Hikari Yotsuki

Goto down

Hikari Yotsuki

Příspěvek pro Hikari Yotsuki za Tue Jul 10, 2018 1:21 pm


Narození: 7.2.
Pohlaví: Muž
Věk: 20 let
Příslušnost: Shimo no kuni (Yamada)
Hodnost: B rank
Rodina: Dvojče Yami, matka Kyoki
Klan: Yotsuki
Elementy: Raiton, suiton, fuuton
Kekkei Genkai:/


PŘÍBĚH

Ten den bylo chladno. Ledový vichr lomcoval se zkřehlými, mrazem oslabenými větvemi a skučení nutilo vesnické psy výt. Muž kráčel v těžkém, sněhem promoklém plášti hustými závějemi, kryl si větrem ošlehanou tvář, postupoval pomalu, ale tvrdošíjně. Malý domek na okraji vesnice byl pohaslý, jen v jednom okénku se třepotal plamínek svíčky. Vešel dveřmi a uviděl svou ženu. Porodní bábi se tvářily znepokojeně, mlčky hleděly na muže, strach vepsaný v očích. Sklonil se k ní, vydala táhlý výkřik, temnou oblohu proklál modrý blesk a v tu chvíli jsme přišli na svě- *v obličeji mu přistane polštář*.
Yami: „Co to kecáš za kraviny? Narodili jsme se v poledne!“
Hikaru: „A co ty mi do toho kecáš? Kdo to vypráví? Svojí verzi si nech na svůj životopis, v tom mém příchod blesku ohlašoval můj božský příchod, kapiš to? Jsem něco jako Thor, jasný?“ *tváří se děsně drsně*
Yami: „Narodil ses až po mě, takže by ohlašoval můj příchod, blbečku!“
Hikaru: *Vrhne se na bratra a pokusí se ho udusit polštářem*
---

Hmm, tak kde jsem to byl? Jo, jasně, blesk, temná noc.. ten pitomec to celé zkazil. Tak fajn, narodili jsme se kolem oběda ve vesnické nemocnici a na to, že jsme tam byli dva, to šlo všechno fakt v pohodičce, máma už večer otravovala sestřičky, že jim na tu kaši kašle a chce pořádnej kus masa. Narodil jsem se necelé čtyři minuty po svém bratrovy, ale víte jak,.. Beta verze má už vychytaný mouchy.
Naše máma byla dcerou sedláka, našeho dědy. Ale jestli ti myslíte, že jako jsou v tomhle hrozném světě velcí chudáci, měli byste vidět, jak se máma umí těma vidlema ohánět, to vám garantuju, že si káknete do kalhot, horší jak táta v celý svý ninja auře. Jojo, náš táta byl shinobi. Byl to takovej ten chlapík jako hora, nikdy moc nemluvil, jizvy po celém těle a nikdy se s náma moc nepáral. Neposlech si mámu? Facka sem. Byl jsi drzej na dědu? Facka tam. Nikdy toho moc nenamluvil, ale byl to takovej ten dobrák, co sice působil jako bůh Hromů a Blesků, ale když mu máma dala na stůl teplou večeři, byl hotový zlatíčko.
Na nás dva, syny, byl jak se patří pyšný. Myslím, že nás bojovat učil ještě dřív, než jsme si uměli dřepnout na nočník. Nikdy se s náma moc nepáral, rozhodně nebyl ochotnej se krotit jenom proto, že jsme byli dva usmrkanci. Ale upřímně, miloval jsem ho. Obdivoval. Byl pro mě hrdina, legenda, byl to můj táta, kterého se báli všichni ninjové v okolí a kterého měli všichni obyvatelé vesnice rádi, protože to byl čestnej chlap, co klidně pomáhal stavět novou střechu po silné bouřce, nebo nosil starým babkám nákupy. To nám kladl na srdce, že správnej chlap se musí vždycky postarat o slabší a za každou cenu jednat čestně a správně. Nesnášel lži a intriky, klidně se na féra zmlátil s chlapama v hospodě a odešel s nimi jako nejlepší kamarád, protože náš táta prostě problémy řešil vždycky hned, jak nastali. Máma říká, že mám po něm tu zbrklost, že dřív jednám, než myslím, ale že stejně jako táta to vždycky myslím v dobrém, že jednám prostě srdcem. Yami má po něm prý smysl pro zodpovědnost.
Hikari: „Prej zodpovědnost, akorát má bobky!“ *rádoby nenápadně*
Yami: „Cos to řekl?! Chceš bitku?“ *skočí po něm*
---
*Sundá si z nateklého oka mražený hrášek*
Vyrůstali jsme v zemičce, která nebyla moc zapojená do okolní politiky a poměry v ní nebyly tak hrozné. Hodně našich sousedů mělo statky nebo těžili v dolech diamanty, táta byl jeden z nejlepších shinobi země a pracoval jako ochranka důležitých politiků. Nám s bráchou to samozřejmě bylo jedno, byli jsme malá smráďata, co se neustále honila s dřevěnými meči a hádala se, kdo bude dneska velký Uchiha a kdo nepřemožitelný Senju. Táta na nás s politikou nechodil, věděl, že jsme na to ještě malý mozky, co to stejně nebudou brát vážně, i když ty jeho moralistický poučky si pamatuju už z tý doby. Když chci křičet, že jsem Tajima Uchiha, měl bych taky vědět, kdo to je, až mi sousedi napráskají na holou. No prostě s ním nebyla moc sranda. Ale často nás už od mládí bral s sebou na různé lehčí mise, protože razil staré dobré pravidlo hoď je do vody ať se naučej plavat. A tak jsme se učili. Brzo bylo jasné, že jsme každý zdědili jedno z otcových zaměření a že mu nejspíš nikdy nebudeme sahat ani po kotníky. Yami byl vždycky nadanější, hrozná flegma, co se prostě tvářil, že neumí do pěti počítat a pak vysekl takovej skill, že mi vlítla moucha do pusy, jak jsem jí šokem otevřel. Já byl spíš ten dříč, co trénoval do úmoru tak dlouho, že jsem měl všechno tak zautomatizované, že bych to snad zvládl i po osmi panácích. Často jsme se kvůli našim schopnostem hádali, ale táta nás vždycky zpohlavkoval a prohlásil, že máme být rádi, že se můžeme doplňovat. Jsme přece bratři a vždycky si máme krýt záda. Tehdy jsme na sebe za jeho zády akorát plazili jazyky a gestikulovali, že jsme lepší než ten druhý. Děcka, znáte to.
Rostli jsme, z děcek se stali puberťáci. Přišli klasické problémy, rodiče nám vůbec nerozumí, asi nikdy nebyli mladý nebo prostě chápete, proč jsou tak mimo? Velká touha zkusit všechno, co vám do tý doby zakazovali a hlavně holky. Nová věc, ve které soutěžit. Byli jsme přece dvojčata. Ačkoliv jsme se občas dokázali i domluvit. Z nějakýho důvodu se totiž stávalo, že holka, která se řekněme líbila Yamimu, pálila za mnou a naopak. V takové chvíli jsme byli ochotni vydávat se jeden za druhého, konečně jsme, my dva géniové, přišli na tu úžasnou výhodu dvojčat. Otec nás v tomhle období fackoval v pravidelných intervalech, protože jsme se podle něj chovali jako dva idioti. No uznávám, že měl trochu pravdu. Máma se vždycky začala smát, když nám začal dávat čočku o tom, jak místo sukní máme radši trénovat, že v našich letech už uměl tohle a tohle a máma na to, že v našich letech jí taky pořád nadbíhal, čemuž se prostě nešlo nesmát a pak jsme dostali držkovou ještě za tohle. Jojo, táta se s tím nikdy moc nes*al.
Brzy se ukázalo, že můj bratr se začíná ubírat jinam než já – ke zbraním. Je to pitomec, ale musím uznat, že není nikdo lepší v boji s meči než Yami, to jako bez pardonu. Záviděl jsem mu to, bylo to děsně cool a holky na to letěli. Co zbývalo mě? Táta mě tehdy poplácal po zádech a řekl, že mě naučí jednu techniku, na kterou mám podle něj předpoklady zase já. Raiton no Yoroi. A teď jsem, dámy a pánové, byl fakt největší badass v okolí.
Yami: *tichý smích*
Hikari: *ukazuje na něj palcem* „Závidí.“
Yami: „Závidím jo? Tak pojď, uvidíme, kdo vyhraje!“ *vyndává meče*
Hikaru: *aktivuje brnění*
*zvuky rozbíjejícího se nábytku a nadávky*
Matka Yotsuki: „Zbláznili jste se? Že já vám, Holomci, ty zadky zmaluju!“
---
Matka Yotsuki: „.. a pak ještě uklidíte půdu! A obrátíte seno. A škrábejte ty brambory pořádně!“
Y + H: „Hai, Kaa-san!“
… Tak kde jsem to skončil? Jo jasně. Takže táta nás hodně učil, ale taky byl velmi často zaměstnán. Stal se jedním z nejvyšších generálů. Lidi ho měli rádi, protože byl schopnej se postavit proti komukoliv a kdykoliv, když si myslel, že se křivdí lidu. Podplatit ho zkusil jen jednou nějakej obchodník a mám takovej pocit, že dodneška srká jídlo brčkem, náš táta byl prostě týpek. Já s bráchou jsme byli asi tak politicky zainteresovaný jako dvě prkna, takže mám-li být upřímnej, o situaci v zemi jsem toho moc nevěděl. Sousedovic Saya, v té době naše velká láska, byla o dost zajímavějším objektem než senilně působící Daisuke Yamada. Jenže táta se vracel pořád zasmušilejší a zasmušilejší a naše milá mamka to z něj nenápadně tahala u večeře, protože mu chtěla pomoct. Měl tehdy podezření, vůbec se mu nezdálo, že by ten chlap tak rychle sešel, dokonce uvažoval, že nechá zavolat nějakého věhlasného doktora. Při té velké královské svatbě, kterou naše mamka probrečela a oba nás seřvala, proč ještě nemáme taky svatbu, byl táta samozřejmě taky přítomen. V té době už měl vážné podezření, že Daisuke jen tak pro srandu králíkům z okna neskočil. Nakonec byl jedním z těch, které si najala Kotomi Yamada, aby vyšetřili Daisukeho smrt. Byl také jedním z těch, kdo odhalili skutečný důvod Daisukeho smrti. Nebo alespoň tak si to myslíme. Jsou to jen babské povídačky, báchorky, které se k nám dostaly od šuškajících lidí. Náš táta nám to už nepotvrdí, protože za záhadných okolností tehdy zemřel. Prý zástava srdce. Našeho táty. Toho chlapa, co byl zdravej jako řípa a nikdy netrpěl sebemenším zdravotním problémem.
Hikaru: *zarytě mlčí a svírá pěsti*
Yami: „Kašli na to, brácho.“ *plácá ho po rameni*
---
Samozřejmě když jsme se to dozvěděli, chtěli jsme okamžitě vyrazit a pozabíjet je všechny. Neumíte si představit tu bolest. Bylo to náhlé, až moc náhlé. Ze dne na den byl pryč člověk, ke kterému jsem vzhlížel celý život. Byl pryč. Ten chlap, který vždy bojoval za spravedlnost a lidskou čest, byl zabit jako krysa, zapleten do komplotu, o který nestál, v moři intrik, kterým nerozuměl. Byla to máma, kdo nás zastavil. Pamatuju si její výraz, nikdy jsem u ní neviděl tolik emocí v jediném okamžiku. Vztek, strach, bolest.. prosila nás, ať zůstaneme. Smrt našeho otce už stačila.
A tak jsme zůstali. Tvářili se jako blbý, co nevidí a neslyší, co nemají tušení, že to všechno nebyla jen nešťastná náhoda. Nejsem žádnej génius, ale i mě bylo jasný, že v mojí momentální pozici nejsem štouc jít a zabíjet ty uzurpátory tam nahoře na trůnu. Nebyl na to vhodný čas. A tak šel život dál. Po vášnivých debatách a hádkách jsem uznal, že jít Kany veřejně lynčovat není dobrý nápad a místo toho se spokojil s myšlenkou, že cílem mého života bude zesílit, abych mohl pomstít otcovu smrt a zesílit, abych mohl ochránit svou matku a bratra. Protože náš táta byl prostě vždycky a za všech okolností hrdina, a i svou smrtí mě něco naučil. Dokázal mi, že stojí za to umřít, pokud je to za správnou věc a že mám bratra, který mi bude krýt záda vždycky, ve všech hloupostech, při všech neuvážlivostech a do posledního dechu, tak jako se já rád obětuji pro něj.
Takže dík, tati.
To je moje cesta ninji.

VZHLED

Tak jako jsem boží a protože jsem z dvojčat, je to božskost na druhou! Tak fajn, klid zas, jo. Jsem poměrně vysoký, mám něco kolem dvou metrů, takže žádnej drobeček a kvůli mému stylu boje jsem taky docela korba. No jo, já vím, že občas působím jako namakaná guma, ale přísahám, že v tý světlovlasý kebuli mám aji mozek!
Mám velmi světlé vlasy, kratší, a protože mě prostě strašně rozčiluje, jak mi to furt někam padá a leze, nosím v nich šátek. Bez toho ani ránu, to je taky jedna z těch mála věcí, které nás s bráchou odlišují. Oči máme stejné, úplně světle modré, po naší hodné mamince. Říká, že jen ty přátelské oči jsme zdědily po ní, jinak jsme stejní parchantí jako byl náš taťka. Haha!
Co k tomu ještě dodat? Oblečení veskrze praktické, protože já i brácha se soustředíme hlavně na taijutsu, tak nechcete prostě nic, co se vám plete pod nohama. Nějaké ty kovové chrániče, světlou vestu přes hrudník a jdi kámo.

CHARAKTER
Tak jsem samozřejmě to lepší z dvojčat. Yami je takovej pesimista, věčně mlčí a má to na salámu, to by jednoho hned naštvalo, jak jenom vejrá a tváří se dospěle. To já neumím, nejsem takovej. Já musím mluvit, pořád, neustále, komentuju něco v jednom kuse a abych byl upřímnej, mívám z toho sekec mazec problémy. Uznávám, že jsem docela drzej provokatér, ale když ti lidi vám fakt nahrávají sami a já se prostě nedokážu udržet. Jsem přece z dvojčat, vždy jsem si musel umět prosadit svou, a tak to prostě dělám dodnes.
Jsem ten typ, co nezkazí žádnou zábavu, rád se směju a užívám si života. Nejsem žádnej stratég, žádnej chytrák, to teda fakt ne. Já neplánuju a nepřemýšlím, když nemusím. Jsem svůj, žiju přítomností a zbytek mě neovlivňuje. Dokážu se zabavit s každým, mám to na háku, jde mi o zábavu a politiku do ničeho nepletu, když nemusím. Jsem pořád ještě tak trochu dítě, co jedná nezodpovědně a neuvážlivě, ale jsem prostě srdcař, co do všeho dává maximum. Nepřetvařuju se a nehraju si na něco, co nejsem. Jsem docela sebevědomý a málokdy se sesypu po nějaké té kritice, i když zase jako nejsem nějaká skála bez emocí. Minule jsem se skoro rozbrečel u titaniku, to byste koukali, jak se mi ten jindy tichý Yami vysmál, hajzl!

SCHOPNOSTI
Co se týče mých schopností, největší předností u mě je má přirozená rychlost. Po aktivaci chakrového módu se mi rychlostí vyrovná už jen málokdo. Zároveň mám poměrně velkou fyzickou sílu, kterou vkládám do svých útoků.
Mým zaměřením je tedy nintaijutsu. Co se týče taijutsu, s bráchou se specializujeme spíš na neobvyklé kombinace a místo klasického souboje si tam jedeme vlastní wrestlingová sólíčka.
Kvůli otci oba s Yamim dokážeme snášet obrovskou bolest, práh je daleko za běžným člověkem. Jsme vytrvalý a odolní vůči útokům a jen tak něco nás nedostane. Až na genjutsu, to nás dostane vždycky xD.
S inteligencí jsem na tom nikdy nebyl moc dobře, už mě trochu znáte, tak je vám jasný, že vymýšlet nějaké sáhodlouhé strategie, na to mě neužije. Jsem ten typ, co tam naběhne a s drzým úsměvem se zeptá: Tady je ta párty?! Jo, naštěstí mám vždy po ruce Yamiho, který mi zachrańuje zadek, když se maníci zvednout a chtějí mě rozsekat hlavu na maděru.
Díky našemu tátovi umíme oba s Yamim přežít v divočině, protože kámo co si neulovíš, to nežereš. Příroda a tak podobně je náš kámoš, nejsem rozhodně žádná babka kořenářka, ale vím, který bobule si dát, abych pak nelítal každejch pět minut do křovíčka nebo která stopa patří jakému zvířeti.

ZAJÍMAVOSTI
Nejsem moc zajímavej člověk, jsem prostě jenom svůj. Nemám rád kořenovou zeleninu a sladké. Nesnáším, když se lidé přetvařují a všechny ty intrikány. Jsem na ně hold moc jednoduchej.
Mám rád tréninky hlavně s bráchou a zábavu.

TECHNIKY, BODY, VYBAVENÍ
Techniky:
A
Raiton: Rariatto

B
Raiton Chakura Mōdo
Raigā Bomu
Suiton: Suijinheki

C
Raigyaku Suihei Choppu

D
Sōshuriken no Jutsu
Kage Shuriken no Jutsu
Kirigakure no Jutsu

Bez ranku, bez rady a pomoci xD prosím, orankovat.. a ne, nechci si dát všechny xD
Girochin Doroppu
Doroppu Kikku
Raigyaku Suihei
Raitoningu Sutorēto
Raiton: Amigumo
Raiton: Kangekiha
Erubō


Body:
Ninjutsu 4,5
Taijutsu 4,5
Genjutsu 0,5
Inteligence 3
Síla 4
Rychlost 5
Chakra 3
Ruční pečetě 0,5

Vybavení:
- ZNV
- chakrové pilulky
- kunaie, shurikeny, lanka
- výbušné lístky

I've made mistakes but mistakes make you strong!

---
Tak jo, pane admin, děkuju za aktivaci a pojďte do mě, hádám, že budeme mít zase nějakou debatu xD.. prosím do PM, zase k tomu budu mít určitě blbý poznámky Very Happy
avatar
Hikari Yotsuki

Poèet pøíspìvkù : 1
Join date : 10. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Hikari Yotsuki

Příspěvek pro Hashiru Senju za Tue Jul 10, 2018 2:23 pm

Vyjadrim se jen k elementárnim věcem, zbytek ponecham ostatním.
1) Sepiste si klan. Tyto schopnosti už jedna postava na fóru ovládá (Raiton no Yoroi). Domluvte se.
2) Pokud chcete mít tyto schopnosti, Váš klan musí logicky pocházet z Kaminari no kuni. Stejně jako Sarutobi musí pocházet z Hi no Kuni.
3) body - genjutsu 0,5 znamená, že tě porazí i geninove, kteři umí magen : narakumi no jutsu.
4) techniky: ty údery jsou c rank a raiton B.




______________________________________________________________________________________

Techniky:

D
Shunshin no Jutsu
Shokuton: Konoha Shuriken
Doton: Iwagakure no jutsu
Doton: Shinjū Zanshu no Jutsu
Kage Shuriken no Jutsu
C
Kuchiyose no Jutsu (Slimáci)
Tsutenkyaku
Chakra enhanced strenght
Chakura no mesu
Shokuton: Tsuiseki hoshi no jutsu
Chakra Transfer no jutsu
B
Saikan Chūshutsu no Jutsu
Kage bunshin no jutsu
Fuuton: Shinkuuha
Fuuton: Shinkuujin
Shokuton: Sasayaki
Byakugou: Fuuton no yoroi

A
Shosen no jutsu
Katsuyu: Moryojika
Shokuton: Shokuryuu no jutsu
S
Byakugou no in



Body:

NIN - 5
TAI - 3,5
GEN - 2
INT - 4
SILA - 5
RYCHLOST - 4
ČAKRA - 4
RUČNÍ PEČETĚ - 2,5
TOTAL 30



Učím se:

Ninpou Sozou Saisei: byakugou no jutsu - 30.8.
Fuuton: Kazeryudan no jutsu B rank - do 29.8
avatar
Hashiru Senju
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 155
Join date : 25. 04. 16
Age : 25
Location : České Budějovice

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru