SÍDLO KLANU KANA

Strana 10 z 12 Previous  1, 2, 3 ... 9, 10, 11, 12  Next

Goto down

SÍDLO KLANU KANA

Příspěvek pro Reina Kana za Thu Jun 28, 2018 8:06 am

First topic message reminder :


Sídlo klanu Kana je přísně střeženo, rostou kolem něj krystalické květiny, které v okamžiku umí reagovat na uživatele a vytvořit kolem hradu pevnou krystalickou bariéru. Pokud se jedna z nich zničí nebo se utrhne, naroste místo ní jiná. Lidé květiny běžně trhají, berou si ji jako symbol vlády Kana a je prostě krásná. V sídle je několik místností, pokojů, hlavní sál, ve kterém se pořádali i pořádají plesy a oslavy, přijímací salonek hned za vchodem do sídla, část sídla určená pro služebnictvo, zbrojovna, tréninková místnost a v nejvyšší části věže pokoj od kterého existují jen dva klíče. Jeden vlastní Reina a druhý ...?
avatar
Reina Kana
Daimyo
Daimyo

Poèet pøíspìvkù : 164
Join date : 06. 11. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down


Re: SÍDLO KLANU KANA

Příspěvek pro Hoshigaki Kazuki za Wed Aug 15, 2018 5:07 pm

Tak jsem jsem mohl čekat, že někdo, kdo má kočičí oči, nosí tu divnou čelenku a prohlašuje o sobě, že je kočka bude mít i drápy, které se nebude ostýchat použít, ale... v tom zápalu nadšení nad blížící se akcí jsem takový fakt zcela ignoroval a prostě si jí na ty záda hodil div ne jako batoh. Problém byl v tom, že to batoh nebyl, takže se neměla jak jinak zachytit, než se mi prsty a hlavně těmi sakra ostrými drápy zaseknout do ramen! A aby toho nebylo málo, jednou rukou mi drápy sklouzla po krku a při tom škubnutí mi tam nechala dost nepěkný škrábanec, který dokonce začal i celkem slušně krvácet. Nebylo to sice nic, co by mě složilo, ale... po mém skákání ohněm jsem měl kůži přeci jen trošku citlivější, takže ta rána pálila a štípala, až jsem z toho musel zatnout zuby a bolestně zavrčet. Měl jsem chuť jí z té střechy shodit v ten okamžik, ale... to bych pak neměl, co Reině předhodit před nohy... navíc, asi jí chtěla v celku, což byla škoda... minimálně ty prstíky s drápky bych jí milerád okousal!
Když jsme ale doběhli až k samotnému sídlu a jeho branám, prudce jsem se při doskoku zastavil, div jsem jí nenechal mi přepadnout přes hlavu. I když.... i tak si moc nepomohla, jelikož jsem jí hned v následující chvíli ze sebe shodil, ať už chtěla, nebo ne. Bylo mi to jedno. "Ah..." rozmrzele jsem zkřivil tvář, když jsem si jednou rukou promnul svůj krk, na kterém mi zanechala onen moc pěkný suvenýr. Krev už z toho sice tekla jen minimálně, ale pořád to pálilo, nemluvě o tom, že z toho bude určitě aspoň malinkatá jizva. Až jsem se styděl, že mi jí způsobilo něco takového! Zrovna u téhle myšlenky jsem se na ní i přes rameno ohlédl lehce přimhouřeným pohledem, který jasně reflektoval mé zamyšlení nad tím, co s ní udělat... a že se mi hlavou nehonily zrovna pěkné věci. "Chmm..." zamručel jsem, přičemž jsem se na ní otočil celý a opět se k ní tak předklonil, abych byl tváří někde na její úrovni... a že jsem se musel předklánět opravdu dost. "Takže... kočičko..." ušklíbnul jsem se, zatímco se v mých očích opět objevily ony plamínky, které nikdy nevěstily nic dobrého, minimálně ne pro ty, kteří je viděli. "Je potřeba dorovnat účty, než tě vrátím paničce" můj úšklebek nabral skoro až zlověstný nádech. Popravdě, nemohla přece čekat, že jí všechny ty kecy o rybě a hlavně to poškrábání beztrestně projde... to že patřila Reině jí pomohlo leda tak zůstat naživu, ale... bez trestu jsem jí nechat jít nemohl! "Dám ti na výběr... buďto ti teď nehezky ublížím a nebo..." nahnul jsem se ještě blíž až k jejímu uchu, div jsem se jí u toho neotřel svou tváří a žábrami o tu její. "Přesvědčíš paničku, aby pro mě něco udělala" při těchto slovech mohla doslova cítit, jak se má tvář roztáhla do potulného úsměvua pak... nic. Zkrátka jsem se narovnal a upřel na ní svůj zvídavý pohled, který doplňoval moc pěkný šibalský úsměv. Co se stráží a shinobi týče, nikdo nám nevěnoval příliš mnoho pozornosti, jelikož hlavně stráže moc dobře věděli, že jim do mých záležitostí nic není a... kdo nic nevidí, nic neprozradí. A že za tuto slepotu byli velice dobře placení.
avatar
Hoshigaki Kazuki
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 18. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: SÍDLO KLANU KANA

Příspěvek pro Ren Kouen za Wed Aug 15, 2018 5:19 pm

Čekali jsme tu docela dlouho a nuda tu byla neskutečná. Nevěděl jsem co bych tu měl dělat, byl jsem opilej a nechtěl jsem způsobit nějaké problémy. Potřeboval jsem se jen na pár hodin vyspat, pak budu ready. Něco mi ale říkalo, že nás zas hned někam pošlou bez odpočinku. Mikoto vypadala taky dost unaveně. Všichni jsme si potřebovali už trochu dáchnout. Vyčkával jsem tedy na svém místě jestli se stane alespoň něco zajímavého co by upoutalo mou pozornost.
Stalo se tak po nějaké době co jsem zde čekal a konečně se vrátila Reina s Kenjim do sálu. No hurá, byly zpět a mohli jsme se trochu pohnout z místa. Přistoupil jsem trochu blíž pokud se nám chystala něco říct a vyčkával dál na nějaké rozkazy nebo volno.
avatar
Ren Kouen
B-rank

Poèet pøíspìvkù : 97
Join date : 03. 06. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: SÍDLO KLANU KANA

Příspěvek pro Izuno Yui za Wed Aug 15, 2018 5:42 pm

Nebyla to úplně pohodlná cesta, ale nakonec jsem si si tu vyhlídku celkem užila. Škoda, že to skončilo tak brzy. Zvláště jsem si užila, když zastavil a chtěl mě ze sebe shodit. Než to však udělal, jeho krvácející ranku jsem olízla. Ach, jaká slast to byla, cítit cizí krev.
A pak už mě sundal na zem. Nejspíš mě chtěl i zahodit, ale já dopadla na nohy a sladce se na něj usmála. No, asi na mě byl naštvaný, nebo co, protože..na mě zavrčel, v očích se mu rozsvítily lampičky a nahl se ke mně. Otřel si svou svá tvář a mě ovanula jeho vůně. Kromě krve, alkoholu i něco z jeho mužnosti, jsem cítila smaženou rybičku. Tak tak jsem se držela, abych neokusila jeho chuť znovu. Místo toho mi dal vyhrožovací nabídku. Ztěžka jsem polkla a soustředila chakru do dlaně.
,,To se teprve uvidí~nya." zašeptala jsem. Stáhla jsem si límec níž a přiložila si dlaň k hrudi. Objevil se malý mráček pomyslného prachu a já najednou měla obličej, který se kočce podobal, stejně jako jsem měla pár uší i ocas. A jelikož se narovnal, já tak dostala svůj prostor.
Mrskala jsem ocasem a vyplázla na něj jazyk.
,,Možná až budeš....milejší." olízla jsem si rty a aniž bych čekala na jeho reakci nebo reakcí stráží, po čtyřech jsem vyrazila rovnou dovnitř. Vzhledem k tomu, že jsem s Reinou strávila podstatnou část života, znala jsem její vůni nazpaměť. Navíc jsem poznávala ještě jednu. Můj úsměv se ještě víc rozšířil. Kenji. Trochu jsem zrychlila a vběhla otevřenými dveřmi dovnitř. Kenjiho jsem zbystřila jako první a nedbajíc na ostatní jsem mu hned skočila kolem krku.
,,Kenji-san, tak ráda vás vidím!" zavrněla jsem nadšeně. Doslova zavrněla. A u toho tak spokojeně mávala ocáskem.
avatar
Izuno Yui
C-rank

Poèet pøíspìvkù : 17
Join date : 12. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: SÍDLO KLANU KANA

Příspěvek pro Reina Kana za Wed Aug 15, 2018 6:05 pm

Zamířila jsem si to bez váhání ke stupínku, kde bylo křeslo. Líbila se mi ta nová vizáž sálu. Samý krystal. Nádhera. Otočila jsem se na ně a přeměřila je pohledem. 
"Jsme tu tak nějak všichni, kromě hlídek a špionů." podívám se na Kenjiho a pak na zbytek včetně našeho dalšího maskota. 
"Máme problém. Napadli nás. Nevíme, kdo, nevíme proč. Víme, že je to banda pěti shinobi dvě ženy a tři muži. Každý z nich má evidentně své specifické zaměření a připluli lodí do Severozápadního přístavu, který zničili. Podle posledního svědka tento přístav opustili už v tuto chvíli jsou naši medici a jednotka samurajů na cestě tam, aby se postarali o civilisty. My se postaráme o tu skupinu, která nám tu dělá bordel. Rozdělíme se do skupin, budeme od sebe vzdáleni natolik, abychom se případně mohli rychle dostat k sobě. Oni jsou tým, my musíme spolupracovat stejně tak a je rozdělit. Naše návštěva ovládá dotonové a katonové techniky, jedna z těch žen je travička. Z toho důvodu si všichni teď hned aplikujete tuhle ampuli." ukážu jim ampulku se zelenou tekutinou, mohlo to vypadat jako jed, ale byl to základní protijed proti několika základním jedů. Jakmile jsem to dořekla do místnosti přišla jedna z mých traviček s tácem plných injekčních stříkaček a oněch ampulek. 
"Všichni si nezapomeňte vzít sebou masky na obličej. První útok byl vedený jedovým plynem. Stačí mi.... jeden nebo dva zajatci. Chci tu jedovou ženu a jednoho muže živý. Zbytek... zabít. Prioritně zjišťujeme, odkud jsou, kdo je poslal a proč." podívám se na všechny jestli tomu rozuměli. 
"Kenji má své povinnosti o kterých jsme mluvili, až je doděláš přidáš se k nám. Teď bych ráda slyšela Vaše návrhy na rozdělení do týmů." vyzvu je ke spolupráci.
avatar
Reina Kana
Daimyo
Daimyo

Poèet pøíspìvkù : 164
Join date : 06. 11. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: SÍDLO KLANU KANA

Příspěvek pro Kenji Kana za Wed Aug 15, 2018 6:32 pm

Ako obyčajne, mal som v pláne byť ticho v miestnosti, zistiť čo majú vlastne v pláne a pomaly sa vybrať svojim vlastným smerom. Zamyslel som sa čo vlastne mienim teraz urobiť, kam presne ísť. Neveril som tým číslam od pavúkov, tiež som však nečakal milé privítanie od Kotomi, ktorá už mohla byť dávno inde a nemusela sa nachádzať vôbec v okolí chrámu. Tiež som neočakával že nájdem nejaké stopy, mal som ale dosť ľudí nato aby som ich mohol ako tak vystopovať, aspoň na približnú lokáciu. Z môjho zamyslenia ma ale prebralo niečo úplne iné, ako som očakával. Než som sa nazdal, okolo krku mi skončila Izuno. Na malý okamih som sa zatváril extrémne prekvapene, dlhé roky som bol preč, trvalo dlho než som si uvedomil že je to tá malá Reinina mačička, ktorá už vyrástla. Na tvári sa mi objavil otrávený výraz.


„Čo som ti naposledy povedal o tom hádzaní sa okolo krku..?“ Spýtal som sa jej, jednou rukou som ju zdvihol do vzduchu a premeral som si ju. Na malý okamih som na ňu pozeral naozaj podráždene, akoby som ju chcel prizabiť, následne čoho som sa pousmial a pomaly ju položil na zem, snažiac sa ju dostať odo mňa.
„Nebodaj si nám, ty škvrňa, vyrástla..“ Zasmial som sa a namiesto toho aby som jej niečo urobil, som jej rukou pár krát prešiel po hlave. Ani nevedno prečo, na malý okamih som proste dostal dávku emócií a reálne som i dokázal byť na ostatných ľudí milý. A kým to vo mne bolo, využil som to. Prstom som naznačil Izuno aby nerobila toľko bordelu, znova som ju zdvihol a vrhol som ju do rúk Kazukimu, ktorý v ten moment vletel do sálu ako neriadená strela. Pohľadom som mu naznačil aby sa o nič nebál, že náš biznis sa uberá naozaj dobrým smerom a vydal som sa smerom k Mikoto a Renovi. Keď som sa zastavil pri Mikoto, prezrel som si ju pohľadom, než som z vrecka vytiahol malú pilulku. Tú som jej podal.
„Až sa budeš cítiť extrémne vyčerpaná, zjedz to. Dodá ti to energiu. A vážne sa nemusíš báť že je to niečo nelegálne..“ Samozrejme som poslednú vetu pošepkal len jej. A či si vzala, či ne, či mi verila alebo nie, naozaj šlo len o vojenskú pilulku ktorá ju mala nabudiť. Následne toho som sa ocitol pred Renom.
„Vypi to..“ Otrávene som mu vrazil do rúk zvláštnu fľašku plnú podivnej, zelenej tekutiny. Určite ho to nedostane zo stavu opitosti, no bolo samozrejme jasné že mu to dosť pomôže. Už len kvôli tomu že v tomto stave ak by tam šiel, celá táto misia by skončila nehoráznym fiaskom. Len čo som sa postaral o týchto dvoch, zamieril som ku vchodovým dverám, kde som sa len s povzdychom oprel a hodil na Reinu pohľad.
„Pokúsim sa ešte niekoho priviesť..“ Hlesol som, odlepil som sa od steny a pomaly sa vybral preč.

PRESUN
avatar
Kenji Kana
B-rank

Poèet pøíspìvkù : 62
Join date : 18. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: SÍDLO KLANU KANA

Příspěvek pro Mikoto Hyūga za Wed Aug 15, 2018 7:28 pm

Lenivo som sedela a sledovala strop. Únava ma nezmáhala, rozmýšľala som nad rôznymi témami, rozoberala problémy a hľadala ich možné riešenia. To bola moja jediná zábava, kým sa sem dostavila Reina aj s Kenjim späť. Pomaly som sa zdvihla na nohy a oprášila sa. Nebola som síce zaprášená, šlo len o akýsi reflex. Predtým sa tu však udialo zvláštne divadielko, dorazil muž, ktorý mi pripomínal rybku a ženská, ktorá sa správala ako mačka a lízala mu...rany? Vykoľajilo ma to. Sama o sebe som pôsobila ako relatívne konzervatívna osoba s nejakými tými spôsobmi, ale oni dvaja ako banda nevychovaných tupcov. Nieže by ma nezaujímalo, prečo sa tak chovajú či vyzerajú, ich správanie mi však prišlo...cudzie a svojim spôsobom...odpudivé. Úprimne, omnoho radšej by som asi strávila rozhovor s Kenjim než s nimi dvomi. Zrazu mi niekto pred oči nastavil ruku s nejakými...liekmi. Chvíľu som ju pozorovala s mierne pochybovačným pohľadom, na čo som ju po krátkom premyslení prijala.
"Arigato, Kenji-san," jemne som sa mu uklonila, čo som mala vo zvyku, a pilulku si schovala do kapsičky. V nutnom prípade sa mi iste bude hodiť. Neviem síce, prečo mi pomáhal...ak nešlo o nejakú drogu, ktorá mi v tej správnej chvíli privodí istú smrť, ale...bola som mu istým spôsobom vďačná, ak skutočne šlo o nejaký...zázrak? Svoju pozornosť som následne stočila na Reinu, ktorá sa rozhovorila o probléme, kvôli ktorému nás sem zvolala. Sotva som dnes dorazila, objavil sa tu konflikt, ktorého som sa musela účastniť. Nie že by mi to nevadilo, mala som však len jednu pripomienku.
"Reina-hime," oslovila som ju ako prvá.
"Neviem, či je vhodné, aby som sa nachádzala v tíme. Viem, prečo to hovorím, a neviem, či sa dokážem s niekým dostatočne zosúladiť. Pracujem výlučne sama," preniesla som tichým hlasom smerom k nej. Dôvod bol prostý - počas plnení misií a serióznych bojoch som nehľadela na ostatných. Ak by som si totižto mala vybrať medzi záchranou kolegu a splnením misie, vybrala by som si misiu, preto som nechcela, aby sa mi pod nohy niekto miešal. Nechala som to však na jej uvážení. Ak by na tíme trvala, nenamietala by som, bolo by to však pre mňa niečo nové...a nebezpečné. Nie však pre mňa. Moje techniky by síce mohli poslúžiť ako silná obrana či boost fyzikálnych vlastností pre niekoho, kto by to dokázal zvládnuť, avšak...ako by som sa popasovala s tímovou spoluprácou?
avatar
Mikoto Hyūga
B-rank

Poèet pøíspìvkù : 58
Join date : 16. 06. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: SÍDLO KLANU KANA

Příspěvek pro Hoshigaki Kazuki za Wed Aug 15, 2018 7:36 pm

Upřímně, její olíznutí mého krku jsem prakticky skoro ani nezaregistroval. Nebýt jemného zašimrání na jinak pálivé ráně, ani bych si toho nevšiml. Takhle jsem se zmohl na menší ošití, jelikož to zkrátka šimralo! Nebylo to nijak nepříjemné, vlastně... naopak, ale pořád! Měl jsem tendenci se po té ráně ohnat rukou, jako kdyby mi na ni sedla moucha nebo komár!
Pak ale došlo na mou krásnou zastrašovací řeč, která se setkala s požadovaným účinkem, když jsem jí donutil zhluboka polknout. Bylo vidět, že v ní přeci jen nějaký ten strach byl! Jenomže, zřejmě ne tolik, aby ze mě měla zdravý respekt... kdyby ho měla, nepokusila by se mi takhle utéct! Měla jediné štěstí, že jsem byl její přeměnou natolik zaskočený, že jsem udělal krok zpět a hbitě sáhl po kataně a div s ní i nesekl! Její vzhled mě ale natolik udivil a uchvátil, že jsem na krátkou chvíli doslova strnul při pohledu na její uši a ocas, se kterým vážně zvládla mrskat! Trošku zaskočeně jsem zamrkal, když na mě vyplázla jazyk a hned v další chvíli už po čtyřech utíkala dovnitř. Když jsem se následně prudce ohlédl, stráže u vchodu byly v úplně stejné situaci jako já a tak jí nikterak nebránili v průchodu. Ono taky, když se člověk naschvál dívá jinam a najednou kolem něj proběhne cosi s čakrovým ocasem a ušima, tak moc prostoru na rozumnější reakci než zírání ani nemá. Co se mé osoby týče, zmohl jsem se jen na zmatené a lehce vytočené "He... heej!!" načež jsem se rozeběhl za ní. Mít všechny zuby, už bych je o sebe dřel, až by se drolily! Tak moc jsem byl vytočený! Nejen, že se mě nebála, ale ona mě zesměšnila! Před mýma vlastníma lidma! Dobře, hry skončily! Je načase kočičce okousat drápky!
Jakmile jsem ale vběhl do hlavní síně, tak jsem zcela odignoroval jak Reinu, tak i všechny přítomné. Měl jsem před očima rudo! Teda... měl jsem, až do chvíle, než se mi před očima objevil Kenji, který se s tou kočkou jednu chvíli div nemazlil a v tu další mi jí už házel! Můj nepříčetný výraz opět vystřídalo zmatení a lehce vytřeštěné oči, jak se ke mě vzdušnou čarou ono stvoření blížilo. Upřímně... měl jsem takovou chuť jí ve vzduchu přeseknout jak špalek... nebo jí alespoň srazit na zem, ale... z nějakého důvodu jsem jí namísto toho jednoduše chytl div ne do náruče. Ještě jednou jsem trošku zmateně zamrkal na Kenjiho a následně i na stvoření v mých rukou, načež jsem jí zkrátka pustil. Jen tak, jako kdyby to byl pytel brambor. Ale, dával jsem si na ní pozor! Jeden špatný pohyb a už bych jí čapl klidně i za vlasy! Takhle jsem jí ale jen párkrát ne zrovna jemně poplácal po hlavě v gestu, aby zůstala. Co se Kenjiho týče, tomu jsem pak věnoval jen velice lehké, skoro až neznatelné přikývnutí, že beru na vědomí, ale dál už mu žádnou pozornost nevěnoval. O tom, že spolu něco plánujeme nemusel nikdo vědět přece.
Hned v následující chvíli se na svém stupínku objevila i Reina, čímž si tak trochu získala pozornost všech přítomných a vlastně i tu mojí. Jen, mě upřímně nezajímala ta její řeč... mě stačilo říct, kde je nepřítel a že musí umřít a on umřel. Žádné blbosti okolo, žádné braní zajatců, natož tahání zbytečné masky. A už vůbec jsem neměl chuť si píchat nějaký její koktejl... obzvlášť ne po tom, jak dopadlo předchozí vedení... ne díky, vystačím si sám! No a když svou řeč dokončila, neodolal jsem sakrakstickému potlesku, který se síní nesl v ozvěně, která doslova bušila do uší všech přítomných. "Já mám jeden" pronesl jsem skoro až s hravou pobaveností, zatímco jsem se tak rozhlédl po všech okolo. "Vy si buďte ve svém týmu a mě nechte dělat mojí práci. Když se mi tihle nebudou plést do cesty, dotáhnu vám klidně i ty zajatce" upřel jsem na Reinu svůj provokativní zrak, přičemž na mé tváři tancoval drze samolibý úsměv. Pracoval jsem rád sám, spoléhání se na ostatní bylo... nebezpečné. Nikomu jsem nevěřil natolik, abych mu svěřil svůj život... stejně jako by nikdo neměl věřit mě, natož mi svěřovat ten svůj. Tak to prostě bylo, akorát by se mi pletli pod nohy. A jak se zdálo, tak běloočko na tom bylo velice podobně, co se týmové práce týče, jen... ona to oznámila tak zdvořile, až se mi z toho chtělo vrhnout... neměl jsem rád patolízaly!
avatar
Hoshigaki Kazuki
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 18. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: SÍDLO KLANU KANA

Příspěvek pro Ren Kouen za Wed Aug 15, 2018 7:43 pm

Vyslechl jsem si Reinin proslov, který si nejspíš nacvičovala někde ve sklepení a potom sledoval jak Kenji je zrovna na odchodu. Cestou ven se ještě nejdřív stavil za Mikoto a něco jí dal, přičemž pak ještě ke mě a dal mi láhev nějakého sajrajtu. Po něčem takovém se zřejmě pobleju, ale doufám, že až později. Proto jsem si ho nechal až na odchod, abych to popřípadě hodil venku a ne tady. Zdálo se, že nikomu se moc nechce do týmu, takže to bude velmi zajímavé, nikdo nechce do týmu, ale všichni budeme na stejném místě, to je logika. Pousmál jsem se. " Mě je jedno s kým budu v týmu když splnímě misi. " Dodal jsem já a čekal na vyjádření ostatních a na případné přiřazení.
avatar
Ren Kouen
B-rank

Poèet pøíspìvkù : 97
Join date : 03. 06. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: SÍDLO KLANU KANA

Příspěvek pro Izuno Yui za Wed Aug 15, 2018 8:22 pm

Moc dobře jsem věděla, že tohle Kenji nemá rád, ale nemohla jsem si to odputit. Zvedl mě do vzduchu jak malý kotě. Když jsem tím kotětem v podstatě byla, trávila jsem s Reinou hodně času. Hrála si se mnou a starala se o mě. A jelikož s Reinou trávil čas i Kenji, pletla jsem se jim tam. No, zpočátku ne. Nevěřila jsem mu, držela jsem se jen u Reiny, ale postupně jsem si oblíbila i toho červenovláska, který sice nesnášel mé hravé, nečekané skákání na jeho osobu, ale přesto se mi občas věnoval..
Po jeho pohlazení se mi na obličeji rozlil úsměv a z mého hrdla ozývalo předení. Na to jsem čekala! No a pak už to byl zase Kenji a zahodil mě....Doslova....Přistála jsem v rukou Kazukimu, který mě pustil na zem a plácáním po hlavě, jež si pravděpodobně spletl s basketbalovým míčem, se mě na té zemi snažil udržet. Zasyčela jsem na něj a během Reinina proslovu si prohlédla všechny zúčastněné. Pohled mi spočinul na běloočce, která vypadala jako anděl. Něžná, jemná a velmi vychovaná. Ozvala se jako první. Hned po ní červenovlásek, který se povážlivě motal. Nad ním jsem se ušklíbla. Spadal podle mě do kategorie lidí, které jsem potkala na ulici. Kenji odešel. A zbyl tu ten rádoby žralok. a pár dalších stráží.
Já se prostě zvedla a odkráčela k Reině a jejímu křeslu. Pokud Reina seděla, klečela jsem u ní a hlavu jí položila na klín. Pokud stále stála, objala jsem ji tak, že jsem ji z profilu držela kolem pasu a hlavu si opřela o její rameno.
,,Taky by vám chtěla pomoct, Reino-sanya." zamňoukala jsem. Bylo mi sice téměř 20, ale ono záleželo, jakou jsem zrovna měla náladu xD
,,Vyšlete mě jako medica. Můžu se postarat o zraněné." zašeptala jsem jí.
avatar
Izuno Yui
C-rank

Poèet pøíspìvkù : 17
Join date : 12. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: SÍDLO KLANU KANA

Příspěvek pro Reina Kana za Thu Aug 16, 2018 7:36 am

Vyslechla jsem si všechny a jistě čekala jsem všechny takové odpovědi. Panečku, já to jdu zabalit. Proč vždycky takový egoisty musím mít já? Povzdychnu si a pousměju. Do pěti počítat ještě nikomu neuškodilo. Yui jsem sice zaregistrovala, ale na mazlení jsem rozhodně náladu neměla. Vím, že mi mohla pomoct jako medik, ale musí se naučit dělat i jiné věci, než tohle. 
"Samozřejmě, všichni běžte sólo. Sejdem se pak všichni dole v sólo kotli v pekle. Vy jste mě neposlouchali asi, že? Těchto pět shinobi zničilo celý přístav  a všechny jednotky společně, co tam byly. Asi vím, co dělám, když vás nechci posílat sólo. Sama z toho mám jisté obavy. Nehrajte si tady na hrdiny. Jediný kdo půjde sólo půjde kapitán Hoshigaki, protože si to může dovolit. Ostatní půjdou v týmu, ještě vás budu potřebovat a nechci, abyste skapali hned v prvním možném boji. Rozumíme si? Mikoto půjde s Renem, Yui půjde se mnou, abych jí byla vždy schopná dostat tam, kde bude potřeba a rychle. Mikoto s Renem půjdou první, byakugan se bude hodit k pročesávání okolí, kapitán se jich bude držet v postranní a my s Yui půjdeme jako poslední, kdyby se cokoli semlelo nebo by je napadlo nás zezadu překvapit...nebo někdo jiný. Jednotky 1, 3 a 4 půjdou s námi (15 shinobi) rozptýlí se kolem nás a my jsme střed. Všichni si vemte vysílačky za 10 minut odchod od brány." zavelím a pohladím Yui to slyšet asi nechtěla, když si kapitána tak oblíbila, ale jinak to nešlo. Radši si ji vezmu na triko já než on. 
"S kapitánem se uvidíš později neboj se a upaluj si sbalit vše potřebné." plácnu ji po zadku a přejdu k Mikoto. 
"Nevím, co ti dal můj úžasný bratranec, ale vem si to i ode mě. Slibuju ti, že až to skončí dostaneš volno, jednu si dej teď a jednu tak za dvě hodiny." podám ji ty samé pilulky co dostala od Kenjiho. Na povzbuzení samozřejmě.
avatar
Reina Kana
Daimyo
Daimyo

Poèet pøíspìvkù : 164
Join date : 06. 11. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: SÍDLO KLANU KANA

Příspěvek pro Mikoto Hyūga za Thu Aug 16, 2018 8:44 am

V podstate som po svojej námietke dostala zdrb. Zahanbene som sklopila pohľad. Mala pravdu, avšak ja som to nevravela preto, že by som sa chcela hrať na hrdinku, ale preto, aby som sa v prípade núdze nemusela rozhodovať. Poznám sa. Viem, že vždy uprednostním splnenie misie pred ľudským životom. Nechcela som okrem seba sa starať aj o bezpečnosť druhého, čo je v tímovej spolupráci nevyhnutné. Nahlas som si povzdychla. Nemala som dobrý pocit zo situácie, v ktorej som sa ocitla, avšak Reininé slová som brala ako konečné, a tak som si nedovoľovala namietať. Vzala som si ešte ampulku s protijedom, plynovú masku som si pripla k pásu.
...chudák Ren, hodila som naňho krátky pohľad. Aktuálne som nepôsobila ani milo, ani agresívne, skôr mrzuto. Nerada by som, aby sa mu niečo stalo, nehľadiac na to, ako som sa zachovala pôvodne, nebola som zlá ani nepríjemná.
"Hai," prikývla som napokon potom, čo som si vypočula rozloženie tímov. Šla som prvá, pochopiteľne. Nečakaného útoku sa obávať nemuseli, moje oči v podstate boli schopné sledovať celé okolie naraz. Avšak prvýkrát v nejakej väčšej misii, skupinovej k tomu. Ako som si tak kontrolovala vybavenie vo svojej taštičke a ukladala ho tak, aby som mala všetko pekne zorganizované, pristavila sa pri mne Reina samotná.
"Reina-hime, nemusíte si o mňa robiť starosti. Som zvyknutá aj na omnoho horšie podmienky než tieto, avšak ďakujem vám," venovala som jej milý úsmev s jemným rumenčekom na líčkach, vzala si od nej pilulky a jedne podľa jej rady si aj vzala. Nepredpokladala som, že účinky sa objavia hneď. Iste to bude chvíľu trvať. Jemne som sa jej uklonila.
"Ak dovolíte...," s týmito slovami som sa presunula k Renovi a strčila mu do ruky menšiu nádobku.
"Ide o tajnú receptúru môjho klanu, ktorá je v podstate menším zázrakom, pretože dokáže vyliečiť poranenia v rekordnom čase," ako bývalá členka hlavnej vetvy som mala prístup k receptu a ingredienciám, ktoré k nemu patrili. Vedela som si to namiešať kedykoľvek, a ak už sme mali pred sebou misiu takéhoto typu, chcela som, aby prežil. Nemala som zapotreby hovoriť niečo viac, nikdy som nebola dvakrát zhovorčivá.
"Som pripravená vyraziť," prehlásila som napokon. Od toho momentu som sa zároveň cítila aj oveľa sviežejšie, tá pilulka naozaj začala pôsobiť. Výborne.
avatar
Mikoto Hyūga
B-rank

Poèet pøíspìvkù : 58
Join date : 16. 06. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: SÍDLO KLANU KANA

Příspěvek pro Ren Kouen za Thu Aug 16, 2018 9:59 am

Reinina reakce byla více než očekáváná po všech těch odpovědích. Já jsem tam tak stál a rozhodoval jsem se jestli opravdu vypít to co mi dal Kenji. Nejdřív jsem si vzal ampulku s protijedem rovnou jak nám nařídila Reina a potom jsem si připnul k pasu i tu plynovou masku pro bezpečnost především. Je možné, že kdyby tam bylo velké množství plynu, že bych ho svým alkoholickým plameným dechem zapálil a bylo by po problému. Je tam dost vody, takže by se to i dobře spláchlo jakmile by bylo po všem, ale to si nechejme až v nouzovém případě. Potřeboval jsem ten alkohol nějak dostat ze sebe a ta mise mi to moc neusnadňovala. Vypadalo to, že pro mě Reina nemá dalších slov a proto jsem se trochu upravil, abych nevypadal jak totální alkoholik ve tři ráno a vypil jsem obsah flašky od Kenjiho. Doufal jsem, že to začne brzy účinkovat, popřípadě hodím šavli při cestě když se Mikoto nebude koukat a bude mi mnohem líp. Už aby bylo po všem a lehl jsem si do své měkké postele. Přijal jsem taktéž nějakou mastičku od Mikoto, která ke mě přišla blíž a podala mi ji s menší instruktáží. " Děkuji, jsi moc hodná Mikoto. " Usmál jsem se. Za tu starost ji po misi něco koupím jako kompenzaci.
avatar
Ren Kouen
B-rank

Poèet pøíspìvkù : 97
Join date : 03. 06. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: SÍDLO KLANU KANA

Příspěvek pro Kuroi Mibojin za Thu Aug 16, 2018 1:38 pm

Všechny cesty vedou do hradu, ale taky někdy taky do pr*ele. Tentokrát byla správná první varianta. Naštěstí.
Před hradem jsem zůstala chvíli stát. Překvapena tou nevídanou krásou krystalických květin jsem šla k jedné blíž. Opatrně ji nadzvedla a zůstal mi v dlani růžový květ.
"Krása.." zašeptala jsem. I když jsem byla bezohledný a bezcitelný vrah, dokázala jsem ocenit krásu a umění. S tímto zvláštním pocitem jsem se dostala do útrob hradu. Neušlo mi, jak květ opět dorostl.
To je ale technika!
Ohlásila jsem se stráži, že hledám práci. Ti mě podle všeho dovedli do přijimacího salonku a čekala jsem na Reinu.
avatar
Kuroi Mibojin
B-rank

Poèet pøíspìvkù : 8
Join date : 03. 06. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: SÍDLO KLANU KANA

Příspěvek pro Izuno Yui za Thu Aug 16, 2018 5:02 pm

Reina na moje tulení nereagovala. Mrzelo mě to, ale když nechtěla, tak nechtěla. Pustila jsem ji a poslouchala její plán. Na chvíli jsem zvážnila. Určila mě do týmu s ní. Trošičku mě zamrzelo, že rybu nebudu moct provokovat i při souboji, ale určitě jsem neodmlouvala. Vlastně jsem s Reinou měla být v týmu poprvé. Moc jsem se na to těšila. A zároveň jsem se bála, abych ji nezdržovala. Na rozdíl od ostatních, byla jsem z nich všech nejslabší. Tolik jsem to neřešila. Když Reina řekla, že mám jít s ní do boje, prostě půjdu.
Plácla mě pozadku, až jsem se naježila. Neměla jsem si co balit, přišla jsem sem takto. Byla jsem připravena vyrazit, čekala jsem na ni a ostatní.
avatar
Izuno Yui
C-rank

Poèet pøíspìvkù : 17
Join date : 12. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: SÍDLO KLANU KANA

Příspěvek pro Hoshigaki Kazuki za Thu Aug 16, 2018 5:40 pm

Tak nějak jsem se neubránil pozornějšímu prohlédnutí si všech přítomných, jelikož nás bez sirky nebylo zas tak moc. Sice jsem nesnášel ten jeho krystal, ale... oheň měl slušný. Tak slušný, že budil menší respekt i u mé osoby a to už je co říct! Co se toho zbytku týče... až na tu Hyuugu nic zajímavého. Reina sice byla silná, ale... měla ten hrozný krystal. Ten chlápek byl namol a poslední členka naší výpravy byla kočka, která si mě pletla s večeří... pokud byl tohle výkvět naší armády, asi by stálo za to zvážit odchod do důchodu... nebo ještě líp, do jiné země. Tak jako tak jsem se ale o ostatní moc nestaral, bylo mi jedno, jestli tam všichni zařvou nebo ne, já se hodlal vrátit a pokračovat si ve svých záležitostech. Nemínil jsem pro nikoho z nich riskovat svůj život, nebo se o ně jakkoliv zajímat na bojišti. Akorát by mě brzdili. A žralok, který se zastaví je mrtvý žralok!
Nakonec jsem ani nijak neřešil, když se naše kočičí slečna vydala ke své paničce, teda... chtěl jsem po ní sáhnout a za vlasy jí stáhnout k sobě, ale nakonec jsem si to rozmyslel a nechal jí jít... prozatím. Takhle jsem jí svým pohybem rukou maximálně tak pročísl vlasy, než jsem ji zas ležérně položil na rukojeť své katany.
Musel jsem se škodolibě ušklíbnout, když naší velevážené vůdkyni tak trochu ruply nervy. Holt, podřízené si člověk občas nevybere a že tohle byla vážně sebranka! Skoro jsem měl chuť jít s Kenjim, určitě měl zajímavější úkol... ale tak, akce jako akce. Vlastně jsem se těšil i na tuhle misi... shinobi z jiných zemí byli vždycky zajímavou kořistí. Natož takhle silní! Takže... pusťte mě na ně! A když nám nakonec dala rozkaz k rozchodu, zůstal jsem stát na místě. Neměl jsem se k shánění vysílačky, ani k pospíchání k bráně... vysílačku vezmu strážným u brány a deset minut bylo dost času... vlastně, čemu by vadilo, kdyby to bylo třeba jedenáct nebo dvanáct? Nikomu. Namísto k bráně jsem se ale vydal k naší velevážené vůdkyni, za kterou jsem se postavil v momentě, kdy zrovna něco předávalo běločce. Nic jsem neříkal, ani o sobě nedával znát... tedy, až do chvíle, kdy se hodlala otočit nebo ohlédnout, to jsem jí věnoval svůj klasický úšklebek, který... no, pořád nebyl dokonalý... "Opět vynikající řeč, jako vždy" neodpustil jsem si lehce štiplavou poznámku na začátek, než jsem na ni pořádně upřel svůj pobavený zrak. "Neměla byste své věci nechávat pobíhat po ulicích... nebýt zrovna okolo, kdo ví, kde by skončila" šibalsky jsem se pousmál, přičemž jsem se ještě ohlédl do míst, kde ono stvoření postávalo. "A vůbec... co je to zač?" pozvedl jsem lehce zvídavě své obočí, když jsem se pohledem opět vrátil na Reinu v očekávání její odpovědi. Byl jsem vážně zvědavý, co byla ta kočka zač. Doteď jsem žil v domnění, že tu jsem jediná zrůdička sakra!
avatar
Hoshigaki Kazuki
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 18. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: SÍDLO KLANU KANA

Příspěvek pro Benjiro za Thu Aug 16, 2018 6:29 pm

"Jsme tady" pověděl jsem směrem své kolegyni. Pousmál jsem se a šel směrem k braně. Onou technikou jsem již fascinovan nebyl, ovšem moje partnerka se nejspíše nechá unést tou krásou.
"Reina nás očekává" řekl jsem prostě a poškrabal jsem se ve vlasech. Minule mi tyhle slova vyšla, tak jsem doufal, že dnes nebude jinak. Ještě jsem nevěděl, co jí řeknu, protože mě se společnici ještě neviděla a ani jsem o ni nemluvil. Uvidíme, něco vymyslíme, Bude to v pohodě.
avatar
Benjiro
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 83
Join date : 30. 05. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: SÍDLO KLANU KANA

Příspěvek pro Reina Kana za Fri Aug 17, 2018 9:05 am

Po předání léků jsem se na chvíli zamyslela, Mikoto by možná na misi jít neměla. Je unavená, chci toho po ní moc. Ale zase její schopnosti jsou na tuhle misi perfektní. S těmi myšlenkami jsem se otočila, a málem dostala šok, když za mnou stál Kazuki. Cukla jsem sebou a podívala se jinam, a pak na něj. 
"Ano, kapitáne, děkuji, evidentně se vám nezavděčím nikdy, že?" pousměju se a vzhlédnu k němu tam nahoru. V tu chvíli pro mě přišel jeden ze strážců, že tu mám hned dvě návštěvy a jedna čeká již v salonku. 
"Hned přijdu a toho druhého tam uveďte také." poté se podívám na kapitán a zpět. 
"No řekněme, že je osvojená," neubráním se úsměvu. "Yui je moje kamarádka. Dostala jsem jí od otce, kdybych ji odmítla skončila by bůh ví kde, otec neměl rád chudinky." poté pohladím Yui po vlasech. 
"Je přítulná že?" mrknu na Kazukiho. 

Stráže Benjirovi řekli, že má počkat v salonku, kde teď byla i druhá návštěva.
avatar
Reina Kana
Daimyo
Daimyo

Poèet pøíspìvkù : 164
Join date : 06. 11. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: SÍDLO KLANU KANA

Příspěvek pro Tsuchi no Yōgan za Fri Aug 17, 2018 9:44 am

No, Benjiro sa mýlil. Tie kvety ma až tak nefascinovali. Problém bol možno v tom, že som nepoznala tak úplne hodnotu peňazí či drahých kovov a aj keď vyzerali pekne, nemala som rada umelé veci takže.. som rýchlo stratila záujem. Nasledovala som môjho parťáka so zaujatým pohľadom, ktorý som hádzala na kolo. Bolo to prvý krát, čo som bola medzi toľkými ľuďmi. Po chvíľke som k nemu podišla a naklonila som hlavu k jeho uchu. "Ako že ťa to mám volať? Moru?" Uistila som sa. Moc som si to nepamätala, nemala som pamäť na mená. To že sme tu som prešla mlčaním. Ani som nevedela, čo očakávať.
avatar
Tsuchi no Yōgan
B-rank

Poèet pøíspìvkù : 14
Join date : 03. 06. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: SÍDLO KLANU KANA

Příspěvek pro Mikoto Hyūga za Fri Aug 17, 2018 7:41 pm

Prikývla som a venovala Renovi jemný úsmev. Následne som si upravila oblečenie, poslednýkrát skontrolovala, či mám všetko, čo budem potrebovať.
"Mali by sme vyraziť. Ostatní nás dobehnú, potrebujem zmapovať terén," prehovorila som smerom k nemu. Predpokladala som, že je takisto pripravený, keďže sa nikam nezberal ani sa znepokojene neprehraboval vo svojich veciach a niečo nehľadal. Rozhliadla som sa po ostatných. Vykecávali sa, ako keby sa ani nič nebolo dialo. Povzdychla som si.
"Veľa šťastia, decká...," šepla som smerom k nim, čo znelo relatívne vtipne, pretože najmladšia spomedzi nich som tu bola asi ja. Otočila som sa, a bez jediného slova opustila tento zámok. Následne som vyrazila k bráne.

-PRESUN-
avatar
Mikoto Hyūga
B-rank

Poèet pøíspìvkù : 58
Join date : 16. 06. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: SÍDLO KLANU KANA

Příspěvek pro Ren Kouen za Fri Aug 17, 2018 7:51 pm

Vypadalo to jako bychom mohli už konečně vyrazit. Po vypití té podivné kapaliny od Kenjiho a přichystání výstroje jsem byl připraven vyrazit. Mikoto byla už také připravené a zavelela k odchodu. " Tak tedy vyrážíme. Mikoto-san " Bez dalších slov jsem se sebral a následoval jsem Mikoto. Nejspíš na téhle misi bude mít ona velící pozici, protože v mém stavu by to nebyl dobrý nápad. Normálně bych se zhostil velící pozice sám, ale takhle to nepůjde. Přenechám to raději Mikoto, která se ukázala jako schopná a důvěryhodná. Plnila své rozkazy a snažila se i vycházet se členy týmu. Ještě jednou jsem se poohlídnul při odchodu na ostatní a dveřmi jsem vyrazil společně s ní pryč.

/přesun
avatar
Ren Kouen
B-rank

Poèet pøíspìvkù : 97
Join date : 03. 06. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: SÍDLO KLANU KANA

Příspěvek pro Benjiro za Sat Aug 18, 2018 9:30 am

"Ano" pověděl jsem Tsuhi a pousmál jsem se. Pak ke mě přišel jeden strážník a řekl mi, kde mám čekat. Ustoupili a nechali nás dva vejít dovnitř. "Tady se ničeho nemusíš bát" prohodil jsem, snad jí to uklidnilo. Cestou do salonku se mi z kabátu vyrojilo několik brouku, kteří již věděli, co mají dělat. Rozletěli se do okolí, aby zjistili něco nového. Především to, jestli tu je ještě zamčený ten Yamada, který byl u proslovu. To jsem ještě nevěděl, že někteří broučci skončí jako krmení pro pavouky.
Došli jsme do salonku a na onu ženu jsem jen přikývl.Otočil jsem se k Tsuchi,: "Jak se citíš?" , šeptl jsem, aby mě slyšela jenom ona. Doufal jsem, že se její stav zlepšil.
avatar
Benjiro
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 83
Join date : 30. 05. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: SÍDLO KLANU KANA

Příspěvek pro Tsuchi no Yōgan za Sat Aug 18, 2018 10:42 am

"Chmm.." Poškrabala som sa na vlasoch. Ak som vyzerala nejak, určite to nebolo nervózne a ani bojazlivo. "Chaaa? Kto sa tu bojí baka?" Trucovito som si založula ruky na hruď a vyhodila som bradu smerom hore, aby som ukázala, že sa naozaj, naozaj nebojím. Samuraiovia nás pustili dovnútra a ja som spolus Benjirom vośla do nejakého salónika. Bolo tu zopár ľudí no.. už sa pomaly strácali. Po jeho ďalšej otázke, mi v podstate zaskrčalo v bruchu. Chytila som sa za neho a trocha nespokojne som sa na môjho kolegu pozrela.
"Ako to vyzerá?" Uchechtla som sa. Bola som hladná, fakt že hej.. no ja som bola hladná stále.
avatar
Tsuchi no Yōgan
B-rank

Poèet pøíspìvkù : 14
Join date : 03. 06. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: SÍDLO KLANU KANA

Příspěvek pro Izuno Yui za Mon Aug 20, 2018 5:15 pm

Docela jsem byla překvapená, že má moje panička takovou autoritu. Ačkoliv někteří protestovali, přesto po jejích slovech sklapli a začali se chovat dle jejích rozkazů. Doťapkala jsem k Reině, která oproti Kazukimu vypadala jen jako o něco větší mravenec než já. Zamračila jsem se na něj, když se tak drze zeptal, co jsem zač. On o mně mluvil jako o TOM, jako o věci. Kdybych mohla, zaprksla bych na něj. Před Reinou jsem nemohla. Ta mě ale uklidnila svým hřejivým dotekem. Blaženě jsem zavrněla a spokojeně jsem se usmála. Překonávala jsem chuť vypláznout na něj jazyk.
,,Reinya-san, budete mi muset dodat potřebné vybavení-nya." vložila jsem se do jejich rozhovoru a rukou jsem naznačila, že mám na mysli tu jejich vysílačku, ať už to bylo cokoliv. Neměla jsem ponětí, co by to mělo být, nikdy jsem s tím nepracovala. Jen jsem věděla, že to nemám. A taky, že potom budu připravena na misi.
avatar
Izuno Yui
C-rank

Poèet pøíspìvkù : 17
Join date : 12. 08. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: SÍDLO KLANU KANA

Příspěvek pro Hoshigaki Kazuki za Mon Aug 20, 2018 7:50 pm

Jak to tak vypadalo, tak se ostatní celkem rychle smířili s tím, že budou umírat ve dvojici. Upřímně? Nezáviděl jsem jim, umírat s koulí u nohy, která vás víc potápí, než vám pomáhá není dozajista zrovna způsob, jakým by chtěl člověk z tohohle světa odejít. I když... někdo šikovný by tu kouli mohl využít a nepřítele s ní umlátit, jen... ti dva na to nevypadali.
Když se však Reina následně otočila a div z mé přítomnosti nevyskočila z kůže, neubránil jsem se škodolibému pousmání, kterým jsem se nikterak netajil. Dokonce jsem se i postavil tak ležérně, jako kdybych právě mluvit s nějakou servírku v baru. "To říkáte vy, já ve vás pořád mám naději, že jednoho dne dokážete poskládat smysluplnou řeč" prohodil jsem s nutným pobavením v hlase, zatímco jsem svou ruku na rukojeti katany posunul o kus níž a prakticky tak držel spíš pouzdro, než samotnou rukojeť. A než jsem stačil utrousit další štiplavou poznámku, přiběhly k nám stráže, které naší velevážené vůdkyni cosi oznámili. Samozřejmě jsem pozorně poslouchal, ale nedal to na sobě nikterak znát, jako kdyby mi to bylo naprosto ukradený... i když, vlastně i bylo. Od informací jsem měl přece lidi, proč bych se měl namáhat já! Každopádně, stráže jsem obdaroval velice pěkným pohledem, který jim dal jasně najevo, že jestli se rychle nezpakujou, tak je čeká horší věc, než strhnutí prémií.
Poté se však konečně dostalo k odpovědi na mou otázku a že... to bylo děsné zklamání! Čekal jsem něco víc, než jen... naši mi koupili zvířátko... to mi neodpovědělo na to, co to stvoření je vlastně zač! A já to potřeboval sakra vědět! Tohle město nebylo pro dvě stvůry dost velké! Musel jsem se nespokojeně a možná i lehce zamyšleně zamračit nad její odpovědí a se stejným pohledem jsem se zahleděl i na naší kočičí slečnu, která byla jako Reiny ocásek, div kolem ní neposkakovala... "Tak bych jí zrovna nenazval..." podrážděně jsem zamručel, zatímco jsem se pohledem opět vrátil k Reině. "Má velké štěstí, že jsem si jí nedal k večeři..." pronesl jsem s takovým chladem a zamyšlením, že se těžko odhadovalo, jestli jsem to myslel vážně, či nikoliv, ale... pokud měla aspoň potuchy o mé pověsti, měla by se o své zvířátko bát. "Ještě jednou to necháte pobíhat po ulicích a budete si muset kupovat nového mazlíka" s těmahle ne zrovna přátelskýma slovama jsem se div ne na patě otočil a pomalou chůzí, jako kdybych ani nespěchal se vydal ven z paláce, přičemž jsem při cestě jednomu ze strážných z ucha strhl jeho vysílačku, čímž jsem ho prakticky poslal k zemi a on se tu tak zmateně válel po podlaze. Nebyl jsem zrovna dobře naladěný. Měl jsem chuť konečně něco zabít!

-Přesun-
avatar
Hoshigaki Kazuki
A-rank

Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 18. 07. 18

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: SÍDLO KLANU KANA

Příspěvek pro Reina Kana za Tue Aug 21, 2018 10:19 am

Mlčky jsem ho s úsměvem pozorovala. Asi se konečně našla jeho nervová slabina. Počkala jsem si, až odejde, a pak jsem se podívala na Yui a mrkla na ní. 
"Dobrá práce maličká, naštvat našeho kapitána umím jenom já a teď i ty. Příště si ho dej k večeři. Myslím, že si to říká o malou pomstu, jestli tuhle akce přežijeme, tak na něj musíme něco vymyslet." poškádlím ji po vlasech. 
"Tamhle jdi za mým týmem, ať ti píchnout protilátky a dají ti i vysílačku. Pak přijď za mnou do salonku." usměju se ní, což byl momentálně jediný člověk, co si můj úsměv zasloužil. Pak jsem se otočila a zamířila právě do zmíněného salonku. 


Návštěva, která na mě čekala, byla pro mě překvapení, rozhodně si uměla vybrat čas. Doufejme, že to nebude někdo, koho bych zabila na první dobrou. Dneska k tomu náladu opravdu nemám. Vstoupila jsem dovnitř a pohled mi spočinul nejdříve na známé osobě Benjira, vedle něj nějaká dívka a na druhé straně ještě úplně jiná. Benjirovi jsem pokynula, aby ještě chvíli počkal, s ním to totiž možná bude na dlouho a zamířila jsem k mladé slečně. 
"Zdravím, prý jste se mnou chtěla mluvit." pousmála jsem se, ano překonávala jsem se, už to pro mě bylo náročné, přesto jsem jí podala ruku jako znak dobré pohostinnosti.
avatar
Reina Kana
Daimyo
Daimyo

Poèet pøíspìvkù : 164
Join date : 06. 11. 16

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: SÍDLO KLANU KANA

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Strana 10 z 12 Previous  1, 2, 3 ... 9, 10, 11, 12  Next

Návrat nahoru

- Similar topics

 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru