Sídlo Kyosanto

Tento hrad je jedním z mála hradů v chudé zemičce Rýžových polí. Momentálně je sídlem Kyosanto. Jen osud ví, jak bude dál.

Seděl jsem v křesle u krbu a sledoval oheň. Přemýšlel jsem o situaci v Shimo no kuni.
To se mi nelíbí. Vykořisťovatelé získávají víc a víc moci!
Vstal jsem z křesla a začal pochodovat sem a tam.
"Musíme ty zkurvysyny zničit!" zastavil jsem se na místě.
"Půjdeme na to pomalu, za chvíli dorazí Doshi-tachi a můžeme postoupit kupředu..Kupředu vstříc budoucnosti.. posadil jsem se znovu do křesla a poskládal pečetě.
"Reika no jutsu!" zformoval jsem svého ducha a přelétl přes hranice pryč.

Po včerejší návštěvě Reiny jsem spal. Musel jsem nabrat čakru, protože tak daleké cesta mě kompletně vyčerpala. Kdyby mě někdo chtěl zabít, tak by klidně i mohl.
No, já se spoléhal na své Doshi.
V tuto chvíli jsem již byl plný sil, ale i tak jsem podřimoval. Vzbudila mě bytůstka, jedna z vnitřních členů strany Doshi.
"Doshi Satoru," pousmál jsem se a mrkl na něj.
"Neviděl, někde se toulá. Je však třeba, být na místě. Mám v plánu naverbovat zajímavého člověka.." Založil jsem si na hrudi a přehodil nožku přes nožku, jako gentelman.
"Včera jsem navštívil vykořisťovatelku Reinu Kana. Ta ohavná kapitalistka získala moc v Shimo no kuni. Slíbil jsem jí, že se brzo zastavíme.." ušklíbl jsem se. Moc dobře jsem věděl, že i Satoru má vřelé vztahy s vládnoucí třídou, a ještě víc, pokud jsou nechutně bohatí.

Jak jsem si myslel, ani on ji nikde neviděl. Na okamžik mi naskočila husí kůže když můj mozek začal vymýšlet různé katastrofické scénáře. Zamračeně jsem zavrtěl hlavu abych se toho zbavil a hlasitě si povzdechl. Jakmile zmínil Reinu zamračil jsem se ještě víc, teda pokud to ještě šlo. "Chudáci lidé v Shimo no kuni" Zamumlal jsem. Dovedl jsem si představit jak chudáci chodí okolo paláce, kam nesmí vkročit. Platí za služby a tak dál. Tohle přece není život! "Jistě, zastavíme ji!" Přitakal jsem odhodlaně a zatnul ruce v pěst, čímž jsem zdůraznil své velmi, velmi sexy svalnaté paže.

Byla jsem jako duch, takže jsem se objevila za mým kolouškem Satorem! Mohl ucítí mou plochou hruď a mé něžné ručky na jeho hrudi. "Ahooj, Satoru, mám tě! pověděla jsem úchylným hlasem. Při těchto slovech jsem ho silně objala, tedy moc to nešlo. Protože to byla hromádka svalů, ale chytrý hromádka svalů! Ne jako někteří tupci. "Chyběla jsem ti co?" položila jsem řečnickou otázku. Samozřejmě, že jsem mu chyběla i Fumiko! Při mé řečnické otázce jsem na něho šplhala jako po skále. Byl o moc vysoký! Nakonec jsem ho pokořila a vyšplhala jsem si na jeho ramena. Odtuď jsem měla tak dokonalý výhled, že jsem viděla i druhého kolouška, ale tak jsem mu říkat nemohla."Ohayo Doshi-sama!" pozdravila jsem naší hlavu organizace a patřičně jsem mu radostně zamávala.

Jakmile se mě dotkla cukl jsem sebou a ztuhl. Nevěděl jsem jestli mám být naštvaný nebo ne a tak jsem chvíli nic neříkal. Nechal jsem jí ať mě obejme a zamračil se. Tak něco řekni ne? Naléhala Fumiko v mé hlavě. Povzdechl jsem si a nechal jí ať si na mě šplhá jak na skálu. Kterou jsem taky byl! Když se usadila na mém ramenu přidržel jsem jí tam jednou rukou aby nespadla a podal jí knížku, kterou jsem svíral v druhé. "Něco jsem ti přinesl." Zamrmlal jsem nevrle a knížku jí nakonec položil na stehna.

Odvrátil jsem od ní tvář když mi zašeptala do ucha a stále se snažil zůstat naštvaný. To, že zmizela aniž by něco řekla prostě nebylo v pořádku. A ona moc dobře věděla, že mi tim ublíží. A ještě mě provokativně poškrábala pod bradou. Jemně jsem se z toho pocitu oklepal a znova si povzdechl. Neuměl jsem na ní být dlouho naštvaný. Ani já ani Fumiko. Rezignovaně jsem zakroutila hlavou a pousmál se. "Nic nechci, jenom mi příště dej vědět než někam zmizíš." Odpověděl jsem jí. "Prý budeme mít nového člena." Oznámil jsem jí, protože jsem měl tušení, že pro něj půjdeme.

"Dobře dobře! odvětím na to, že se musím hlásit. Nevadilo mi to, on se vždy o mě bal. Bylo to taakkk roztomilého od něho. Byl kjut i když se snažil být chladná tvář. Pro mě měl vždy jistou slabost a já pro něho! Hold jsme si byli souzení stejně jako dobrozlak a zlodobrák! Při slovech na nového člena jsem nastražila ouška, abych všechno slyšel. "Kdo je ta šťastná osůbka, která bude mít tu čest se k nám připojit Doshi-sama?" zeptala jsem se. Otázka směřovala na druhou osůbku v teto místnosti.

Přitakával jsem spokojeně. Očkem jsem zabrousil na jeho velmi, velmi sexy svalnaté paže. Umm..Hmm.. ozval se hlásek v hlavě.
"Tak teď jen musíme počkat na tu naši Lolitku Doshi.." ignorovaně jsem pronesl a vstal z křesla.
"No, můžeme jít hned a mezitím ji mohu kontaktovat technikou.." zapřemýšlel jsem nahlas.
A v tu chvíli dorazila Miya do sídla. Opět začala s tím svým extempore, které působilo místy roztomile.
"No konečně, Miya-Doshi.." zamával jsem ji.
"Půjdeme za jedním moc zajímavým člověkem. Má schopnosti, o kterém se nikomu ani nesnilo..."

Stále jsem jí přidržoval aby si nenatloukla a přesunul svou pozornost na Akena. "Tak to aby jsme vyrazili hm?" Nadzvedl jsem obočí a usmál se. Další člověk se nám určitě bude hodit pokud chceme všechny osvobodit od útlaku mocných! Opatrně jsem se zvedl aby housenka nespadla a narovna se do své úžasné výšky. Dokonce jsem byl o pár centimetrů větší než náš Doshi-sama. "Až se vrátíme..kdo vaří večeři tentokrát?" Měl jsem hlad...skoro pořád jsem měl hlad. Tohle sexy tělo potřebovalo hodně jídla aby mohlo fungovat!

Nejraději bych provedl face palm, ale nechal jsem to být. Přeci jenom, jsem lídr skupiny a musím zachovat dekorum.
"Co kdybychom si něco objednali? A nikdo dnes vařit nemusí," řekl jsem vesele a vydal se směrem ke dveřím.
"Ano, půjdeme tam hned..Připravte se a buďte opatrní, jen mě kryjte.." otevřel jsem dveře a rozběhl se. Doufal jsem, že mě budou následovat.

Protočil jasm očima nad tím co ze sebe housenka vypustila, někdy jsem opravdu pochyboval že je starší než já. A už několikrát jsem přemýšlel nad tím, že její fakt těch 14 let. Druhou rukou, kterou jsem jí nepřidržoval jsem si promnul záda. "To by šlo. Ale objednané jídlo není tak dobré." Zamrmlal jsem si pro sebe a vydal se za ním, i s housenkou, která po svých teda jít nehodlala. Doshi-sama utíkal, no to já jsem nemohl pokud jsem nechtěl Miyu setřást na zem. A tak jsem ho následoval líným krokem.
--přesun--

Beze slov jsme dorazili zpět do sídla. Zašel jsem do zasedací místnosti a cestou všem řekl, ať jsou za deset minut zde.
Mezitím jsem vytvořil klona, který šel do kuchyně a začal připravovat oběd pro všechny.

Sám Akeno seděl v zasedací místnosti a čekal na ostatní. Bylo načase spustit plán.

Vrátil jsme se s nimi do sídla a zamířil do pokoje kde jsem na postel odhodil kabát. Zůstal jsem tedy nahoře bez, stejně bylo vedro. "Vaří líp než já. Tak snad ne." Odpověděl jsem Miye a když jsem se otočil byla zase pryč.
Hlasitě jsem si povzdechl a už jsem měl hlad jako vlk. Proto jsem zamířil do jídelny a posadil se ke stolu i když jídlo nemohlo být ještě hotové. V břiše mi opět zakručelo, zoufale jsem si břicho poplácal a zvedl oči k hodinám. Z mého čekání mě vytrhl hluk o patro výše. To bude ten kluk. Poznamenala Fumiko naprosto očividnou věc a já se zvedl. Sice se mi nechtělo opouštět jídelnu ale někdo tam musel, doufal jsem že tam budu dřív než Miya. Vyběhl jsem nahoru a narazil na Seishina, který rozbíjel věci. Odkašlal jsem si abych na sebe upozornil. "Pojď, ukážu ti pokoj." Mávl jsem a vydal se směrem k volnému pokoji. Byl prostorný, čistý a i v šatně bylo pár kusů oblečení, které si mohl vzít. "Koupelna je tam." Ukázal jsem na dveře. "A jídlo bude o patro níže." Jen co jsem to dořekl mi zase zakručelo v břiše.

Můj klon mezitím dokončil přípravu hostiny a začal nosit jídlo na stůl. Ozval se hluk a náš nový člen pravděpodobně začal rozbíjet všechno okolo.
Achjo..to budeme muset dobýt další hrad?
Klon připravil na stůl spoustu jídla. Rýži, nudle udon s polévkou, kuřecí směs se zeleninou, dango knedlíčky, čínské knedlíčky shui jiao, haru maki a sushi.
Přinesl také lahev saké pro všechny a rozplynul se.
Mezitím jsem si sedl do čela stolu a aktivoval techniku Genjutsu Tsushin. Objevil jsem se v hlavě každého z nich a svolal je na hostinu.

Rozbil další věc, zakroutil jsem nad tím hlavou a najednou Akeno oznámil jídlo! Nadšeně jsem se narovnal a mávl na něj. "Pojď" Pobídl jsem ho a pospíchal o patro níže. S širokým úsměvem jsem si sedl ke stolu a čučel na jídlo. Jako slušně vychovaný muž jsem počkal až se všichni usadí. "Dobrou chuť!" Tleskl jsem a okamžitě se pustil do jídla. Cpal jsem to do sebe všechno a vychutnával si jak se mi plní břicho. Nádherný pocit!