsť nejaký papierik a zistiť informácie predsa netrvá tak dlhý čas kedy bol preč. Len čo sa slnko objavilo, objavili sa s ním aj tiene. Čím mocnejšie svetlo, tým mocnejšia tma. On sám sa podivne pohyboval iba na miestach kde ten tieň dopadal a nevstupoval do svetlých zón.
„V tejto zemi tiež nemáme radi klamstvá a zavádzanie. Vieš si predstaviť čo našli moji muži neďaleko hôr? Jeho kabát pohodený na zemi kde očividne niekto tvrdo spal..“ Pousmial sa no ani sa nepohol. Tak ako ona, aj on bol k nej otočený len chrbtom a nemal vôbec v pláne sa otočiť. Bol rovnako bezbranný a pri tom pripravený ako ona. O čo horšie pre Tori, obidvaja úplne zabudli že tam nechali jeden hrozný dôkaz. Strážny tam bol síce zbitý, nebol však v bezvedomí. A ostal tam priviazaný. A počul všetko.
„Aké bolo pre mňa prekvapenie že sa sem očividne vrátil dobrovoľne, to vrhá na tvoj príbeh zlý uhol, čo povieš? Koľká škoda..“ Neurobil nič, len tam stál. V túto chvíľu to vyzeralo ako na divokom západe kde v tichosti a v očakávaní dvaja kovboji stoja k sebe chrbtom a kto sa prvý otočí a vystrelí, vyhral.

Shinobi (Samurai)
Shinobi (Samurai)
Non-Player Characters

Poèet pøíspìvkù : 666
Join date : 12. 05. 12

Návrat nahoru Goto down

Sídlo klanu Dreyar  Empty Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Tori Thu Aug 02, 2018 1:30 pm

KLON
Klon se rozhlídl po chodbě a zakroutil hlavou. Jak už se ukázalo, nebyli tu sami. No, on ale už nahlas prozradil, kdo je.
"Chtěl to sám. Kde je?" Odsekl klon a pozorně ho sledoval. Z toho co řekl, bylo jasné, že není rád za to co se stalo. Mohl by nám třeba pomoct.
"Prosím ukaž mi kde je." Klon udělal krok k němu navzdory hněvu, kterým Akiem cloumal. Udělal krok proti zbrani. Na hlasy a na to co se stalo se zatím neptal. Důležité bylo vědět kde je Raijin. A kdo ví, třeba to zjistí ten motýlek, který odletěl chodbou dál. "Byl to špatný nápad, nemůže tam zůstat."


Sledovala jsem Hidea i jeho počínání na hranici světla. Nechápala jsem o co jde, snad ten člověk nebyl upír pro boha. Promnula jsem si zátylek a ušklíbla se. "Spala jsem tam já. Říkala jsem, že jsem sem s ním přišla." Pohrdavě jsem se usmála jakoby mě to věčné vyptání uráželo. Uráželo mě i moje schopnosti. Na strážného jsem opravdu zapomněla.
V momentě kdy ale řekl poslední větu mi to došlo. Ne..ne..ne Opět mi přejel mráz po zádech. Hlasitě jsem si povzdechla, rozhodila jsem rukama a otočila se k němu. "Strážný že? Taky určitě slyšel, že jsem se ptala na odměnu." Naklonila jsem otráveně hlavu na stranu. "To co se odehrálo v mé hlavě slyšet nemohl. Nebo snad ano?" Nadzvedla jsem obočí. "V ničem jsem nelhala." " v ničem" jsem zdůraznila. "Jak jsem, řekla. Přišla jsem s ním sem. Jak jsem řekla, je naivní. Ano přišel dobrovolně, ale JÁ ho přivedla. A odměna patří jenom MĚ. Právem." Zavrčela jsem jako šelma, která brání svoje území.
Tori
Tori
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 200
Join date : 12. 07. 16

Návrat nahoru Goto down

Sídlo klanu Dreyar  Empty Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Shinobi (Samurai) Thu Aug 02, 2018 4:11 pm

V túto chvíľu to naozaj vyzeralo nebezpečne pre obe osoby ktoré dnes ráno prišli s plánom prevziať moc tohto klanu. Nie len že sa Raijin nachádzal niekde v hlbokom podzemí  v ktorom sa diali čudesné veci, zviazaný a určite obkľúčený množstvom strážcov, Tori samotná začala byť podozrievaná z pomoci pri tomto pokuse o puč a jej oponent očividne nepatril k práve obyčajným Shinobim, aspoň tak sa zdalo. V ten moment, než sa stihlo všetko rozhodnúť ale každý z nich, ako Tori a jej klon tak aj maskovaný muž a Hideo, pocítil menší otras a následne slabý elektrický výboj, ako keď vás kopne elektrina. Ten zasiahol snáď celý hrad ale nič nespôsobil.  

Medzitým v podzemí.

I keď nevidela cez masku, Akio na ňu hľadel s naozaj podivným výrazom. Na jednu stranu jej vôbec nedôveroval a bral ju iba za jednu z lovcov ako bol aj Hideo, na druhú stranu v jej pohľade videl ozajstnú úprimnosť a strach miesenú so zlosťou na Raijina.
„Je v putách, ty si na jeho stra..“  Nestihol ani dopovedať, svoju zbraň stiahol k zemi. Už ňou viacej na Toriin klon nemieril. To ale problém nebol, presnejšie v ten moment i klon i Akio pocítil obrovský nával elektrickej energie ktorú ale Tori poznala príliš dobre. Ďalej v podzemí, ďalej v tej tme a ďalej než bola ona samotná pocítila ako jej roztrhlo motýlika. Ten padol spálený na zem. A ešte dvojnásobne za motýlikom sa ozval obrovský rev. Čo ho ale spôsobilo, čo všetko sa stalo, na to Toriin klon nemal čas pretože zhasli všetky pochodne na okolo a ona sa ocitla v úplnej tme. Nebolo vidieť ani na krok. Nebolo nič cítiť. Steny okolo nej zmizli rovnako ako Akio. V tej obrovskej tme, až si oči nato zvykli zahliadla len jedno. Znova v diaľke stál vysoký obrys.

Prízemie.


Hideo naozaj nebol upír, i keď tak vyzeral a pohyboval sa v tieňoch, presnejšie sa vyhýba slnečnému svitu. Nejeden človek by si pomyslel to isté čo Tori, pravda bola oveľa viac fascinujúca. Tiene a jeho boj v nich. Alebo skôr pohyb ktorý mu tieto tiene dovoľovali. Len si povzdychol po jej odpovedi a jej okamžitej agresii. V ten moment ale obaja pocítili jemné mravenčenie zo slabého prúdu elektrickej čakry. Hideo si len povzdychol znova a k hlave si proložil ruku v slabom facepalme. Už mu to bolo jasné.
„Musel si ťa poriadne kúpiť, keď toto podstupuješ, čo?“ Spýtal sa s úsmevom no neotáčal sa. Namiesto toho si mohla Tori všimnúť ako jeho ruka prešla k útrobom jeho dlhého plášťa a na zem pustil papier. Ten sa pomaly vznášal a ešte pomalšie padal na zem. Jeho ruka sa dotkla olova. To patrilo rukoväti jeho katany na pravom boku. Bol tu sám, nebol tu sám, v tú chvíľu si mohla naozaj položiť túto otázku i Tori. Čo ak tu mal nejakého svojho muža. Čo ak tu bol naozaj sám a čo ak, ale iba naozaj čo ak, tu bol sám ale viac krát? Záležalo len na Tori či si uvedomí tú zložitú pascu v ktorej sa práve ocitla. Papierik padol na zem a Hideo zmizol. Ani nie sekundu nato sa doslova ocitol za ňou, akoby sa tam doslova teleportoval a vo vzduchu stihol urobiť ešte jednu poslednú otočku než zaútočil na jej krk.
„Alebo je v tom niečo iné ako peniaze?“ Na tvári sa mu objavil jeho podporný hadí výraz človeka, ktorý sa vyžíva v bolesti ostatných.

Sídlo klanu Dreyar  Tumblr_mnqabyNy7N1s14ntho1_500
Shinobi (Samurai)
Shinobi (Samurai)
Non-Player Characters

Poèet pøíspìvkù : 666
Join date : 12. 05. 12

Návrat nahoru Goto down

Sídlo klanu Dreyar  Empty Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Tori Thu Aug 02, 2018 6:21 pm

KLON
"Kde?!" Znova položil otázku ale země se zachvěla, znal to. Znal toho kdo za to mohl. Trhl hlavou směrem kam vedla dál chodba. "Musim tam jít." Oznámil a udělal krok tím směrem ale světlo zmizelo. "NE!" Klon doslova zařval, ztrácel trpělivost. Měl toho už dost, ta hrozná bezmoc a potřeba najít Raijina byla neuvěřitelná. Vše zmizelo. "Nemám na tebe čas kruci fix!" Zavrčel směrem k postavě, která se opět objevila a vycenil na ní zuby. Zatím ale nic nedělal, vždy bylo lepší počkat na to co udělá nepřítel.

To samé platilo pro mě. Věděla jsem, že je to v háji a fest! On to věděl a ani moje odpovědi pravděpodobně nebral vůbec vážně. Když jsem ucítila otřes a známou chakru sklonila jsem lehce hlavu. Můj motýl ke mě přenesl pár informací, a nebylo to nic moc. Každopádně téměř okamžite ze mě spadl ten stres, ano pořád jsme byli pěkně v háji. ALE už jsem si nemusela dávat pozor, nemusela jsem se strachovat, že něco řeknu špatně. Už to věděl a tak jsem se po jeho první otázce jen pousmála. Šlo se na věc a já rozhodně byla připravená.
Byl ke mě zády a tak nemohl vidět, že se ze mě stávají pomalu ale jistě lístečky. Sama jsem sledovala padající papír a brala jeho dopad jako start. A opravdu tomu tak bylo, jakmile dopadl tam jsem se rozpadla úplně stejně jako on zaútočil.
Sídlo klanu Dreyar  Tumblr_mc7assDqhS1ryrk47o1_r1_500
"Co tě to zajímá." Složila jsem se na místě kde předtím stál on a přikrčila se abych snížila těžište abych se dokázala rychleji pohnout. Měla jsem co dočinění se sakra rychlím chlapíkem a pořád jsem věřila, tomu že tu není sám. Zle jsem se usmála. Jelikož si se mnou i on prohodil místo, stál právě zády ke zdi. Rozpřáhla jsem ruce a proti němu vyletělo nekolik lístku, avšak narazily do zdi za ním a vybuchly. Z toho co se tu dělo a jak se choval tu šlo nějakým způsobem o světlo a tmu? A nebo taky ne, každopádně byla jsem ochotná zkusit vše i přes to, že okolo byly hory.
Tori
Tori
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 200
Join date : 12. 07. 16

Návrat nahoru Goto down

Sídlo klanu Dreyar  Empty Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Shinobi (Samurai) Thu Aug 02, 2018 7:44 pm

Medzitým v podzemí.

Nepriateľ ale neurobil nič, ba čo viac, jej mora sa očividne zhoršila. Všetko okolo nej zmizlo, steny, strop, všetko. Bola tam len ona sama, uprostred čiernej tmy a podivnej čiernej postavy ktorá na ňu stále ukazovala. Bolo to ale zvláštne, v túto chvíľu z nej Toriin klon necítil nejaké autu nepriateľstva. Skôr vyzeral akoby na niečo ukazoval za ňou. To však bol jej posledný problém. Vysoká postava chudého muža v túto chvíľu určite stratila svoju podstatu keď šepkajúce hlasy nabili na sile. A vtedy to prišlo. Hlasy jej otca a matky ako ju cvičia, ako jej vyčíta matka že nosí mužské oblečenie, ako ju otec cvičí nie príliš humánnym spôsobom. V pozadí videla znova les.. les v ktorom ako maličká strávila svoju prvú noc v honbe za králikom. No bol oveľa strašidelnejší, ozývali sa z neho otrasné zvuky. A králik bol mŕtvy. Na kameni ležalo Toriino mŕtve telo. A znovu hlas. Hlas muža ktorý utiekol lebo nechcel bojovať vo vojne. Ona ho chytila, ako lovec nebrala ohľady. Kontrakt je kontrakt. Plač detí ktoré nechceli domov. Úsmevy ľudí ktorý si ju najali a zatajili jej načo presne potrebujú lovených ľudí. A vtedy keď si prežívala nočnú moru sa obrys postavy zviditeľnil. Bol to Reizo. Stál tam, triasol sa. Bol celý od krvi a v hrudi mal zarazenú obrovskú zbraň. V tvári trpel, no snažil sa to ako správny rytier premôcť. Ukazoval na ňu. Pohľadom jej vyčítal že s nimi nebola. Na druhú stranu sa usmieval. Tori bola predsa v bezpečí. A prst? Keď sa otočila, zahliadla Raijina. Konečne. No niečo nebolo v poriadku. Kľačal v kolenách, celý od krvi, dosekaný na mnohých miestach. Krvácal. „Uteč.“ Zahlásil a otočil sa vpravo. Tam stála obrovská osoba so zahalenou tvárou. V rukách mala nožík a s ním mu prešla po krku. Raijin padol mŕtvy na zem. Zrazu triaška a pocit bolesti na ramene.
„Vstávaj.. Vstávaj, nech vidíš čo vidíš, nie je to pravda..“ V diaľke počula podivný hlas. Ak sa za ním vydala, otvorila oči. Teda klon. Všimla si vysokého muža stojaceho v priestrannej hale, osvetlenej fakľami. Muž bol ten istý ako ten s maskou, no tú mal dole. Hľadel na ňu svojimi očami dosť ustarostene. Keď sa rozhliadla, zistila že leží na zemi a opiera sa o stenu.
„Nadýchala si sa príliš plynu. Je to halucinogén. Iba strážnici majú protilátku. Už by to malo byť v poriadku..“ Prehovoril, hlas mal ustarostený. Bol tom naozaj silný jed ktorý posilňoval strach. Nech videla čo videla, snažil sa ju upokojiť za každú cenu a podal jej vodu.
„Si jeho spojenec, že áno?“ Spýtal sa.


Prízemie.

Jej plán bol naozaj brilantný. I napriek jeho neznámej technike bola schopná okamžite určiť čo bolo jej základom a takmer v sekunde nato reagovať. I v túto chvíľu si Hideo pomyslel že nebojuje len s tak rádovým Shinobim ale s plne hodnotným súperom ktorého by nemal podceňovať. A že ju na začiatku až príliš zbytočne podcenil, teraz by ho to mohlo stáť celý tento nečakaný útok, kým sa presunie do druhej fázy. Predsa len ani on nebol nejaký slaboch. I keď sa správal ako úplný idiot.
„V našej branži by takéto veci nemali zahmlievať náš posudok, predsa len, peniaze sú peniaze, nie? Keby to nebolo, dávno by si už utekala s peniazmi niekam do čerta..“ Jeho posmešný výraz nezmizol ani v momente ako na neho zaútočila. Na počudovanie všetky jej lístky naozaj prešli nie len okolo neho, ale aj ním, akoby tu ani nebol. Výbuch nastal okamžite a než sa stihla osvetliť miestnosť, mal by dostať priamy zásah, no nedostal. Akoby bol len tieň, akoby bol vzduch s nejakým obrazom v jeho podobu. Avšak sama si mohla všimnúť že jeho útok papieriky potrhal. Síce nemal fyzickú podobu, no i tak dokázal niečo poškodiť, načo predsa len potrebuje fyzický tvar. Okamžite však zmizol a objavil sa pri schodoch, kde ho zahalil tieň zo zvyškov steny a predmetov ktoré sa rozhádzali po celej hale.
„To je všetko? Obmedziť mi pohyb? I keď ma nedokážeš zasiahnuť a ja teba áno?“ Niečo si ale Tori mohla všimnúť, že občas pokukoval po tmavej chodbe s izbami odkiaľ nedávno počula zvuk. V ten moment ale na malý okamih zahalil slnko mrak a Hideo sa dostal pred ňu, útočiac takmer v tej istej sekunde ako sa tam objavil tieň. Doslova sa teleportoval pred ňu, zaútočil z vrchu a pokračoval v útoku kým mal šancu vďaka mraku. Bol až príliš neuveriteľne rýchly, pohyboval sa v tieni ako on chcel. Ona ho nemohla trafiť ale on ju áno. Technika aká sa nevidí. Čo bolo jej kľúčom?

Sídlo klanu Dreyar  Source
Shinobi (Samurai)
Shinobi (Samurai)
Non-Player Characters

Poèet pøíspìvkù : 666
Join date : 12. 05. 12

Návrat nahoru Goto down

Sídlo klanu Dreyar  Empty Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Tori Thu Aug 02, 2018 8:44 pm

KLON
Dál sledoval postavu a vztek s ním cloumal. Nakonec se rozhodl, že udělá první krok ale nestihl to. Zarazil se na místě a zorničky se mu rozšířily. Slyšel mámu a tátu. Byl to šok slyšet po takové době jejich hlas, jejich výčitky a příkazy. Zahleděl se k lesu a jeho mozek úplně vypnul, udělal krok dozadu. Pryč od toho lesa, pryč od těch hlasů, pryč o mrtvého těla. Otočil se ale nepomohlo to. Další hlasy, muž který jí přemlouval aby ho nechala být. Děti co si chtěly povyrazit a nechtěly domů. Skupina lidí, která jí využila. Klon měl pocit, že nemůže dýchat. Všechny ty hlasy ho svíraly.
Najednou se objevil Reizo a s ním výčitky. Klon to nemohl vydržet, zoufale se od něj odvrátil aby utekl ale otočil se akorát na Raijina. Zastavilo se mu srdce a tvář strážce zmizela. Stála tam Tori a se slzama v očích zírala na Raijina. "Ne" Zašeptala zhrozeně a bezmocně sledovala jak nůž prořezává pokožku a ven se leje krev. Zůstala tam stát jako tělo bez duše, nemyslela, jen zírala na mrtvé tělo. Z tranzu jí vyrušil hlas, stále jí to nemyslelo ale vydala se za ním. Šla vstříc hlasu, který mohl být toho všeho součástí, ale bylo jí to jedno.

Tori otevřela oči a slzy jí tekly po tvářích. I ve skutečnosti klon ztratil kontrolu nad maskováním a seděla tu opravdu ona. Až po chvíli velmi pomalu přesunula pohled na toho muže.
Sídlo klanu Dreyar  F281cf3d5b1f4ae5058ff1aabbabf7d5
Z jeho slov pochopila, co se stalo. Přitáhla si kolena k sobě a rozbrečela se ještě víc úlevou. Raijin byl na živu. To ostatní ale co slyšela byla pravda, věřila tomu. Lovila lidi pro peníze bez špetky výčitek. No teď jich bylo až moc. "Ano." Odpověděla mu mezi vzlyky. Po chvíli si od něj vzala vodu a trochu se napila, no nebyla schopná zastavit slzy úplně i když to nebylo tak hrozné. "Kde je?" Zopakovala už po xté svou otázku a druhý motýlek, který vyčkával se jí usadil na rameni.

Sledovala jsem jak jím lístky prošly a hrdelně zavrčela. Však on tu vlastně ani nebyl a zaroveň ano. Když na mě útočil, byl tu až moc. To znamenalo..prudce jsem se otočila ke schodům kde se objevil a ustoupila více do světla. "Ubožáku." Vmetla jsem mu do obličeje a pohrdavě se usmála. "Přísahám, že až ti budu trhat nehty na končetinách, budu to dělat pomalu neboj." Zavrčela jsem a střelila pohled k chodbě. Na nic jsem nečekala a začaly ze mě odlétávat stovky a stovky lístků, které poletovaly po celé místnosti. Teď jsem se nemusela krotit a část z nich se odpojila ve formě motýlů od hloučku. Roj se vydal chodbou dál, lístky se cpaly po každé dveře a do každé skulinky jen aby našly to co tady panáček vyhlíží. Jakmile by se tak stalo motýl by se zničil aby předal informaci.

"To je všechno?" Zopakovala jsem po něm hlubokým hlasem. Stála jsem tam uprostřed světla jako bych na něj přímo čekala. Dál ze mě odlétaly papírky a čekaly ve vzduchu na svou šanci. Vlastně celé mé tělo jsem na ně proměnila a mohla jsem každý papírek perfektně ovládat. Po celou dobu čekání jsem měla stisknuté zuby a skoro ani nemrkala. Slunce zmizelo, stín přišel, Hideo zmizel, můj stisk zubů povolil. Pokud chtěl útočit, musel útočit ve své pevné formě. Zvedla jsem hlavu nahoru odkud útočil a před jeho katanou se moje tělo začalo rozestupovat dokud nesekl až dolů. V tom momentě se tisícovka papírků ve vzduchu vrhla na něj stejně jako část mého "těla."
Sídlo klanu Dreyar  FamousSpeedyGalapagostortoise-max-1mb
Z druhé části jsem se objevila před ním a v ruce se mi poskladalo kopí kterým jsem se do něj pokusila bodnout. Jestli jsem nebyla dostatečně rychlá určitě už byl jinde. I přes to jsem si neodpustila poznámku. "Taky mě neokážeš zasáhnout ty chytráku."
Tori
Tori
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 200
Join date : 12. 07. 16

Návrat nahoru Goto down

Sídlo klanu Dreyar  Empty Re: Sídlo klanu Dreyar

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Strana 1 z 8 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8  Next

Návrat nahoru

- Similar topics

 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru