Ulice

Dokráčela jse až před ubytovnu, kde jsem původně přebývala a stále tu měla věci i s katanou. Měl jsem pořád hrozný hlad, měla jsem chuť snad na všechno na světě! Sladké, slané, kyselé..prostě bych snědla všechno. Jenže jsem tu nechtěla zůstávat déle než bylo nutné. Vrazila jsem do pokoje, čapla ruksak, katanu připevnila k boku a vyšla zpět na ulici. Trochu mě mrzelo, že opouštím všechny ty pěkně šaty v sídle ale co se dalo dělat. A tak jsem byla zase sama samotinká. Aspoň můžu pokračovat v tom, s čím jsem přestala. Povzdechla jsem si a motala se mezi lidmi pryč. Možná by si někdo mohl myslet, že jsem urážlivá a nebo je to přehnaná reakce. Jenže já tu byla dobrovolně a nemusela jsem si nechat tohle líbit. Proto jsem si vybrala, že radši půjdu zase o kus dál.
-přesun-

Lístečky se v městě rozdělily do několika stran a pár se jich prohánělo po ulicích. Poletovaly si ve vzduchu a hledaly zajímavé informace, drby. Lidé si šeptali novinky aniž by tušili, že nezůstanou tajemstvím. Aniž by postřehli, že v jejich blízkosti se vznáší motýl z papíru. Po nějakém čase se začaly papírky rozpadat. A informace šla k tomu kdo je vyslal do světa.