Sirotčinec

Goto down

Sirotčinec

Příspěvek pro Hinami za Wed Jul 18, 2018 1:53 pm


Jediným dozorem a ředitelem tohoto zařízení je Hinami. Děti jsou učeny samostatnosti, a tak starší jedinci rádi pomáhají tam, kde je potřeba. V tomto období válek o sirotky není nouze, místní komunita dětí však své vrstevníky srdečně vítá a počty stále narůstají. Není neobvyklé, že se zde čas od času objeví i děti s potenciálem stát se shinobi. Přesto, že lidé tento orgán oceňují pro jeho přínos společnosti, spíše ho přehlížejí, život tu pak ubíhá zvláštním jedinečným tempem. Všem skryté je však to, že toto nevinné místo je zároveň centrálou Hinami skryté organizace Chīsana Tori.

Sirotčinec se nachází v odlehlejší části města, kde domy nejsou namačkané jeden na druhý jako blíže k centru. Středně velký pozemek ohraničuje stromoví lesa. Budova sirotčince je podlouhlá dřevěná stavba, ve které se nachází všechno to, co byste v takovém zařízení mohli hledat. Kuchyně, jídelna, sociální zařízení a prostorné pokoje pro děti. V patře má také vlastní pokoj Hinami, který není ničím výjimečný. Celý objekt je částečně podsklepený, vchod do podzemí je zapečetěn svitkovou bariérou, tyto prostory pak slouží zejména pro evakuaci nebo úkryt před případným nebezpečím.
avatar
Hinami
C-rank

Poèet pøíspìvkù : 8
Join date : 08. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Sirotčinec

Příspěvek pro Arata za Sun Jul 22, 2018 1:25 pm

"Vzali nám to. Zkazili nám to. Posrali nám to. Zpackali nám to. My se ale nedáme. Ne. My to potřebujeme. Ano. To ano. Vezmeme si desetkrát víc. Stokrát víc než by jsme snědli tenkrát. Vrátíme jim to. Sežereme všechno. My musíme!" Káceli jsme naším párátkem postupně stromy na cestě k sirotčinci. "Ta zoufalost! Ten neocenitelný strach! Aaaaghh... proč?!" Nepřemýšleli jsme nad ničím jiným než nad událostmi ze střetu s Reinou Kanou. Předhodili nám tam k snědku tenkrát vlastní lidi, aby nás uklidnili. Byla to nádhera! Jenže pak se vše zvrtlo a snad poprvé za náš život nás přešla chuť. Zklamaně jsme je opustili a vydali se pryč. Toulali se světem. Snažili se dostat z toho pocitu znechucení. Zabili jsme jednou. Podruhé. Jako obvykle jsme pořád neměli dost. Jednou jsme utrhli hlavu a snažili se z ní vymačkat vše tekuté pro pocit osvěžení, krev s mozkomíšním mokem. Jindy jsme hodovali na očích, ale pořád jsme to necítili. Nežili jsme. Hledali jsme stejný pocit, který jsme měli před "sebeobětováním" Bokudena, povzbuzení a motivaci. Najednou nám jídlo nebylo dost.

"Je to na nic. Nechce se nám. Nestačí to. Co budeme dělat?" Přestali jsme kácet stromy. Své přerostlé párátko trochu přikryli pláštěm na zádech a schovaní pod ním jsme se kymáceli cestou ke sirotčinci. Když jsme na něj narazili, zadívali jsme se na děti, které tam pobíhaly. Vypadaly nevinně. V hlavě se nám mihla vzpomínka na dětství. Trýznění. Nedokrmení. Bylo to ještě předtím než jsme začali pojídat lidi. "Zabijeme je. Sežereme. Nevinné my rádi." Rukou jsme se napřáhli po párátko na zádech kdežto tu jsme se najednou zastavili. Nevytasili ho. "Ne. Dneska jíst nebudeme." Nevinné jsme už cestou zabít stihli a nijak nám to pocitově nepomohlo. Jsme jako ženská. Náladoví. Možná spíše něco více primitivního. Když nám zabíjení a pojídání v poslední době nestačilo, chtěli jsme zažít něco jiného. Vyjít mezi lidi. Poznat ty, které nenávidíme. Ti sirotci nám byli blízcí. Spojovalo nás tragické dětství. Vyšli jsme k nim vstříc plní očekávání. Neměli jsme slov. Jediné na co jsme se zmohli bylo zamávání.
avatar
Arata
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 48
Join date : 09. 06. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Sirotčinec

Příspěvek pro Hinami za Wed Aug 01, 2018 7:51 pm

V sirotčinci v tuto chvíli panoval klid, Anko i Yuri se dávno vrátili a poreferovaly o dění ve městě společně s dalšími, takhle se dělo několikrát do dne.  O současné situaci ve městě jsem začala více přemýšlet, rozhodnutí, zda-li nezasáhnout mě dlouho vrtalo hlavou, ale poslední dobou jsem si začala zvykat na současný klidný stav v našem sirotčinci, že mě to odrazovalo k radikálnějším krokům. Yuri navíc přišla s informací o ideálním prodejci povlečení, a tak jsem začala sepisovat naši objednávku ve své pracovně v patře. Některá děcka si hrála a pobíhala po dvoře, jiná pracovala, ať už v kuchyni, uklizela, či se starala o zahradu. Sirotčinec měl svůj vlastní řád a na každého připadala stejná míra práce jako na jiného, víceméně. Dlouho se mi v hlavě neozýval hlas mé sestry, což jsem sice vítala, ale nadruhou stranu mě to i někde hluboko uvnitř znepokojovalo.

Děti vesele lumpačily po dvorku, aktuálně tam byla minimálně třetina obyvatelstva tohoto prostoru, ve skupinkách se věnovaly různým aktivitám, ale největší parta hrála na honěnou nejblíže k cestě. To byly také první děti, které spatřily přicházejícího zahaleného muže. Ve chvíli, kdy si ho první z nich všimly, nejdříve ztuhly a zvědavě na něj zahlížely. Některé menší děti se krčily za zády jejích starších přátel a pokukovaly zpoza ramen. Na okamžik nastalo ticho.

Objednávka byla v mžiku dopsána a já si ji spokojeně založila mezi ostatní administrativní papíry. Ve chvíli na okamžik utichl dětský smích, zatrnulo ve mně. Několika rychlými kroky jsem se přesunula k oknu s výhledem do dvora. Zamrazilo mě při pohledu na příchozí postavu. „Taky cítíš tu hrozivou sílu, co v sobě ta schránka skýtá?“ ozvala se Kurenai s ďábelsky uspokojeným hlasem. Olízla jsem si rty, oči se mi zbarvily do ruda a já ji odpověděla. Okamžitě musíme jednat! Zatrnulo ve mně podruhé, uvědomila jsem si, že kontrolu těla přebrala sestra a já pro jednou zase jen sledovala, co se před našima očima dělo. Nemohla jsem ji teď nechat u kormidla! S výdechem se mé oči vrátily do normálu a já nezahálela. Hahaha... posměšně se mi zasmála, ale já to v tuto chvíli ignorovala. Zaúkolovala jsem Yuri a další, postarali se o to, aby shromáždili zbytek sirotčince u vchodu do sklepení, který poté právě Yuri pomocí pečetě otevřela. Zatímco se ostatní evakuovali, já se vydala ven ke zbytku dětí a záhadnému muži.

Když muž dětem zamával, jakoby tím zničil jakousi barieru mezi ním a dětmi. Ony se rázem usmály a vydaly radostně za ním. Zřejmě to bylo kvůli jejich dětské nevinnosti, kterou i děti tohoto sirotčince oplývaly. Nebály se ho, neštitily ani ho nesoudily i přes zvláštní vzhled a pohyby. Chechtaly se a poskakovaly okolo chlapíka. „Budete si s námi hrát? Tak budete?“ jedna z dívek na něj zahoukala. Nakonec se děcka neudržela a další dívka se ho jemně dotkla na ruce a začala zběsile prchat. „Máš ji! Hehehe!“ Samozřejmě nemohl normálně tušit, co taková honěná je a jak se to hraje, ale mohl to vypozorovat při svém příchodu, pravidla této zábavy byla přímo do očí bijící.


Ve chvíli, co se okolo něj děcka začala točit, vystoupila jsem z vchodových dveří a prohlédla si ho s přemilým úsměvem. Nakonec mávla a přátelsky zvolala. "Přejete si něco, pane?"

avatar
Hinami
C-rank

Poèet pøíspìvkù : 8
Join date : 08. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Sirotčinec

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru